Noc v Lisabonu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Německý emigrant Josef Baumann-Schwarz vypráví příběh své velké lásky člověku, kterého náhodou potká v lisabonském přístavu, posledním útočišti těch, kdo prchají před Hitlerem na západ. Instinkt pronásledovaného mu napovídá, že neznámý je stejný štvanec jako on. Musí někomu vylíčit svůj příběh, aby přetrval, aby se uchoval obraz jeho zemřelé ženy, protože se obává, že jeho vlastní paměť podlehne časem vlivem pudu sebezáchovy milosrdnému zapomnění. Věnuje krajanovi i dva lodní lístky, pas a vízum do Ameriky, jako by mu symbolicky odkazoval svou osobnost i svůj osud, tu strastiplnou "neutěšenou a vzrušující odyseu strachu, komiky, útěku, byrokracie, zoufalství a lásky", křížovou cestu "věčného milence a paroháče"....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/530/noc-v-lisabonu-wio-530.jpg 4.4714
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Ikar (ČR)
Orig. název

Die Nacht von Lisabon, 1962

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (83)

Kniha Noc v Lisabonu

Přidat komentář
martineden
14. dubna

Je vůbec nějaká kniha od Remarqua špatná? Nevzpomínám si... I tato je skvělá.

laura
23.11.2020

Jedna z těch méně známých. Mě okouzlila. Moc se mi ten něžný příběh lásky líbil. Bylo v něm všechno: naděje, víra, odvaha, bolest i nezměrná láska, sebeobětování i strach, nejistota a žal.

Nezapomenutelný příběh lásky, která sahá až za hrob...


st18321
07.09.2020

Trvalo celkem dlouho než jsem se do knihy začetl. Příběh mě ale nakonec chytil a dočetl jsem jedním dechem. Je to velmi smutná kniha.

sgjoli
11.08.2020

Nevím, proč mi trvalo tak dlouho, než jsem se dostala ke čtení tohoto skvostu! Každopádně jsem ráda, že se mi Noc v Lisabonu nakonec dostala do ruky, protože to bylo naprosto vynikající čtení. Pravda, kniha se mi četla trochu pomaleji, než jsem očekávala, ale to si vůbec nestěžuji. Naopak jsem za to ve výsledku ráda, že jsem s Nocí v Lisabonu strávila více času. Jsou knihy, které si to prostě zaslouží, aby s nimi byl člověk trpělivý a věnoval jim více prostoru. Já tak díky tomu mohla lépe zpracovávat všechny dojmy, emoce a obrazy, které ve mně tato kniha vyvolávala. Čtení to bylo sice místy bolestivé a úzkostné, ale přesto svým způsobem krásné. Smutné to bylo v tom, že čtenář už dopředu tuší, jak to asi dopadne, ale nemůže s tím nic udělat, ačkoliv by rád.
Nacházíme zde typická "remarquovská témata" - zmar, strach, boj (ať už boj se sebou nebo proti utlačiteli), vnitřní rozkol hrdiny, zároveň ale také naději a lásku - sice bolestivou, ale zároveň krásnou, silnou, hlubokou. A já si to i přes ty deprimující momenty stejně hodně užívala, jak jen to vůbec tento typ literatury umožňuje. Příběh je skvostně napsaný - silně se mi vryl pod kůži a já na tuto knihu budu ještě dlouho vzpomínat.

ibáG
23.06.2020

Kniha se mi vcelku líbila, avšak Na západní frontě klid nebo Tři kamarádi se mi líbily víc. Trochu se mi občas pletly ty postavy a časová osa. K dobru bych přičetla nápad, jak je čtenáři zprostředkován příběh a je zřejmá znalost a zkušenost autora s emigrací. K tíži bych přičetla trochu klišé příběhu jako takového a to, že některé 'náhody' byly poněkud okaté. Takže vcelku dobré, ale za srdce mě to nechytilo, příběh mě nepohltil. Myslím, že není od věci vzít v potaz, kdo kolik knih přečetl a s jakými knihami může srovnávat. Myslím však, že třeba pro mladé lidi je dobré si to přečíst, aby si udělali představu, jaká byla ta doba a co se v Evropě odehrávalo. Při čtení této knížky se dá udělat velmi dobrá rámcová představa.

