Noc v Lisabonu

Remargue mě znovu překvapil a znovu příjemně. Jeho válečné, meziválečné romány jsou strhující. Vždy mě překvapí hloubkou citů ve vztahu mezi ženou a mužem, kteří sami pro svoji nemoc stojí na prahu života. Podobně jako ve svém asi známějším a zřejmě i čtenějším románu Nebe nezná vyvolených popisuje vztah těžce nemocné ženy ke svému muži, se kterým utíkají před německou hydrou. Spolu jsou ochotni utéci kamkoliv z Lisabonu třeba do Ameriky. Remargue vypráví příběh Schwarze a manželky Heleny i proto, aby se na to nezapomnělo.

"Helena je pryč a najednou se zdá, jako by tu byla bývala nikdy nebyla. Nebyla tu žádná odpověď. Co jsem udělal? Zabil jsem ji, anebo jsem ji udělal šťastnou? Milovala mě, anebo jsem jenom hůl, o kterou se opírala, když se jí to hodilo. Nenacházím žádnou odpověď. Musím ji mít? Existuje nějaká? Neexistuje žádná jiná odpověď než ta, kterou si sám dáte."

Nechal jsem to na Remargueovi, nedokážu to popsat, nedokážu to říct, mé prožitky z příběhu zůstávají. Kdyby to šlo, tak 10 hvězd, což nejde, tak těch 5 a určitě. Doporučuju, protože zapomínat by se nemělo.

Kdysi dávno jsem četla knihy E.M.R. s velkým nadšením a dojetím, které na mne působí asi dodnes. Tato kniha mě nějak minula. Chtěla jsem si ji tedy přečíst, ať mám přehled o další knize mého oblíbeného autora z mládí. Bohužel se nějak nemohu zacist a vzdávám po 25 stranách.

Remarque je pro mě zosobněním uvěřitelných citů. Dokáže do svých postav vdechnout osudovost na hraně, díky historickému kontextu a dramatické stavbě příběhu jsou jeho díla často velmi "filmová", tj. vhodná k epické adaptaci (televizní Brynychovu verzi jsem zatím neviděl).
I v tomto případě přes nicotný počet postav se odehrává velké drama.
Josef a Helena, tzv. odpůrci Hitlerova režimu, se vydávají na útěk. Za svobodou, která pro každého z nich nese poněkud jiný význam. Důležité jsou zde jejich promluvy vůči sobě navzájem, někdy patetické, často však citlivě procítěné.

Vysoce hodnotím i díky velmi zdařilé interpretaci audio knihy v podání Václava Neužila. Jeho šeptavý přednes dokonale zapadá do atmosféry strachu, hmatatelně evokuje počáteční léta druhé světové války.

Kniha mě mile překvapila. Byla čtivá a poutavá. Příběh jedné velké lásky a cestě za svobodou.

Seděli spolu vedle sebe.
Jeden poslouchal a druhý vyprávěl.
Někdy poutavě,někdy zdlouhavě.
Ovšem s nepopiratelnou nejenom literární hodnotou.
Útěkáři z vlastní země.
Tíživá doba o vyhnání z vlastní země a jednom velkém osudovém shledání.
Noc v Lisabonu,příběh o nelehkém útěku (snad) do země zaslíbené napříč západní Evropou.

06.07.2025

Na poslech této knihy jsem se moc těšila, zajímalo mě téma i zpracování, v neposlední řadě i samotný autor, ale bohužel jsem se nějak na děj nemohla napojit a soustředit. Nevím, jestli mi vadila forma, kdy jsem se ztrácela v tom, kdo je vlastně vypravěč a kdo vyprávění poslouchá... Škoda, ale audio mám stále k dispozici, možná se k němu jednou vrátím.

Další skvělý počin od Remarqua. Tentokrát se ocitáme v Lisabonu, přístavu emigrantů, kde jeden muž jedné noci vypráví druhému pod příslibem darování lístků na loď do Ameriky svůj životní příběh, který vydá na celý román. Ústředním tématem díla je opět láska mezi mužem a ženou, a boj proti nacismu a fašismu a s ním spojené honičky a opletačky samozřejmě nesmí chybět. V doslovu se lze dočíst, že toto je ta jedna Remarquova kniha, z níž lze nejvíce vycítit jeho složitý vztah k vlasti.

Další Remarqueova kniha, úplně jinak pojatá a světe div se, se šťastným koncem, tedy pouze pro jednoho protagonistu.
Zajímavé a poutavé vyprávění příběhu prchajícího německého emigranta a jeho ženy.
Válečná tématika je děsivá, tato kniha se mi opravdu moc líbila.
Doporučuji

Typický Remarque. Ukáže dejiny tak živo, úprimne a autenticky, ako to žiadny historik nedokáže.

Remarque... jen vidím nebo slyším tohle jméno a vybaví se mi změť pocitů dospívající holky. Dychtivě jsem tehdy přečetla všechny knihy, ale Noc v Lisabonu?

Prázdniny, kousavá deka u zatopeného lomu, horko, vůně Contraviolu, černobílé plavky a slzy, které jsem spláchla skokem do vody. Emoce, které bych přála prožít každému ( hlavně mladému) a proto:

Čtěte Remargua, Hemingwaye a Čapka, teď je ta správná doba NEZAPOMENOUT!!! na to, jakým vlkem je člověk člověku.

