Frankenstein

Znam Frankensteina jen jako horor, proto se mi moc do knihy nechtělo. Ale musim uznat, ze jako literarni dilo me uplne uchvatilo. Skoda jen, ze umrel driv nez netvor, hltala jsem kapitolu za kapitolou a cekala, kdy toho netvora dostane.

03.06.2026

O nespravedlnosti společenské, soudní, osobní, zkrátka lidské i nelidské. Mnoho přemlouvání, vysvětlování, sdílení pocitů, samoty i viny. Moderní pojetí klasické tragédie s trochou toho emocionálního zabarvení protohororového – i když se spíše popisuje, než že by to mělo někoho opravdu znechutit či vystrašit – i poetického cestovatelského, které jsem zde nečekal – čtenáře čeká návštěva mj. krajiny švýcarských Alp či okolí Rýna.

Bylo by zbytečné rozvádět (a opakovat po dřívějších čtenářích), že to, co si z knihy vzala popkultura dalších dvou století, je jen její malá až nepatrná část. A dokonce i ty nejznámější obrazy, přeneseně myšlena podoba netvora či laboratoře, vryté každému do paměti v knize skoro nejsou. Naopak, některé popisy jsou cíleně vágní, jen nepřímo odkazované, nikoli tak jasné, jak to známe dnes. Někde bych i pochyboval o současné, nejen vizuální, interpretaci. Podobně je to s všeobecnou znalostí toho, že je netvor hlavní obětí, nikoli cíleně stvořeným zlem. I když tedy některé jeho "zkraty" byly až příliš rychlé. Co ale taky čekat od uměle stvořeného tvora, který byl hned po "narození" nepěkně odvržen a pak se musel co nejrychleji ve vyhnanství "vychovat sám".

Zajímavější mi přišla pomalu se rozevírající a pak uzavírající struktura knihy a vlastně i její stáří. Stylem bych jí popsal jako mix Pýchy a předsudku s verneovkami, přičemž první jmenovaná je jen o pět let starší a Verne v době vydání Frankensteina ani nežil. O H. P. Lovecraftovi ani nemluvě. A přitom jde o stále čtivé a ve své přenesené podobě i aktuální dílo – zkrátka dobrá práce!

(...) Ach! Žádný smrtelník by jistě nemohl vydržet hrůzu, která vyzařovala z této tváře. Ani oživená mumie by nemohla být tak ohyzdná jako tento netvor. (...)

Zjistil jsem, že toto kultovní dílo vlastně ani moc neznám. Nikdy jsem jej nečetl a že bych viděl nějaké starší filmové zpracování si také nevzpomínám. Nedávno jsem shlédl del Torův film, ale ten se od originálu přeci jen liší. Byl jsem tedy zvědav, jak to celé dopadne a s napětím si knihu vychutnával.
Dílo se četlo snadno a líbil se mi jazyk a styl psaní. Jsem rád, že jsem dohnal tento rest a že mám knihu v knihovně.

K téhle absolutní klasice jsem se dostal až teď. Ale vůbec toho nelituji. Naopak mám pocit, že si mě ta kniha našla v ten správný čas, kdy dokážu plně ocenit její hloubku. Pokud máte Frankensteina zafixovaného jen z popkultury jako přímočarý, laciný horor s tupým zeleným monstrem, zapomeňte na to!
Fascinovalo mě, jak neuvěřitelně hluboké, psychologické a filosofické dílo to je. Hranice mezi „dobrem“ a „zlem“ je tu neskutečně tenká. Sledujete tragédii stvořitele, který podlehl vlastnímu egu a touze hrát si na Boha, ale hlavně tragédii jeho stvoření.
Navíc je neskutečné, jak nadčasový ten příběh je. Shelleyová ho napsala na začátku 19. století, ale otázky odpovědnosti za to, co přivedeme na svět, jsou v dnešní době (třeba s nástupem umělé inteligence) aktuálnější než kdy dřív.
Teď už chápu, proč je to takový kult. Skvěle investovaný čas. Doporučuji.

Mary Shelley, vizionářka, napsala román o stvoření umělé myslící lidské bytosti, před neuvěřitelnými dvěma sty lety! Nevydala se stejnou cestou jako Bůh, který stvořil člověka k obrazu svému, dal mu schopnost konat dobro, projevovat soucit, možnost volby a právo pečovat o svět. Mary vytvořila zrůdu, odmítnutou svým tvůrcem, zklamanou a frustrovanou, jejiž touha po lásce se změní v pomstu a nenávist. Dnes, v době umělé inteligence, se lidstvo blíží k podobné křižovatce. Kterou cestu si vybereme?

