Kniha smíchu a zapomnění

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

„Celá tato kniha je román ve formě variací. Jednotlivé oddíly následují po sobě jako jednotlivé úseky cesty, která vede dovnitř tématu, dovnitř myšlenky, dovnitř jedné jediné situace, jejíž pochopení se mi ztrácí v nedohlednu. Je to román o Tamině, a ve chvíli, kdy Tamina odchází ze scény, je to román pro Taminu. Ona je hlavní postavou i hlavním posluchačem a všechny ostatní příběhy jsou variací jejího příběhu a sbíhají se v jejím životě jako v zrcadle. Je to román o smíchu a o zapomnění, o zapomnění a o Praze, o Praze a o andělích. Ostatně není to vůbec náhoda, že mladík, jenž sedí u volantu, má andělské jméno Rafael.“...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/359512/big_kniha-smichu-a-zapomneni-jCz-359512.jpg 4439
Nahrávám...

Komentáře (73)

Kniha Kniha smíchu a zapomnění

Jellus
12. července

Kniha se mi nelibila tolik, jako nektere dalsi. Vice bych uvital, kdyby byla cela v duchu povidky Maminka

InaPražáková
12. června

Čtena původní verze vydaná v 68 Publishers.
Znám z Kunderovy tvorby převážně knihy, které napsal ještě česky. Zdá se mi, že se dá mluvit o všech dohromady skoro jako o každé zvlášť, dá se z nich poskládat podobná variace jako z textů Knihy smíchu a zapomnění - Kundera má svá témata, ke kterým se neustále vrací, opakují se typy postav, ale mění se pohled, peripetie, pointa. Nečtená kniha i druhé čtení už známé knihy je vždycky jak návrat, tak objevování nových spojnic a zrcadlení. Pořád mě to baví a zajímá, pořád žasnu, jak skvělé a lehce působící umění může vzniknout z tak pedantsky přesného, kontrolovaného vyjádření.

V Knize smíchu a zapomnění je známá trapnost a ironie osudu, sex bez lásky (nebo láska bez sexu), ale nečekaně i ženská postava, která má duši a lidskou velikost, dokonce dojemnost a něžnost, aniž by to byl výsměch, snad první, co jsem u Kundery potkala. Vůbec jsou povídky nečekaně smířlivější. Jako by se jízlivost s odstupem změnila v lehký smutek. Zůstává ale intelektuální brilantnost, stejně přesná a poutavá, jako lehká a skoro zábavná. Úvahy o smíchu, atomizaci společnosti a hypertrofii ega, staré 40 let, to nebyla intuice, ale přesně odpozorovaný směr vývoje.


Guarnere
08. května

Jako celek dobré, ale 1/3 se mi tedy nelíbila vůbec. Maminka byla asi nejhorší kapitolou, u které jsem vůbec nepochopila, co se autor snažil říct. Naopak bych vypíchla kapitolu s Taminou, touha udržet si vzpomínku na milovaného člověka byla popsaná krásně a něžně, až mě to od Kundery překvapilo. Jeho knihy jsou vždy hodně hutné a plné filosofie, někdy chápu, někdy tápu, ale co se mi opravdu líbí je, že své postavy obnažuje až na dřeň a bez soucitu je často staví do trapných situací, jako život sám nás.

tamdr
21.12.2021

(+ SPOILER) pro mne dost náročná kniha,nešlo to rychle přečíst a pryč,něco jsem musela číst znova a znova až jsem pochopila, v některých chvílích mi připomněla hry V.Havla,až laskavý pohled na věc,někdy jsem se musela pousmát mírné ironii a následoval klid v duši,že je tato doba snad za námi, kdy se člověk musel ohlížet čemu se zasmát, aby ho soused neudal

teacup
10.08.2021

Pokračování mého čtenářského love/hate vztahu s MK. Někdy nevím, jestli mě víc baví nebo rozčiluje.

Kunderův vzah k ženám je jako obvykle zoufalý (rozlišuje pouze dva typy mužů dle jejich vztahu k ženám a to "adoranty" a "gynofoby"; signifikantně používá ženy buď jako nástroje nebo jako pozadí scény, snad jen k Tamině je neobvykle laskavý); a to, jak se bere smrtelně vážně, je už takový úsměvný kolorit. Ale co si budeme, ať už adorovaný nebo zesměšňovaný, MK umí a nejspíš perfektně ví, co dělá. Prakticky nelze pojmout po jednom přečtení.

Každopádně největší přešlap bylo sáhnout po vydání od Atlantisu, které (stejně jako třeba Směšné lásky) autor "vylepšil" vyškrtáním některých scén, třeba pasáže uzavírající variaci na téma "blbosti hudby" o vzájemně prospěšné symbióze některých normalizacnich umělců reprezentovaných K. Gottem a režimu: "Prezident zapomnění i idiot hudby patřili k sobě. Pracovali na stejném díle. My pomůžeme vám, vy pomůžete nám. Nemohli jeden bez druhého být." Takže úkol zní jasně: Atlantis nebrat a pro rereading zapátrat v antikvariátech.

Yarwen
06.07.2021

Hned první stránka knihy, pojednávající o Clementisově čepici na Gottwaldově hlavě, zůstane v mé hlavě už napořád. Rovněž povídky o Tamině byly velice povedené. Naopak povídka Lítost nepojednává o lítosti, ale o sebelítosti, její četba byla docela útrpná, také slib v závěru první povídky, že "na nástupiště za chvíli vystoupí jejich syn a uzavře příběh" zůstal jaksi nenaplněn, což jako čtenář neodpouštím (možná bylo něco z knihy vypuštěno? - četl jsem vydání od Atlantisu). Každopádně kniha nabízí silné podněty k zamyšlení, a to nejenom o totalitním komunistickém režimu, a přesně tohle ji kvalitativně posouvá nad průměr (57%).

janamaluveckova
17.03.2021

Rozhodně nekupujte vydání Atlantisu. Je autorem "vylepšeno", mj. tam chybí celá slavná pasáž o Gottovi jako idiotovi hudby.

Jorgito
18.10.2020

S Kunderou je to asi jak s Jágrem, vy tušíte, že všechno není super, ale lešího jsme prostě nikdy neměli..o Kunderovi to platí dvojnásobně, on je náš top spisovatel, co udělal i díru do světa...sedm krátkých próz je zatíženo existenciální tísní, filosofie existencialismu převedena do literární podoby ve světové úrovni...často Vám to potrhá nervy a rozebere na atomy zevnitř, ale tato kniha je dalším důkazem výjimečnosti autora

1