Akana přečtené 781

Evoluce svým vlastním tvůrcem: Od velkého třesku ke globální civilizaci 2013, Miroslav Veverka

Slušná zatěžovací čtenářská zkouška. Velmi hutný text, tematicky rozkročený do šířky, dotýkající se filozofických zobecnění, štědré dávky odborných termínů, z nichž některé jsou přímo autorovými vynálezy, soustředěné úsilí vyjádřit se co nejpřesněji, ale ne bez ohledu na běžného čtenáře. Jako široce přístupnou nebo populárně naučnou knihu bych sice Evoluci rozhodně neoznačil, na druhou stranu ani pro smrtelníka mimo odborné kruhy není nestravitelná. Samozřejmě s určitou dávkou snahy. Pan Veverka má neuvěřitelný rozhled po mnoha vědeckých oborech a dokáže bravurně a věrohodně zobecňovat. Někdo "pro stromy nevidí les", jiný má naopak schopnost vnímat spíš ten celek. To je právě případ autora a jelikož se dlouhodobě považuji za podobně "postiženého", jeho přístup i závěry mi dost imponují. Především jeho teorie o samovolném, nekauzálním vzniku nových zákonitostí v nadřazených systémech, mi výrazně rozšířily perspektivu. Smekám před autorem a vlastně tak trochu i před sebou, že jsem to přelouskal celé a z větší části snad i správně pochopil.... celý text

Homo Faber 1996, Max Frisch

Vzhledem k podivnému počešťování vlastních jmen mám podezření, že můj rozpačitý dojem z tohoto zásadního díla 20. století by mohl pramenit z kostrbatého překladu. Ale to bych musel být protřelý němčinář a znát originál, abych takový soud mohl vynést. Nicméně faktem je, že příběh životem znuděného kovaného materialisty, postaveného tváří tvář nevypočitatelnosti života, má sice potenciál být zrcadlem určité fáze západní společnosti, ale jeho zpracování mě nechává poněkud chladným. Na čí straně je chyba, to si netroufám rozhodnout.... celý text

Mág 1999, John Fowles

Kdysi mě vyloženě okouzlila Fowlesova Francouzova milenka, s Mágem jsem se na až tak spřízněnou vlnu nedostal. Ne že by neupoutal, i na dost velké ploše se mu to daří poměrně dobře. Jen mi celá ta dějová konstrukce, v níž skrze rozsáhlou mystifikaci dochází k jakémusi prozření vypravěče, přijde trochu vyumělkovaná. Na rozdíl od Milenky bych řekl, že už na Mágovi stihl zapracovat zub času, i když i v této mírně zvětralé podobě působí impozantně. Každopádně zůstávám autorovým příznivcem a jsem hodně zvědavý na Sběratele.... celý text

Jezero 2016, Bianca Bellová

Zkáza Aralského jezera i lidského společenství. které se na něj vázalo, v příběhu jednoho místního kluka. Bezútěšnost a zmar skutečně prostupují celým dějem, ale co jiného můžeme čekat? Že se někdo v prostředí tak zdevastovaném lidskou zaslepeností začne chovat ušlechtile? Boj o přežití a zbytky důstojnosti, hledání osobní identity v krajině, která o tu svoji nenávratně přišla, tady není místo pro poezii. A přece na ni Bianca Bellová zase tak úplně nerezignovala, jen ta její poetika není z nejvlídnějších.... celý text

Dva proti Říši 2007, Jiří Šulc

Literárně hodně spořádané a konzervativní, faktograficky možná sporné (nevím, nejsem takový znalec), ale pokud se chcete zevrubně seznámit s celou historií atentátu na Heydricha a dáváte přednost beletristickému vyprávění před řečí suchých faktů, pak není co řešit. Jak tady v komentářích občas zaznívá: víme, jak to dopadne a přece v sobě živíme malinkou bláhovou naději, že by nemuselo... To podle mě svědčí o tom, že vypravěč - v tomto případě Jiří Šulc - svoje řemeslo ovládá.... celý text