terka0506
28.05.2020

Noc v Lisabonu - to byla má první kniha od Remarqua. Když jsem si ji vybírala, netušila jsem, jaký poklad se z ní pro mě stane.
Vypravěč se v knize stává posluchačem a možná i přítelem, který má za jednu noc vyslechnout německého uprchlíka. Ten mu tímto způsobem chce předat svůj životní příběh, počítá totiž s tím, že sám vše časem zapomene. Přeje si, aby byl na světě někdo, kdo bude jeho životní cestu uchovávat u sebe.
Kniha se odehrává v časové linii pouze jedné noci, přitom si ale čtenáři vyslechnou osudy německého emigranta za několik let.
Noc v Lisabonu je nadčasová kniha, v podstatě co stránka, to věta, která platí stále, a to i v dnešní době. Je to zkrátka světová kniha od světového autora a určitě patří do nejlépe napsaných knih, které jsem doteď četla.

Dada077
24.05.2020

Remarqua čítam rada. Aj keby príbeh bol o jedinom motíve, takmer z každého odstavca kuká veta, použiteľná v každej dobe. Možno preto je jeho text taký nadčasový a akoby zastretý závojom poloskutočnosti, ako keď má romantický obraz rozostrené a zamlžené kontúry.
Ja som si v ňom našla toto:
"Bola to odveká scéna ľudstva - služobníci násilia, obeť a večný tretí, pozorovateľ, ktorý nepohne rukou na obranu obete a nesnaží sa ju vyslobodiť, pretože sa obáva o vlastnú bezpečnosť, no jeho bezpečnosť je práve preto vždy ohrozená."
"Žandár mi uvoľnil cestu. Človek musí byť vrahom, pomyslel som si trpko, aby si ho vážili. "
"Načo toľko rečí, či toho máme viacej alebo menej, keď klamlivé slovo mať znamená iba toľko ako objímať vzduch."

laepus
09.03.2020

Trošku jsem váhal mezi čtyřmi a pěti. Občas se tam vyskytly (naštěstí jen v první polovině) pasáže, kdy to občas trochu zavánělo stylem "dva týpci se potkají a předhánějí se, kdo řekne banálnější rádobychytrou myšlenku", ale jak už jsem řekl, bylo jich jen pár a jen v počátku knihy. Takže nakonec pět - ač je to vlastně "jen" o prokecaném večeru po barech, je to napínavé, má to hloubku a zajímavé uspořádání postav, kdy vypravěč je zde vlastně spíš posluchač. Zajímavé. Je to můj první Remarque - ano, vzal jsem to od konce - a určitě ne poslední.
Jen si dovolím ještě pár ukázeček, které jsem si musel poznamenat:
Zdálo se mi to také příznačné pro prázdnou, temnou posedlost dnešní doby, která jde plná strachu a hysterie za hesly, lhostejno, zda je někdo vykřikuje zprava či zleva, jen když odejme mase nepříjemné přemýšlení a odpovědnost, aby nemusela zodpovídat za to, čeho se bojí a čemu stejně neujde. (líp bych dnešní dobu asi nepopsal)
Léto je krátké a život je krátký. Ale čím je to, že jsou krátké? Je to proto, že víme, že život je krátký. Vědí kočky, že je život krátký? Ví to pták? Motýl? Domnívají se, že život je věčný. Nikdo jim to neřekl! Proč to řekli nám?
Nenaučil se ve svém životě nic, než všemu nedůvěřovat. Na nic jiného si nevzpomínal. Když nositelé kultury třetí říše rozbili jeho dědečkovi lebku, byly chlapci tři roky - když oběsili jeho otce, bylo mu sedm, a devět let, když šla jeho matka do plynu - pravé dítě dvacátého století.

1