yellowbanna komentáře u knih

Taky by se to mohlo jmenovat Nedočíst! Prvních pár útvarů (protože co to je? Povídky? Úvahy? Fejetony? Vzpomínky? Všechno dohromady? ) docela bavilo. Zdály se mi originální, příjemně bláznivé a místy nonsensové. Ale s každým dalším útvarem mé nadšení opadalo, až spadlo na dvě hvězdy. Z paměti a z knihy pro mě vystupuje korespondence s Meryl Streep.

1 23.01.2022

Čím dál více shledávám, že mě víc a více přitahuje doba první republiky. Té jsem si tu opravdu užila, přestože děj končí až v 80. letech. Marie Čermínová jako by si ji svým způsobem v sobě nesla dál celým svým životem, i když s konvencemi tehdejší společnosti rozhodně nesouzněla. Toyen je hlavní postavou i hlavním motivem této knihy, přesto se někdy zdá, jako by téměř až ustupovala do pozadí, aby dala vyniknout tu svým známým přátelům (Štyrský, Heisler, Teige a další), tu hlavním dějinným událostem 20. století. Ukázalo se, že mě tato beletrizovaná podoba biografie hodně uchvátila a určitě tedy není poslední, kterou jsem si přečetla.

4 22.01.2022

Za mě nejdepresivnější a nejtísnivější kniha roku. Psaná typickým stylem, na který jsme si už u autorky zvykli. Příběh si jen tak plyne, vypadá hrozně obyčejně, ale pod povrchem slov se odehrávají velká osobní dramata. V této knize se společenským přesahem, ve společenském uspořádání, které si asi stále ještě dokážeme živě představit, ale už málo dokážeme docenit fakt, že jsme se jej už (snad nadobro) zbavili.

15 02.01.2022

Prostě kouzlo. Můj syn dostal Kouzelný kalendář v audio podobě k předloňskému Mikuláši, ale protože mikulášská pošta doručila dárek pozdě, museli jsme si na poslech rok počkat. Letos (loni :-D) jsme si to opravdu užili. Děti poslouchaly se zatajeným dechem a já taky. I ten nejstarší, který se nejprve tvářil, že už je na to velký, ani nedutal. Příběh je kouzelný sám o sobě, stejně jako onen tajuplný kalendář, ale audio verze jej díky svým interpretům povýšila na opravdový vánoční zázrak. Přiznávám bez mučení, že když se poprvé ozval hlas Josefa Abrháma a hlavně poté i Libušky Šafránkové v rolích tatínka a maminky, vstoupily mi slzy do očí. Kouzelný kalendář se stane naší každoroční kometou na adventní obloze.

6 02.01.2022

S dětmi jsme se vrátili ke čtení a tahle knížka nás dost bavila. Teda ty dva starší určitě, přeci jen už to je trochu "pokročilejší" dětská literatura :-) Bavilo mě, že s dětmi zároveň čtu stejného autora, ale úplně rozdílné knihy.

3 16.12.2021

(SPOILER) Zajímavá změna perspektivy vypravěče. Tentokrát nesledujeme myšlenky detektiva ale vraha...a ještě tak zblízka, že se vše děje jen jakoby mimochodem a nevyhnutelně a my mu snad jako čtenáři i docela fandíme...zvláštní pocit.

2 21.11.2021

Tuto knihu jsem začínala číst (poslouchat) na několikrát a nikdy nebyl ten správný čas. Možná jen pro mě začala nesprávnou povídkou. Každopádně pak se mi do ní podařilo proniknout a ocenila jsem stavbu jednotlivých charakterů, která prosvítá skrz jejich vyprávění, neviditelné i viditelné nitky vesnických vztahů a jako přidanou hodnotu vyprávění v nářečí, které mě jako zázrakem přeneslo domů...

5 11.11.2021

V Německu již padesát let klasika, pro českého čtenáře naprostá novinka. Připouštím, že jisté kouzlo má, ale uchvácená se být necítím :)

2 30.09.2021

Vidět lidem do hlavy. Co se skrývá za slovy, která vypouštějí z úst? Myslí to doopravdy? Říkají něco jiného, než si myslí? Co je schované za jejich vystupováním navenek. V této poměrně útlé knížce Petra Soukupová některé odpovědi nabízí. Naslouchat lidem mezi řádky...kolik nedorozumění bychom si ušetřili, kdybychom to dokázali...a nebo možná, kdybychom naopak svá upřímná sdělení mezi ty řádky schovávat nemuseli. Pátou hvězdu přidávám za splnění svého odvěkého přání vědět, jak to bylo dál, když hlavní příběh skončil...

6 21.09.2021

Stejný pocit jako u posledních povídek. Milé, ale už mě to nenadchne.

2 05.09.2021

Asi končím se čtením těchto tematických povídkových antalogií. Už několikátá kniha, která ve mně po přečtení nezanechala žádný pocit, co by stál za zmínku. Námět většiny povídek si ani nevybavím. Mrzí mě to, protože jednotlivé autory mám v jejich běžné tvorbě docela ráda, některé i dost.

