Violetti komentáře u knih

Tak předně - je to velice čtivé a i přes rozsah jsem knihu přečetla za dva dny. Ale dějově mě to moc neoslovilo. Postavy mi přišly absolutně nevyvinuté, hloupě prvoplánové - kdo by čekal, že Joona Linna ten případ hned oficiálně nedostane, hm? Pár postav mi tam taky přišlo navíc. No ale nic. Jak již zde bylo zmíněno, nelogičnosti se objevily a musím říct, že v jisté pasáži jsem se smála nahlas, to nevymyslíš. Jinak je mi ale líto, ale vůbec mi to nepřišlo napínavé, těšila jsem se na větší nářez. Shrneme-li to, tak je to příjemná oddychová knížka, která sice neurazí, ale ani nenadchne. Nemastné neslané.

4 08.03.2012

Mám problém s dějem téhle knížky. Nevím proč, vždycky jsem měla pocit, že z něj jde vytřískat ještě více. Teď jsem si ale Pána much přečetla a navzdory obavám se mi skutečně líbil. Opět čtivá věc zvládnutá během školního dopoledne. Velmi mě nadchla psychologie postav, musím říct, že nejvíc mne za srdce chytl Čuňas.
Každopádně věc, kterou na celé knize obdivuji nejvíc je styl, s jakým je napsána - skutečně skvostný popis a práce s jazykem!

2 06.03.2012

Hned zprvu mě nadchlo téma a byla jsem velmi zvědavá, jak se s ním Cucui popasuje. Musím říct, že jsem byla skutečně překvapena tím, jak je tato kniha čtivá! Přečetla jsem ji za jedno jediné školní dopoledne (a ještě jsem po polední pauze nadávala, že už nemám co číst). Hned v úvodu jsme "vhozeni" do plného děje a tempo se nezvolňuje - spíš naopak, nemáme ani chvilku na vydechnutí a celá ta jízda stojí za to. Satirický pohled na vybíjení starších sedmdesáti let se jeví možná jako brutální téma, ale já se královsky bavila černým humorem. Fakt je, že kdyby to takhle dopadlo ve skutečnosti, asi bych se nesmála. A o tohle jde, o uvědomění si, že přece nechceme, aby se museli důchodci honit s ručnicí v ruce.

5 06.03.2012

Lustig má nevyčíslitelnou hodnotu především ve svědectví. Kateřina Horovitzová se mi totiž četla vážně špatně, ale nakonec jsem se kousla a chtěla si to přečíst dřív, než nám při literatuře prozradí pointu. Nakonec jsem vážně ráda za to, že jsem prvotní problémy překonala, i ta menší čtivost byla nakonec přebita bravurně vystavěným příběhem...

2 06.03.2012

Na začátku jsem byla prostě nadšená - povznesené, odlehčené, vtipné. Ale ke konci jsem se začala ztrácet a co víc, přišlo mi to místy až moc. Moc přehnané a tak... Obzvlášť od té doby, co se tam přímo vyskytoval autor, mě to přestávalo bavit.

1 27.02.2012

Jeden z nejzvláštnějších románů, s jakým jsem se setkala. Fascinovala mne návaznost postav a příběhů a přestože mi pokaždé bylo líto, že jsem se nedozvěděla jak je to dál, Rjúův specifický a velmi čtivý styl psaní mě pohltil. Některé příběhy byly smutnější než jiné, další zas byly dost nereálné a přehnaně násilné. Přesto a nebo právě proto je to dílo, které asi jen tak nezapomenu. Náhodná setkání a známosti mají své kouzlo.
Stejně jako u Nekonečné modři mi ale chyběla výraznější pointa či sjednocující prvek, přeci jen to není soubor povídek a všechno se vším souviselo.

8 25.02.2012

Je strašně zajímavé sledovat osudy Lustigových hrdinů. Sic se všechno točí jen kolem krádeží, jídla a přežití, je to zcela pochopitelné. A v rovině, v níž to Lustig zde popsal, také popsané z různých úhlů a rovin. Podle mého názoru velmi sevřený povídkový soubor. Některé bych ráda viděla rozepsanější, jiné bych zkrátila. Některé se mi zdály slabší, jiné se mi naopak vryly do paměti. Každopádně je to zatím to nejlepší (jak po stránce obsahové, tak i po stránce formální), co jsem od Lustiga četla. Jen škoda, že zrovna neinvestoval do korektury, stejně jako v jiných knihách je i v Démantech noci spoustu překlepů a patvarů.

20.02.2012

Mé první setkání s monsieur Poirotem. Je to osoba vskutku zajímavá a úžasně kontrastní vůči škrobeným Angličanům.
Madamme Christie je bezpochyby královna detektivního žánru, obdivuji její psychologii postav i zvraty a děj propracovaný do nejjemnějších detailů.
Tímto s jejími díly nekončím, bien sur.

