woodward komentáře u knih
Ernest Hemingway byl chlap, což je v dnešní době poněkud vymírající druh. Když si vezmete Smrt odpoledne, Stařec a moře, Krátké štěstí Francise Macombera nebo právě Zelené pahorky africké, mají ty tituly jedno společné: do dnešní změkčilé doby se nehodí. Ale byl to Pan spisovatel.
Jedna z nejlepších Součkových knih. V době kdy vyšla, bylo v Česku faktografických knih o občanské válce jako šafránu a tohle konkrétní téma bylo v té době úplné novum.
Na české poměry dosti netradiční námět a překrásně vyprávěný příběh.
Poslední dobou se mi zdá, že se nám tu přemnožili Brouci Pytlíci, co všechno viděli v kině... ;-p
Úkryt před blizzardem v útrobách čerstvě poraženého dobytčete - to byl opravdu vrcholný moment vyprávění o drsných začátcích usedlíků v nové zemi.
Měl jsem to rád a určitě je to nejpovedenější Součkova kniha. Závěrečné podkuřování bolševikovi bych mu ještě odpustil, ale v pozdějších dílech už podlézání Rusům překračovalo i tehdejší nutné meze. Za Slepé ptáky dávám pět hvězd.
Není to špatně napsané, myšlenka je celkem jasná, konec naprosto předvídatelný. Dám tři hvězdy, protože "tři mínus" dát nemůžu.
Už je to dávno; vzpomínám si jenom na mimozemšťana v podobě pozemského čerta a na to, jak děti odlétly ke hvězdám. Tenhle příběh mě na rozdíl od jiných Clarkových knih nijak neuchvátil.
Trpící Poirot v péči roztomilé, totálně neschopné paní domácí. Samozřejmě je tam i vražda a nakonec odhalený vrah - ale nějak mám pocit, že paní Agatha ty útrapy pro Poirota vymyslela "naschvál".
Vzpomínám na nádherné ilustrace i na často nevyslovitelné latinské názvy pravěkých potvor, které v dramatických vyprávěních o rvačkách mezi ještěry zněly velmi zvláštně...
Nechci vypadat jako šťoura, ale Goldfinger útočí na Fort Knox ve Spojených státech, kde je (pochopitelně) uložen americký, nikoliv anglický zlatý poklad...
Důležitý příběh pro všechny fandy soudce Ti. Jeho první případ, setkání s jeho pozdějšími dlouholetými spolupracovníky zpočátku v úloze zbojníků, chytře postavený případ i jeho řešení, trocha té duchařiny, prostě všechno, co k Van Gulikovým staročínským detektivkám patří.
Mé první setkání Dickem Francisem - myslím, že to byla jeho první detektivka vydaná v češtině. Některé z těch pozdějších byly asi lepší, ale tahle mě tenkrát uchvátila a proto i po létech dávám pět hvězd.
Jako kluk jsem takových knížek přečetl hodně. Veřejné knihovny byly ruskými autory přecpané a člověk přečet spoustu blbostí. Tahle knížka ještě nebyla tak zlá, ale už jsem se k ní nevrátil a vracet se nebudu.
Příběhy o průkopnících miluju ve všech podobách. Ať jde o objevitele zámořských zemí a kontinentů, první letce, motoristy, kosmonauty, vynálezce či konstruktéry čehokoliv, zajímá mě to - a když se k tomu nachomýtne skvělý autor jako je Adolf Branald, je to paráda.
Chápu, že původní titul "King's Ransom" by neměl v českém překladu touž prvoplánovou údernost jako v originále, ale i tak by název "Královské výkupné" byl mnohem lepší a vhodnější než "Těžký prachy". Nicméně to je jen malá piha na kráse. Jinak je to McBain se vším všudy. Pět hvězd.
Kdo by si nepřál být bohatý a "postavit" si takové skvostné bludiště s řekou, jezerem a pavilonem v houštinách?
Je vpravdě úžasné, jak si Van Gulik dokáže poradit s vyprávěním o hrůzách, tragédiích a surovostech, aniž by jeho příběhy působily přehnaně ponurým dojmem. Cesty výkonu práva a spravedlnosti ve staré Číně jsou drsné, mordy jsou krvavé, ale čte se to všechno v báječné pohodě. A tak má detektivka vypadat - jako pohádka pro dospělé. Detektiv je poslem Dobra, potírajícím Zlo. O ničem jiném to není - a ani nemá být.
Vražedný zvon je asi můj nejoblíbenější příběh o soudci Ti. Je to složité, pestré, napínavé a dokonale logické. A samozřejmě překrásně vyprávěné, to je nakonec vždycky nejdůležitější.