Bůh ví
kniha od: Joseph Heller
Hellerův román Bůh ví, pohybující se na půdě groteskní nadsázky, je příběhem Davida, muže, který zabil Goliáše, ale taky Davida, jakého jsme až dosud neznali. Je to román, jehož plynulé proplétání biblického a současného jazyka je opravdovým požitkem. Vyniká emocionální silou, bohatou obrazností a nevázanou komičností.
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2005 , BB art
Originální název:
God Knows , 1984
více info...
Komentáře (37)
Komentáře 37 Recenze 1
Joseph Heller také věděl, jak napsat skvělý humorný román. Vedle Hlavy XXII další vynikající kousek pobavení a snad také trochu k zamyšlení.
Kdybyste Hellerovu Davidovi sundali brýle, viděli byste na jejich sklíčkách shora dolů napsáno stále totéž:
JÁ JÁ JÁ JÁ JÁ
JÁ JÁ JÁ JÁ JÁ
JÁ JÁ JÁ JÁ JÁ
JÁ JÁ JÁ JÁ JÁ
Jistě by bylo možné životní příběh takové postavy zkonstruovat na zelené louce, ale využití všeobecně známého, dokonce kanonického materiálu nabízí jinak nedostupné umělecké možnosti. V biblickém králi Davidovi autor získal potřebnou linii úspěchu a životního vzestupu, válečnický naturel i bohatství zápletek přístupných volné reinterpretaci. Kontext v podobě Písma (bohužel části českých čtenářů nedostupný, jak tu bylo vícekrát zmíněno) a historie pak poskytují široké pole pro ironický humor a "zcizovací efekty".
„Slunce vychází a slunce zachází a totéž potkává spravedlivého i svévolného. Chléb se nedostává vždycky moudrému, ani bohatství rozumnému, ani přízeň schopnému, ale jedno se nám přihodí všem. Moudrý neumírá o nic líp nebo o nic moudřeji než hlupák.“
Citát z knihy
Kniha je fiktivním vyprávěním krále Davida, který jako stařec bilancuje svůj život. Pro ortodoxní věřící bude v tom vyprávění asi příliš satiry a možná i sexu, ale podívejme se na to ze stránky profesního života. Herečky, herci, zpěvačky a zpěváci musí mít svoje aférky a občas odhalit své fyzično, tvůrci zpravodajství v něm musí mít dost krve a nějaké milé zvířátko pro kontrast. No a spisovatelé, odhalující pro změnu psychično, také musí zaujmout podobnými prostředky. Jinak se v té konkurenci ztratí a budou převálcováni. Humor je pak v tom případě asi to nejlepší a snad i pro vás bude přijatelný.
Za mne nejlepší kniha ever. První, kterou jsem chtěla mit v knihovně a ze které jsem si něco vypisovala. A taky jediná, kterou čtu opakovaně a strašně ráda bych ji četla poprvé…
Namyšlený, sebestředný, ukřivděný a stále nadržený král David a jeho myšlenky na konci života. Heller se skrze něj posmívá tomu nejhoršímu a to nejlepší shazuje. Vede dialog s Bohem, který ho zklamal, když mu přestal jít na ruku. Historie, filozofie a skvělá četba.
"Jestli je osud povaha, nemají dobří žádnou šanci"
Je úžasné, když si autor řekne, že si vybere postavu z Bible, mimo to zjistí plno drbů okolo , v tomto případě, o Davidovi a moderním jazykem vyplodí příběh, nad kterým možná mnozí ve Vatikánu nejásali, ale čtenáři to přijali s nadšením. Velice se mi líbí komentář woodwarda, který na 6 řádcích osvětlil o čem toto kouzelné čtení je. Tím chci říci, že mistr komentářů dovede na malé ploše vystihnout jazykem "jak mu zobák narost" podstatu knihy.
Cekal sem od tee kniizky cosi jineeho. Docela me sklamala. Nejotravnejsii bylo to neustaalee omylaanii Batseby.
Kdyz bych ale nebral v potazu, ze to je kniha o Krali Davidovy a ze to viice meene opisuje Bibli tak by to byla docela zajiimavaa kniha. Kazdopaadne veriim, ze si jii jeste nekdy prectu.
Heller je ďábel. Tohle je neuvěřitelně vtipně napsaný apokrif k Bibli. Čtenář dostane příběh krále Davida, který na smrtelné posteli bilancuje svůj život. Sem tam sám sebe omlouvá, je sebeironický, vtipný, ale i melancholický a vzpomíná na svou zašlou slávu a lásky. Můžu doporučit každému, kdo nemá přeedsudky a nepobouří ho hra s původně náboženskými texty. Já osobně jsme se smála několikrát nahlas, hlavně tehdy, když se David snažil získat první ženu a plnil Saulův úkol. Ten popkulturní odkaz na Sněhurku je výborný a znovu a znovu mi vyloudí úsměv na tváři, když si na něj vzpomenu. Ale chápu také po přečtení, proč je tahle kniha kontroverzní a byla i zakazována. Ona vlastně uráží tím svým břitkým, humorem všechny a nikoho nešetří. Ženy, muže, židy, křesťany. A dělá to moc chytře. Četla jsem ji navíc ve vynikajícím překladu pana Přidala, takže i všechny nepřímé citáty z Bible a jiné skryté vtipy v textu byly skvěle zachyceny. Můžu jen doporučit a jsme ráda, že jsem se s Hellerem konečně potkala.
