Akana
přečtené 781
Nevolnost
1993,
Jean-Paul Sartre
Nemyslím si, že by existencialismus byl dnes vyčpělý myšlenkový proud, spíš naopak. A Sartre nepochybně patří k jeho hlavním budovatelům. Nicméně způsob, jakým ho v tomto románu artikuluje, ten už mi poněkud zastaralý připadá. Nějak si za tím mikroskopickým rozborem Roquentinových úvah a duševních hnutí nedokážu představit živého člověka. Podobné pocity odcizení, znechucení světem a lidmi, nesmyslnosti všeho, to asi tu a tam zažívá každý přemýšlivější jedinec. Ale takovéhle sebenimrání, to mi přijde až příliš svázané s intelektuálním ovzduším své doby. To třeba Kafka, jehož dílo údajně mělo na Nevolnost vliv, mi přijde nadčasovější, živější, sugestivnější. Tady slyším šustit papír.... celý text
Život Toma Waitse
2011,
Barney Hoskyns
Tom Waits si hlídá soukromí víc než většina jeho kolegů. A Barney Hoskins je nucen to ve své knize často připomínat, aby vysvětlil, proč je jeho neautorizovaný životopis ochuzený o svědectví mnoha písničkářových souputníků, přátel a spolupracovníků. Inu, zkrátka proto, že si to nechtěli u kamaráda rozházet, kdyby při rozhovoru plácli něco, co by narušilo Waitsův pečlivě budovaný a střežený mýtus. Případně Hoskinsovi něco mlhavě přislíbili, ale po poradě s Mistrem vzali zpátečku. To je také doloženo ukázkami ze vzájemné komunikace. Za těchto okolností to jistě pro autora nebyla snadná práce, ale vyrovnal se s ní se ctí a dokázal Waitsův život a dílo vylíčit seriózně i barvitě, s respektem ale bez podlézavosti. Tam, kde chybí přímá svědectví, přiměřeně spekuluje ale nevymýšlí si bulvární senzace. Řekl bych, že pokud Waits jeho biografii četl, možná něco nevrle zabručel, ale jen těžko ho mohla urazit.... celý text
K hranici
2016,
Ondřej Štindl
První z trojice příběhů je brilantní. Silný příběh, působivé vykreslení dobových reálií, emocionálně vtahující vyprávění. Jednoznačně na pět hvězd. Pak jako by se to celé čím dál víc rozmělňovalo, ať už v závažnosti toho, co hrdinové řeší, nebo i vypravěčsky. Propojení povídek a jejich protagonistů na mě taky nezapůsobilo úplně stoprocentně. Možná kdyby laťka nebyla na začátku nastavená tak zatraceně vysoko, byl bych vstřícnější.... celý text
V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku
2018,
Tim Marshall
Přínosnost knihy závisí samozřejmě na tom, jak hluboko se čtenář v tématu pohybuje. Pokročilý student politologie tady nic nového nenajde, běžný laik si ale může uvědomit spoustu souvislostí, které ho doteď nenapadly. Třeba už jen to, že i ve skrznaskrz propojeném světě mají pro dnešní státy pořád obrovský význam takové věci, jako je přístup k moři nebo velehory na hranicích. Při posuzování strategií a cílů jednotlivých světových hráčů jsou pak takové znalosti neocenitelné, stejně jako schopnost vyvodit z nich správné závěry.... celý text
Podvolení
2015,
Michel Houellebecq
Zdá se mi, že Houellebecq nevaruje ani tak před islámským záborem jako před degenerací západního intelektuálního světa, která ho umožňuje. V tomto směru je titul románu naprosto výstižný. Přesun moci tu probíhá v podstatě pokojně, v rámci demokratických principů. Islámské ideje nejsou děsivým strašákem, ale pro velkou (mužskou) část populace spíš zajímavou a příjemnou inovací. A ty křesťanské už jsou tak vyprázdněné a nejasné, že v podstatě chybí motivace je bránit. Takže jak to s tou evropskou civilizací nakonec dopadne? Možná nezkolabuje a prostě se promění. Otázka ovšem je, jak hodně ta proměna bude bolet. A koho.... celý text
Maus – Souborné vydání
2012,
Art Spiegelman
Dnes už nezpochybnitelná komiksová klasika. Možná právě pro ten všeobecný obdiv mě nestrhla tak, jak asi měla, ale to už je problém velkých očekávání. Ostatně ani o zklamání nemůže být řeč, příběh i jeho zpracování jsou mimořádně působivé. Přínosné je především střídání časových rovin, díky nimž se seznámíme nejen se "skutkovou podstatou" holocaustu, ale i s dlouhým psychickým stínem ležícím jak na přeživších, tak na jejich potomcích, na těch, kdo tu hrůzu přímo nezažili a přesto stále žijí s jejich důsledky. Zoomorfní zpodobnění jednotlivých etnik jako by trochu mírnilo děsivost popisované skutečnosti, zároveň si říkám, jestli to trochu nezavání nastolováním kolektivní viny. Být Polák, asi by mi moc nevonělo ztotožnění celého národa s obrazem vepře. A to i přesto, že si jsem jejich antisemitských excesů za války vědom. Hodně zajímavá a relativizující je americká epizoda, odhalující Vladkovy vlastní rasistické předsudky vůči černochům. Právě takové detaily, narušující očekávaná schémata, dělají příběh věrohodnějším, skutečnějším.... celý text
