zazvorek komentáře u knih

Moc jsem se těšila, až děti dorostou do věku, kdy už aspoň trochu bude mít smysl číst jim knihy Astrid Lindgren. Děti z Bullerbynu nezklamaly, milé vyprávění o dobrodružstvích jedné party dětí je asi natolik univerzální a nadčasové, že dokáže zaujmout s naprostou samozřejmostí. Starší tak přivedla ke hře na Annu, Lízu a spol. kamarády ze školky, mladší si zase pořádá vlastní exhibici, když se dokola snaží opakovat jména statků (Mellangarden, Sörgarden a Norgarden). Moc by mě zajímalo, kolik generací ještě Bullerbyn přetrvá...

27 14.07.2021

Bála jsem se, že to budou nějaká esoterická moudra, a ona je to jakási učebnice biologie plná něhy a lásky k lesu. Navíc psaná krásně srozumitelně a vtipně (solární obžerstvi zařazuju do slovníku!). Už tu asi padlo mockrát, že vám to úplně změní pohled na stromy. Nepřestanu si kvůli tomu kupovat knížky nebo dřevěný nábytek, ale mám ty zelenáče ve veliké úctě a ani mě nenapadne jim cíleně ubližovat. Kéž by aspoň část z toho dokázali takhle poutavě předat učitelé biologie svým žákům... Skvělé, čtivé, poučné.

21 02.10.2019

Až jednou pochopím spletité dějiny Balkánu a Blízkého východu se všemi konflikty, kontrasty, brutalitou i krásou, příčinami i následky, kde je nakonec těžké dobrat se toho, kdo začal celý ten kolotoč "oko za oko, zub za zub", nechám si dát doktorát.
Můj obdiv k autorovi (i překladateli! ) se jen prohlubuje. Před lety mě uchvátil a notně pobavil latinskoamerickou trilogií, pak mě bezostyšně dojal Mandolínou a teď mi přivodil hluboký splín z toho, jak je lidské pokolení tragicky pitomé. Za to všechno mu patří velký dík...

19 02.07.2019

Vážení mongoloidi,
smekněte před autorem, který projevil takovou dávku vkusu a smyslu pro teologii a geometrii, že se vám při čtení téhle krasojízdy rozdivočí pylorická záklopka. A kdo se ani jednou nezasměje, ten je pižmová opice.

19 20.11.2015

Ani napodruhé kouzlo nevymizelo!

Mám velké štěstí, že v životě potkávám spoustu zajímavých lidských typů. Do této knihy by se nehodily, neb se obvykle pohybují v městské džungli, ale rozhovory s nimi jsou někdy laděny podobně. Snad je i sama vyhledávám, snad si najdou ony mě, každé takové setkání je pro mě ale určitým způsobem obohacující a úlevné. Úleva přichází z potvrzení, že se u nás pořád najdou lidé, kteří "mají koule" na to žít si úplně po svém. Jasně, ne všichni si tuhle cestu vybrali úplně dobrovolně, někteří do toho prostě spadli, ale naučili se s tím žít. Pro někoho jsou to příživníci, pro mě sympaťáci.
Jak v knize praví jeden z nich: "(...) nějaká paní se ptala, co ti samotáři vlastně dělají pro společnost. Přitom je to úplně absurdní, oni toho dělají pro společnost strašně moc, protože vystoupili ze systému. Té paní se plete systém se společností. Měla se ptát: Co dělají samotáři pro systém? Nedělají pro něj, zaplať pánbůh, nic."
A ještě jedna perla: "Život je spravedlivý. Pánbůh člověku něco vezme a něco jiného zas dá. Ubyly mi zuby, ale přibyly dioptrie."
Tak o takových lidech si budu vždycky číst stokrát radši než o politicích a samozvaných celebritách. Výborné rozhovory.

17 28.10.2019

Posloucháno jako 10 dílná četba na pokračování na ČRo. Dlouho jsem si musela zvykat na hlas herečky, která Annu namluvila, nakonec ale myslím, že byla zvolena celkem výstižně a s Anninými vrtochy si poradila skvěle.
Hrdinka mi trochu připomíná Janu Olgy Tokarczuk, jihočeská příroda a sousedské vztahy mě zase přenesly do knih Jiřího Hájíčka. Ale dílo je to osobité, tísnivé, magické. Vodní víla s pochroumanou duší i tělem, která se osvobozuje s létem a sběrem bylin.
Rozhodně mě to nalákalo i na volná pokračování "trilogie".

16 05.08.2022

Fantastická kniha! Napadají mě jen samé superlativy a žádné výtky. Kousavé, ironické a drsné dílo plné svérázného humoru, originálních postav a peprných nadávek. Takhle barevný, chutný a zatraceně pálivý koktejl jsem si ještě nikdy nedala.

