Nevolnost

od:


KoupitKoupit eknihu

Jedná se o syntézu eseje a románu s filosofickým zaměřením. Kniha je psána jako fiktivní deník historika Antoina Roquentina, třicátníka. Ten se po četných cestách do po světě načas usadí v provinčním přímořském městě Bouville, aby zde dopsal monografii o markýzi de Rollebon (18. století). Postava Roquentina je osamělá, představuje sartrovskou variaci na prototyp „zbytečného člověka“, frekventovaný v ruských klasických románech. Roquentin, finančně zajištěný, ale dobrovolně izolovaný intelektuál, lhostejný k historickým a společenským souvislostem, se po krizovém prožitku „Nevolnosti“ oddává sebepozorování, analýze i záznamům každodenních prožitků. Ironicky komentuje v deníkových zápiscích život v Bouville, který je plný omezenosti, přetvářky a stereotypu. Jako podstatu Nevolnosti postupně objevuje „přemíru bytí bez důvodu“, absurditu a nahodilost existence sebe i všeho ostatního. „Každý existující se rodí bez důvodu, přežívá ze slabosti a umírá na setkání. Zvrátil jsem hlavu dozadu a zavřel oči. Ale náhle probuzené obrazy vstaly a zaplnily mi oči existencemi: Existence je plnost, kterou nelze opustit. (...) Věděl jsem, že je to Svět, který se náhle ukázal a dusil jsem se zlostí na tu velikánskou, absurdní bytost.“ (Přel. D. Steinová) Roquentin je nesmyslností bytí zhnusen a uzavírá se do sebe, nakonec však zahlédá jakési východisko v požitku z jazzové hudby a možnosti napsat vlastní knihu. Tento román byl jakýmsi předznamenáním existencialismu. ...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/25_/25462/nevolnost-25462.jpg 4.1178
Orig. název:

La Nausée (1938)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (18)

Přidat komentář
misa1607
02. října

85% náročné,ale pěkné čtení

KrystofJuzko
25. září

Formou beletrie je zde výborně prezentovaná existenciální analýza. Hlavní postava, osobitý hrdina, jež se téměř nezajímá o okolní svět, strádá pod tíhou vznětlivého zoufalství avšak současně dychtí po bezmyslné volnosti, je společným jmenovatelem pro Sartreho knihy. Roquentin žije svůj život, jenž mu byl předurčen. Nic od něj neočekává. Ke konci knihy se s tímto způsobem žití smiřuje. Pochopil, že ze své existence nelze vyjít, jelikož tu vždy bude vědomí, které ho do existence zpět navrátí. Roquentin pochopil absurditu.

Cink262
13. února

Deník Antoina Roquentina o absurditě a naprosté nepostihnutelnosti světa je přínosný hlavně díky subjektivitě, kterou forma deníku do románu přidává. Proto je "Nevolnost" skvělým úvodem do filozofie J.-P. Sartra, jehož myšlenky a názory máme šanci pozřít životní zkušeností (s podobnou "nevolností" nad existencí se setkal už mnohý člověk - přál bych to všem), což je dle mého u existencialismu nejdůležitější.
Člověk, který prohledává bytí věcí, lidí i sebe a přitom si píše deník, ve kterém užívá vhodná přirovnání ke svým pocitům, a který se snaží představit si nepředstavitelné, je tím, koho jsem už drahnou chvíli chtěl potkat. A setkal jsem se s ním v postavě Roquentina. Škoda jen, že je vymyšlený. Reálného Roquentina bych těžko hledal. Ne snad proto, že neexistuje, ale proto, že existuje a příliš dobře si to uvědomuje, až příliš dobře na to, aby se někomu svěřoval.

KosťaLevin
15.05.2017

Komentáře nemají smysl. Jako všechno ostatní. Krom komiksů: http://existentialcomics.com/

Říkáte, že odkazy patří do diskuze? Vždyť to je absurdní. Přece mám svobodnou vůli a budu si dělat, co se mi líbí. Budu si číst komiksy a dávat odkazy tam, kam se dávat nemají! Vy to neděláte? A není vám z toho nevolno?

