Po otřesech

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Roku 1995 postihla Japonsko dvojí katastrofa: v lednu zemětřesení v Kóbe a o dva měsíce později sarinový útok v tokijském metru. Povídky tohoto souboru se odehrávají právě v čase mezi těmito událostmi. Setkáme se s mladou dívkou, která se zakoukala do staršího muže, máme tu bohatou podnikatelku cestující po Thajsku, kde je konfrontována s láskou i smrtí, čteme o obřím Žabákovi, který se pokouší zachránit město. I zde využívá Haruki Murakami stejná témata jako ve svých slavných románech....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/50202/po-otresech-rnH-50202.jpg 3.8668
Žánr
Literatura světová, Povídky
Vydáno, Odeon
Orig. název

神の子どもたちはみな踊る (Kami no kodomotači wa mina odoru), 2000

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (95)

Kniha Po otřesech

Přidat komentář
Disease
05. května

O něco lepší než Muži co nemají ženy, ale Murakami jakožto povídkář je pro mě slabší.

-Endy-
24. dubna

To si tak čtu jednu povídku za druhou, průměr, nic zvláštního na nich není, nemají vcelku nic moc společného, Žabák je sice slušný bizár, ale známe svého autora.
A pak přijde Doslov.
PROBOHA! No vždyť jo! Vždyť přece sakra jo! Jaký jsem to hloupý čtenář!
Ještě žádný doslov ve mně nevyvolal tak znepokojivé citové pohnutí.
Všechny povídky si potřebuji přečíst znovu a pořádně je prozkoumat a procítit.


Renatka11
22. dubna

Můj nejoblíbenější Murakami, hned po Sputnik, má láska. K téhle knížce se čas od času ráda vracím a vždycky mě baví.

Alethea_k
07. března

Ve 2/3 knihy jsem byla přesvědčená, že si sbírka vzhledem k ostatním textům, které jsem od Murakamiho četla, zaslouží 3*. Ale po poslední povídce a doslovu jsem si uvědomila, že by to bylo málo. Murakamiho texty zde zdánlivě spojují 2 tragédie, respektive doba mezi nimi, nicméně se zaměřuje na osudy obyčejných lidí, jejich osudy, starosti, zklamání a strachy. Oproti povídkovým sbírkám českých autorů, které spojuje také jedno konkrétní téma, jsou Murakamiho texty natolik kvalitní, že by si zasloužily hvězdiček milion a vlastně se to nedá ani srovnávat, jelikož je to jako nebe a dudy.
Neustále mě překvapuje, jak je myšlení západního světa a např. Japonska diametrálně odlišné. Nevím, zda je to pouze stylem Murakamiho psaní, ale připadá mi, že lidské utrpení je v Japonsku v naprostém pořádku a nemít city ještě víc. Stejně mi připadá jako sci-fi přístup typické asijské rodiny a dávání najevo, že je vlastní dítě zklamalo např. Tento svět zprostředkovaný Murakamim mě stále fascinuje a nejspíš nikdy neomrzí. Doslov mi připadal trefný. Západní čtenář si všímá jiných věcí než východní a staví se k situacím zcela odlišně, jinak je i chápe.
Opět tedy kvalitní texty, ovšem tentokrát se ve mně vše nepropojilo, nemám pocit, že nic nemá smysl, ani nemám chuť nad danými věcmi, které autor nabízí, přemýšlet.
Povídky vypovídají o běžném životě s takovou úspěšností, že mi pár minut po dočtení v hlavě uvízly pouze 3 příběhy.

POKUD JSTE S MURAKAMIHO TVORBOU STÁLE NEZAČALI, PO TOMHLE NAPOPRVÉ NESAHEJTE, AKORÁT BYSTE UŽ AUTOROVI NEMUSELI DÁT DALŠÍ ŠANCI, COŽ BY BYLA ROZHODNĚ ŠKODA!!!

Za sebe DOPORUČUJI ZAČÍT povídkou Podivná knihovna, příp. Birthday girl nebo Spánek. Ze souvislých textů doporučuji pro začátečníky Afterdark. :)

Greenfingers
10.12.2020

Povídkový soubor Po otřesech je poměrně zdařilý, přesto ho však hodnotím hůře než Muži, kteří nemají ženy (tato sbírka povídek se mi hodně líbila).

