Po otřesech

Po otřesech https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/50202/bmid_po-otresech-rnH-50202.jpg 4 784 114

Roku 1995 postihla Japonsko dvojí katastrofa: v lednu zemětřesení v Kóbe a o dva měsíce později sarinový útok v tokijském metru. Povídky tohoto souboru se odehrávají právě v čase mezi těmito událostmi. Setkáme se s mladou dívkou, která se zakoukala do staršího muže, máme tu bohatou podnikatelku cestující po Thajsku, kde je konfrontována s láskou i smrtí, čteme o obřím Žabákovi, který se pokouší zachránit město. I zde využívá Haruki Murakami stejná témata jako ve svých slavných románech.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Povídky

Vydáno: , Odeon
Originální název:

神の子どもたちはみな踊る (Kami no kodomotači wa mina odoru) , 2000


více info...

mgeisselreiter
mgeisselreiter
22.12.2023 4 z 5

První povídková sbírka Murakamiho u nás vydaná ve mně zanechala příjemný dojem. Autor se drží svého čtivého, zajímavého stylu, co se dobře čte, i když nemohu říct, že by byl v povídkách mistrem. Prostě pohodové čtení. 75%, 22. 12. 2023.

Krisglas
Krisglas
21.06.2023 3 z 5

První dvě povídky takové slabší a pak se člověk začte. Atmosférické, místy magický realismus.


Lenka.Vílka
Lenka.Vílka
16.04.2023 5 z 5

Moc se mi líbil ten propojující prvek skutečné události, kde buď postavy o události jenom mluví, vychází z nich následky jejich myšlenek nebo prostě tam jel pomáhat někdo, koho znají. Přesto je to v textu každé z povídek cítít jasně. Ta temnota, ztracenost, naléhavost, osudovost a samozřejmě ta klasická "Murakamiština". Vážně, s každou jeho další knihou jsem stále víc šťastnější, že jsem se do autora konečně začetla. Protože tohle já mám moc ráda. Když si každý v textu najde to svoje a přeloží si slova podle svého rozpoložení. Myslím, že takhle se pozná dobrý spisovatel. Že jeho texty takhle pracují se čtenářem. Děkuji  :)

Komentáře k povídkám jsou na místě k tomu příslušném  :)

ArkAngel
ArkAngel
07.01.2023 3 z 5

Murakami je mistr románů a jeho styl se ve velkém projevuje i v povídkách. Ty spojuje motiv zemětřesení, ale jinak typicky užívají všeho, čím je Murakami typický, ať už se jedná o postavu osamělého muže, prázdných lidí, nadpřirozených prvků nebo otevřené erotiky. Kvalita povídek je dle mého velmi různorodá, některé se mi líbily více, jiné byly zase průměrné. Například povídka s Žabákem by mne možná bavila více, kdyby tam každou chvíli nebyla pasáž s tím, že hrdinu opravuje, ať mu neříká "pane". Nejvíce mne asi jinak zaujal první příběh, osamělé muže Murakami umí.

katallinka
katallinka
28.12.2022 4 z 5

Do čtení Murakamiho knih se musím vždy přemlouvat, ale zpětně nechápu proč. I když nejsem fanoušek povídek, tak jsem se od čtení nemohla odtrhnout. Murakamiho styl je úžasný, skvěle si hraje se slovy a umí vyvolat velkou řadu emocí i otázek. Moc doporučuji! Nejvíce mě bavila poslední povídka ,,Medovník,,.

LEGACY
LEGACY
26.12.2022 4 z 5

"Největším strachem je naše představivost" Žabák
Vlastně jsem si spletl knížku s jinou, ale v konečném důsledku jsem za tuhle nehodu náhodu rád. Kniha a samotný Murakami ve mně vzbuzuje touhu začít psát nějaký svý vlastní povídky do kapsy, kde budou vystupovat mý neohrabaní a společností ne přílíš docenění hrdinové, jejichž protloukání časoprostorem zasluhuje rozepsat. Ať už jde o pána, co se bojí ledniček, božské dítě spící se svojí zranitelnou sexy mámou, žabáka zachraňujícího Tokio před nenávistnou žížalou, či mluvícího medvídka pečícího medovníky - vše je čtivé, záživné, dobrodružné a ukazuje na široký arzenál Murakamiho pera. Hlavně ale ukazuje, co všechno se může z člověka stát, odůvodňuje jeho mnohdy zdánlivě neracionální pohnutky a dává mu dech a prostor se projevit. Je to hrozně intimní čtení, skoro až zakázané pro větší publikum.

