Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Rosemary a její nový manžel Guy se stěhují do nového apartmánu v New Yorku ve slavné Park Avenue, kde se spřátelí se starším párem v sousedství a žijí spokojený život. Po čase se Guy s Rosemary rozhodnou mít dítě a mladá Rosemary prožívá běžné radosti a starosti nastávající maminky. Do světa Rosemary však záhy zasahují události, které se zdají narušovat její duševní rovnováhu. Zpočátku nevinné, zdánlivě bezvýznamné náhody a shody okolností se v její mysli začínají skládat v děsivý obraz, jemuž po dlouhou dobu nechce uvěřit. Objevuje se i nový problém - ochránit dítě, které čeká. Možná to ale nebude dítě, jenž bude potřebovat ochránit. Její obavy jsou tím intenzivnější, čím více se blíží narození dlouho očekávaného dítěte. Jsou její zlé předtuchy, které okolí považuje za výplod choré mysli, reálné? Stala se skutečně obětí pečlivě propracovaného plánu samotného Satana? A pokud ano, kdo je do tohoto zlovolného scénáře zapojen? Komu ještě může důvěřovat? Co se stane s jejím dítětem?...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57566/big_rosemary-ma-detatko-stepfordske-pan-3zZ-57566.jpg 4.4383
Žánr:
Literatura světová, Horory

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Rosemary´s Baby / The Stepford Wives, 1967


více info...
Nahrávám...

Komentáře (58)

Kniha Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky

Kabuky
06. června

Klasika.

niki-chan
17. dubna

Rosemary má děťátko je čtivý příběh, postava Ro se naprosto skvěle odráží v tamější době a postavení. A její život i jejího dítěte má nečekaný konec, stejně jako průběh.

Stepfordské paničky jsou skvělým příběhem (pro mě) děsivého místa k žití. Zaujalo mě, jak jinak jsou vykresleny postavy a jejich pohnutky v knize oproti filmu. Také bylo zajímavé, jak autor do tohoto paničkovského příběhu vložil téma rasismu. Toto je za mě 4* povídka.


KaLiBi
25. února

Jedním slovem skvělé. Levin se příjemně čte, stránky krásně ubíhají, děj vás dokáže pohltit a některé situace jsou doslova strhující. Osobně oceňuji především Stepfordské paničky. Moc se mi líbí chronologický styl, který, aby se vyhnul nudným a zdlouhavým pasážím, využívá jen krátké odstavcové shrnutí dění v dobách pro děj nepodstatných. Zároveň mě baví Levinův styl popisů osob, člověku se pak doslova rýsují dané postavy před očima.

jerisno
04. února

Bylo to v době, kdy už za rohem nakukovaly devadesátky. Jel jsem na návštěvu k bráchovi a švagrové a protože ta byla v očekávání a já chtěl něco přivézt, rozhodl jsem se koupit ji nějakou knihu o miminech. Jméno Iry Levina jsem znal již z příběhu "Stepfordské paničky", který byl pro mě vkusně fantaskní a tak jsem spojil příjemné s užitečným a zakoupil ji tento dvojromán (z mého oblíbeného Odeonu). Příběh o Rosemary jsem neznal a netušil nic o jeho žánrovém charakteru.
Návštěva se vydařila, knihu jsem věnoval, popřál hezké mateřství a v klidu odjel. Až po nějakém čase mi švagrová sdělila, že knihu začala číst (nic netuše) již v pokročilejším stavu těhotenství a čím víc se začítala, tím víc měla divný pocit (nastávající matky jsou přece jenom více citově rozjitřené). Knihu nakonec nedočetla a (snad) včas odložila. Dobře to dopadlo, synovec se narodil v pohodě a dnes je z něj úspěšný a chytrý mladý muž. Ani nevím, jestli se švagrová k tomu příběhu někdy vrátila (musím se poptat). Já osobně jsem ho doteď nečetl a ani nebudu (co kdyby ... ?) !
Hodnotím tedy jen "Stepfordské paničky" a ty jsou velmi slušné.

