woodward
komentáře u knih
Třikrát Nero Wolfe
Rex Stout
Co se týče detektivního žánru, jsou Nero Wolfe a Archie Goodwin ve Spojených státech absolutními jedničkami - možná ne podle (současné) obliby ale pokud jde o kvalitu, tak určitě.
A v příběhu o kuchařích se mimo jiné najde i velmi povedená myšlenka, když Marko Vukčič před Nerem Wolfem dělá rozervané scény kvůli svojí bejvalce a Nero Wolfe ho okřikne a sdělí mu, že v životě záleží především na lidskosti, jež spočívá v přiměřeném ovládání choutek, které máme společné se psy. Nikdo nemůže říct, že to není chytrý.
Jezdec z neznáma
Jack Schaefer
Pamatujete si tu písničku?
...a pak nám pastor vyjevil,
že měl dnes živej sen,
a den na to se objevil
střelec jménem Shane.
Velká čtyřka
Agatha Christie
Podivný pokus paní Agathy o thriller. Tohle se fakt nepovedlo. No co, i mistr tesař...
Král Šumavy
Rudolf Kalčík
Pořád si říkám, jakej řev by se asi rozléhal po světě, kdyby v Německu vyšla kniha o tom, jak hrdinní příslušníci gestapa honí zpropadené Židy, prchající do Švýcarska. Nebo kdyby německá televize dávala film natočený za Adolfa podle takového románu. Ale když se na místo gestapáků nastrčí "lidová" armáda a na místo Židů nepřátelé socialismu, tak to zřejmě nikomu nevadí. Tomu se říká pokrytectví, přátelé!
Cesta kolem světa za osmdesát dní
Jules Verne
Verneovky jsou odjakživa můj šálek čaje, ale jsem poněkud choulostivý na kvalitu překladu. Například mě dokáže vytočit, když někdo místo "Paspartout" napíše "Proklouz". Jen si to představte, tak pitomý jméno!
Slavné případy soudce Ti
Robert van Gulik
Mně se tenhle Van Gulikův pokus s autentickým textem docela líbil - ale připouštím, že právě tak se mi líbí, že jsem měl možnost si nejdřív přečíst celou řádku jeho vlastních vyprávění s tímhle "bonbónkem" ponechaným prakticky na závěr. Ale hvězdy dávám všechny.
Bůh ví
Joseph Heller
U nás nemáme královny, kde myslíš, že jsi, v Anglii?
Je to úžasný čtení a docela určitě to není jenom o králi Davidovi a už vůbec nejde o nějaké "strefování se do Bible", jak jsem tu někde zahlíd. Je to prostě starej chlap na konci života, v podstatě nemohoucí, trávící dny na kanapi a přemílající v hlavě všechno, co život přinesl a odnesl - a taky to, proč s ním už Bůh nemluví. Typická Hellerovština. Pět hvězd.
Odvážná školačka
Jevgenij Lvovič Švarc
Zdědil jsem ji po ségře. No jo, tenkrát byla taková doba. I Čuk a Gek se u nás doma našel. Z nostalgie dávám tři hvězdičky.
Ztracený svět
Arthur Conan Doyle
Je to k nevíře, ale tuhle knihu jsem poprvé přečetl v ruštině. Hlavní hrdina se tam jmenoval Meloún a jeho děvče bylo Gledís (azbuku vykouzlit neumím).
Boj o ostrov
Arthur Ransome
Vzpomínám si, jak jsem tuhle knihu u nás v místní lidové knihovně pořád nemohl zachytit. Dostal jsem se k ní až po absolvování Trosečníků z Vlaštovky a Zamrzlé lodi kapitána Flinta, což mi šlo na nervy, protože oni si každou chvíli povídali o událostech, o nichž jsem já nic nevěděl. Proto teď mám všechny tři první díly bezpečně uložené ve vlastní, nikoliv místní lidové knihovně. Už víc jak čtyřicet let.
Měsíční kámen
Wilkie Collins
Je to už poněkud omšelá klasika a nejspíš se k Wilkiemu Collinsovi nikdy nevrátím, nicméně klasik to je a ve své době zvládl žánr skvěle. Dám čtyři hvězdy.