Za mě určitě jedno z nejlepších děl klasické literatury. Kniha se nečte těžce ba naopak člověk láká k dotčtení. Monstrum a Frankenstein jsou oba procítěné postavy, kdy jejich vzájemných vztahu ukazuje na nadřazenost jiných nad lidmi co vypadají jinak. Kniha je plná poetiky okolní krajiny a člověka jen láká jít se ztratil v alpských vrcholcích a dalších míst... :)

(SPOILER) Asi není západního člověka, který by neznal Frankensteina a jeho monstrum. Tolik filmových adaptací a napodobenin vzniklo, že jsem si dlouho myslela, že většina z nich se drží původní předlohy. Jak moc jsem se mýlila. Většina příběhu je v knize trochu jiná, než jak jej známe z populární kultury. Co mě překvapilo nejvíc je, že jsem si vždy myslela, že Frankenstein má být „to monstrum“, který se svého díla hned po oživení („dokonalého života“) zřekne a zapře tvora, kterého vytvořil. A přitom v knize mi přijde, že samotný tvor, který se ničím neprovinil, pouze svou existencí, je ten špatný. To mi tedy řekněte proč? Upřímně, nemohu než s ním (tvorem/dílem) soucítit. A i když jsou v knize všichni na Frankensteinově straně, já rozhodně ne. Nějak v něm nevidím mučedníka, který se snaží zachránit lidstvo poté, co jej málem zničil.
PS: Asi čtyřikrát je v textu změna stylu. Někdy dávno jsem četla, že s psaním (či úpravami) pomáhal Mary Shelley její manžel básník Percy Shelley. V pasážích, kde se objevují romantické a poetické popisy krajiny, a hor je to dost poznat. Také jeho dílo Odpoutaný Prometheus má být s Frankesteinem propojený. Ne příběhem, ale motivem. Doporučuji si tedy přečíst obě díla.

(SPOILER) (9/10, pro určitý přesah přidávám i do Doporučených) Zájem o dílo ve mě vyvolal Youtube kanál Pitevna, kde jsem si to sice tím pádem poněkud vyspoileroval, ale zároveň jsem si řekl, že bych to mohl zkusit. Ač je tento příběh notoricky známý, podrobnosti pro mě byly neznámé a překvapilo mě, že tady vlastně vůbec nejde o nějaký horor, ale spíše o dost smutný příběh, kde se můžeme ptát, kdo je tu vlastně to monstrum.

Ač možná Frankenstein nebyl úplně zlý člověk a měl jsem určité pochopení pro to, že nechtěl svůj experiment opakovat podruhé (skutečně nikdo nemohl dopředu tušit, jak by to dopadlo), tak stejně nedokážu pochopit jeho neuvěřitelnou nezodpovědnost po pokusu prvním, kdy stvořil nový život a pak se na něj sprostě vykašlal. "Monstra" mi pak bylo prostě jednoduše líto a pasáž, kde se setká se svým stvořitelem a vypráví svůj příběh, je poměrně zdrcující - ukazuje opuštěného, citlivého a inteligentního člověka, který touží jen po přijetí, ale kvůli děsivému vhledu ho každý zatratí. A právě to vzbudí nenávist a touhu po pomstě. A kdyby se mstil jen na strůjci svého neštěstí, tak řeknu, že ho plně chápu. Bohužel, pomsta zde zasáhne lidi, kteří se provinili jen tím, že byli Frankensteinovi nějak blízcí.

A tento úryvek podle mě krásně shrnuje lidstvo: "Je člověk opravdu tak mocný, statečný a skvělý a přitom současně tak špatný a podlý? Jednou vypadá jako plod zla a jindy zase jako ztělesnění ušlechtilosti a boha."

Kdo by neznal Frankensteina, že? :-) Ale čtení to bylo překvapivě dosti ponuré, hutné, založené na pocitech. Ačkoliv se nejedná o rozsáhlé dílo, autorka si s tím velmi pohrála. Četla jsem vydání z roku 1966...
Neodolala jsem a poslechla si i zpracování audia.

Ale jooo dobrý

(SPOILER) Hodně dobře se tam nimrá v pocitech, hlavně ve výčitkách, rozpolcenosti, nerozhodnosti, nemohoucnosti...hrozně se mi líbil celý popis příběhu z pohledu monstra, až na tu velmi rychlou proměnu k zlému.

Celá kniha je prodchnutá jednoduchou myšlenkou - kdyby ho lidé neodmítali je nom protože byl jiný, nic z toho by se nestlo. Je tam ale i víc rovin, monstrum je celou dobu ukřivděné a staví se do role oběti kde to jen jde a omlouvá tím svoje činy.

