Noc v Lisabonu

Německý emigrant Josef Baumann-Schwarz vypráví příběh své velké lásky člověku, kterého náhodou potká v lisabonském přístavu, posledním útočišti těch, kdo prchají před Hitlerem na západ. Instinkt pronásledovaného mu napovídá, že neznámý je stejný štvanec jako on. Musí někomu vylíčit svůj příběh, aby přetrval, aby se ucho... celý text

Německý emigrant Josef Baumann-Schwarz vypráví příběh své velké lásky člověku, kterého náhodou potká v lisabonském přístavu, posledním útočišti těch, kdo prchají před Hitlerem na západ. Instinkt pronásledovaného mu napovídá, že neznámý je stejný štvanec jako on. Musí někomu vylíčit svůj příběh, aby přetrval, aby se uchoval obraz jeho zemřelé ženy, protože se obává, že jeho vlastní paměť podlehne časem vlivem pudu sebezáchovy milosrdnému zapomnění. Věnuje krajanovi i dva lodní lístky, pas a vízum do Ameriky, jako by mu symbolicky odkazoval svou osobnost i svůj osud, tu strastiplnou "neutěšenou a vzrušující odyseu strachu, komiky, útěku, byrokracie, zoufalství a lásky", křížovou cestu "věčného milence a paroháče". méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/53_/530/noc-v-lisabonu-wio-530.jpg 4.4492
Originální název:

Die Nacht von Lisabon (1962)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Ikar (ČR)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (42)

Přidat komentář
Gigy
09. června

Prostě Remarque, netřeba více slov...

DeniseMarini
07. června

Jeho díla se čtou sama. Mít tak více času, tak je čtu pořád dokola :)

niknikita
01. června

Můj "papá" Remarque mne nikdy nezklamal.Všechna jeho slova jsou určená mému srdci.

intelektuálka
17. května

I když je to příběh jedné noci, dokáže sdělit mnoho...
Vždy, když chci něco pěkného do duše, vrátím se k dílům Remarqovým,ujistit se zda mě znovu osloví. A i po létech vím , že mi sdělí něco nového. To je čtení do konce života. Kdo ho mají rádi, pochopí.

morava
24. dubna

Kniha , ve ktere si prectete pribeh o lasce, valce, strachu, nadeji.Pribeh, ktery jen nectete, je to pribeh, ktery emocne prozivate . Chtela jsem vybrat nejaky citat , ale nakonec jsem to vzdala, protoze bych musela opsat snad pulku knihy. Remarque je spisovatel, ktereho netreba doporucovat, spisovatel, ktereho je potreba cist.

adorjas
08.12.2016

Trošku až nereálna situácia (dilógy, dej), ale kto sme my, aby sme súdili minulosť...

leona223
09.11.2016

Po mnoha letech jsem opět sáhla po knize E.M.Remarqua. Naposledy jsem četla jeho knihy někdy na gymnáziu... a byl to můj oblíbený autor. A i po tolika letech mě nezklamal. Tuto knihu jsem četla nyní poprvé a byl to opět ten "starý" čtivý Remarque. Určitě se ráda vrátím i k těm, které jsem si kdysi oblíbila.

Petula19
23.07.2016

Nemůžu si pomoci, ale kniha mi připomíná Vítězný oblouk, akorát s jinými postavami na jiném místě

Stai
19.07.2016

Klasický Remarque- vtáhnout čtenáře do děje a nepustit.

iv.86
26.12.2015

Silný příběh. V průběhu četby jsem cítila čímdál větší beznaděj... Remarque byl opravdový mistr. Dokáže vtáhnout do děje a nepustit.

Dymond
23.12.2015

Velice zdařilá kniha

Looka2
14.12.2015

100% Ke konci trochu kovbojka, ale výtečně se to čte.

Elor
19.10.2015

Zaujala mě především forma, Rahmenerzählung, která tu vytváří Droste efekt, znekonečňující řadu tragických osobních osudů této doby. Pak také motiv cesty, horečného spění někam, naděje jako jediného smyslu existence, naděje jako lodi převážející poutníky, jejímž smyslem je plout, ale nepřistávat. Neboť vysněné štěstí - tak jako vyprávějící - nenalézáme v cíli (kde se dokonce obrátí proti nám), ale na cestě.

