wooloong
komentáře u knih
Kapsa plná žita
Agatha Christie
Spisovatelka si ráda hraje s básničkami. Tentokrát mi to přišlo přeci jen trochu překombinované, ale napasovat na text básničky několik záhadných vražd, a pak k nim vymyslet smysluplné řešení, je prostě majstrštyk.
Hotel Bertram
Agatha Christie
Hotel Bertram vypadá jako zosobnění poctivosti, staré dobré Anglie a příjemného luxusu. To by ho ovšem nesměla navštívit slečna Marplová!
Hodiny
Agatha Christie
Třebaže mi detektivky se špionážní zápletkou přijdou od Agathy Christie až tristně naivní, tahle se mi líbila. Výborné také TV zpracování.
Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota
Agatha Christie
Hercule Poirot opět nezklamal a všechny záhady zdárně vyřešil. A čtenář může být při tom.
Hadí doupě
Agatha Christie
Překvapivé rozuzlení příběhu. Takového vraha opravdu málokdo čeká.
Záhada na zámku Styles
Agatha Christie
Přijde mi, že na tomhle příběhu se paní Christie tak trochu rozehřívala a vybrušovala svou pozdější detektivkářskou virtuozitu. Umělý vous mi přijde jako laciná rekvizita. Nicméně tento příběh zrodil pana Pórka a jeho věrného trochu natvrdlého přítele Hastingse, za což mu náleží místo v knihovně vedle ostatních zdařilejších příběhú královny detektivek.
Dům u kanálu
Agatha Christie
Jak nemám Pentličku a Tommyho moc ráda, tenhle příběh mi přišel dost zdařilý. Zvlášť zmínka o chudákovi mrtvém dítěti za krbem, která zpočátku vypadá jako náhodný výrok pošetilé stařenky, mě dostal. V TV verzi řeší záhadu s Pentličkou slečna Marplová.
Dům na úskalí
Agatha Christie
Hodně nápaditý a rafinovaný zločin a zločinec, který dokonce chvíli vodil za nos i samotného Poirota. Paráda!
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Jedna z nejlepších od Agathy, a že ta má laťku pěkně vysoko!
Plavý kůň
Agatha Christie
Mám ráda, když všechny nevysvětlitelné záhady vždycky pěkně zapadnou do logického rámce příběhu na správné místo. Líbila se mi knížka i dvě varianty televizního zpracování, ve kterých řešil záhadu Poirot.
Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
Tuhle knížku jsem četla během puberty snad třikrát a strašně se mi líbila. Hlavně hostina u Nerona, co si namátkou vzpomínám. A Petronius a Ursus byli, každý svým způsobem, prostě pašáci!
Horský samet
Jude Deveraux (p)
Druhý díl mě už tolik nenadchnul, protože jeho děj, třebaže se týkal jiných osob, byl zasazen tentokrát do Skotska a zápletka byla samozřejmě také jiná, by se dal stejně jako v prvním díle shrnout stejnou větou:
Nezkrotná krasavice po zdolání mnoha překážek a intrik nakonec přijde o poctivost v náručí toho správného chlapíka (dalšího bráchy Montgomeryho). Na Sametovou píseň a Sametového anděla jsem už neměla odvahu. Obávám se, že by to bylo podobné.
Sametový slib
Jude Deveraux (p)
Tuhle knížku jsem četla zhruba před dvaceti lety. Inu, taková červená knihovna zasazená do historických reálií, ale čtivost a napětí jí nelze upřít.
Afterdark
Haruki Murakami
Líbilo se mi, jak se postupně odhaluje záhadný příběh Eri tak, jako cesta její sestry vede nočním městem až k úsvitu.
1Q84: Kniha 1 a 2
Haruki Murakami
S konečným hodnocením si počkám až na poslední knihu, ale zatím mě příběh potěšil. Lovestory okořeněná trochou fantastiky. Až na výjimky se tentokrát autor zdržel příliš explicitně popsaných sexuálních scén, uf, snad už se z toho konečně vypsal a vrazí svou bohatou fantazii někam jinam. Mohl si ušetřit citace celých literárních pasáží, ale snad to nakonec bude mít smysl a zapadne to do příslušného místa puzzle celého příběhu. I když část básně o japonském císaři byla pro středoevropana přinejmenším zajímavá. Jakožto příslušnice malinkého nárůdku hodně daleko od Japonska mě pan Murakami zatím vždycky pohladil po duši nějakou tou zmínkou o české hudbě nebo jiných reáliích. Tentokrát to byla samozřejmě Janáčkova Symfonietta a "zelené pláně země České" (kde bychom vzali celé pláně, možná tak políčka a občas nějaký ten les), které prolínají celým příběhem.