Pokrokem k zániku 2018, Mnislav Zelený-Atapana

Pan Atapana možná není úplně brilantní stylista a občas se skutečně nechá svést ke zjednodušujícím zkratkám, ale to nemění nic na faktu, že jeho pohled na současný stav naší civilizace se do značné míry kryje s mým. Už jen samotný titul je mi sympatický - termín "pokrok" si soukromě řadím mezi obzvlášť neslušná slova. Jelikož se jedná o soubor článků, někdy se v knize nevyhneme opakování téhož. Nečekejte tedy nějaký souvislý a hloubkový kulturně-antropologický rozbor, spíš sérii reportáží, zamyšlení a postřehů na různá témata, z nichž ty z prostředí latinskoamerické politiky jsou kupodivu stejně zajímavé jako po čase trochu jednotvárná porovnávání indiánského a našeho pohledu na svět.... celý text

Živý na vlastním pohřbu 2014, Arto Paasilinna

Tady rozhodně není na místě očekávat podobně černý nebo absurdní humor, jako v autorových dalších románech. Živý na vlastním pohřbu je přes fiktivní jména postav silně autobiografické vyprávění, které se sice často nese v lehkém až žertovném tónu, vyloženě humorných situací je tu ale pomálu. První Paasilinnova kniha, o které nemůžu říct, že by mě kdovíjak bavila.... celý text

Kniha smíchu a zapomnění 2017, Milan Kundera

Pásmo volně provázaných textů, v nichž autor často vstupuje do děje, mísí vyprávění a úvahy a ty jsou jako vždy neobyčejně pronikavé, výstižné a nemilosrdné. Kunderovi bývá vytýkán chladný skepticismus s důrazem na slovo chladný. Já si to ale nemyslím. Podle mě pro Kunderu jeho postavy nejsou jen objekty na pitevním stole jeho bystrého intelektu. On s nimi soucítí, a to natolik, že jim zkrátka nic neodpustí. Jeho empatie není zředěná sentimentálními ohledy. To pro čtenáře nemusí být vždy příjemné, ale to ani být nemá.... celý text

Všechny kočky jsou šedé: Hudba úzkosti 2020, Karel Veselý

Podobně jako jiní uživatelé, i já jsem vyrůstal na trochu jiné hudební publicistice, představované zlatou érou Rock&Popu v devadesátkách a zaměřené víc na hudbu samotnou než na široký společenský kontext. Tohle dědictví už ve mně asi zůstane, přesto nové přístupy respektuju a sleduju. Kniha Karla Veselého je brilantní ukázkou právě tohoto čerstvého pohledu na svět populární hudby. Autor je jen o málo mladší než já, i jeho formovala devátá dekáda, jak je z textu patrné, ale rozhodně se na ní nezaseknul a se stejným zanícením analyzuje i nejnovější trendy. Že je populární hudba stále melancholičtější, toho si nelze nevšimnout a Karel Veselý (s Milošem Hrochem) dokáže fundovaně a velmi trefně pojmenovat důvody. Troufám si odhadnout, že tahle kniha by mohla být v domácí hudební publicistice vnímaná jako určitý milník.... celý text

