Rakve útočí

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Ústředním motivem čtivě psané knížky je významná bitva dvou obrněných lodí – seveřanského Monitoru a jižanského Merrimaku – v níž se poprvé v dějinách projevila strašná tvář moderní technické války. Tuto válečnou epizodu, která ovlivnila další průběh války Severu proti Jihu, zasazuje autor do širokého rámce historických událostí, jež se snaží zbavit legend a mýtů....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/82_/8278/rakve-utoci-8278.jpg 3.746
Nahrávám...

Komentáře (10)

Kniha Rakve útočí

RoBertino27
15. března

Souboj Merrimacu (či Virginie) s Monitorem jsem hltal jedním dechem. Byl v tom i syndom Goliáše a Davida, i když neprozradím nic nového, že duel skončil vlastně nerozhodně. Bitva je zachycena do posledního detailu a na základě knihy se dokonce v ABC objevilo zajímavé dioráma onoho střetnutí. Jen dodám, že kniha pojednávající o historii USA byla velmi těžko dostupná a v mém držení vlastně skončila jen díky vydání v edici KARAVANA. Do té doby jsem musel brát zavděk zápůjčkami.

Disease
04. února

Pěkné shrnutí jedné události americké občanské války a popis historického pozadí, který není ani tak moc tendenční.


Jack Bauer
19.07.2020

Četl jsem před mnoha lety v mládí, ale hodnotit už nemůžu, neboť si děj nepamatuji, jen jsem při brouzdání na databázi knih na toto narazil.

Terva
25.06.2020

Snad je zbytečné znovu opakovat dávno známou skutečnost,
že legendy a mýty nejsou a nemohou
být historickými prameny pro dobu,
na niž se vztahují, nýbrž jsou daleko spíše
doklady doby, v které vznikly.

Je tomu již dávno, co jsem tuto knihu četl. Pamatoval jsem si jen to, že se jednalo o výřez z války Sever proti Jihu a, že to bylo o lodích. A vlastně jsem zjistil, že jsem si to pamatoval dobře. Rakve útočí je o dvou absolutně rozdílných lodích, které měli rozhodnout válku. Samozřejmě, že každá byla na jiné straně barikády. Jednalo se o jakési první předchůdce ponorek, hlavně tedy severský Monitor, jedna z plujících rakví měla obrovskou část své paluby pod hladinou. Ale jako správný Jižan jsem spíše fandil Mirramaku, jižanskému plavidlu s větší palebnou silou.

Citát: My z jihu, dodáváme Americe bavlnu a důstojníky.

Muselo to být strhující, když se tyto plavidla utkali v námořní bitvě ve vodách Hampton Roads. Tedy rozhodně bylo, ale Ludvík Souček do toho ještě vložil spousty detailů a tím to vše učinil napínavějším. Sice pan spisovatel na začátku tvrdí, že není kdovíjaký historik, ale když vám do příběhu starého skoro 160 let přidá nejen časové údaje i doplňující údaje o počasí, úplně plesáte. A vrcholem je, když vám ještě popíše, jak se před bitvou chovali ptáci, poletující nad připravenými loděmi. No, prostě, tohle je paráda.

Malá ochutnávka:
Smůla byla prostě ve vzájemném nepochopení. Majitelé bavlníkových plantáží chtěli i nadále zachovat vlastní plemenný chov otroků, jenž byl od federálního zákona o otroctví z roku 1808 (nehledíme-li ovšem na nějakou tu čerstvou nelegální dodávku ze zámoří) jedinou zárukou zdárného množení pracovních sil, a starat se o otroky se vší osvědčenou péčí. Totéž chtěli gründeři severního průmyslu a dopravy, pociťující vzrůstající nedostatek nejlevnějších pracovních sil.

Jako malý, tedy už větší, natolik, abych mohl jezdit sám na čundry, jsem byl vždy projižanského smýšlení. Nosil jsem černou košili s jižanskou vlajkou a široký klobouk s liščím ocasem (kojotí se tu nedal sehnat) a zpíval jsem u táborových ohňů ...za nás, za JIŽANY!““ Vlastně dodnes tak nějak uznávám, že nejlepší politické uspořádání je otrokářství, ale ne takové, jak se nám ho snaží někteří historici znechutit, ale to fungující otrokářství. Dokonce je v knize i naznačeno, že někteří samotní průmyslníci Severu si postěžovali, že už nejsou k mání otroci a ti stávající už jim nechtějí robotit ani za dolary.