Klasický Remarque, který zde opět dokazuje, proč je považován za jednoho z nejvýznamnějších autorů 20. století. Ačkoliv zrovna v této knize mi přišlo, že se až příliš inspiroval ve svých předchozích dílech.

Přesto hodnotím pěti hvězdami, jelikož mě opět bez problémů vtáhl do děje a umožnil mi prožívat strach a zoufalství postav na vlastní kůži, což umí jen málo autorů. Noc v Lisabonu tak pro mě navždy zůstane nejen historickým svědectvím, ale také zajímavou meditací o lásce, ztrátě a lidské vytrvalosti tváří v tvář nepředstavitelným hrůzám.

Opět Remarque, jak ho mám nejradši. Jeho romány o uprchlících jsou mi nejbližší. Tenkrát byli uprchlíky oni, teď jsou to jiní, snad nikdy nedojde na nás. Tolik smutku a bezpráví si jen tak někdo nedokáže představit. Noc v Lisabonu je strhující příběh lásky, ztráty a odhodlání, podán lehkým stylem, jak to umí jenom E. M. Remarque.

Tahle kniha mi lámala srdce. Příběh o velké lásce, válce a smrti. Remarque opět nezklamal.

Knihu jsem si přečetl z nostalgie asi po deseti letech jako vzpomínku na doby, kdy jsme s bráchou na doporučení babičky Remarqua hodně četli, moc se nám líbil a Noc v Lisabonu patřila mezi naše TOP. Tahle knížka má téměř vše, co od knížky očekávám - hloubku, poselství, zajímavý děj a náboj. Kniha je doslova prošpikovaná myšlenkami, o kterých by člověk mohl hloubat hodiny. O hvězdičku níže dávám za některé dialogy, které mi přišly až moc přitažené za vlasy a nemohl jsem si představit, že někdo takhle opravdu komunikuje.

Jako celek je to ale moc dobré čtení, které vás na samotném konci pohltí, citově vyždíme a vyplivne s mnoha nevyřčenými odpověďmi.

Remarque ma priťahuje tým, že dokáže opisovať hrôzy vojny z viacerých pohľadov. Optika, ktorou disponuje, ma doteraz prekvapila v každej jednej knihe, ktorú som si od neho prečítal. Mám ich pár za sebou, ale zopár aj predsebou, takže tu nechcem písať o niečom intuitívne. Nemôžem tvrdiť, že to platí o každej jeho knihe. Zatiaľ. Tie ktoré som však už prečítal, a Noc v Lisabone nie je výnimkou, ma nesmierne zaujali. Príbehy rôznych ľudí v rôznych situáciach, v ktorých je spoločným menovateľom vojna, dokáže Remarque opísať s takou veľkou dávkou realizmu, naturálnosti ale aj ľudskosti, že mu verím každú jednu postavu, jej motiváciu k činom, ktoré vykonala ale aj nenávisť, nehumánnosť a morálny relativizmus. Prvky, ktoré neodmysliteľne patria k vojne.

Noc v Lisabone má jednoduchú zápletku. Je to kratučký román, v podstate jednohubka. No to všetko čo sa tu skrýva a prezradí o osude postáv, je niečo tak silné, poháňajúce ma čítať ďaľej, že sa to ani nebudem snažiť opísať. Je to dôvod prečo sa k tomuto autorovi vraciam.

Posloucháno jako audiokniha v podání Václava Neužila. Skvělý výběr hlasu pro daný text. Celý příběh se odehrává jedné noci roku 1942, kdy se náhodně setkají 2 muži. Jeden potřebuje uprchnout ze země, druhý chce někomu říct svůj příběh. A tak se z úst emigranta dozvídáme o hrůzách, kterých jsou lidi schopni. O tom, co jsou schopni si udělat příbuzní. O začátku 2.světové války. Ale i o síle lásky a lidskosti. O tom, že naše svoboda začíná v nás. Příběh je vystaven čtivě a uvěřitelně.

Perfektní kniha.

Prostě Eriček! Kdysi jsem ho přečetla celého, něco i víckrát, tak jsem se k němu teď ráda s Výzvou vrátila v podobě audioknihy. Knížka nepatřila mezi mé nejoblíbenější, ale jako vždy v Eričkových románech najde čtenář spoustu hlubokých citů, myšlenek a pravd, nespravedlnosti, hlouposti, krutosti a naopak lidskosti, ale také nějakou komplikovanou nebo nemocnou ženskou, která je štíhlá, ale vždycky ráda jí. Hlavní je, že mu člověk prostě všechno věří, protože tolik zážitků z emigrace, všechny podvůdky, všichni ti zvláštní a osudem poznamenaní lidé, ironie, drzost a černý humor mohl člověk pouze potkat a zažít a to v té možná nejtvrdší době. Přednes byl skvělý, doporučuji! I když už se těším na ty největší Eričkovy pecky.

Po Remarquovi jsem sáhla po poměrně dlouhé době a nelituji. Sice občas jede na podobnou notu, ale jeho příběh měl vše, co má román obsahovat - lásku, bolest, cestu někam, útěk před něčím a k tomu hrozbu. K tomu všemu je to čtivá knížka, kdy mě zajímalo, kudy vedly (a kam povedou) cesty jednotlivých hrdinů.