Knihu Bůh ví jsem četl v tomto životě nyní potřetí. Poprvé jako téměř dospělé děcko, podruhé jako mladý muž a nyní jako muž ve středním věku. Je zajímavé zpětně pozorovat vnímání díla a to co si z něj odneseme. Pokaždé si v knize člověk najde něco pro sebe co ho zaujme. Přepsat starý zákon do, řekněme moderní podoby, je vskutku odvážný počin. Udělat z biblických hridnů obyčejné smrtelníky s jejich radostmi i starostmi, vášněmi a nenávistí, je prostě geniální. Král David je můj velký idol, už jen to jméno, David... S ničím se moc nepáral, byl chytrý a krapet zahleděný do sebe, ale nebyl nespravedlivý. Ač se mu děti moc nepovedly, s manželkama to taky neměl nijak jednoduché, nemluvě o Saulovi, jeho prvním tchánovi, stejně byl stále schopný se s životem poprat a užívat si ho. Zvláštní vztah potom byl David versus Šalamoun, nevím co autora na Šalamounovi tak popuzovalo, ale nenechal na něm nit suchou. No a nakonec se přihodilo to, že David měl to co si vždycky přál a už nemohl, a chtěl to co měl a už to nedostal. Holt takový je už ten normální lidský život. Ale vážně, jak tady někdo psal, není to kniha pro každého, ale je v ní spousta krásných i mrazivých myšlenek. Jako jedna z mnoha:
Je správné, ptám se vás, aby dítěti tolik záleželo na smrti jeho otce a aby otci tolik záleželo na životě jeho syna?
Knihu doporučuji, ostatmě jako všechny od tohoto autora.
Při četbě jsem měl podobné pocity, jako když jsem si četl poprvé Bradfordova Černošského pánaboha a pány Izraelity. Starozákonní příběh z velmi neobvyklého pohledu.
Nedotčeno, zbývá pár stránek, na které už nemám sílu. Jakkoli jsem si užila Hlavu XXII, vyprávění o králu Davidovi se pro mě stávalo stále méně záživným.
No bylo to rozhodně zajímavé. Sice některé pasáže se mi zdály zbytečně rozsáhlé a několikrát opakované, ke konci už jsem trochu bojoval abych to dočetl, ale zase ten pohled na krále Davida tak, jak se běžně nezveřejňuje, má něco do sebe. Často se příliš glorifikuje, ale autor moc hezky vystihl že to byl jen člověk, že měl své chyby, že byl namyšlený, panovačný, toužil po moci a byl ochoten pro ni mnohé obětovat, nedokázal vidět a přiznat si vlastní chyby a taky je to zajímavý námět k přemýšlení jak může člověka změnit a ovlivnit "povýšení". Prostě Helleruv David je tak trochu v každém z nás.
David je opravdu asi nejvýraznější charakter Sterého zákona, nejen proto, jak velkou jeho část napsal, ale proto, že jak z knih Samuelových, tak z Žalmů není těžké vycítit jeho osobnost. Proto se mi kniha hlavně zpočátku zdála jako násilný pokus překopat jeho osobnost, udělat ho "co nejvíc jinak". Po první kapitole jsem tomu dal šanci jen proto, že jsem si knihu koupil.
Čím dál ale člověk čte, tím plastičtější osobnost se před ním objevuje. Není to biblický David, ale s trochou fantazie, kdyby člověk připustil, že v biblickém textu ulpělo nějaké to pozlátko, by to mohl být David-člověk. Spíš obraz něčeho hluboce lidského, než historická postava. Obraz člověka bojujícího s vlastním egem, s vlastní slabostí, s vlastním Bohem. Vzal jsem ji na milost.
Jinak: motivy, jak píšou jiní níže, se v knize opakují, ale osobně mi to nevadilo, protože jde často o předjímky něčeho, co dál bude řešit podrobně a v kontextu. Navíc, vzpomínky jsou často už takové. A potom, ano. Opravdu se hodí znát minimálně knihy Samuelovy, ale líp i Žalmy, Píseň písní, myslím, že je tam i něco z Geneze... Zkrátka, když si člověk nejdřív přečte Bibli, dojde mu spousta narážet a slovních hříček.
Dobrý a vtipný způsob jak aspoň trošku přiblížit nám, absolutním ateistům, Bibli. Pač co si budem namlouvat, Bible je pěkná nuda.
