Po otřesech

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Roku 1995 postihla Japonsko dvojí katastrofa: v lednu zemětřesení v Kóbe a o dva měsíce později sarinový útok v tokijském metru. Povídky tohoto souboru se odehrávají právě v čase mezi těmito událostmi. Setkáme se s mladou dívkou, která se zakoukala do staršího muže, máme tu bohatou podnikatelku cestující po Thajsku, kde je konfrontována s láskou i smrtí, čteme o obřím Žabákovi, který se pokouší zachránit město. I zde využívá Haruki Murakami stejná témata jako ve svých slavných románech....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/50202/big_po-otresech-rnH-50202.jpg 3.8710
Žánr:
Literatura světová, Povídky

Vydáno: , Odeon
Originální název:

神の子どもたちはみな踊る (Kami no kodomotači wa mina odoru), 2000


více info...
Nahrávám...

Komentáře (101)

Kniha Po otřesech

tamdr
04. dubna

povídky mně moc nenadchly,četla jsem od něj o moc lepší knihy

Aya81
04. března

Tenhle Murakami mne neoslovil. Jak ho jinak mám ráda, tak tohle bylo takové nezvykle prázdné. Pro mne vyčnívaly povídky Tanec pro všechna dítka boží a Krajina s žehličkou. Ostatní povídky mne nezaujaly.


karol.cadex
09.11.2021

Žabák??? Miluju!!! To bych prosím chtěla číst samostatně zhruba na 600 stranách, děkuji.
Povídky od Murakamiho jsem do této knihy nečetla (nebo na ně zapomněla) a jako povídkář mě popravdě úplně nezaujal. Mám ráda jeho snovou realitu a její popisy, takže tady jsem si moc nepochutnala, když to všechno najednou skončilo a ještě ani pořádně nezačalo. To samé s hrdiny, kteří pro mě zůstali velkou neznámou. Pokud by každou povídku vydal ve větším měřítku jako román, tak ok, máme se o čem bavit. Takhle to pořádně ocenit neumím.

intelektuálka
13.09.2021

Můj oblíbený Murakami - citlivý, vnímavý, pozorný - ovšem zde po otřesech ....
a jejich dopadu na soukromý život v několika směrech ....

Nejvíce mne zaujal příběh doktorky Sacuki, v cestě po dalekém Thajsku, kde jí je průvodcem Nimit /prý v thajštině vize - budhovské osvícené vidění..../
A ona se snaží zbavit kamene, který v sobě nosí....

A závěrečná povídka Medovníky - ukazující cestu z otřesů :

" .... snít o tom, že dlouhá noc skončí, znovu se ukáže slunce, a oni v jeho světle pevně obejmou ty, které mají rádi ...."

Postavy Murakamiho hledají, bloudí.... ale také nalézají ....

konicekbily
08.09.2021

Moje první setkání s autorem - a zdařilé! S Japonci ne - v letech 1997-1999 jsem se s nimi pracovně setkával u nás V ČR v rámci dodávek z Japonska - a bylo to zrovna v době po tom velkém zemětřesení - a obdivoval jsem je, jak se s tím vyrovnali. Přispěl k tomu i tento autor: je třeba vše překonat a začít znovu! Pokusil bych se převést hlavní myšlenku knížky do středoevropské češtiny: "Nebetyčné problémy z hlediska okamžiku jsou zanedbatelné prkotiny z hlediska věčnosti času! Překonejme je!". A život běží dál! Pro jednotlivce i pro společnost!

alef
01.06.2021

„… myslíme si, věříme, že je země pod našima nohama pevná a nehybná. Přece se i říká: stát oběma nohama na zemi. Jenže pak jednoho dne pochopíme, že tomu tak není.“

Zkratkovité příběhy, v téměř komorním stylu, vyprávějí … jakoby jen tak, mimochodem, zpovzdálí sledují, na pozadí skutečné katastrofy, netušenou blížící se katastrofu osobní, jejíž téměř nezachytitelnou předzvěst provázejí (jak jinak než) sny, které nutí hrdiny jednotlivých povídek zamyslet se nad „prázdnotou“ – tam uvnitř, v srdci, ve svém životě… zemětřesení, kterému musí čelit totiž není to v Kóbe, ale „uvnitř“, a otřásá hlavně právě jejich životem – prázdnotou života, který až do téhle chvíle vedli. Samozřejmě, že je zcela přirozeně, a očekávaně, provázejí sny a záhady … a všudypřítomný jazz, jako hudba, která se v tónech pokouší něco sdělit … „příběh mluví o nespoutané lidské duši, která se mu právě snaží vymanit z hrudi.“

A právě příběhy, jako spletité konstrukce zdánlivě nesouvislých motivů, odkazů a symbolů, které trhají ten zřejmý řetězec příčin a následků, aby ho za chvíli propojili, prostě jinak, v nějakém nečekaném místě, za záhadných okolností, apod., do spletité pavučiny děje (ať už se jedná o rozsáhlý román, nebo krátkou povídku), to je právě to, co mě baví a co na Murakamiho příbězích nejvíc obdivuji :-).

Takže, zapomeňte na logické souvislosti a podobné „nesmysly“ a nechte se vlákat do příběhu připomínajícího sen …
„Je to přece jen sen, a tak se tam všecko pořádně nevysvětluje.“ /1Q84: Kniha 1 a 2/.

Navíc, do všech těch zdánlivě nezajímavých, obyčejných slov, do tlachání o jídle, autech, hudbě, o všem a o ničem, Murakami pečlivě ukrývá právě to podvědomě skryté.
Tak co, už cítíte, jak daleko jste se ocitli? … zdá se vám, že dál už to nejde? … až na to, že jste teprve na začátku cesty …

„ikdyby člověk jel nevímjak daleko, sám před sebou neuteče“

… takže, neutíkejte, ale hledejte! Hledejte pečlivě … to skryté, to co „uvnitř“ schází vám samotným, dřív než se sami sobě ztratíte …

PS: postřehy k jednotlivým povídkám v sekci "části díla".

Disease
05.05.2021

O něco lepší než Muži co nemají ženy, ale Murakami jakožto povídkář je pro mě slabší.

-Endy-
24.04.2021

To si tak čtu jednu povídku za druhou, průměr, nic zvláštního na nich není, nemají vcelku nic moc společného, Žabák je sice slušný bizár, ale známe svého autora.
A pak přijde Doslov.
PROBOHA! No vždyť jo! Vždyť přece sakra jo! Jaký jsem to hloupý čtenář!
Ještě žádný doslov ve mně nevyvolal tak znepokojivé citové pohnutí.
Všechny povídky si potřebuji přečíst znovu a pořádně je prozkoumat a procítit.

1