Průvodce husitskými válkami
2019,
Martin Pitro
Ideální pro základní orientaci. Členění textu s vkládanými medailónky a poznámkovými boxy přibližuje knihu formě příručky, kterou můžete číst souvisle, ale stejně tak si jen vyhledávat potřebné informace. Kdo nemá chuť do Čornejova špalku o Žižkovi, a přece chce mít v husitském období jasněji, tomu lze směle doporučit.... celý text
Čarodějky na cestách
1996,
Terry Pratchett
Dekonstrukce pohádkových pravidel za přispění magie nápadně připomínající louisianské voodoo. Všechny tři čarodějky opět perlí, každá svým svérázným způsobem, a kocour Silver nezůstává pozadu. A zase: s jak nenápadnou lehkostí umí Pratchett čtenáře zaplétat do sítě nejrůznějších kulturních i popkulturních odkazů. To mě nepřestane fascinovat.... celý text
Jiří Černý ...na bílém 1
2014,
Jiří Černý
Obrovský respekt. Dneska se hudební publicistika dělá samozřejmě jinak. Nezajímá ji, kolik oktáv obsáhne ten který zpěvák/zpěvačka, ale jestli reflektuje aktuální společenské problémy. Přesto jsem přesvědčený o tom, že "sebrané spisy" Jiřího Černého mohou být zdrojem inspirace a poučení pro hudební publicisty (a pochopitelně i pro běžné hudební fandy) napříč dekádami. Setkáme se u něj totiž nejen s řemeslnou zručností, ale i s věrností hodnotám, které na dobových trendech nejsou závislé. Erudice i vtip, svěží stylistika, úcta ke čtenáři, pokora, která vám dovolí žertovat ale nikdy urážet. Spousta toho, o čem Černý v daném období psal, je mimo můj vkus (Zíma, Pavel Novák a jiní), jenže on by dokázal poutavě vyprávět snad i o růstu nehtů. Smekám třeba před tím, s jakou umanutostí se snažil kultivovat vkus mas prostřednictvím Houpačky. Jak šel s jasnými argumenty proti proudu doby obhajobou beatových kapel i Semaforu, u něhož mi názorně objasnil, jak radikálně tenhle fenomén proměnil vnímání populární písně u nás. Nebo jak přesně dokázal rozpoznat, v čem jsou slabiny Karla Gotta, a že by jeho nesporný talent mohly v budoucnu umělecky rozmělnit, což se také stalo. A bylo by toho ještě hodně, takže snad už jen: díky, pane Černý, těším se na druhý díl.... celý text
Druhé město
2005,
Michal Ajvaz
Okouzlující, omamné, ošidné. Naprosto chápu, že Ajvazova fantazie může být pro někoho i otravná. Mně ovšem pokaždé způsobuje v mozkových závitech příjemné chvění svou dráždivou nejednoznačností, rozplýváním reality, nepředvídatelností příběhové linie. Ve Druhém městě cítím "něco z Alenky" i něco z Lovecrafta, výsledná substance je ale zcela originální. K tomu přispívá i jedinečná atmosféra Prahy, přesněji řečeno obou Prah. Nikdy nevíte, co vás čeká třeba jen v protějším koutě místnosti a jestli je správné po tom pátrat nebo se radši držet známé každodennosti. Hrdina příběhu ale, zdá se, nemá už od nahlédnutí do jisté knihy na vybranou. Kdo jednou okusil, už z hlavy nevyžene.... celý text
Probudím se na Šibuji
2018,
Anna Cima
Nejsem bůhvíjaký znalec japonské kultury či popkultury, vlastně dlouhodobě zůstávám v tom autorkou nastíněném "murakamiovském" stadiu. Těžko tedy posoudím, nakolik a v čem je ovlivněný japonskou perspektivou samotný způsob psaní, vyprávění, výběru motivů, když už v rovině námětu je vliv jasný. Můžu jen konstatovat, že mě příběh bavil v reálné i "magickorealistické" rovině, i když mě přímo nestrhnul.... celý text
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
Pokud jsou knihy Aleny Mornštajnové literární mainstream, pak za něj buďme sakra vděční. Současná masivní - a snad už i zvrácená - obliba uhlazených románů s tematikou holocaustu by neměla na Hanu vrhat negativní stín, protože příběh i způsob vyprávění Aleny Mornštajnové jsou z jiného těsta. V centru její pozornosti je především vnitřní svět hrdinek a hrdinů, tragičnost dějinných událostí nebo brutalitu prostředí koncentráku nezjemňuje nemístnou romantikou ale ani se v nich nevyžívá. Ostatně, událost nebo spíš shoda okolností, která rozehrává celé vyprávění, je naopak skoro banální, i když má fatální důsledky. Knih na toto téma bylo - a ještě bude - napsáno na stohy, ale pokud by se z nich dělal nějaký reprezentativní vzorek, Hanu bych určitě nominoval.... celý text