O čem mluvím, když mluvím o běhání
Haruki Murakami
Sice nejsem žádný nadšený běžec, takže jsem si nijak nevychutnala popisy různých marathonů, ultramarathonů a tréninkových plánů, ale zato jsem se mezi řádky dozvěděla pár zajímavostí o autorovi mých oblíbených knížek. Už chápu, proč jsou jeho hlavní postavy (třeba Aomame nebo Kafka) takoví urputní systematici, kteří dbají na zdravou výživu a důslednou péči o svou tělesnou schránku. Odkoukali to od svého "taťky", co jim na stránkách svých románů vdechl život.
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
Zatím asi nejlepší "Murakamovina", co jsem četla. :o) Líbilo se mi prolínání dvou příběhů, zajímavé postavy v čele s panem Nakatou, ale ani Hóšino, pan Óšima, slečna Saeki a samotný Kafka nezaostávají. Fantazie a fantastičnost, tajemství, napětí, humor. Příjemný koktejl na několik dobře strávených večerů.
Norské dřevo
Haruki Murakami
Nebylo to špatné, ale už jsem četla od Murakamiho lepší věci.
Alchymista
Paulo Coelho
Tohoto autora mi mé okolí tak vychválilo, že jsem sáhla alespoň po Alchymistovi, abych byla trochu v obraze. Knížka je to útlá a malá, čekala jsem, že to přečtu na jeden zátah. Ouha! Válela se mi na nočním stolku aspoň 14 dní. Asi jsem něco zásadního nepochopila, ale tak plytkou a mělkou knížku, která si hraje na hóch literaturu, jsem už dlouho nečetla. Hluboké a zasadní myšlenky (všechny do jedné převzaté a mnohokrát a lépe zpracované) podané takovým způsobem, jako bych se dívala na sochu Davida, kterou někdo přetesal na Mikimauze. Vadila mi časová neukotvenost. Zezačátku mi děj podle způsobu líčení zapadal div ne někam do středověku, pak se tam objevil závěs z igelitu (cca padesátá léta minulého století?) a podobně. U výroku "poušť ví vše" se mi chtělo zařvat: "Ale kdeže, poušť ví úplný kulový!" Ale bylo po desáté večer a dopustila bych se rušení nočního klidu. Místo toho jsem poctivě dočetla v očekávání, zda se nějaká ta spásná originální a úžasná myšlenka neobjeví alespoň na konci. Neobjevila. Aspoň vím, že jsem doposud o nic zásadního nepřišla.
Carpe Jugulum
Terry Pratchett
Terry Pratchett a jeho knížky o Zeměploše prostě nemají chybu. Je to přesně ten druh šíleného, bláznivého, hravého a absurdního humoru, který miluju. Navíc se mezi všemi těmi nafoukanými mágy, svéráznými čarodějkami, chemicky nestabilními draky, vznešenými upíry, huhňajícími Igory, zručnými skřety, chamtivými trpaslíky, sympatickými zombíky, pomalými trolly se sklonem k závislostem, zručnými skřety, sexy vlkodlaky, noční hlídkou v čele s Elániem, knihovnami s pokřiveným časoprostorem a knihovníkem s dlouhými pažemi, zálibou v banánech a slovní zásobou zahrnující Ook (a to je jenom stručný a neúplný výčet) najdou i geniální satirické postřehy a opravdu hluboké myšlenky, které povyšují Pratchettovo dílo z kategorie "prostě taková srandička s barevnou paperbackovou obálkou" do kategorie "Literatura".
Meče byly nahrazeny modlitbami, které měly každopádně na svědomí mnohem méně mrtvých, snad až na ty velmi dlouhé, a církev se rozpadla na tisíc skupin a skupinek, jež se neustále přely a dohadovaly mezi sebou a jejichž poslední formou byl zřejmě Ovísek, který se hádal sám se sebou.
Čarodějky v čele s novopečenou matkou Magrátou, Igorové, Smrť a upíři.