• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Pasáže - Michal Ajvaz

Pasáže jsou devátou prózou Michala Ajvaze. A zároveň jako by to nebyl devátý titul, ale stále tatáž, nekonečná kniha s věčně plynoucím vyprávěním. Román je s př... detail knihy

Nové komentáře u knih Michal Ajvaz

Pasáže

„Devátá kniha autora, ve které nás opět v táhne do svého nezaměnitelného světa. Hned v úvodu Ajvaz čtenáře nakažlivým způsobem seznamuje se svým okouzlením zdánlivě skrytou říší Lipských pasáží. Najdeme tu vše podstatné, co se pak jako červená nit táhne všemi příběhy, barevnými a třpytivými jako korálky z Racheliny skříňky. Stejně jako v labyrintu chodeb pasáží, i v příbězích občas zdánlivě bloudíme, občas si přejeme mít mapu, jindy si to naopak užíváme. Stále nás něco překvapuje, mísí se tu realita s představami. Někdy jsme zmateni zdánlivým nesouladem, vzápětí však objevíme průchod, který jakoby vedl do jiného světa, do jiného příběhu. V jiné části jsme fascinováni geometrickou přesností s jasně danými zákonitostmi, aby se nám o pár kroků dál naše představy zcela rozpadly a nahradily je nové. Série příběhů v příbězích čtenář zcela pohltí a nutí ho soustředit se stále na nové cíle. Jako bychom v televizi sledovali napínavý film, v čase reklamy přepnuli na jiný program a tolik se ponořili do nového vjemu, že zapomeneme na ten původní. Nicméně kruh se postupně uzavře a my se vrátíme zpět k hlavní dějové lince. Kromě originálních příběhů přecházejících často až do poeticko - výtvarné roviny oceňuji zejména absurdní humor a také to, že autor (ač se netají obivem ke strojům, mechanice, umělé inteligenci...) má velký dar pro zobrazení křehké lidské duše hledající svůj původ a místo ve neustále se měnícím světě.“... celý text
— ŠM.Kunčíková

---

Prázdné ulice

„Autora jsem si vybrala kvůli výzvě a také tak i dočetla. Můj šálek kávy to úplně není, ale knížku jsem dočetla...rozšířila jsem si obzory.“
— bigben

---

Druhé město

„Nesnadné čtení, u kterého nelze sedět unavený a nechat stránky plynout. Jsem moc rád, že jsem si tuto knihu vybral do výzvy, i když plně rozumím i tomu táboru, který dává nízké hodnocení. Tato kniha dala velice zabrat mé fantazii a popravdě už si ani nepamatuji, kdy naposledy jsem měl podobný pocit. Kniha mi zvláštním způsobem vyvolala pár vzpomínek na události a drobnosti, které jsem si jistý, že bych nikdy jiným způsobem už "nevytáhl". Neřekl bych, že jsem všemu rozuměl, nicméně jak je psáno v samotném úvodu knihy : "Měl jsem právo říkat, že knize vůbec nerozumím? Ze spleti úzkostí, které vyvstávaly při pohledu na stránky knihy pokryté cizími písmeny, byla nejsilnější a nejpodivnější úzkost vyvěrající z tušení, že není čemu rozumět, nač se ptát" Za výbornou bych potom označil tuto pasáž: "Někteří přišli s podivným návrhem, aby se vojákům i štábu oznámilo, kdo je nepřítel a kdo je spojenec, ale tato novota nenašla větší odezvu: jedni tvrdili, že kdo je nepřítel a kdo je spojenec, se nedá poznat, a druzí, že mezi tím neexistuje žádný rozdíl, a není tedy co poznávat."“... celý text
— Jaroushek

---

---

Lucemburská zahrada

„Lidi, copak vy to nechápete? Moře je přeci ta největší přímka světa!! Komu to nedochází, tak je neumětel a neotevřel svoje vnitřní oko, stejně jako hlavní hrdina tohoto škváru. Podobné kecy jsou v téhle knížce všudypřítomné. Jde opět o pokus současného českého autora být světový. A hodně mu to nejde. Jenže porotci Magnesie tohle žerou jako buráky na Silvestra, takže opět jásáme, jak je tohle čtení hluboké a filozofické a blueh... Je velká škoda, že netrpím nespavostí, protože Lucemburská zahrada by mě zaručeně uspala. Příběh je spatlaný z toho, co Michala Ajvaze ráno napadlo při čištění zubů, postavy jsou neskutečně otravné a mění svoje kompletní chování kapitolu od kapitoly. Vymyšlený jazyk je trapný, netvrďte mi, že jste kdokoliv zkoumali jeho gramatická pravidla na konci knihy. Celé to zkrátka vypadá jako výtvor takového toho středoškoláka, co si myslí, že prošel krizí středního věku a ví o světě první poslední. Jednu hvězdu dávám jen proto, že v době psaní zmizelo hodnocení "odpad", jinak bych jej s radostí udělil.“... celý text
— Atlantis

---

Cesta na jih

„Téhle knize jde stejně snadno dát jedna hvězda i pět. Příběh neplyne, ale zašmodrchává se a od jednoho skáče k druhému, opájí se popisy míst, které nejsou pro zápletku důležité... Pokud budete číst Cestu na jih jako detektivku o pátrání po vrahovi, budete zklamáni (ačkoliv pointa tu je, i když to tak dlouho nevypadá). Doporučuju všem, kteří mají rádi rozečtených více knih najednou, tady to Ajvaz zvládne, aniž byste museli jeho příběh odložit. Z řecké dovolené do detektivky, přes ulice fiktivního města a vymyšlené historie, přes vojenský puč až k sci-fi s démony... A pak zase zpátky. Zda vás to láká, posuďte sami.“... celý text
— Krabat13