-Pečivo-
29.01.2017

Stěžejní dílo Sartreho knižní diskografie - mladej Roquentin si píše formou deníku své úvahy a zážitky. Píše se rok 1932 a píše se ve Francii.

Roquentin je povoláním spisovatel a píše nějakej historickej blaf, načež zjistí, že se mu vlastně pomalu ale jistě začíná všechno hnusit. Nejdřív jednotlivé věci okolo něj, pak celá společnost a pak on sám. Často se sám takto cítím, a to zejména když Palivo vezme do hospody foťák a já ráno poté díky tomu jsem nucen rekonstruovat předchozí večer. Tímto zdravím například do cafe v lese.

Veškerou svoji naději tak Roquentin vkládá do shledání se svou bývalou láskou. K tomu taky dojde, ale - spoiler alert - jeho ex je stará a solidně chubby. A ještě k tomu ho nechce. Sic! Zaslouženě tak Roquentin přemýšlí o smyslu nejen lidské existence.

Jak by řekl Ben Cristovao - Sartre jede náročný filozofický bomby, kdy kolikrát můj gigantický mozek měl po ránu co dělat, aby udržel v tom těsnopisu pozornost. Stránku, kdy si ho Roquetinův kamarád honí v knihovně sem musel čist dvakrát, než mi došlo, cože tam vlastně dělá.

Lessana
14.07.2016

Pán Sartre, odpustite priame slová, no keď na človeka príde spleen, ocitne sa v depresii, má pocit, že celá (jeho) existencia nemá zmysel, vtedy je jeho bytostnou povinnosťou vstať z popola, nie fixovať negatívne dumky v texte, čo podporia zblúdilcov v presvedčení, že bludné kruhy blúdenia sú idylou žitia.

Marbo
29.05.2016

Relativně útlá knížka klame tělem, protože co se čtení týče je to supertěžká váha, knihou jsem se s námahou prokousával dlouho, některé pasáže jsem četl několikrát. Číst Nevolnost má smysl, pokud mu ho chcete dát ( osobně mi tato kniha byla bližší v letech studentských, dnes již krom některých myšlenek mně neoslovuje. uvidíme, jak to bude dál ).

holkaslebkou
07.05.2016

Nebylo to lehké čtení, to opravdu ne. Četla jsem ji aspoň měsíc.
Některé části jsem hltala, od jiných jsem odcházela. Jsem ale ráda, že jsem si ji přečetla. Jsou v ní věci, na které nezapomenu.

iluliacross
20.02.2016

Jakožto veliký fanda existenciální literatury nemohu jinak, než 5 *****. Jestli jste někdy přemýšleli nad životem brouka a nebo se vám hlavou mihla myšlenka typu: "Co tady vlastně dělám?", tak si se Sarterem určitě potykáte.
Chce to trochu emoční a nervovou odolnost, člověka by to mohlo dostat do blázince. Taky se musíte jenom tak jemně inspirovat, ne se tím řídit. Myšlenky jsou to velmi drsné. Ale stále lidské. Bohužel. Bohudík?

Marquis
08.07.2015

Roquentin je pekne nudný egocentrický patron, odkladám dočítanie knihy na dobu neurčitú. Po vynikajúcich poviedkach zatiaľ sklamanie...

anthraxCZ
10.04.2015

Mistrovské dílo. Existenciální filozofie podaná nádherně čtivou a uměleckou formou románu, disponujícím snadným příběhem a čitelnými postavami. Dynamicky se měnící tempo vyprávěného příběhu se zuřivě výmluvnou filozofií existence, na jejímž počátku stojí nic. Na jejím závěru to samé. Antoine Roquetin jakoby snad navazoval na tradici byronských hrdinů - cynik, pesimista a člověk zhnusený naprosto vším, především světem a lidmi. Celý text si povahu udržuje, aby se pak popřel. Hledání minulosti v přítomnosti, nechutná tělesnost lidského těla a hlavně stavy nervy drásající, neúnosné a děsivé Nevolnosti. Camus je v Mýtu o Sysifovi filozem, Sartre v nevolnosti filozofem spisovatelem. Obě díla, neuvěřitelně hodnotná nejen po literární, ale i společensko-lidsko-filozofické stránce, jsou záchytnými body meziválečné literatury. Změnily mi pohled na svět. Akorát mi občas bývá nevolno.

