woodward
komentáře u knih
Američané na Everestu
James Ramsey Ullman
Je to zajímavé čtení. O to zajímavější, když člověk porovná tuhle výpravu a její nekonečný zástup nosičů a hory materiálu s pozdějšími výpravami Reinholda Messnera a podobných borců. Inu, pokrok nezastavíš, ani když jde o šplhání na osmitisícovky.
Třikrát Inspektor Borniche
Roger Borniche
Policajt, kterej umí psát. A dobře. To je dost neobvyklé. Ale pět hvězd bych dal v každém případě.
Vůně Kalahari
Alexander McCall Smith
Moc příjemné čtení, což nebývá jen tak. Ten pán, co to napsal, je asi chytrej. Jeho hrdinka se svým čajíkem je dokonalá. Vůbec jsem netušil, že existují další díly, hned se po nich v knihovně mrknu.
Mimochodem, teď jsem si vzpomněl, že u nás v sámošce už nějakou dobu nemají rooibos.
Krhútská kronika
Ervín Hrych
Není dobr ani zel bůh kanálů Lomikel.
K tomu není co dodat a polemizovat by bylo zbytečné!
Sekyra
Ludvík Vaculík
Mně se nejvíc líbí bratr na Slovensku, který lstivě vyprovokován tatínkem připustil, že králíkům nedal, přestože jim dal...
Oceánem na kře ledové
Jules Verne
Moje první Verneovka. I když ty pozdější byly často lepší, na tuhle nikdy nezapomenu.
ad Blue: Vzhledem k tomu, že právě před nedávnem Aljašku prodali Rusové Američanům, co je divného na tom, že místní domorodé děvče umí rusky?
Druhá světová válka (komplet)
Winston S. Churchill
Kdysi dávno jsem si celých šest dílů (brožovaných) nechal poslat z knihkupectví Blackwells do Alsaska. Pak jsem se asi šestkrát nebo sedmkrát přestěhoval přes dvoje hranice a nevím, kde je jim konec. Ale je to parádní čtení. Hned v úvodu autor v podstatě navazuje na svůj úvod ke "Světové krizi", kde již dávno před začátkem druhé světové války varoval před následky nenasytnosti a nerozumu vítězných mocností při jednáních ve Versailles. Je pochopitelné, že pohled jednoho člověka na světovou válku - zvlášť když tím jedincem je politik - musí být jednostranně zatížený a nelze všechno nekriticky "spolknout" bez konzultace s jinými prameny. Některé věci navíc ještě v době, kdy své dílo psal, byly tajné a dostaly se na veřejnost až po létech. Ale i tak je třeba uznat, že Nobelova cena za literaturu se tehdy ocitla ve správných rukou.
Křest svatého Vladimíra
Karel Havlíček Borovský
Moje nezodpovědná sestra mě naučila číst asi ve čtyřech letech a pak mě musela s sebou brát do knihovny. Tam jsem jednou objevil Křest sv. Vladimíra a dle svého tehdejšího zvyku jsem začal číst nahlas. Přítomné maminky se svými ratolestmi žasly, že takovej prcek umí číst. Jenže když jsem začal číst "Cár necár, svátek nesvátek, všechno je mi rovno, ne a ne a nebudu hřmít, co z toho mám? Hovno!" tak si šly stěžovat paní knihovnici, protože takové věci by přece jejich děti v knihovně neměly poslouchat. Paní Rolečková byla hrozně hodná a moudrá paní, takže je nějak uchlácholila. Ale Karla Havlíčka jsem od té doby nepřestal mít rád a jeho básnické dílo včetně Křtu sv. Vladimíra mám dodnes doma.
Člověk obojživelník
Alexandr Romanovič Běljajev
Přečetl jsem. Ani jako klukovi se mi to moc nelíbilo. Ruská sci-fi mě nikdy moc nebrala.
Zemí šelem
Jules Verne
Parní slon je skvělej. Ale Verneovým příběhům moc nesvědčí zápletky, v kterých se vyskytuje "skrytý" zrádce, protože jaksi nijak moc skrytý nebývá. Ještě Ayrton v Dětech kapitána Granta zůstal jakž takž zamaskovaný až do posledního okamžiku, ale tenhle zloduch byl jasnej od první chvíle. Soutěž v zabíjení tygrů - to patří k době, kdy byl román napsaný, ale i to mi bylo při četbě trochu proti mysli. Nicméně je to verneovka a ty mám rád už od předškolních let. Dávám čtyři hvězdy.