KubaHanzelin
KubaHanzelin
13.12.2022 3 z 5

Kniha po které jsem chňapl v mezičase při čekání na dotisk Kapitula: Duna
Nemůžu říct, že bych byl nadšený nebo, že by bych zklamaný, místy mi povídky přišly zbytečně natahované, nebo dokonce místy i nudné, ale vzhledem k tomu, jak se Murakami umí lidsky vyjadřovat, že se v jeho psaní člověk dokáže najít, hlavně mě to místy i dost bavilo a proto hodnotím průměrem.
Tak zase někdy Sensei:)

Jrsnbl
Jrsnbl
30.11.2022 5 z 5

(SPOILER) Sbírka povídek, jejichž příběhy se odehrávají v mezičase ničivého zemětřesení a krutých teroristických útoků, je v Murakamiho rukou pojata jaksi magicky.

Každá z povídek se, ať už více či méně, zabývá tématem ničivého zemětřesení, jenž Japonsko zasáhlo roku 1995. Postavy se s realitou zásahu "vyšší moci" vypořádávají po svém. Nikdo z nich, možná až na Žabáka, však netuší, že zlo své poslední slovo ještě neřeklo. A ono přijde. Vždycky přijde.

Murakami je láska.

petra5588
petra5588
28.11.2022

Ideální na prohloubení podzimní deprese :D Ne, teď vážně, Murakamiho prostě počtem hvězdiček hodnotit nedokážu, jeho díla totiž nikdy úplně nechápu. Není to žádný jasně určitelný žánr, tvrdá realita se střídá s magickým realismem a to mi osobně prostě dělá problémy - nikdy nevím, jak se k příběhu zrovna postavit. Určitě v tom u mě hraje roli i osobní neuchopitelnost japonského prostředí a kultury. V tomhle konkrétním případě mi nakonec dost pomohl doslov, který by, myslím, pro celkovou pochopitelnost sbírky bylo mnohem vhodnější zařadit jako předmluvu...

kh1989
kh1989
07.11.2022 odpad!

Hovadina. Totální odpad.

KapitánSmrt
KapitánSmrt
15.07.2022 4 z 5

Spíše než o povídky třeskutě nabité dějem jde o ryzí pocitovky. Murakami i na malém rozsahu dokáže vykreslit jeho typickou atmosféru melancholie, lehkého smutku, pomalu plynoucích všedních dní... Jeho postavy se potýkají s pocity vnitřní prázdnoty, s úzkostmi, samotou a vlastní nerozhodností či průměrností. Čekají na zlom v jejich životech, pozorují svět kolem sebe, bádají ve svém nitru. A pro čtenáře je to radost o tom číst.

toulava
toulava
09.07.2022 5 z 5

Prostě Murakami, jeho citlivost a hloubka, která mě vždycky dostane do melancholického rozjímání. :) Tyhle povídky nebyly výjimkou.

Niu
Niu
21.05.2022 4 z 5

Když se mi dostanou do ruky Murakami knihy, ani nevím, jak se stane, už jsem na konci. Příběhy jsou čtivé jako ubíhající den běžného života, přesto se nám nepodaří ho uchopit a plně pochopit, něco nás nutí balancovat na okraji, přemýšlet. Tak jako v životě. Mě se tato kniha povídek o lidech, jež spojuje zemětření v Kóbe, líbila.

tamdr
tamdr
04.04.2022 3 z 5

povídky mně moc nenadchly,četla jsem od něj o moc lepší knihy

Aya81
Aya81
04.03.2022 3 z 5

Tenhle Murakami mne neoslovil. Jak ho jinak mám ráda, tak tohle bylo takové nezvykle prázdné. Pro mne vyčnívaly povídky Tanec pro všechna dítka boží a Krajina s žehličkou. Ostatní povídky mne nezaujaly.

karol.cadex
karol.cadex
09.11.2021 4 z 5

Žabák??? Miluju!!! To bych prosím chtěla číst samostatně zhruba na 600 stranách, děkuji.
Povídky od Murakamiho jsem do této knihy nečetla (nebo na ně zapomněla) a jako povídkář mě popravdě úplně nezaujal. Mám ráda jeho snovou realitu a její popisy, takže tady jsem si moc nepochutnala, když to všechno najednou skončilo a ještě ani pořádně nezačalo. To samé s hrdiny, kteří pro mě zůstali velkou neznámou. Pokud by každou povídku vydal ve větším měřítku jako román, tak ok, máme se o čem bavit. Takhle to pořádně ocenit neumím.

intelektuálka
intelektuálka
13.09.2021 4 z 5

Můj oblíbený Murakami - citlivý, vnímavý, pozorný - ovšem zde po otřesech ....
a jejich dopadu na soukromý život v několika směrech ....