Citát: Kdyby...pro historika není většího provinění než pouštět se do úvah tohoto druhu.

Pokud chcete zažít trochu toho pohledu na doby dávno zaniklé, kdy se Amerika ještě dávala do kupy a kdy občanská válka Severu proti Jihu rozdělila zem na dva tábory, vřele doporučuji. Ale pozor, není to celkový pohled, je to pohled právě na bitvu dvou plujících rakví Monitoru a Mirramaku se spoustou přiléhajících detailů jak o výzbroji, zbraních, politickém rozhodování a o vůdcích té doby. Neřeknu vám, jak bitva skončila, ale nebyla rozhodující. Unie a Konfederace pak zápolili na jiném bitevním poli. Ale bitva těchto lodí tak nějak naznačila, co se bude dít dále.

Citát: Neděle 9. března 1862 byla pro Unii černým dnem obav a zoufání, ba dokonce, jak se později vyjádřil sám Abraham Lincoln, „nejhorším dnem celé války“.

PS: Podle historických záznamů prý sever vyhrál celou válku :-)

Ikkju
21.04.2018

Válečné knihy dávám spíš v míře omezené, ale občas si je dokážu vychutnat. Příběh Monitoru a Marimacku ale sleduji od doby, co vyšla v osmdesátých v ABC vystřihovánka Monitoru, kterému jsem mimochodem fandil ještě než jsem se stačil dozvědět, jak klání skončilo.

Pokud jde o trup, vyzkoušel jsem materiály od kartonu, přes lepenku až po dřevo, kulatá nadstavba byla problém nejmenší. Býval jsem dobrý ale ve výstroji, funkční předovky ráže mosazných trubiček (0,22 palce) z chlazení ledničky má dodnes několik spolužáků v zapadlých zákoutích garáží. Dotáhl jsem to až na zadovky s jednotným nábojem, bohužel se odpalovaly rozžhaveným špendlíkem, jehož zásoby se u mámina šicího stroje lety povážlivě tenčily, děla šla odpalovat jenom z ruky. Pro mě naprosto srdeční záležitost.

Souček navíc píše tím zvláštně rozevlátým způsobem, kdy jednu chvíli mluví o ocelové věži Monitoru, a o odstavec dál o druhé světové, díky čemuž se mi párkrát stalo, že jsem ještě v představách stál na pláži Omaha v Normandii, a on už zas tepal lodními šrouby pobřežní vody Ameriky.

Je radost to číst i po těch letech, jen úžas je někdy doplněný lehkým úsměvem. Začátek knihy navíc obsahuje vstupy dvojice Marx Engels, tahle vypečená sestava měla zjevně hodně dlouhé prsty, se ženou jsme strávili několik veselých večerů nad jejich rodinnými osudy u tématického vydání v časopise Téma.

Nicméně u tchána který miluje válečnou techniku, jsem s tématem amerických plujících obrněnců narazil, prý je to mimo naši sféru zájmů. Na mě to ale ten dojem nedělá, naopak, monitory zůstaly minimálně zajímavou kapitolou válečné techniky, a i to rozdělení na sever a jih, mám pocit, je snad alespoň přeneseně někde hluboko v každém z nás. Nikdy jsem nechápal zápal kamarádů pro jižanské symboly a hodnoty, za mě od dětství, neměně a vždy - Sever!

Boby17
03.09.2017

Pamatuji si, že knížka mě jako kluka zaujala. Nepřidávám žádné bodové hodnocení, protože mnohaletý odstup od přečtení by mohl být velmi zkreslující. Každopádně souboj Merrimaku s Monitorem mi uvízl v paměti dodnes.

DuncanIdaho
15.07.2017

První, co jsem od Součka přečetl. Čekal jsem, že to bude nějaký román, ale je to literatura faktu. Na knize se mi líbí, že nepopisuje jen vzájemný souboj obou lodí, ale i pozadí celé občanské války v USA. Další plus je, že autor neukončil knihu po ukončení bojů lodí Merrimac a Monitor, ale věnoval se dá osudů obou lodí i hlavních aktérů příběhu.

woodward
17.08.2015

Jedna z nejlepších Součkových knih. V době kdy vyšla, bylo v Česku faktografických knih o občanské válce jako šafránu a tohle konkrétní téma bylo v té době úplné novum.

1