Kniha je pro mě zklamáním. Nedostala jsem se přes 150s, ikdyž jsem se hodně snažila. Vůbec bych knihu nepopsala jako s groteskní nadsázkou, ale spíše jako ubohou snahu udělat biblický příběh podle aktuálního lidství - tzn. co nejvíce sexuálních motivů a příliš mnoho rádoby žertů. Pro mě velmi domýšlivá a zbytečně naivní kniha.
Skvěle napsané a snad ještě lépe přeložené, neuvěřitelně zábavné a svěží. Kniha to rozhodně není pro každého, ale stojí za to. Vůbec nechápu, že se takováto kniha v Levných knihách prodává za 70 korun...
Vtipný a lidský král David. Původně jsem měl strach tuto knihu číst, protože jsem ateista, ale krále Davida mám rád, protože je to zároveň i historická postava. Na tuto knihu a její humor dlouho nezapomenu, a to jsem ji četl již docela dávno. Král David nejlepší král Izraele, ať ten biblický nebo tento Hellerův.
Trošku iný pohľad na Šalamúna, Dávida a vôbec.. akoby som naznačil? zo zákulisia jedákov macesu?
Tahle kniha není pravdou o Bohu, ale o člověku! Heller obnažil Davida a ukázal především kým jsou muži a jak přemýšlejí, v dobrém i ve zlém. A to svým geniálním způsobem, podobně jako v Hlavě XX.
Spolu s Hlavou XX dle mého jedny z nejlepších beletristických knih vůbec. Příběh Davida je velmi lidský a trefný, co kapitola, to strhující dialogy, ironie, humor, i bezradnost, věčná lidská hloupost, nelítostnost, touha a žár, i konce a začátky, nahuštěno do příběhu člověka a jeho boha, který je taky hodně polidštěn. "Mléko dám, strdí dám. Smysl dávat nebudu. K čemu smysl, Mojžíši?"
Rozhodně povinná literatura. Čtu jí opakovaně zas a znova. Obzvláště v horších chvílích dává humor a potěšení. Některé věty z ní se staly okřídlenými a s přáteli je používáme v určitých situacích...
Kdo Bibli četl ví,že David není rozhodně černobílá postava i když jeden z největších králů Izraele. Úžasný básník,že..ale ty jeho ženské..no a děti taky nějak nedopadly..
Heller ho dokázal udělat úžasně živoucího. Vůbec nemám pocit,že by se touto knihou strefoval do Bible. Ono člověk kolikrát Bohu řekne všelijaké věci,to si přiznejme.
Pro mě jedna z antidepresivních knih. A taky jedna z nejvíc "evangelizačních" protože když ji někomu doporučuju,musím dodat,že pokud si nepřečte Bibli,bude z ní mít tak 60% a možná se ani moc nezasměje.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Příběh staříka nad hrobem, který se snaží rekapitulovat, ale není si schopný přiznat vlastní vinu. Jen se obávám, že kdo nečetl bibli, ne všechny vtipy pochopí.
Kniha se mi celkem líbila, hlavně začátek, který se mi zdál nejvíc vtipný. Vlastně na začátku bylo řečeno ve zkratce všechno, co jsme se dozvěděli, jen v dalších kapitolách se k tomu autor neustále vracel ale už ne ani zdaleka tak vtipně a ironicky jako na začátku. Jako při zmínce o králi Davidovi se směju stále :-)
Kniha je relativně těžká (v obojím smyslu) a proto po ní nesáhne kde kdo. CHYBA! Je to nádherně, skvěle napsané, citlivé, citlivě ironizujicí čtení.
U nás nemáme královny, kde myslíš, že jsi, v Anglii?
Je to úžasný čtení a docela určitě to není jenom o králi Davidovi a už vůbec nejde o nějaké "strefování se do Bible", jak jsem tu někde zahlíd. Je to prostě starej chlap na konci života, v podstatě nemohoucí, trávící dny na kanapi a přemílající v hlavě všechno, co život přinesl a odnesl - a taky to, proč s ním už Bůh nemluví. Typická Hellerovština. Pět hvězd.
Číst, jak by David rád šukal s Batšebou, že má penis veliký jako osel, že stříká jako kůň, je "vtipné"(?) možná jednou a ne každých cca 20 stran! Jednoduše mi to přišlo ukrutně nevtipné, až na pár ojedinělých částí. Celkově je strefování se do Bible poměrně laciný humor. Kdyby možná kniha měla polovinu stran, tak by se to číst dalo, ale pro mě to byla hrůza.
Štítky knihy
americká literatura příběhy Bible převyprávění biblické postavy groteska biblické události David, biblický král
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hlava XXII |
| 2005 | Bůh ví |
| 1998 | Něco se stalo |
| 2000 |  Portrét starého umělce |
| 1995 | Zavíráme! |
Kniha Bůh ví je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 326x |
| Čtenářské výzvě | 16x |
| Doporučených | 37x |
| Knihotéce | 269x |
| Chystám se číst | 128x |
| Chci si koupit | 12x |
| dalších seznamech | 6x |