16 02.05.2015

(Post)viktoriánský předobraz Pipi Dlouhé punčochy v překrásných kulisách kanadské přírody. Prostý příběh o holce, kterou by si musel zamilovat i ten největší cynik a realista. O holce, která má v sobě tolik citu, že by jím dokázala obejmout celý svět, a tolik fantazie, že by se zastyděli i největší básníci. O holce, která přijímá život se vším všudy a nenechá se ničím sejmout. To je prostě hrdinka. Chce se mi napsat, že je pro mě hrdinkou víc, než uměle vykonstruované charaktery feministických bojovnic. Pardon...
Původně to je určitě pro náctileté holky - lehce naivní a s perfektním vhledem do duše dospívajících holčin, ale způsob podání, humor a lehký sarkasmus uspokojí i starší ročníky. Čte se to krásně, dělá to dobře na duši. Ke konci knihy už jsem byla pořád tak dojatá, že i slza sem tam ukápla. Má to prostě všechno.
"Je hezké jíst občas v 11 v noci zmrzlinu v přepychové restauraci, ale jinak jsem v 11 v noci radši v posteli v Zeleném domě a i ve spánku vím, že nade mnou svítí hvězdy a že ve větvích jedlí za potokem hučí vítr."

15 23.05.2021

Tak tohle bylo těžké. Po všech stránkách - realismus 19. století čtenáře nešetří, pere do něj dlouhé pasáže filosofických myšlenek, dialogů, popisů, množství postav, ve kterých se vyznáte až ve druhé polovině knihy... a do toho smutný osud několika postav včetně hlavního hrdiny, který by mohl být mravním vzorem pro všechny, ovšem leda v nějaké utopii, neb ve světě reálném přivede sebe i své blízké spíš k utrpení než ke spáse. Krásný příklad toho, že páchat dobro na všech frontách a milovat bližního svého má taky své meze.
Zároveň však od samého začátku víte, že se před vámi odehrává něco mimořádného. Velké dílo.
Ta hvězda dolů je právě pro některé velmi rozvleklé pasáže a pro mě nelogické a hysterické chování některých aktérů.

14 30.01.2020

Ti, kterým Pipi připadá jako hlučný drzý spratek, se mnou rozhodně nebudou souhlasit, ale kdyby měla moje dcera být jako ona, byla bych na ni hrdá.:-) Je svérázná, nesobecká, odvážná, přátelská, má slušnou vyřídilku a bujnou fantazii, je šikovná, mrštná...Jen ten vztah ke školní docházce by to chtělo vypilovat :-D

14 30.01.2018

Tolik podob samoty, tolik melancholie, tolik magie, tolik potutelných vtípků...a tak málo stránek. Ach jo.
Jasně, šarády s Aureliany a Arcadii Buendiovými jsou trochu na hlavu, obzvlášť když v té rodině kámen š... cihlu a chronologie rodu tak dostává zabrat, ale asi by stačilo kreslit si rodokmen. Jinak mě ale nic nerušilo, je to zaslouženě vyzdvihované dílo a úplně mě pohltilo. Moc mi to sedlo.
A taky jsem díky tomu konečně pochopila text jedné z písní Vypsané fixy: "Kdyby bylo nebe blízko, kdyby bylo nebe o trochu níž, tak bych si sáhnul na Remedios, to si piš! A dole bloudila Ursula Buendía sem a tam..."
Edit: teď koukám, že jsem knihu dočetla v den výročí autorova narození. Krásně symbolické!

13 06.03.2021

Frankensteina zná skoro každý, ale celý příběh už málokdo. Navíc drtivá většina lidí si s Frankensteinem ztotožňuje vraždící monstrum, nikoliv jeho stvořitele, po kterém je román pojmenován. Na dnešní poměry je příběh sice trochu naivní, na druhou stranu poselství, že každý tvor si zaslouží lásku a pokud se mu jí nedostává, dopadá to špatně, je nadčasové. Stejně tak zodpovědnost vědce za jeho výtvor a etická rovina vědeckého bádání.
Protosci-fi z období romantismu, které napsala ženská. Tohle prostě JE výjimečné.

13 11.02.2021

Posloucháno jako dvacetidílná četba na pokračování na Českém rozhlasu.
Upřímně nevím, proč kniha vzbudila tak obrovský rozruch... Ano, nápad s temnou čtvrtí uprostřed Prahy i důvod, proč existuje (vysvětlený v závěru), se mi líbí, je to taková romantika starých časů. Ano, má to atmosféru foglarovek, ale jakoby násilně převzatou. Chybí ten skutečný strach a napětí, které Foglar dokázal vzbudit i v dospělých. Ano, má to celkem spád, ale je to jen pořád taková honička odněkud někam. Co mi vyloženě vadilo, byla všemožná klišé - v dialozích, charakterech postav, jejich reakcích... Ja chápu, že to je cílené na děti a teenagery, ale i pro ně existují knihy, které se tomu dokážou vyhnout. Není to špatné a pokud to dokáže přivést puberťáky k četbě, jedině dobře. Ale spadlá brada se nekoná...

