Klapzubova jedenáctka

kniha od:


Koupit

Klasický humoristický román ze sportovního prostředí, o tom, jak chalupník Klapzuba vychová ze svých synů slavnou fotbalovou jedenáctku.

https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42043/big_klapzubova-jedenactka-0BS-42043.jpg 3.91029
Nahrávám...

Komentáře (146)

Kniha Klapzubova jedenáctka

Liturgievpatek
21. dubna

Klukovská srdcovka. Jak stárnu, mám ji víc a víc rád.

RMarkéta
13. dubna

Kdysi žil jeden chudý chalupník a ten měl jedenáct synů. Z nich vytvořil legendární fotbalové mužstvo, které se proslavilo témeř po celém světě. Ne, nebudu vyprávět pohádku na dobrou noc, i když ona to vlastně taková humorná pohádka je. Pohádka o cti a bratrské soudržnosti. Hra pro peníze ohrožuje rodinu a oslabuje potěšení ze hry samotné. Tahle velká rodina zažívala opravdu neuveřitelná dobrodružství. Milý a tak trochu naivní příběh, prostě taková fotbalová pohádka. Odpočinková četba. Nic složitého to není.


Ronnie68
01. ledna

Kniha byla vcelku útlá a ze začátku fakt zábavná ... Z té další části mě bavil zápas Klapzubů s Austrálií ...

a304
28.12.2022

(+ SPOILER) Paráda. Po práci zábava. Pečený holubi nelítají do huby. Kluci od narození zvyklí makat a pomáhat si, jeden za všechny, všichni za jednoho, aby nám společně bylo dobře. A bylo.
Žádné bonusy jen touha vyhrát a radost z toho, co dělám, pak se zapomene, co to dá dřiny. Vzájemně jeden se spoléhá na druhého. Žádná nenávist mladých proti starým, jak je dnes Kalouskem a spol. podporováno, s tím šibalstvím, že dnešní mladí nestihnou zestárnout.

Citace: "Klapzuba měl jedenáct synů. Nejstarší Honza byl hrozný čahoun, šel tedy do branky. Nejmladší dva synové, Frantík a Jura byli drobní a mrštní..." Doporučuji, paráda.

freejazz
11.12.2022

fotbal jsem nikdy neměl v lásce. a teď, co se v něm točí hlavně prachy, prachy a jenom prachy mi něříká už vůbec nic.
ovšem toto parádní dílko Eduarda Basse je tak skvělé, že ho rád beru do ruky i po letech. samozřejmě, se skvělými ilustracemi josefa Čapka.
a až potom mi dochází, o co jsme přišli, jak krásná literatura a nádherné ilustrace ke knížkám se u nás tvořily, jak skvělí autoři tady byli...
doporučuji především pro čtenáře, kteří nemají rádi fotbal. tato knížka, podobně jako Muži v Offsidu jsou z jiného těsta a leccos se z nich dá pochopit.

Doubravka1975
25.10.2022

Kdysi v mládí jsem četla a nyní si poslechla. Skvělé !!!
Můj manžel jako velký fanoušek fotbalu a i pořád fotbalista může pantátovi Klapzubovi jen závidět takový tým....:):)
Synové fotbal samozdřejmě hráli, ale jak pak dospěli, přešli na jiné hobby a zůstali jen u fandění

jiri77
02.10.2022

Tak jsem si doplnil další rest z dětství. Příběh o neporazitelné jedenáctce mě bavil a přečetl jsem si ho s úsměvem na rtech.

K739
29.09.2022

Který z chlapů od pěti do sto pěti, který kdy kopl do míče, by nemiloval tuto knížku. O ženských nemluvím, tam to platí taky.
I já, coby desetiletý chlap zmagořil láskou, utíkal za ní (na plácek za domem), platil i s úroky (rozedranými teniskami) a nepočítal s daní (modřinami od kolen dolů), to vše s touhou trefit se do soupeřovy brány a zažít ten slastný pocit - dát gól (nebo na něj aspoň nahrát).
A když jsem pak večer v posteli mohl ještě číst o starém Klapzubovi a jeho zázračném týmu jedenácti synů, kteří jako jedenáct mušketýrů bojovali jeden za všechny a všichni za jednoho, byl jsem v sedmém nebi.
To jsem ještě nevěděl, že v dospělosti zažiju jeden mikropříběh, který jako by byl z této knížečky opsán:
Zkraje '90. let jsme se vraceli ze služební cesty, ze španělské Reinosy zpět do Ostravy. Nebudu popisovat jak se to stalo, ale situace byla taková, že jsme jeli osobní dodávkou, na zadních sedadlech spali mí dva šéfové z Vítkovic, dodávku řídil německý řidič a já na předním sedadle se s ním snažil konverzovat. On neuměl anglicky, já tehdy neuměl německy.
Jedeme nekonečně dlouhou (dálnice tam tehdy ještě nebyla), rovnou silnicí od San Sebastianu k Tarbes, lemovanou stromy. Hledal jsem v paměti, jak se řekne německy "pěkný" a jak je množné číslo od "strom", a po zralé úvaze jsem řekl:
"Schöne Baumen".
Řidič, na znamení, že informaci přijal, přikývnul. Po pěti kilometrech odpověděl:
"Das sind Platanen".
Nyní jsem zase přikývnul já, a přemýšlel, co na to říct. Trvalo mi to dobrých osm kilometrů, pak jsem uvážlivě pronesl:
"Schöne Platanen".
Do Tarbes jsme pak už jeli mlčky.

1 ...