Plechový bubínek

Plechový bubínek https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38728/bmid_plechovy-bubinek-sP9-38728.jpg 4 462 92

Gdaňská trilogie série

1. díl >

Úspěšný román německého, v Gdaňsku narozeného prozaika, básníka a dramatika. Životní historie třicetiletého muže trpasličího vzrůstu s hrbem a nadměrně velkou hlavou, jakéhosi filozofujícího blázna, který jako chovanec psychiatrické léčebny bubnuje na plechový bubínek, někdejší svou hračku, a takto si vyvolává vzpomínky na svůj dřívější život. Autor pohledem tohoto skřeta (který je např. přesvědčen, že muž normální výšky trpí vedle něho komplexem velikosti) podává krvavou grotesku dnešního světa a zejména pak karikující obraz německé historie posledních desetiletí. Kritika označuje dílo za největší román poslední doby.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Mladá fronta
Originální název:

Die Blechtrommel , 1959


více info...

Přidat komentář

ber-tram
02.03.2024 1 z 5

Sopka soptila a chrlila a chrlila, až zasypala sama sebe. Čtenář stačil utéct. Zvládl 288 stran z 505 a letmo doslov. Vážně hřích utopit prominentní slovní výbavu v chaotickém blábolení. Jak se obloukem vyhýbám průjmům Hrabala, vrazím do samomluvky Grasse! Nedočteno. 9/24

incognit
08.02.2024 4 z 5

Neotřelý, originální pohled na reálné události 30. a 40. let očima hlavní postavy s prvky nadsázky až grotesky, kontrastujícími s hrůzou období, které popisuje.


p.stranska
03.02.2024 3 z 5

Těžko uvěřitelné příběhy, spoustu filozofických úvah, kterým běžný člověk nerozumí, ironie ve vyprávění a naprosto psychedelický závěr. Kdybych to četla, odložila bych. Díky jedinečnému přednesu pana Mrkvičky jsem ale vydržela doposlouchat audioknihu.

willy9203
18.06.2023 2 z 5

Kritika označuje dílo za největší román poslední doby a já v tom případě označuji poslední dobu jako opravdu velký úlet. Hlavní hrdina Oskar je divný, střídání ich-formy s třetí osobou je divné, styl psaní je divný a nakonec i doba, ve které se děj odehrává, byla také divná. Jedna z knih, u kterých jsem se hodně těšil na konec.

LukasB.453
06.06.2023 5 z 5

při čtení mi neodbytně vyskakovalo - ten příběh přece znám. a ano, pak mi to došlo, to je přeci úplně stejný motiv, jako Hrabalovo "obsluhoval jsem anglického krále", ale syrovější a opravdovější, příběh zlého omezeného trpaslíka v dramatické době. (tím vůbec nechci Hrabalovi nasazovat psí hlavu, obě knihy mám, rád)

karolina0346
05.03.2023 2 z 5

Ať jsem dělala, co jsem dělala, nemohla jsem tuto knihu dočíst.
Dostala jsem se asi do tří čtvrtin.
Ze začátku se mi příběh líbil, ale postupně mi děj připadal divnější a divnější. Do čtení jsem se musela nutit. Rozečetla jsem proto další knihy a o Oskárka jsem postupně přestala mít zájem.

Třeba se k tomu jednoho dne odhodlám.

Senga
08.02.2023 4 z 5

Každá kniha má svůj čas, ke každé musí člověk jaksi dozrát. Tuhle jsem přečetla napotřetí - poprvé jsem skončila na stránce 20, po roce to zkusila zase a opět ke stránce 20.... Za další rok a půl asi nastala ta správná chvíle a já četla, četla a četla. Za mě skvělá.

R47
20.01.2023 3 z 5

Tomuhle Nobelovkou věnčenému románu jsem se dlouho vyhýbal. Jako bych to tušil. Prostě tyhle knihy žánru „dějiny 20. století viděné očima (ne)obyčejného hrdiny“ mi tak nějak lezou krkem. A tady je ten mentálně zaostalý trpaslík, který z toho všeho nakonec vyroste. Body u mě Grass získal střídaním vyprávěcí polohy, to jak se třetí osoba mění v první a zase zpátky. Jak Oskar o sobě píše jako o Oskarovi. Jako skutečné malé dítě, které o sobě taky mluví ve třetí osobě. Ale jinak v tom nic extra nevidím.