13 06.04.2020

Konečně někdo pochopil, že v kuchařce pro úplného začátečníka se nepíše "zahustěte jíškou ", ale nejprve se vysvětlí, jak se jíška udělá; nepíše se v ní stroze "přidejte máslo ", ale zda je to máslo tuhé, změklé nebo rozpuštěné; nechce po vás ušlehat sníh, ale chce sníh řídký/tuhý/v kopečkách... zkrátka vás vede receptem hezky polopaticky tak, že to nemůže skončit neúspěchem. Kuchařští antitalenti jako já to vážně ocení (a jejich rodiny též:-)).

12 09.02.2020

Kdysi na gymplu jsem si myslela, že čtu Želary, a ona to byla Jozova Hanule. Pak jsem pochopila, že se o postavách mohu dozvědět víc, ale trvalo to nějakých 15 let, než si ke mně Želary našly cestu. A je to krásný zážitek! Autorka psala dost specifickým, úsporným a zároveň všeříkajícím stylem, někdy jen naznačí, aby člověk pochopil o desítky stránek dál, jindy neúprosně vpálí realitu do první věty. Žádný sentiment, přesto pochopení pro ty nešťastníky z Beskyd. Jen bych si ty příbuzenské a vztahové propletence měla příště psát, vyznat se v nich je opravdu oříšek...

11 19.03.2022

Kniha o tom, proč by nemělo být žádné "potom". Krásné, zábavné, dojemné, drsné, sladké, voňavé, sžíravé. Bernières!

11 06.04.2017

Provokativní kniha o touhách a pudech, která voní dálkami i největší blízkostí, potem, sexem, jasmínem, sladce i hořce, je plná humoru i existenciálních a filozofických zamyšlení (nojo, někdy na mě ty hipísácké řeči byly až moc a s Wiggsovým květinovým vědomím se fakt ztotožnit nedokážu), ale hlavně je skvěle a originálně odvyprávěná, buduje kolem sebe velmi zvláštní atmosféru a rozhodně vám otevře mysl (a nosní dírky) novými směry. A v hlavní roli je tu česká červená řepa!!

11 02.01.2017

Lizzy a Darcy budou vždycky představovat postavy natolik sympatické a obdivuhodné, že už jen díky nim zůstane Pýcha a předsudek naprostou nadčasovou klasikou. Každá by chtěla za muže neproniknutelného Darcyho, každý by chtěl za ženu odvážnou Elizabeth. Kromě nich ale román dotváří plno dalších zábavných i soucit zasluhujících postaviček (pan Bennet, pan Collins!) a velmi mě baví ta všudypřítomná ironie.
Bohužel jsem knihu četla až poté, co jsem asi 30x viděla film s KK a MM, a tak jsem pro všechny postavy i místa měla už předem jasně daný vizuál a fantazie si je nemohla vykreslit po svém. Nicméně film nepokrytě zbožňuju, není to tedy pro dílo Jane Austenové až taková ztráta...:-)

10 06.01.2020

Není pět jako pět. Těhlech mých pět hvězd je jako dvakrát pět.
Neskutečně krásná kniha s pohádkovým příběhem, od kterého se nedá jen tak odejít a přepnout zase do šedivé reality. Úplně mě pohltil.
Až někde objevíte starý kufr, podívejte se pečlivě, jestli v něm někdo náhodou nesbíral důkazy. Třeba mu pak pomůžete.

10 16.02.2016

Přes 700 stran na pomezí reality a snu, naděje a bezradnosti, aktivity i letargie. Vše se prolíná nejen v osobě Tóru Okady, ale i těch zdánlivě epizodních postavách, co se objeví, zmizí a nějakým magnetem z temných koutů mysli jsou vtaženy zpět do příběhu, aby ho buď ještě více zamotaly, nebo naopak objasnily.
U málokterého autora mívám pocit, že si opravdu dokážu představit situaci, prostředí, náladu.... jaké popisuje. I kdyby ty situace byly sebešílenější.Murakami je v tomhle mistr. A navíc ve vás ten pocit zanechá i ve chvílích, kdy zrovna nečtete. Jako by se ten sen přenesl i do vaší reality.
Ano, je to rozvleklé. Ano, objeví se tam i hlušší místa. Popravdě i ty tolik opěvované válečné pasáže mě zpočátku nudily, než vygradovaly v něco nečekaného. Jenomže všechno tam má smysl. Dokonalý smysl!

10 29.12.2014