8 19.02.2012

Stejně jako ostatní Gaarderovy knihy je i tahle neuvěřitelně čtivá. Vždycky obdivuji jeho ucelené příběhy s originálním námětem, tady tím víc. A mimochodem, dost mi to osvětlilo pár mých starých představ a fantazií :)

3 17.02.2012

Parádní propracovaná psychologie obou postav. Musíte se do toho dostat, protože na povrchu oba působí dost prvoplánovitě - on je ten špatný, ona ta hodná. Ve skutečnosti je to vlastně jinak. Líbí se mi, že ani Kaliban a ani Miranda nebyli černobílí, chvíli mě oba štvali, chvíli jsem s nimi soucítila.
Perfektní dílko!

4 09.02.2012

Oproti Nekončené modři se mi V polévce miso zdálo spíš jako pohádka a brutální scény mne tolik nerozhodily. Přesto oceňuji námět a psychologii celého příběhu, vážně se mi líbí zapasování do prostředí bordelů a špíny. Jsem ráda, že jsem Rjúovi nedala vale, protože tímhle si mne naprosto získal!

2 05.02.2012

V zásadě se mi líbil námět a psychologie jednotlivých postav. Přesto mi však vyvrcholení přišlo jakési prázdné a výsledný dojem je tak velice velice rozporuplný. Čekala jsem tak nějak víc, větší bombu.

3 04.02.2012

Na první pohled vás možná ohromí rozsah čítající 580 stránek. Nicméně ať je Garp dlouhý jak chce, je neuvěřitelně čtivý. Zpočátku mi přinášel Garpův styl života jakési uklidnění a pozitivní myšlení, poslední třetina zas byla neuvěřitelně silná. Vlastně nedokážu slovy popsat, jak moc skvělá tahle knížka je :)

4 27.01.2012

Váhala jsem, zda dát tři hvězdičky nebo čtyři. Ono totiž obě novelky jsou skutečně velmi čtivé, chytlavé a zajímavě napsané. Přestože třeba od půlky tušíte, o co jde, čtete dál a nemůžete se odtrhnout, jen si to vychutnáváte.
Ale ty konce, Iro, ty konce... Ty konce mi totiž úplně zazdily celé povídky.

22.01.2012

Jak už zde bylo řečeno, jakožto Evropané (navíc v tektonicky klidné oblasti) sotva pochopíme dopad zemětřesení na lidi. Díky této sbírce povídek ale můžeme alespoň tušit. V každé povídce bylo jasně známo, že je takovou katastrofou každý ovlivněn.
Murakamiho styl psaní je jedinečný, přestože jsou jeho povídky spíš příjemnou oddychovou výplní mezi jeho romány a myslím, že si zde každý najde to své.
Jo a také škoda, že některé z povídek nemají delší pokračování (za mě Medovníky, Ufo v Kuširu a Thailand).

3 22.01.2012

Palahniukovo kouzlo je v jeho nepředvídatelnosti, nikdy totiž nevíte, co na vás 'vybafne' na další stránce. A nikdy si nemůžete být jisti, jak jeho příběhy dopadnou.
Neviditelné nestvůry mají všechno - napětí, zvrácenost, vtip, myšlenku...
Celý román je jízda jeho zvráceného veličenstva. Osobně mi nestvůry seděly nejvíc z knih, které jsem od Chucka četla, užila jsem si je.
P.S. Odeon by měl dostat za ucho, protože mě zprvu dost mátla chyba v anotaci!

2 20.01.2012

Opět nezklamal. Tentokrát Murakami vsadil na vztahy a předvedl nevěru v trochu jiném světle, než je obvykle známá. A vlastně by se nedalo mluvit o nevěře jako takové...
Pokaždé obdivuji rozmanitost jeho postav, tentokrát mě nejvíc zaujala Jukiko, skutečně statečná žena.
A taky je v tomto díle silněji cítit Kafka v podobě nevysvětlených záhad kolem Šimamoto.

4 17.01.2012

Je to HODNĚ drsné, bez příkras a bez jakéhokoliv nadhledu, syrová skutečnost, do které jste prostřednictvím Murakamiho velmi sugestivního a strhujícího stylu zataženi a všechen ten hnus a špatný pocit a deprese vám zalézají v průběhu čtení až do morku kostí. Nutno podotknout, že jsem se opravdu cítila dost pod psa, během četby.
Ale na druhou stranu mi tentokrát chyběl ucelenější příběh, začátek, konec, nebo pointa.

14.01.2012

Naprosto výjimečná záležitost. V Murakamim vidím typického houževnatého Japonce a docela jeho vůli obdivuji. Zároveň nabývám dojmu, že snad nenapsal knihu, která by mne nenadchla :)

4 07.01.2012

Příjemná oddechová záležitost. Holdena si po pár větách zamilujete, ať už pro jeho roztomilou zabedněnost, či pro jeho "To by mě umrtvilo".
I podruhé mě maximálně bavila a v podstatě i duševně uklidnila svou bezprostředností :)

1 04.01.2012