Violetti Violetti komentáře u knih

☰ menu

Bylo nás pět Bylo nás pět Karel Poláček

Mně se to celkem líbilo. Krásný jazyk a navíc vzpomínka na dětství se seriálem, ten se podle mého s knížkou nemůže srovnávat - je koncipovaný jinak a zejména cesta do Indie je hodně odlišná, nelze říct, zda je lepší kniha či seriál. Zas na druhou stranu jsou v knize občas hluchá místa. Ale i tak je to příjemná záležitost, co sice neurazí, leč ani nenadchne, spíš oddechovka.

07.05.2012 3 z 5


Prokletí Prokletí Chuck Palahniuk

Dle anotace jsem čekala krapet něco jiného, takže mě trošilinku zklamal děj, přesto mi ale Prokletí přijde jako dobrá knížka. Ano, Chuck nám stárne a nevědomky trošku začíná opakovat svůj jedinečný styl, který bývá u každého díla úplně jiný. Pořád si ale drží umění šokovat ze stránky na stránku. Konec je trošku nepalahniukovsky patetický, přesto je to výborná záležitost na zvednutí nálady. (V Palahniukovském stylu)

03.05.2012 5 z 5


Království za story Království za story Petr Šabach

Šabach má supr čtivý styl psaní. Jeho povídky jsou různorodé, odsýpají, dobře se čtou. Některé jsou vtipné, jiné spíše smutné, další s tajemně otevřeným koncem. Útlá knížečka (mimochodem krásně vydaná, Odeon prostě umí) zabere sotva pár hodin, jako oddechovka pohladí na duši. Ale není to nic vyčuhujícího z řady, spíš jen jedna z mnoha parádních povídkových souborů.

01.05.2012 4 z 5


Směšné lásky Směšné lásky Milan Kundera

Pohodové oddechové počtení. Kundera má svůj vlastní styl, trochu drzý a svérázný, ale v podstatě neodradí. Asi nejvíc se mi líbila povídka "Já truchlivý bůh". Obecně mi u Kundery spíše vyhovuje ich forma, takže mě logicky nejvíc zaujal první sešit. Třetí mi naopak přišel nejslabší. Přesto to je kniha, po které klidně sáhnu i podruhé.

29.04.2012 4 z 5


Byla jsem otrokyní v satanské sektě Byla jsem otrokyní v satanské sektě Ulla Fröhling

Zaujal mě název, anotace už tolik ne. Nakonec jsem ale měla dost očekávání, zejména po přečtení předmluvy. Po dočtení jsem nabyla dojmu, že si paní autorka hned na začátku neujasnila, pro koho vlastně knihu píše - pro odborníky a nebo pro veřejnost? Ani to, že je to nesmírně smutný, drsný a zvrácený příběh ještě nevyvažuje fakt, že je to dle mého názoru opravdu špatně napsaná knížka. Ať je jak chce čtivá, neustále přeskakování z osob do osob, časově tam a zase zpátky bez nějakého zjevného záměru mi skutečně rušilo čtení. Poslední třetina už mi přišla opravdu přemrštělá a měla jsem co dělat, abych knihu nezahodila. Jsem celkem znechucená, bohužel jinak než bych asi měla.

26.04.2012 2 z 5


Lucerna Lucerna Alois Jirásek

Tak nevím, jsem poněkud rozpačitá. Celá hra mi přijde trochu moc ukecaná a roztahaná, zápletka trochu vyznívá do ztracena. Postavy nejsou nijak extra sympatické, nejvíc se mi líbili vodníci. Zas ta jednostrannost osob byla v té době normální a běžná a aspoň vidím na některých osobách (Kněžna) snahu o více stran osobnosti.
Jo a má to promyšlenou nádhernou výpravu!

25.04.2012 3 z 5


Klíč Klíč Džuničiró Tanizaki

Klíč je nádherně napsaná kniha, tolik se lišící od současného japonského trendu (sex, drogy a násilí). Přese všechnu svou mimořádnou sofistikovanost je však děj poněkud pofidérní - vše se odehraje během posledních pár stránek. I když je psychologický podtext silný a emotivně vypjatý, jako ostatně celá kniha, je stále jen jednou z mnoha. Nenaplnila očekávání.
Živě si dokážu představit, jak svého času musela šokovat a nedivím se, že ji mnozí označili za pornografii. Sex tu opravdu je, ale vkusně podaný.