1 12.08.2021

Chvíli jsem se ke čtení Šikmého kostela odhodlávala, protože mě téma "hornického kraje" moc nelákalo. Ale pak jsem se přeci jen nechala přesvědčit nadšenými ohlasy a ani jednou jsem nezalitovala. Navíc hlas Vilmy Cibulkové k příběhu sedl naprosto dokonale a i díky ní a jejímu přednesu jsem měla z knížky úžasný zážitek.

21 04.08.2021

Na novou sbírku povídek jsem se moc těšila, ale musím říct, že mě nenadchla tolik jako ty předchozí. Pan Svěrák vypráví svým typickým způsobem, má krásnou češtinu, zajímavé postřehy...ale tentokrát mě tam docela rušily rádoby erotické vsuvky (zní to strašně, ale nemůžu si pomoci), bylo jich tam moc, někdy docela zbytečných nebo spíše nadbytečných...nějak mi to k autorovi tentokrát už nesedlo.

2 21.07.2021

Jak říkával Karel Gott - to jsem nečekala! Nečekala jsem, že kniha, která na první pohled podle obálky (ehm) vypadá jako románek pro ženy mě takto chytí za srdce. Že budu čím dál tím víc ponořená do jejích stránek jako příď Kyiné loďky do vod mokřadu. A že čím víc budu tuhle holku z bažiny poznávat, tím víc s ní budu dýchat, zatajovat dech a na posledních stránkách chvílemi i nedýchat. Nemůžu psát víc, chci-li se vyhnout spoilerům. Ale často jsem při čtení myslela na jinou knihu, která mě podobně uchvátila - irskou Jasno, lepo, podstín, zhyna od Irky Sary Baume. Upřímnou a drsnou studii přírody, lidských stereotypů a až zvířecí osamělosti, která ožívá nádherným jazykem, kterému nemusíme do detailů rozumět /četla jsem v originále/, ale který nás provádí zákrutami příběhu stejně jako loď říčními meandry ruka holky z bažiny. Doporučuji všemi pěti hvězdami!

12 06.05.2021

Přivítala jsem možnost si k TV seriálu doplnit pár faktických informací poslechem audioknihy na ČRo. Vyplnily se mi některé mezery a spojily skutečnosti, které byly v seriálu třeba jen naznačené. Fascinující pohled do jiného světa.

2 03.05.2021

Je mi líto. Času na čtení mám tak zoufale málo, že nemohu čekat, jestli konečně zahřmí a kniha mě "chytne". Nemusím mít nutně knížku nacpanou akčními scénami, jak tu někdo taky napsal, ale alespoň minimální směřování (nechci rovnou psát děj) bych uvítala. Pokorně tedy přijímám obecný konsensus o nedostatečné zralosti a intelektuální úrovni potřebných k uchopení a pochopení této knihy. Pozdě v noci, kdy je konečně možnost nějakou knížku otevřít, tato mě spolehlivě uspává dřív, než stihnu otočit stránku.

Kniha dočtena a odložena a žádný pocit z ní ve mě nezůstal. Už si nepamatuju, o čem povídky byly. Jen ta poslední svým námětem v rámci tématu vystupuje z řady. Jinak tedy, bohužel, nic objevného.

2 05.04.2021

Klasika klasik. Ale již poněkolikáté jsem si ověřila, že mě baví hlavně ten notoricky známý začátek až po nadporučíka Lukáše, pak se má pozornost ztrácí. Alespoň jsem díky ČRo objevila verzi absolutně fantasticky načtenou Oldřichem Kaiserem a protože jsem to nestihla doposlouchat, než vypršela, "dorazila" jsem se paneme Somrem.

7 29.03.2021

Život. Tak, jak plyne. Člověk míní, pánbůh mění. O tom ta kniha je asi nejvíc.

24 24.03.2021

Ani jedna hvězda není zbytečná. Pan Třeštík umí s dětmi originálně mluvit o umění. Nejen s dětmi, i s rodiči. Nevadí, že jsem se s jeho pohledem na některá díla často míjela. Vysvětlil mi, že to je naprosto v pořádku. Naopak - je to skvělé! Knížku jsem koupila pro sedmiletou dceru, náruživou kreslířku, budoucí malířku a ilustrátorku (její slova), ale bála jsem se, jestli to ještě není brzy (podle tiráže je pro děti od sedmi let), ale ona u této dost obsáhlé knihy vydržela až do konce. Aktivně. A přidali se k nám i její starší bráchové, kteří už o večerní čtení moc nestojí. Najednou se zase ptali, jestli budeme večer číst. A všichni jsme se zastavovali u obrazů a soch a zamýšleli se nad nimi i nad tolika neznámými slovy, která v povídání o nich zazněla, ale neodradila, jak to někdy přemíra neznámých slov umí. Kouzlo. Díky za něj, pane Třeštíku.

8 23.03.2021