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická

O literární zručnosti Karin Lednické ani v nejmenším nepochybuji a už vůbec ne o pečlivosti a úsilí, s jakými prováděla rešerše a sbírala historický materiál. Čtenář se dozví leccos zapomenutého z naší nedávné historie, důkladně přičichne k dobové každodennosti a navíc se mu dostane jazykově bohatého, poutavého vyprávění, které plyne bez větších zádrhelů. K nejvyššímu hodnocení mi ale něco chybí. Nevím přesně, co mi vadí, snad pocit, že nečtu současnou autorku, ale spíš nějakou současnici Karla Václava Raise. Nežádám nějaké brutální literární experimenty, chraň bůh. Sám jsem rád, když mi četba pěkně ubíhá. Ale Šikmý kostel je na můj vkus přeci jen stylisticky tak nějak... trochu... konzervativní? Jistě, to může být záměr, způsob, jak čtenáře přenést v čase a prostoru blíž k postavám. Já mám ale spíš dojem, jakoby mě tenhle úhledný způsob vyprávění od hrdinek a hrdinů příběhu spíš vzdaloval. Jejich emoce víc pozoruji než soluprožívám. Přitom romány jako Francouzova milenka nebo Kvítek karmínový a bílý dosvědčují, že důkladně vykreslené historické prostředí jde nápaditě skloubit s perspektivou nebo komentářem současného pozorovatele a výsledek se zaryje pod kůži o to víc. Šikmý kostel je tak pro mě především skvělá řemeslná práce s mimořádným informačním přesahem. Což zase není tak málo.... celý text

Historie vietnamské války 2010, Chris McNab

Moje povědomí o vietnamské válce sestávalo dosud jen s neuspořádaných střípků posbíraných ve filmech nebo literatuře. Hledal jsem tedy nějaký vhodný souhrn, ale asi jsem nezvolil úplně ideální zdroj informací. Tedy abych byl spravedlivý, informací je tu dost a celkový obrázek si člověk udělá, ale kniha je určená hlavně příznivcům military čtiva, mezi které se zrovna nepočítám. Najdeme zde tudíž spoustu technických údajů týkajících se výzbroje, ale už méně geopolitických souvislostí a analýz. Hlavním kamenem úrazu je ovšem místy až strašidelný překlad, plný krkolomných nebo přímo nelogických formulací, což četbu hodně znepříjemňuje. Autoři se na téma dívají dost zprava, takže třeba tehdejší protiválečné hnutí jim je vyloženě trnem v oku a dokonce ho pokládají za jednu z hlavních příčin konečného vojenského neúspěchu. Těžko objektivně rozhodnout a otázek kniha vyvolává víc. Například nakolik oprávněná byla americká podpora evidentně zkorumpovaného a nepopulárního režimu Jižního Vietnamu nebo nakolik byla idea boje proti postupujícímu komunismu jen maskováním obyčejného mocenského přetahování nebo jestli vlastně nebyla celá válka ještě napůl koloniální. Na tyhle tenké ledy se autoři příliš nevydávají, ale na to mají koneckonců nárok. Zásadním problémem pro mě zůstává odfláknutá ediční práce českého vydavatele.... celý text

Schrödingerova velryba 2014, Andrew Crumey

Jsem nadšen. Kdo má rád podobné mozkové trenažéry, jakým byl třeba filmový Tenet, ten by si Crumeyho román měl vychutnat. Pokud má navíc zálibu v paradoxech kvantové fyziky, pak tuplem. Autor je sám fyzik a po odborné stránce čtenáře příliš nešetří, to je pravda. Ale zase jsou díky tomu jeho hrátky s časoprostorem domyšlené a věrohodné. Navíc je to i velmi schopný vypravěč, který umí napínat čtenářovu pozornost. Rozehrává několik dějových linek, opatrně trousí náznaky souvislostí a pak to všechno prováže do smysluplného celku, nechávajíc za sebou právě tolik nezodpovězeného, aby mě to neznechutilo, ale příjemně rozdráždilo. A v neposlední řadě má smysl pro humor, i když někdy už je to asi na hraně cimrmanovských odborných anekdot.... celý text

Moje temné srdce 2015, Antti Tuomainen

Tradiční finská úspornost ve vyjadřování u Tuomainena nechybí, ale není zase tak markantní, jinými slovy na Fina je relativně ukecaný. Výsledkem je příjemně svižný a uvěřitelný thriller. Přehledné množství postav, funkční střídání časových rovin, vlastně většinou pozitiva. Poněkud krkolomnější rozuzlení lze snadno odpustit. Jen mám pocit, že mi z toho za pár měsíců moc nezůstane.... celý text