23.04.2012 3 z 5


Peklo Peklo Jasutaka Cucui

Jasutaka Cucui má obrovský potenciál psát dynamicky a ve svižném tempu. Co se však Pekla týče, dle mého názoru bylo až příliš velké sousto. Udržet ve stejném tempu tolik rozličných příběhů vedlo místy ke kolizi v podobě chaosu a zmatku, celkově byla tato kniha pro mě hůře srozumitelná, Peklo se střídalo s realitou...
Nicméně mně, strašpytlovi, co nechce umřít, vlilo trochu optimismu do žil. Černý humor je autorova parketa a celková myšlenka díla je víc než dobrá.
Bohužel mi ale chyběla silnější dějová linie a nějaké gradování, případně silná pointa.

21.04.2012 3 z 5


Konec světa & Hard-boiled Wonderland Konec světa & Hard-boiled Wonderland Haruki Murakami

Máme duši? Konec světa je jedinečnou záležitostí už jen proto, že je naprosto jiný než ostatní Murakamiho díla. Zprvu jsem byla trochu rozpačitá, sci-fi není můj šálek čaje a navíc mi chyběla jména postav. Všechny pochybnosti se však rozplynuly spolu s postupně se rozvíjejícím rovinám příběhu, jak to je jsem tušila zhruba od první třetíny, ale to vůbec nevadilo... Celá kniha je vlastně jako propojený kruh, zatímco podzemní Tokio postupně ubíralo v tempu, konec světa se z poklidného rozjímání pomalu dával do pohybu.
A hlavně je tu ta palčivá otázka - Máme duši? A pokud ano, do jaké míry je důležitá?

18.04.2012 5 z 5


Ženitba Ženitba Nikolaj Vasiljevič Gogol

Ačkoliv nemám ráda dlouhé monology jednotlivých postav, Gogol jasně dokazuje, proč se řadí k ruským klasikům. Jeho monology odsýpají a jsou vcelku humorné. Líbil se mi závěr, přestože zůstal na můj vkus (na divadelní hru) příliš otevřený. Každopádně mé druhé setkání s tímto velikánem, už se těším i na Revizora.
Dost by stálo za to vidět Ženitbu na prknech, co znamenají svět.

08.04.2012 4 z 5


Autofikce Autofikce Hitomi Kanehara

Oproti Hadům a náušnicím vidím velký autorčin pokrok. Příběh není tak prvoplánový a i postavy se zdají propracovanější. Zaujala mne sonda do duše psychicky nevyrovnané mladé ženy, bohužel jsem ale nebyla schopná v hlavě propojit jednotlivé části s jednou postavou, občas mi přišlo, že si Rin trochu protiřečí. Co dále oceňuji je čtivost - ale jak zjišťuji, u japonských autorů asi celkem klasika. Doufám, že Hitomi Kanehara vydá ještě další romány, je hodně mladá a tak skutečně stojí za to sledovat její postup. Jsem ráda, že je Autofikce méně násilnická, ke stylu této autorky mi to násilí příliš nesedí a přijde mi umělé...

08.04.2012 4 z 5


Jméno růže Jméno růže Umberto Eco

Prvních zhruba 60 stránek bylo utrpení a já dokonce nejednou koketovala s myšlenkou Jméno růže založit někam do hlubin. Nakonec jsem ráda, že jsem to neudělala. Je to jedinečný čtenářský zážitek, a přestože jsem se (ve snaze vyhnout se sáhodlouhým popisům) snažila na příběh dívat z povrchního hlediska, v detektivní zápletce nelze přehlédnout i mnohem zajímavější a filosofičtější pasáže o náboženství, fanatismu, kacířství. Velmi se mi líbila pasáž s inkvizičním procesem. Není to nejlepší kniha, jakou jsem četla, ale rozhodně si ji jednoho dne přečtu znova, abych nalezla další skryté významy.
P.S. Film není špatný, ale jsem vážně ráda, že kniha končí tak jak končí a ne jako film...

08.04.2012 4 z 5


Pentagram Pentagram Jo Nesbø

Knihu jsem četla ze zvědavosti, protože Jo Nesbo zrovna frčí, tak jsem chtěla zjistit, zda na něm něco je. A jsem bohužel velmi nepříjemně překvapená. Celý příběh mi přijde trochu moc roztahaný (víc bych ocenila příklon k případu a méně k osobnímu životu komisařů), konec už přehnaně překombinovaný. Bohužel, ač kniha zaváněla jako skutečná severská detektivka, nepřipadala mi ani nijak extrémně čtivá, dle mého názoru je psaná spíše těžkopádně. Dočítala jsem horko těžko, škoda.