Celý příběh mi silně připomínal Řbitov zviřátek a vsadil bych se že byl pro tuto knihu i velkou inspirací.

Nějak jsem tušila, o čem pojednává, ale musím přiznat, že jsem byla mile překvapená, že jde o dost romantický příběh, který má nějaké hlubší poselství. Opravdu to není jen o šíleném vědci a jeho monstru:-)Díky letošní výzvě jsem se tedy dostala k této knize a ráda ji doporučuji k přečtení.

Toto je vážne gotika v tej najčistejšej podobe. Krásne komorný, no zároveň hutný text. Stačí niekoľko viet a je navodená dokonale znepokojivá atmosféra. Cítiť, ako sa nad postavami zbiehajú mračná a kdesi v diaľke sa ozýva hromobitie. Rozvážne rozprávanie, kde má všetko svoj čas a zamýšľaný význam. Kde sú okolnosti len o čosi menej znepokojivé ako to, čo prežívajú aktéri. Prekvapivé. Drásavé. Drsné. No zároveň čosi, čo vychádza z duše a priamo sa jej dotýka.

A uprostred toho on, Frankenstein. Muž, čo sa zahral na boha, no vlastný výtvor sa mu tak veľmi nepozdával, že ho ponechal svojmu osudu. A potom sa nestačil čudovať. Tu začína naháňačka a prenasledovanie. Posadnutosť. Ale aj vina a zodpovednosť. Kde otec uteká pred svojím metaforickým synom, lebo nesúhlasí s tým, čo robí. Lebo sa toho desí. Alebo možno sám seba a toho, čo stvoril.

Text taký stručný a pritom obrovský. Ktorý sa zareže pod kožu a núti premýšľať. Kde každý dlhý monológ len ďalej reže. Kde myšlienky praskajú ostro ako biče. Kde sú ľudia strojcami svojho vlastného zatratenia. No pritom spása je na dosah ruky... A ten vnútorný konflikt, neutíchajúca myseľ, nekončiace otázky – to všetko sa na mňa prenieslo. A ja viem, že to vo mne bude ešte dlho doznievať.

Toto bola jedna z tých kníh, kedy som vedela o čo asi tak ide lebo tento príbeh pozná snáď každý, no zároveň som to nikdy nečítala ani nevidela. A moje pocity sú teraz najmä prekvapenie nad celým tým dejom, následné rozhorčenie nad ľudstvom a ľútosť nad nepochopením, osamelosťou, a nespravodlivosťou. Tento príbeh bol drsný a krutý. Ale keby sme to vzali v reálnejšej miernejšej podobe, ľudia sú naozaj častokrát zaujatí výzorom iných ľudí a následne podľa toho sa k sebe aj správajú. Určite odporúčam túto starú klasiku každému.

Naprosto úžasný příběh, víc než horor je to spíš sonda do dvou odlišných svým způsobem tragických životů. Nemůžeme od toho čekat nic velkolepého, vzhledem k době kdy to vzniklo a kolik autorce bylo a co měla za sebou.

Milá exkurze do sfér literární archeologie, protože Frankenstein je v mnoha ohledech na hraně dvou protichůdných světů. Dílem odraz romantismu s rozvláčnými popisy přírody, charakrerů a jejich vypjatých emocí, dílem jeden z prvních moderních románů s prvky primitivního sci-fi / hororu. Z části nudná klasika, z části brakový krvák. Zjevně víc než inspirovaný Ztraceným rájem, ale zároveň velmi originální příběh, který se stal praotcem tisíce dalších děl, byť snad žádné nedosahuje podobných kvalit a významu jako původní Frankenstein.

Frankenstein je nadčasový román o lidské pýše, posedlosti a hranicích poznání. Sleduje mladého vědce, jehož touha po stvoření života jej přivede k zásadnímu morálnímu dilematu. Dílo se zaměřuje na odpovědnost za vlastní činy, strach z neznámého a důsledky nekontrolované ambice. I po letech zůstává silným varováním před tím, kam až může člověka zavést touha „hrát si na boha“.

Tu knihu nenahradí žádný film ani seriál. Absolutně nadčasové dílo. Smekám.

Po desetiletí jsem se opět začetl do této klasiky. A překvapivě opět skvělá, velmi čtivá kniha. Jeden z nejčastěji mystifikovaných románů (Frankenstein je netvor, vzniklý pomocí energie z blesků), který už má přes dvě stě let. Termín horor je zde potřeba brát " s rezervou", je to kniha o pocitech a emocích, vzniklé v době děl jako třeba např. Austenové. Přečteno v rámci ČV 2026.