BabaJaga11
23.07.2020

Moje první kniha od Murakamiho. Pořád jsem si říkala, co na tom autorovi pořád všichni mají, a když už jsem měla pocit, že na mě kouká odevšad, usoudila jsem, že je čas nějakou jeho knihu si přečíst, abych to zjistila sama :-). Na této knize mě kromě avizovaného tématu zaujala i obálka s kapry - mimochodem, ani teď nejsem schopna poznat, zda ty bílé fleky na rybách jsou odřeniny (které by třeba mohly vzniknout pádem kusu betonu do jezírka během zemětřesení), anebo je tento kapr "šmrcnutý" okrasným koi-kaprem, který mívá i barvy s kombinací bílé) :-). Naopak jsem úplně zazdila, že jde o povídky – to jsem zjistila až po rozbalení zásilky z e-shopu.

Kdybych měla hodnotit jednotlivé povídky, tak by to bylo mezi dvěma a čtyřmi hvězdami. Že bych si o nějaké řekla, že je super a že na ni nikdy nezapomenu, to říct nemůžu. Líbil se mi Žabák (oproti původnímu předpokladu, že to bude blábol... no, možná je, ale napínavý :-)) a pak taky realistické Medovníky. Povídky Thailand a Tanec pro všechna dítka Boží jsem si ráda přečetla, i když asi mi v paměti na dlouho neuvíznou, Ufo v Kuširu mě moc nezaujalo, možná jsem nepochopila pointu. A na povídce Krajina s žehličkou se mi víc, než příběh samotný, líbilo využití slováckého dialektu při překladu, což překladatel v závěru zdůvodnil tím, že japonský originál mluvy pana Mijakeho byl také psán ve specifickém dialektu. Musím pochválit, že slovácký dialekt byl až na nějakou tu drobnost zmáknutý skvěle (a to ještě je možné, že někde by se i ten výraz, co mi vadil, našel, jsou rozdíly i mezi vesnicemi, někdy i mezi rodinami).

Když to shrnu – podobně jako někteří další uživatelé jsem čekala větší zaměření přímo na zemětřesení, což v knížce není. To by mi ale ani tak nevadilo, některé povídky se mi moc nelíbily svojí pointou, zvlášť, když celý příběh vypadal realisticky a jen konec byl najednou fantaskní, připadalo mi to tak nějak násilné, prostě jsem si celou dobu představovala jiný konec :-). Někdy mi také erotično objevující se v každé povídce připadalo trochu násilně zakomponované a přemýšlela jsem, zda třeba úspěch Murakamiho knih nesouvisí i s tím, že v Japonsku možná toto není běžně zvykem a že tím třeba autor zboural nějaké společenské tabu... ale to jen jen můj soukromý, ničím nepodložený názor, moje znalosti japonské kultury rozhodně nejsou nijak hluboké.

Každopádně za přečtení tato útlá knížka stojí pro každého, kdo zvládne vstřebat i jinou než "klasickou" povídku. Jelikož jsem si od Murakamiho pořídila i několik dalších knih, uvidím, jak na mě zapůsobí jeho romány. Možná, že pak "Po otřesech" pošlu do oběhu, ale zatím si knížku nechávám, hlavně kvůli "kaprové" obálce.

INCOGNITOREADER
20.04.2020

Nazval bych to asi japonské podivno. Bohužel mi kniha vůbec nesedla...

BeyondHorizon
22.07.2020

Po otřesech je soubor lehce (či více) surreálních povídek, které spojují události, které se staly roku 1995 v Japonsku - zemětřesení a útok v metru. Tyto události jsou však zmíněny pouze jen tak na okraji a de facto se jich příběhy téměř vůbec nedotýkají. Spíše jsou jen jakýmsi katalyzátorem pro změny, které by v životech lidí nastaly tak jako tak. To je nejspíš to, co mě docela zklamalo. Podle anotace (jiná než zde) jsem čekala, že to bude ústřední téma. Vím, že Murakami není žádný reportér, ale zajímaly by mě příběhy skutečných lidí, kterých se to dotklo. Samozřejmě nemám na mysli přímou výpověď zážitků, stačila by viditelná inspirace realitou. Když už nic jiného, tak aspoň, aby ty události hrály v příbězích důležitější roli. To se však nekonalo. Přesto však musím uznat, že má autor fantazii a psát rozhodně umí - neustále mě překvapují jeho originální asociace a přirovnání. Nejvíce mě bavila alegorická povídka s Žabákem, ostatní mě až tak nezaujaly. Problém se zdá být ve formě, některé nápady byly velice zajímavé, ale potřebovaly by být více rozvedeny, tudíž jako povídka nefungují.
Na oddychové čtení asi dobré, bohužel mě tato sbírka nedonutila se zamyslet nad něčím konkrétním a o atmosféře té doby jsem se také mnoho nedozvěděla.

1