Kabuky
13.12.2022 5 z 5

Vynikající román. Čte se velmi dobře.

desert.fox
14.10.2022 3 z 5

Je to klasika, vím..., ale tento styl mi neleží.

ondra295
01.08.2022 5 z 5

Absurdní svět v období druhé světové války v absurdním prostředí polsko-německého Gdaňsku vyprávěny absurdní postavou třicetiletého hrbatého liliputa Oskara, který se chce oženit se svou nevlastní matkou, se kterou několikrát spal a dost možná zplodil svého nevlastního bratra. Nepřímo zabil své oba potenciální otce a svou dozajista vlastní matku. Je cynický, odtržený od reality, rozmazlený a zatrpklý společností - ovšem i tak, což je po tom všem zvláštní napsat, je to skvělá kniha. Oskarovi se sice nedá vyloženě fandit, ale často s ním člověk soucítí a tehdejší překotná doba viděná jeho perspektivou je více než zajímavá.

marketa3815
23.06.2022 5 z 5

(SPOILER) Skvělá kniha o tom, že v pokřiveném groteskním světě se pokřivený a groteskní člověk může pasovat na spasitele a nakonec se jím vskutku stává aspoň na obraze. Fascinující je, že ačkoli se v příběhu odehrává spousta vyšinutých a nenormálních věcí, čtenář je nucen přijmout je jako normu světa Plechového bubínku, tedy ve mně nic nevzbudilo ani znechucení, ani rozčílení, žádné negativní emoce. Hlavní hrdina Oskar stojí celý život mezi Rasputinem a Goethem a má ze života panický strach. Střídá promluvy, nemluví o sobě jen v 1. osobě, ale zároveň svůj příběh místy komentuje z pozice pozorovatele, to mu umožňuje získat odstup a nadhled nad svým životem. Velmi důležitý je motiv hudby, všudypřítomným bubnováním Oskar komunikuje, a v podstatě žije. Na příběhu 4 lidí a 4 kocourů, jejichž osudy jsou propleteny, stále zrychluje děj až k šílenému víření (bubínku).
Co mě fascinovalo nejvíc, osobně v knihách nesnáším scény násilí, ale tady jsem se u scény, ve které se znásilňovalo, musela skoro smát, autor totiž soustředí detail na něco úplně jiného - na mravence a na vši, a to je opravdu hodno Nobelovy ceny, dokázat se podívat jinak.

Kopta
23.03.2022

Po pár desítkách stránek už dokážu odhadnout jaký typ literatury to bude. A takový mi prostě nesedí. Takže pardon.

Peter73
14.03.2022 3 z 5

Tažká kniha formátom aj obsahom. Príbeh Oskara, ktorý sa v troch rokoch zastavil v raste, v dospelosti má 94 cm. Kniha je na hranici bizarnosti, perverznosti a realnosti (toto je asi ten magický realizmus, autor je jeho europským predstaviteľom ). Niektoré príbehy, ako som sa dozvedel neskôršie v doslove, súvisia s autobiografiou G. Grassa, aj ked ich rozpráva Oskar, muž malého vzrastu, neskoršie podrástol na 121 cm. :-) Oskara sprevádza plechový bubienok, čo predpokladám, že niečo symbolizuje. Kniha je ťažká, ale myslím, že všetky knihy nositeľov Nobelových cien, nie je ľahké čítanie. Autor pracuje s veľmi dlhými vetami, čo trochu robí dej neprehľadný, ale to je jeho štyl ( viem si to predstaviť v nemčine, dlhé ťažke zložené slová, aaaach )

Vikomtka
26.10.2021 5 z 5

Oskar je fakt drahoušek. Cynický skřet, který za svou malost dokáže skrýt tolik nemorálnosti, že se to tady ani vypočítat nedá. On nic, on si jenom chtěl zahrát na buben. Nebo na Ježíše. Prostě si tak nějak celkově hrát, bez ohledu na důsledky. On že zavinil něčí smrt nebo neštěstí? Jak by mohl - vždyť je tříletý! Koho by napadlo, že je ten hošíček chladný manipulátor? Míra chladu a odtažitosti, se kterou hlavní hrdina reflektuje okolní dění, se mnohdy dotýká hranic absurdity. Občas jsem až pobaveně kroutila hlavou... než mi naskočila husina.
Výtečně jste to vymyslel a napsal, pane Grassi. Tenhleten pokřivený hajzlík je nejvýmluvnějším průvodcem po těch šílených časech. Oskarova indiference (nebo jak to nazvat) tomu všemu dodává další znepokojivou vrstvu. Úplně Oskara vidím: stojí opodál, se zaujatým výrazem hledí, co se děje, a v očích se mu odráží údiv: To jsou věci!
Uf.