Zapadlí vlastenci
Karel Václav Rais
Velká česká klasika. Ne že bych si v ní listoval denně, ale je to báječně postavený a skvěle napsaný příběh z postředí, které autor velmi dobře zná.
ad Stammel: až budeš starší, třeba trochu zmoudříš. Tohle je román o době národního obrození od jednoho z bardů vlastenecké literatury, a je třeba k němu přistupovat z hlediska doby kdy byl napsán. Ty řeči o "citovém stihomamu" a o "smysluplnosti" vlasteneckých řečí se hodí pro patnáctiletého kluka, kterej si myslí, že už je dospělej. V tvém věku jsou takové úvahy dost na pováženou.
Harry Potter a princ dvojí krve
J. K. Rowling (p)
V tomhle příběhu mě pořád něco mate: Proč přesně je v závěru Harry tak naštvanej kvůli tomu, že používal Snapeovu knihu? Jeho mínění o Snapeovi bylo v podstatě vždycky stejné. Ta kniha na ničem nemohla nic změnit - a ničemu by nepomohlo, kdyby se jí zbavil.
Stopařův průvodce po Galaxii / Restaurant na konci vesmíru
Douglas Adams
Ta kniha je přecpaná k prasknutí třeskutými fóry, utroušenými jen tak na půl úst; než je člověk stačí vstřebat, je už autor jinde a předkládá nám další nádhernou ztřeštěnost. Pro mě je asi nejúžasnější moment, kdy Marvin zachrání celou partu před útočícími agenty tím, že počítači jejich lodi vyloží svůj názor na život a vesmír, a počítač spáchá sebevraždu. Je opravdu těžké začíst se do "opravdové" vážné sci-fi, pokud vám ještě zurčí v hlavě Douglas Adams.
Vejce a já
Betty MacDonald
Nejlepší je pan Kelly, kterej rozhodně práci nevymyslel: "Hoši nepomůžou a my to s mámou sami nestrhneme."
Pan Kaplan má třídu rád
Leonard Q. Ross (p)
Tento typ zahraniční literatury je vždycky především pomníkem překladatele - pokud se překlad povede, což se v tomto případě rozhodně stalo; pan Eisner to zmáknul nádherně.
Přečetl jsem už například nepříliš kvalitně přeloženého Faulknera. Člověk si všimne, že je to kostrbaté, ale autorovy myšlenky jsou zprostředkovány vcelku srozumitelně, takže to až tolik nevadí. Ale kde by bez senzačního překladu například byla neskutečná popularita, jíž se v Česku dostalo jinak poněkud naivnímu až slaboduchému vyprávění o Hýtovi a Batulovi, kdyby překladatelka nevyužila svých vlastních synů, kteří byli v přiměřeném věku a přebreptali svým vlastním neopakovatelným způsobem všechno, co jim matka předhodila. Jak jinak by mohla vzniknout slavná věta "Bliaf byl samá kef?". Na to by dospělý autor sám od sebe nemohl přijít. Zajímalo by mě, jestli pan Eisner taky neměl "k ruce" cizince, zápolícího s češtinou. V každém případě je to za pět hvězdiček.
Zpěvy sladké Francie
* antologie
Jsou to krásné písničky; některé jsme se učili zpívat v hodinách francouzštiny. A stojí za to si uvědomit, že z doby, kdy si obyvatelé území, jež se později stalo Francií, zpívali, že Dagobert dobrý král naruby gatě sobě vzal, se v našich krajích, poněkud opožděných ve vývoji, nedochoval ani řádek, ani notička. I v tom spočívá rozdíl mezi západní civilizací a Střední Evropou.
Plechový bubínek
Günter Grass
Vzpomínám si, jak jsem tuhle knížku před lety poprvé uviděl u jednoho kolegy. Řekl mi, že "je to taková fantasmagorie, ale je to úžasný". Vypůjčil jsem si ji a musel jsem souhlasit. Je to úžasný!
Hrdinný kapitán Korkorán
Alfred Assollant
Jako kluk jsem to zhltnul za odpoledne. Dneska už bych se k tomu asi nevracel, ale z nostalgie dám čtyři hvězdy.
Vladař
Niccolò Machiavelli
ad Ketesh a Kozel: Musíte mít na paměti, že služné ředitelům a učitelům vyplácejí ti, kdo právě vládnou. A bohužel, ať už je zrovna u moci kdokoliv, je to vždycky politik a ten rozhodně nehodlá připustit, že to, co ten "cynickej" Niccolo napsal, je pravda pravdoucí a je třeba se tím řídit. Kdo by potom baštil předvolební sliby, kdyby se všichni měli už na základce učit, že na všechno, co takovej politik říká a dělá, má pět set let starou příručku, kde o nějakých ideálech není ani slovo?