Lily28
30.03.2015

Kniha o hľadaní zmyslu existencie. Chvíľku mi trvalo, kým som sa do nej začítala, ale potom to už šlo rýchlo, nenáročný dej (ak sa o nejakom dá hovoriť), sa točí okolo opisu ľudí, s ktorými sa hrdina stretáva a spoznávania zmyslu ich bytia. Kniha je napísaná veľmi ľudsky, hoci hrdina je individualista a spoločnosti sa stráni, snaží sa nájsť sám seba a zmysel bytia.

jaryn
22.09.2014

Nemohu říct, že zcela chápu nebo se ztotožňuji se Sartreovým existenciálním viděním světa, nicméně jeho "Nevolnost" jsem četl už aspoň třikrát a fascinuje mě hlavně jakožto příběh obyčejných lidí.

Mairiel
29.05.2014

- V půlce jsem musela knihu vrátit do knihovny, ale nedá se říct, že by mě to nějak obzvlášť mrzelo. Cítila jsem, že pro plné docenění a procítění Nevolnosti bych se sama musela nacházet v poněkud úzkostnější fázi svého života. A že takové byly - to hrabání se v detailech, neschopnost cokoliv prožít a k někomu se přiblížit, hledět na sebe sama jako z dálky, hnus a totální marnost. Jako by Sartre psal o někom, koho jsem dobře znala, ale s kým jsem si přestala rozumět. Tady a teď mi Nevolnost už nic neříká. -

kolacky
18.04.2014

Nádherně napsaná věc o člověku, který tak dlouho a hluboce přemýšlel o existenci, až mu z toho tak trochu hráblo... Nemohla jsem se s ním ztotožnit, ale chápala jsem ho, právě proto, že je to tak skvěle napsané.

Thanyss
18.11.2013

Hned na začátku přiznám, že k téhle tenké knížce mě jednoduše přitáhl název. Přemýšlela jsem, co se skrývá na stránkách, o jakou nevolnost a hnus tu běží.
Nejsem existencionalista, přesto jsem byla mnohdy udivena, jak mi Sartre mluví z duše. Jeho hlavní hrdina prožívá neurčité pocity, jež si sám pro sebe zve nevolností, pocity marnosti lidského života a ztráty smyslu bytí. Nechci paušalizovat, ale mám dojem, že podobnými stavy (v menší či větší míře) si projde nejspíše většina z nás.
Možná to bude vypadat, že se ráda plácám v depresích, mám morbidní nálady a oblékám se jedině do černé barvy, avšak poslední kniha, která mi takhle hezky zabrnkala na mou vnitřní podivnou strunu, byly Květy zla od Baudelaira.
Nevolnost není pro každého, nicméně pokud nějaká vaše část občas pochybuje o tom, jaký má život smysl, proč tu vlastně jsme a proč máme, sakra, dělat to, co se snažíme dělat, bude pro vás ztotožnění s Antoinem otázkou několika prvních stran. A pak si možná řeknete: „Jo, ten Sartre ví, o čem píše…“

macek166
09.04.2013

La Nausée je čirý existencialismus, kdo si neprožil Nevolnost, těžko může pochopit tento směr. Depresivní a zničující, avšak pravdivé a obohacující ve spojení lidí.

WEIL
27.06.2011

Ponuré čtení, hlavní hrdina na rozdíl od jiného existencialisty - Camuse a jeho "Cizince", tak postrádá lidštějšího charakteru, je studený jako psí čumák.