Klan velkého medvěda 1
Jean Marie Auel
Před mnoha lety jsem si tuhle, hm, knihu, koupil tuším ve Štrasburku na nádraží. A později, když už jsem to načal, jsem cítil potřebu opatřit si ještě další dva díly, abych zvěděl - jak by možná řekli cimrmanologové - jestli to pokračování bude stejně slabé jako začátek. Připouštím, že nemám ani tušení, kde ty knihy jsou teď a vůbec se mi po nich nestejská. Neuvěřitelnej, nemožnej americkej blábol.
Noční autobus
Per Wahlöö
Asi jediná detektivka od téhle dvojice autorů, která se mi fakt líbí. Jejich levicový zápal mi připadal trochu infantilní už v době, kdy ta knížka vyšla.
Klapzubova jedenáctka
Eduard Bass (p)
Jářku, kluci, nandejte jim to, a oni jim to nandali. Inu není nad to, když děti poslouchají svých rodičů. ;)
Knihy džunglí
Rudyard Kipling
Jeden z klenotů světové literatury, jemuž se dostalo i solidního překladu do češtiny. Pro ty, kdo jsou schopni vnímat originál i překlad, nabízím srovnání. Dámy a pánové, Noční píseň džungle, Rudyard Kipling a manželé Skoumalovi!
Now Rann the Kite brings home the night
That Mang the Bat sets free--
The herds are shut in byre and hut
For loosed till dawn are we.
This is the hour of pride and power,
Talon and tush and claw.
Oh, hear the call!--Good hunting all
That keep the Jungle Law!
Číl příchod noci zvěstoval,
Mang se už prohání.
Spí stáda v chlévech. Pány jsme,
než přijde svítání.
Slyš kel a spár a dráp a zub,
jako když zvoní kov.
Kdo zákon džungle ctí, těm zní
náš pozdrav: dobrý lov!
Němá barikáda
Jan Drda
Byl to komouš, ale psát uměl. A protože jsem se narodil pár kroků od Mostu barikádníků, mám k téhle knížce zvláštní vztah.
Lev, čarodějnice a skříň
C. S. Lewis (p)
Letopisy Narnie nejsou špatné, jen je jich moc. Lev, čarodějnice a skříň je skvělá, stejně jako princ Kaspian. Plavba Jitřního poutníka už je slabší a didaktické sklony autora zatíženého na náboženskou výchovu jsou v závěru až příliš okaté. Čtvrtý díl jsem nedočetl. Nicméně Lev, čarodějnice a skříň má pět hvězd.
Malý Bobeš
Josef Věromír Pleva
Jako kluk jsem tuhle knihu nesnášel - navnadila mě na ni moje sestra, která jinak má odjakživa skvělý vkus, ale tohle byl fakt propadák. J. V. Pleva mě později navíc vytočil tím, jak zprznil Robinsona. Rozhodně nemám chuť se k Bobešovi vracet.
Vražda v Orient-expresu
Agatha Christie
Klasika všech klasik. Řešení podle mě nemá v detektivním žánru obdoby.
Ad kacaabba: Máš rozhodně pravdu, paní Agatha se nechová ke čtenáři fér. A není to jenom tím, že předkládá fakta úmyslně co nejzmateněji, ale především jde o to, že Hercule Poirot (nebo slečna Marplová či kterýkoliv jiný detekltiv) až v závěrečném exposé doplní známá fakta o nějakou velevýznamnou informaci, o které čtenář do té doby nevěděl. Jenže o to zas až tak nejde. Na Agatě Christie je úžasné právě to, jak na první pohled nedůležitá snůška banalit, letmých setkání, nevýznamných příhod, krátkých rozhovorů, v samém závěru zázračně zapadne na svá místa ve skládačce a člověk zjistí, že z těch nezáživných řečí na začátku nebylo ani jediné slovo zbytečné.
Dobrodružství Toma Sawyera
Mark Twain (p)
Když si člověk uvědomí, že Tom a jeho kamarádi prováděli svoje rošťárny ještě před občanskou válkou, tedy nejpozději někdy v polovině devatenáctého století, je dost zřejmé, že se od té doby lidi nijak zvlášť nezměnili, i když se změnil svět kolem nich, i jejich zvyklosti a povinnosti. Myslím, že je to povzbudivé zjištění.