Stěhování národů a sever Evropy: Vikingové na mořích i na pevnině 2017, Jarmila Bednaříková

Titul mi přijde trochu zavádějící, protože na období stěhování národů se v textu sice občas odkazuje, ale spíš v rámci srovnávání, než že by s vikinskou érou přímo souviselo. Jinak ale platí, co jsem psal k autorčinu Stěhování národů z roku 2003: příkladné prolnutí erudovanosti a čtivosti. S tím, že ta souvětí už má paní Bednaříková pod větší kontrolou.... celý text

Pohřbený obr 2017, Kazuo Ishiguro

Zvláštní, těžko zařaditelný útvar, snad alegorický román, stylizované podobenství o významu paměti a dobrých i špatných stránkách zapomínání? Na nějakou jednoznačnou interpretaci je tu příliš matoucích motivů, přitom ale nevzniká pocit roztříštěnosti. Autor jde soustředěně za svým cílem, který se sice ztrácí v mlze nad vřesovištěm, přesto čtenáře neodolatelně vábí. Celé prostředí raně středověké Británie, obývané starousedlými Brity a saskými "imigranty", nemá příliš realistické obrysy, podobá se spíš krajinám z legend o Artušovi (na ty román přímo odkazuje) nebo Beowulfovi. O setkání s nadpřirozenými tvory tu není nouze, o fantasy ale nejde ani omylem. Zajímavý je jazyk, kterým spolu postavy hovoří v duchu středověké dvornosti a rytířské etiky, a který kontrastuje s místy na povrch vyvěrající brutalitou a krutostí. Skvělé a nevšední čtení.... celý text

Netopýr 2013, Jo Nesbø

Úřadující král severské krimi, první kontakt: Harry Hole určitě není první detektiv, který má problém s alkoholem, ale mezi svými vnitřně rozhozenými kolegy se neztrácí. Intermezzo líčící jeho recidivu bylo docela zábavné. Takže hlavní hrdina v pořádku, výchozí nastavení "Nor v Austrálii" také, včetně zajímavých a s dějem provázaných exkurzí do mytologie a života Austrálců. Trochu mě zklamalo, jak snadné bylo už někdy v polovině určit pachatele jen a jen na základě četnosti výskytu na předchozích stránkách (nikdo další zkrátka nepřipadal v úvahu). Ale podobně jako jsem zaznamenal u Keplera, i v této sérii mě ty nejkvalitnější kousky patrně teprve čekají. Takže Netopýra beru jako solidní předkrm.... celý text

Stěhování národů 2003, Jarmila Bednaříková

Fundovaný a hloubkový ponor do historického období, které dodnes nepřestává fascinovat. Snad proto, že v naší přítomnosti stále častěji s obavami ale i vzrušením předpovídáme etapu podobně chaotickou a stávající paradigmata převracející. Autorka se tu ale nevěnuje žádným podobně zjednodušujícím paralelám, ale seriózně a pečlivě líčí osudy hlavních etnik, která se podílela na tom horečném a často hodně krvavém hemžení na pomezí starověku a středověku. Hodně se věnuje procesu christianizace, který nepochybně hrál v celém dění klíčovou roli. Jinak souhlasím s názorem, že Bednaříková píše srozumitelně, jen jí občas ta souvětí hodně nakynou. Nejednou jsem si vzpomněl na slavnou větu z cimrmanovského Posla z Liptákova o průjezdu Mladou Boleslaví, knížeti Václavovi a žízni. Nicméně to samozřejmě není důvod ke slabšímu hodnocení, čtenář si aspoň potrénuje soustředění.... celý text