Nejvíce mne zaujal příběh doktorky Sacuki, v cestě po dalekém Thajsku, kde jí je průvodcem Nimit /prý v thajštině vize - budhovské osvícené vidění..../
A ona se snaží zbavit kamene, který v sobě nosí....

A závěrečná povídka Medovníky - ukazující cestu z otřesů :

" .... snít o tom, že dlouhá noc skončí, znovu se ukáže slunce, a oni v jeho světle pevně obejmou ty, které mají rádi ...."

Postavy Murakamiho hledají, bloudí.... ale také nalézají ....

konicekbily
konicekbily
08.09.2021 5 z 5

Moje první setkání s autorem - a zdařilé! S Japonci ne - v letech 1997-1999 jsem se s nimi pracovně setkával u nás V ČR v rámci dodávek z Japonska - a bylo to zrovna v době po tom velkém zemětřesení - a obdivoval jsem je, jak se s tím vyrovnali. Přispěl k tomu i tento autor: je třeba vše překonat a začít znovu! Pokusil bych se převést hlavní myšlenku knížky do středoevropské češtiny: "Nebetyčné problémy z hlediska okamžiku jsou zanedbatelné prkotiny z hlediska věčnosti času! Překonejme je!". A život běží dál! Pro jednotlivce i pro společnost!

alef
alef
01.06.2021 5 z 5

„… myslíme si, věříme, že je země pod našima nohama pevná a nehybná. Přece se i říká: stát oběma nohama na zemi. Jenže pak jednoho dne pochopíme, že tomu tak není.“

Zkratkovité příběhy, v téměř komorním stylu, vyprávějí … jakoby jen tak, mimochodem, zpovzdálí sledují, na pozadí skutečné katastrofy, netušenou blížící se katastrofu osobní, jejíž téměř nezachytitelnou předzvěst provázejí (jak jinak než) sny, které nutí hrdiny jednotlivých povídek zamyslet se nad „prázdnotou“ – tam uvnitř, v srdci, ve svém životě… zemětřesení, kterému musí čelit totiž není to v Kóbe, ale „uvnitř“, a otřásá hlavně právě jejich životem – prázdnotou života, který až do téhle chvíle vedli. Samozřejmě, že je zcela přirozeně, a očekávaně, provázejí sny a záhady … a všudypřítomný jazz, jako hudba, která se v tónech pokouší něco sdělit … „příběh mluví o nespoutané lidské duši, která se mu právě snaží vymanit z hrudi.“

A právě příběhy, jako spletité konstrukce zdánlivě nesouvislých motivů, odkazů a symbolů, které trhají ten zřejmý řetězec příčin a následků, aby ho za chvíli propojili, prostě jinak, v nějakém nečekaném místě, za záhadných okolností, apod., do spletité pavučiny děje (ať už se jedná o rozsáhlý román, nebo krátkou povídku), to je právě to, co mě baví a co na Murakamiho příbězích nejvíc obdivuji :-).

Takže, zapomeňte na logické souvislosti a podobné „nesmysly“ a nechte se vlákat do příběhu připomínajícího sen …
„Je to přece jen sen, a tak se tam všecko pořádně nevysvětluje.“ /1Q84: Kniha 1 a 2/.

Navíc, do všech těch zdánlivě nezajímavých, obyčejných slov, do tlachání o jídle, autech, hudbě, o všem a o ničem, Murakami pečlivě ukrývá právě to podvědomě skryté.
Tak co, už cítíte, jak daleko jste se ocitli? … zdá se vám, že dál už to nejde? … až na to, že jste teprve na začátku cesty …

„ikdyby člověk jel nevímjak daleko, sám před sebou neuteče“

… takže, neutíkejte, ale hledejte! Hledejte pečlivě … to skryté, to co „uvnitř“ schází vám samotným, dřív než se sami sobě ztratíte …

PS: postřehy k jednotlivým povídkám v sekci "části díla".

Disease
Disease
05.05.2021 3 z 5

O něco lepší než Muži co nemají ženy, ale Murakami jakožto povídkář je pro mě slabší.