Šárka_D
06.08.2015

Krásný dojemný příběh, pokaždé mě překvapí, jak čtívý Remarque je. Válka z trochu jiného pohledu...

Daniel.95
03.06.2015

Moc hezká kniha a moc hezký příběh, který vypovídá o těžkém životě emigrantů, který se snažili utéct před válkou. Moji nejoblíbenější knihou od E.M. Remarque stále zůstává Na západní frontě klid.

ladypink22
08.03.2015

„Je to zvláštní, jak křivolaké cestičky někdy volíme, jen abychom neukázali, co cítíme."

„Myslel jsem na to, že bych teď měl být velmi šťasten, ale necítil jsem to. Ve skutečnosti to člověk cítí vždycky teprve později. Teď - teď vím, že jsem byl šťasten."

„Znáte tyto vztahy vzniklé z nouze, z osamělosti, ze strachu, onen útěk za trochou tepla, za hlasem, za tělem."

lucie.8
04.03.2015

Tato kniha mě vůbec nenadchla. Vyprávěním v retrospektivě mi autor zkazil napínavost příběhu.

werika204
26.01.2015

Zo začiatku ma veľmi kniha nezaujala a už už som ju odložila, ale od polovice knihy ani nedýcham....Teraz je to ten Remarque, ktorého zbožňujem.

Clairka
12.09.2014

Četla jsem jí jen kvůli maturitě....nechytla mě...

Gwaihir
07.09.2014

V souladu s názvem knihy se tentokráte líčení příběhu z uprchlického života odehrává způsobem, jaký sám autor nejspíše nejednou zažil. Vypravěč je zde totiž jen pouhým posluchačem, který si během jediné noci, ve městě, které se stalo poslední nadějí, nechává popisovat strhující dramatické okamžiky, prodchnuté nebezpečím a osobní odvahou, z osudu jiného emigranta, jež se snaží ověřit správnost svého počínání a najít pochopení u spřízněného člověka, jehož tak v podstatě staví do role zpovědníka a činí jej jakýmsi uchovatelem svých vzpomínek, tak trochu paradoxně v melancholické atmosféře továren na zapomnění nejrůznějšího druhu. 85 %

alef
22.07.2014

Přestože knihy s válečnou tematikou nejsou můj šálek kávy, tahle kniha je jiná - je skvělá! Válka je na spadnutí, a já přesto daleko víc vnímala příběh Josefa a jeho filozofický podtext, než válečný příběh jako takový. To jak Remarque dokáže vylíčit lidskou bytost v mezní situaci je naprosto úžasné.

"Člověk se někdy dostane do toho, co popisují lodníci při tajfunu: do úplného bezvětří, přímo uprostřed víru. Člověk rezignuje - je jako brouk, který předstírá, že je mrtvý - ale člověk není mrtvý. Jenom se vzdal jakékoli jiné námahy kromě pouhého přežívání, a to proto, aby přežil. ... je ztělesněním ... pasivity. Nemůže už ničím plýtvat. Bezvětří, zatímco kolem běsní tajfun ... náhle už zmizel strach. Neexistuje zoufalství - i to by byl luxus, který si nelze dovolit."

domi88
26.03.2014

Tak jsem si asi zamilovala dalšího autora. Pěkná balada o lásce. Ani se mi nechce věřit, kolik měl hrdina štěstí. A jak to je pěkně vymyšleno, s tím odkazem obrazů :) Pěkné.

Samitho
08.02.2014

Četl jsem už hodně knih od Remarqua a všechny se mi líbily ale tato je slabší a prostě se mi zdá že to není ono. Tady válečné prostředí naprosto překryje nemoc hlavní hrdinky a kniha vyznívá tak nějak do ztracena. 65%

Pink Martini
02.02.2014

(Uwaga spoilery!) Noc v Lisabonu mi dlouho unikala. Byla jako očekávaná a spásná loď, která měla přirazit k portugalským břehům a vzít uprchlíky do Ameriky, jenomže jaksi nepřiplouvala. A pak jsem se po letech konečně dočkala.