Rival krále Babylonu 2015, Marek Osoblaha

Z literárního hlediska naprosto otřesná záležitost. Pan Osoblaha by mohl být kandidátem na titul "Ed Wood literatury", až na to, že filmy onoho slavného břídila měly aspoň určité kouzlo, i když (nebo protože?) v nich bylo všechno špatně. Tady není nic, jen neobratnost, naivita, suchopárnost, kterými se chvíli čtenář může zlomyslně bavit, ale které stejně začnou nudit. Nebudu vyjmenovávat jednotlivé stylistické, fabulační nebo jiné nesmysly, některé už uvedl uživatel tenax. Ale proč jsem vůbec sáhl po knize, o jejíž úrovni jsem předem leccos tušil? Inu, protože jsem kdysi dávno na ZŠ učinil pokus o román (samozřejmě nikdy nedokončený) z prakticky stejného prostředí, tedy ze starověké Mezopotámie, konkrétně městského státu Mari. Logicky jsem byl zvědavý, jak s látkou, která není zdaleka tak atraktivní jako Egypt nebo Řím, naložil někdo další, a svůj dávný elaborát jsem vyštrachal k porovnání. A při vší skromnosti a zcela nezaujatě musím konstatovat, že práce cca desetiletého žáka vyšla z téhle soutěže snad i o něco lépe než výplod Marka Osoblahy. Ano, uznávám, on to aspoň dopsal a vydal (což je asi ta největší záhada - fakt si neumím představit nakladatele, který si nad takovým rukopisem řekne: "To je dobře napsané, to vydáme."), ale nevím, jestli je v tomhle případě čím se chlubit. Takže pokud máte rádi historické detektivky a nepsali jste náhodou sami někdy román o králi Zimrilimovi, tomuhle se vyhněte obloukem.... celý text

Hypnotizér 2011, Lars Kepler

Detektivkářů, a to i jen těch severských, jsou dneska celé legie, a tak se snažím udělat si přehled aspoň o nejzásadnějších jménech. Ještě než přijde na řadu Nesbo, mám tu prvního Keplera: Překvapilo mě, že ústřední vyšetřovatel Joona Linna vlastně není úplně v centru dění, alespoň ne v úvodní knize série, kde ho zastiňuje titulní hypnotizér Erik. Autoři si docela dávají záležet na věrohodnosti charakterů i dialogů, zajímavá je struktura příběhu, kdy se těžiště vyšetřování najednou díky rozsáhlému flasbacku přesune úplně jinam než bylo v první půlce a přitom to nepůsobí příliš křečovitě. To ale úplně nemůžu říct o akčních pasážích, zvlášť ta finální mi přišla až moc... no, dejme tomu "filmová". Takže na první zakousnutí jsem asi od Keplera čekal víc, ale podle hodnocení na DK soudím, že by série mohla mít vzestupnou tendenci.... celý text

Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři 2018, Aleš Palán

Jednoznačně obdivuhodný počin. Originální i atraktivní téma, působivé zpracování nepostrádající pečlivost i emotivní vklad. Fascinující je různorodost typů, které Aleš Palán zpovídá. A taky to, jak se k nim pokaždé dokázal přiblížit, získat si jejich důvěru. Často na sebe říkají věci, které by asi jen tak nějakému literárnímu zvědavci nevyklopili. A jeden každý z těch rozhovorů dokáže strhnout, přestože míra sympatií k jednotlivým aktérům je samozřejmě různá. Cítíte respekt, soucit, smutek, obdiv i údiv, ale občas samozřejmě i odpor nebo aspoň nesouhlas. Duševní vesmíry těch lidiček jsou někdy hodně excentrické, jako v případě vymítače s mečem (překvapilo mě, že hrával v relativně známé kapele Rány těla) nebo extrémního vyznavače zdravého životního stylu a konspiračních teorií, který neváhá svým názorům podřídít i instinkty svého psa. V otázkách je patrný Palánův zájem o duchovní rozměr životů zpovídaných, což mi přijde zcela v pořádku. Myslím, že k takovým lidem silná spiritualita patří. Buď je sama nasměrovala do jejich nynějšího ústraní, nebo ji právě v tom ústraní našli a rozvinuli.... celý text