lukas5373
11.09.2021

Především se mi líbí, jak autor popisuje postavy a prostředí.

slawa.cap
09.09.2021

(+ SPOILER) Poslouchal jsem jako audioknihu. Kdybych nevěděl, že to nenapsal King, tvrdil bych, že to napsal King. Sice psychologie postav není tak vypracovaná jako je u Kinga zvykem, ale i Levin vypráví o úplných zbytečnostech o lidech kteří nemají s příběhem vlastně nic společného a stejně jako King dokáže dát hlavní postavě naději, aby ji pak srazil do ještě horších sraček. To mají oba příběhy této knihy stejné. Statečná hrdinka, která dělá vše pro to aby rozluštila záhadu a zachránila se. Jenomže autor je parchant který cupuje její snahu a evidentně fandí záporákům.
U Rosemary mi trochu vadila její naivita a já vše prokoukl mnohem dřív než ona si uvědomila co se vůbec děje. Na druhou stranu já většiny příběhu nebyl zfetovaný, nebo jinak očarovaný.
Proti tomu Joanna mi přišla bystřejší o to víc bojovala s vlastní pochybností o svém psychickém zdraví.
Moc se my líbilo, že příběhy jsou vyprávěny čistě z pohledu hlavních hrdinek a i přesto dokáží popsat věci kterých se aktérky přímo neúčastnili.
Rosemary má děťátko jsem nikdy neviděl a Stepfordské paničky jsem viděl jen ve verzi s Nicole Kidman, takže jsem doufal spíš v happyend. I když ony oba příběhy končí happyendem, jen ne pro titulní hrdinky.
Od Levina si určitě ještě něco dám, ale po sérii depresivních knih si dám raději pauzu a pustím se do něčeho mnohem lehčího.

eraserhead
01.09.2021

Tak jsem se konečně dostal ke svým způsobem (hned dvojí) klasice. Oba příběhy jsem dříve znal již z filmových adaptací. To nejvíce škodí ROSEMARY MÁ DĚŤÁTKO, protože i díky filmové verzi se příběh stal hodně známý a znalost pointy a toho, kam to celé vede, trochu kazí krásu všech těch náznaků a na první pohled neurčitých detailů roztroušených v příběhu. U tohohle by bylo úplně nejlepší nevědět vůbec nic a prostě začít číst. Přesto je Rosemary hodně silným a temným příběhem. Vždycky jsem si myslel, že počáteční nesympatičnost Rosemary ve filmové verzi vtiskla hlavně Mia Farrow, ale ona vlastně jen skvěle odehrála postavu podle předlohy. Původní literární verze je mnohem působivější než film. STEPFORDSKÉ PANIČKY byly zfilmovány hned dvakrát. Možná překvapí, že literární předloha vůbec není tak komická, jako druhá filmová verze (první jsem neviděl). Ve své podstatě mi Paničky přijdou mnohem horrorovější a děsivější než Rosemary. Oba příběhy zpracovávají měnící se postavení žen ve společnosti a zajímavě zachytávají počátek rozpadu tradiční rodiny a změny jejího statusu. U Paniček mi trochu vadil až přílišný kontrast obou protikladů, hlavní hrdinka nemusela být až tak moc velká aktivistka, ale obyčejná přemýšlivá žena, která si jen nenechá nic líbit. Tak by to mohlo být působivější.

Maevie
08.01.2021

Obě knihy jsou skvělé. V Rosemary má děťátko dokázal autor na necelých 200 stránkách vyšvihnout napínavý, čtivý příběh s temnou atmosférou. Stepfordské paničky také není žádná zdržovačka. Rovnou vtrhnete do víru děje a už z něj nevypadnete. Byť je Levin skromný na slova a paničky patří mezi literární jednohubky, dokázal autor vykreslit městečko i všechny jeho obyvatele tak, jako byste tam žili s nimi. Mrzí mě pouze jediné – chybějící odpověď na otázku Proč?

1