"Nechci tuhle noc zůstat sám."
"Chcete, abychom ji strávili spolu?"
"Ano. Až do zítřejšího rána."
"To je všechno?"
"To je všechno."
"Víc nic?"
"Víc nic."

Ani my, čtenáři, nedostaneme víc. Jen jedinou noc v Portugalsku, během níž nám Josef Baumann/Schwarz odvypráví svůj příběh. Jsme jeho posluchači, zpočátku vyděšení a nervózní, kteří s tím neznámým člověkem odešli jen kvůli možnosti odjet pryč z Evropy, ale nakonec budeme překvapeni, jak mohla noc tak rychle skončit. Natolik je Schwarzův osud silný a přitáhne si pozornost k sobě jako lampa bloudící noční můry.

Co se týče postav, jejich vykreslení a psychiky, je to klasický Remarque. Zbožnovaný. Zaslouží vyseknout poklonu na to, že seznámil generace s osudem mladých vojáků ve válce a hořkým údělem meziválečných emigrantů. Oceňuji i to, že představuje jednu z výjimek na poli klasiky, po níž šáhnou i junioři ctící jiné žánry. Je odrazovým můstkem pro vyšší levely četby. Jeho citáty jsou stálicí na všech databázích. Dokázal popsat nejtěžší období svého života tak, že je za ně tisícovkami čtenářů milován a oni je s radostí znovu a znovu prožívají s ním. Předává varování před událostmi minulosti, které by se neměly opakovat.

"Možná, že budou naši dobu označovat za dobu ironie. Ovšem ne duchaplné ironie osmnáctého století, ale nedobrovolné a nejvýš zlovolné nebo hloupé ironie našeho neotesaného století technického pokroku a kulturní zaostalosti."

Noc v Lisabonu připomíná stejně jako ostatní příběhy EMR ten malý kousek jantaru, co nový Schwarz objeví v dopisech a nechá si ho na památku. Neseme si část jejich obsahu s sebou jako připomínku minulých dob a jejich příběhů. Zůstanou v nás a nezaniknou. Předávají se dál, nezemřou. Josef Baumann nemusí mít obavy, jeho příběh je stále živý a nezapomnělo se. Asi nejde učinit jinak, než z fleku odkliknout 5/5.

"Ačkoliv jsem byl v Lisabonu už týden, nezvykl jsem si dosud na bezstarostné osvětlení tohoto města. V zemích, odkud jsem přijel, byla města v noci černá jako uhelné doly a světélko v temnotě nebezpečnější než mor ve středověku. Přišel jsem z Evropy dvacátého století."

martinka_d
26.01.2014

Remarque opět v této knize nezklamal, příběh vyprávěný za jednu noc se vešel do celé knihy. Je to příběh o lásce, a o tom jak to lidé měli v době 2.sv. války těžké. Opravdu doporučuji si tuto knihu přečíst, ostatně jako všechny jeho knihy :-)

historikola
23.11.2013

Knížka je krásně napsaná. Příběh v knížce je tak napsaný, že Vás vtáhne do děje a pak tu knihu musíte přečíst děj se co děj.
Krásný příběh z války.
Je to rozhodně jedna z mála knížek, která má čestné místo u mě v knihovně.

David

ladypink
06.11.2013

Nádherný příběh z prostředí druhé světové války. Příběh dvou zamilovaných mi lehce připomínal knihu Nebe nezná vyvolených.

Hory
21.09.2013

Remarque mě nikdy nezklame a nikdy neurazí :) Sice mi přijde, že je pro jeho knížky téměř pravidlem existence nemocné lásky hlavního hrdiny (překvapení...rakovina), která na závěr umírá, ale i přesto, že to již na začátku knihy tuším, vždy mi to nebrání jí dočíst až do konce a zatím jsem nikdy nelitoval. A když je k tomu ještě přidán i jiný pohled na 2.sv, kdy samotní Němci byli pronásledováni po celé Evropě svými "bratry", nelze než nedat 5 hvězd :)

Katuska001
16.09.2013

Pěkný, ale smutný příběh z předválečného a počátku válečného období a těžkém životě emigrantů, kteří před Hitlerem utíkali z Německa.

KikiZ
04.09.2013

Krásné a velmi smutné, ale můj favorit jsou přece jen stále Tři kamarádi.