Makii
18.10.2021 4 z 5

Poslouchala jsem jako četbu na rozhlase. A byla jsem.. překvapená? Vlastně jsem nevěděla, do čeho jdu :) Ale je to hodně zvláštní román. Nemůžu zapomenout na tu koňskou hlavu. Ani na šumák, to bylo tak zvláštní, ale fakt vzrušující. Každopádně jsem ráda, že jsem si zase trochu rozšířila literární obzor.

Axmannova
18.10.2021

Velmi zvláštní příběh na pomezí reality a fantazie vypravujícího. Psychologie vypravěče je místy mimo veškeré očekávání. Míra věcného popisu bez emocí je pro mě až zarážející, ale možná nás tím jen autor chce vytrhnout ze zažitých klišé a představ. Příkladem za všechny budiž dramatický moment, kdy ruská armáda vstupuje do tehdy německého Gdaňsku. Oskar se svou matkou, s domnělým otcem Matzerathem a tetou hledají úkryt ve sklepě. Oskar pak téměř s cynismem sobě vlastním suše zmíní tetu ležící na zádech na bramborech, zatímco se na ni "střídá" jeden Rus za druhým. Nemá slitování se svým otcem Matzerathem, který v panice zahodí odznak SA do kouta. Oskar ho neváhá sebrat, otci ho před Rusy podat, ještě otevřít špendlík a sledovat otce, jak se ho snaží spolknout. Nepolyká se to věru dobře, soudí Oskar, když mu předtím špendlík záměrně otevřel . A tak si později uvědomí, že vlastně neví, zda jeho otec zemřel na udušení odznakem SA nebo na ruské olovo, kterým ho ve zmatku pokropil ze samopalu jeden z vojáku Rudé armády.

radimch
21.09.2021 3 z 5

Náročné

Hanjimka
19.09.2021 3 z 5

Podivný příběh podivného chlapce až muže. Čteno jako audiokniha.

Kikina105
19.09.2021 5 z 5

Příběh kluka, který se rozhodne ve svých třech letech, že už nevyroste. Příběh kluka, který svým křikem tříští sklo. Příběh kluka, který i na vzdory režimu brojí svým bubínkem proti systému. Příběh ve kterém se na pozadí odehrávají důležité historické milníky a vás to rozhodně nenechá chladnými.

Günter Grass nás provádí obdobím před druhou světovou válkou až do poválečných let. Vykresluje nám různorodý osud malého a mladého hrbatého Oskara Matzerata, jeho autobiografii. Využívá při tom velice košatou slovní zásobu a formu, musíte si tedy na styl chvíli zvykat, ale určitě zde při čtení není překážkou. Někdy je možné, že se v textu ztratíte, ale Grass co nevidět opět připomene, kde se nacházíte - malými vsuvkami, opakováním příběhů jež se v průběhu vyprávění udály.

Při jeho vyprávění máte pocit, že spolu s Oskarem procházíte ulicemi Gdaňsku, bráníte Polskou poštu, cestujete spolu s divadlem po Francii, sedíte na betonovém bunkru či spolu s ním naprosto nazí a bezbranní stojíte modelem. Tak dokonale popsané jsou situace, až si představíte, že jste samotnou součástí knihy. Pravdou ale zůstává, že hlavní hrdina je často velice nesnesitelný. Činy, které páchá vám vlezou pod kůži a příčí se. Nicméně věřím, že to je celý záměr knihy reflektující tehdejší Polsko a politickou situaci. Ještě nějakou dobu bude ve mě Oskarovo vyprávění doznívat. A asi mi nezbývá nic jiného, než to celé zakončit slovy:

"Avšak když si samou láskou ukousali ředkvičky a víra v Plynaře byla prohlášena za státní náboženství, zbýval po víře a lásce, kterou jsme vzali napřed, už jen ten třetí ležák z dopisu Korintským: naděje. A tak, chroupajíce ředkvičky, ořechy a mandle, kojili se nadějí, že už brzy bude konec, aby mohli nanovo začít anebo pokračovat, doufajíce, že po závěrečném hudebním finále anebo ještě během finále už brzy bude konec konci. A pořád ještě nevěděli, čeho konec. Jenom doufali, že brzy konec, už zítra konec, dnes doufejme ještě ne konec..." A jestli vás zajímá konec, tak čtěte.