02.04.2012 2 z 5


Malý princ (komiks) Malý princ (komiks) Antoine de Saint-Exupéry

Komiksová forma Malého prince je dost svérázná, zejména co se grafické stránky týče. Přesto jsem si však po pár stránkách zvykla a coby zajímavůstka vedle klasické verze s přepůvabnými Exupéryho akvarely potěší. Dřív jsem proti této verzi byla dost zaujatá, ale nyní jsem přehodnotila svůj názor - podle mě je komiks s Malým princem lepší variantou, jak s ním seznámit děti. Klasický Malý princ jim do ruky nepatří, ale tato obrázková forma by pro ně mohla být o něco schůdnější.
Hraje na city, příběh je zachován a ani ta forma obrázků není úplně k zahození. Jen škoda, že není tak poetická a éterická jako originál.

01.04.2012 4 z 5


Jak je důležité míti Filipa Jak je důležité míti Filipa Oscar Wilde

Vtipná, oddechová a parádně domyšlená. V těchto třech slovech lze charakterizovat celý kus. Místy zžíravá ironie je skutečně zábavná a byť jsem se v úvodu trochu ztrácela (těch Filipů...), brzy jsem pochopila podstatu a bavila se královsky až do poslední stránky. Tohle je správná divadelní komedie!

27.03.2012 5 z 5


Racek Racek Anton Pavlovič Čechov

Racek je velmi zvláštní dílo a ještě teď váhám nad tím, jak jej ohodnotit. Během krátké chvíle jsou zde nastíněny všemožné osoby a zápletka je zdánlivě povrchní či malicherná. Velmi patrná je zde především ruská osudovost. Ačkoliv jsem bezprostředně po dočtení měla pocit, že bylo mnoho věcí nedořešeno, a že celý kus je vlastně jen velmi povrchně nastíněn a nerozveden, čím dál víc cítím, že se mi Racek zalézá pod kůži. Není to hra na jedno přečtení, pokaždé se objevují další a další roviny vyprávění. Je to precizní kus plný citů. Nicméně díky zpracování Tomáše Kluse se přikláním k názoru, že by se mi možná Racek více líbil jako rozsáhlejší dílo, třeba v podobě románu.
Musím to vidět...

27.03.2012 5 z 5


Deník Deník Chuck Palahniuk

Typický Chuck, tentokrát se zápletkou, kterou bych od něj asi nečekala. Oproti jiným knihám mi přišla o něco více promyšlená, ale zase mi konec přišel takový... Trochu vyzněl do ztracena. Každopádně ale parádní a zábavné počtení!

26.03.2012 4 z 5


Evžen Oněgin / Евгений Онегин (dvojjazyčná kniha) Evžen Oněgin / Евгений Онегин (dvojjazyčná kniha) Alexandr Sergejevič Puškin

Tak předně - nemám ráda poezii a příběh nenaplněné lásky Taťány a Oněgina mi přišel prvoplánový a dost jednoduchý. Nehledě na fakt, že Taťána mi přišla místy padlá na hlavu. To ale není důvod, proč číst takovou klasiku, jakou je Evžen Oněgin. I mně, odpůrci básní, naprosto dostala lyrická stavba jednotlivých vět, veršů, slok a kapitol. Ono se stačí usmívat u rozsáhlých popisů krajiny, nálad a tak.
Nutno podotknout, že se už teď těším na slavný překlad Josefa Hory, tento překlad není nic extra, řekla bych. Třeba mě Hora přesvědčí o tom, že ta láska byla vlastně krásná.

"Vy jste mi psala. Nezapírejte. Četl jsem ty vaše důvěřivé řádky..."

21.03.2012 4 z 5


Hadi a náušnice Hadi a náušnice Hitomi Kanehara

Osobně mi Hadi a náušnice přišli jako fajn debut. Autorka má podle mého názoru velký potenciál a těším se i na Autofikci. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že by Kaneharové více seděl trošku jiný styl, to násilí mi tam připadalo uměle přidané - horoucná snaha šokovat. Některé dialogy byly hloupé, hlavní hrdinka maximálně nesympatický spratek. Přesto ale oceňuji snahu o zajímavé osudy postav a prostředí. A taky kladně hodnotím čtivost.

18.03.2012 3 z 5


Pravidla moštárny Pravidla moštárny John Irving

Irving prostě umí psát! Jeho zvláštně poetický, uklidňující a přesto dojemný a občas dost drsný styl mě jednoduše baví. 615 stránek příběhu jsem sfoukla jako nic a už teď se těším na film. Homer Wells je hrdina, který si zaslouží být užitečný do poslední stránky. No a doktor Larch spolu se sestrami Angelou a Ednou si mě získali na sto procent. Upřímně řečeno mě i dojímal tvrdý příběh Melony, která to neměla úplně jednoduché.

"Buďme šťastni za doktora Larche a Homera Wellse. Doktor Larch a Homer Wells našli svou cestu životem. Dobrou noc, doktore Larchi a Homere Wellsi, jediní skuteční princové z Maine, králové Nové Anglie."

17.03.2012 5 z 5