Klíč

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Nejvýznamnější japonský spisovatel 20. století v tomto svém pozdním románu mistrně zachytil psychologické pozadí intimních vztahů stárnoucího muže a jeho mladší ženy. Název románu, který v době svého vzniku rozvířil v Japonsku (dokonce i na parlamentní půdě) širokou diskuzi kvůli nařčení z amorálnosti, byl zvolen podle klíče k zásuvce s tajným manželovým deníkem. Je však i metaforou k rozluštění skrytých erotických tužeb manželské dvojice....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83328/big_klic-4TB-83328.jpg 3.885
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Brána
Originální název:

Kagi (鍵), 1956


více info...
Nahrávám...

Komentáře (19)

Kniha Klíč

Macvosik
09. srpna

Tenis nespoľahlivých rozprávačov. Denník, kedysi priestor pre intímne spovede, sa mení na číru manipuláciu - štvoritú interpretáciu udalostí, neustále sa pohrávajúcu s čitateľom v románe i "nad" románom. Strata identity, príchod modernity, vytrácanie sa patriarchálnej spoločnosti a neustále sa vracajúca otázka: Čo to je Japonsko? A do toho kedysi potláčaná, teraz explodujúca ženská sexualita inšpirovaná západom (oblečenie, náušnice, sexuálne hry) ako sado-masochistická hra deštruujúca upadajúce, starnúce mužské libido. Hokusaiov obraz... Smrť. Kto je tu vlastne antihrdina?

vlkcz
16. března

Atmosférou mi to místy připomínalo Zolovu Terezu Raquinovou. Ale tam, kde Zola servíruje naturalistické popisy, používá Tanizaki východně rafinované náznaky. A ony fungují stejně dobře.


f.enjoy69
27. ledna

Forma knihy pro mě dost nezvyklá, ale mělo to vážně říz! Tanizaki umí čtenáře parádně "tahat za fusekli" a po dočtení zůstává spousta otázek. I když se kniha do značné míry zabývá sexualitou, Tanizaki dokáže věci podat decentně a s citem, což docela kontrastuje s obálkou, která působí vyloženě vulgárním dojmem (a člověk takovou knihu ani moc nechce tahat mezi lidi a hlavně nikomu vysvětlovat, že se nejedná o brak...).

Osice
31.07.2020

Český překlad se mi sehnat nepodařilo, tak jsem šla do anglického překladu:-) Velmi čtivá kniha, která nutí k zamyšlení. Co je klíčem ke spokojenému manželství? Zajímavá psychologická sonda do duší dvou lidí, kteří jsou nám kulturně na hony vzdálení.

„My husband may write and think what he pleases, and I´ll do the same. This year I´m beginning a diary of my own. Someone like me, someone who doesn´t open her heart to others, needs to talk to herself, at least. But I won´t make the mistake of letting him suspect what I´m up to. I´ve decided to wait until he goes out before I write, and to hide book in a certain place that he´ll never think of. In fact, one reason why keeping a diary appeals to me is that although I know exactly where to find his, he won´t even realize I have one. That gives me a delicious sense of superiority.”

Celá kniha je vystavěna na deníkových zápisech jednoho japonského manželského páru. Odehrává se v 50. letech minulého století. Hlavní aktéři se potýkají s neschopností otevřeně si promluvit o svých sexuálních touhách, ale nejen o nich. Celkově jsou s komunikací na štíru. Deníku se svěří mnohé. Třeba by stačilo přečíst si deník toho druhého. … Nejdřív jsem si myslela, že se mi dostal do ruky „typický“ erotický román, ale naštěstí se Tanizaki obešel bez detailních obscénních popisů. Nejvíc jsem si užívala momenty manželské dynamiky. Co všechno zůstalo nevyřčené, pocity manželů, jejich podivná praktika, díky které nachází uspokojení, podivná role Kimury a jejich dcery Toshiko mi nejvíc vrtala hlavou. Opravdu prazvláštní manželství. … Škoda, že nejsou k dispozici také pohledy z perspektivy dvou hlavních vedlejších postav (Toshiko a Kimura). Závěr mě docela překvapil. Přečíst nebo nepřečíst, to je oč tu běží:-)

Velekněžka
20.03.2020

Jakou roli hraje v komplikované japonské mentalitě duševní blaho vlastních dětí? Jen škoda, že autor paralelně nevdechl život taktéž deníku Tošiko, vnímavé a svérázně reagující dceři ústředního páru. Latentní, přesto možná největší oběť absurdnosti celé situace…

000nugatovej
07.07.2019

Vzájemná komunikace skrze deníky jakoby utajované, ovšem psané s cílem manipulovat jejich čtenářem, cíleně lživé a provokující, se stává pro oba hlavní hrdiny hrou, která odhaluje jejich vášně a odbourává staré bloky, krutou hrou, jež - jak se ukáže - směřuje k tragédii. Jak interpretovat motivaci činů jejich dcery a Kimury, kteří k nám prostřednictvím svých deníků nepromlouvají, je zcela na čtenáři.

intelektuálka
14.07.2018

Román japonského autora, který v době 50. let vzbudil pohoršení.

Kniha psaná formou deníků obou manželů, kteří své touhy před sebou neumějí vyslovit, a tak je zveřejňují v soukromé sféře, s nadějí, že si jen ten druhý přečte.

Nejedná se pouze o erotická sdělení, manželé nedokáží komunikovat mezi sebou.

Tady se odkrývá pokrytectví, puritánství a nepochopení dvou lidí, kteří by si měli být nejblíže.

Klíč není pouze tím, kdo tajnou zásuvku otevírá, ukazuje nám, jak dalece může
takové jednání pokřivit charaktery postav.

Clea3112
30.05.2018

Intimní problémy ve vztahu tohoto páru jsou jen prvoplánovou příčinou manželské krize. Ano, manželka je na japonské poměry neobvykle více náruživá. Ano, manžel se cítí být svou ochabující vitalitou a nedostatečnými schopnostmi ji uspokojit přirozeně náležitě frustrován. Nicméně intimní nesoulad a zvyšující se nespokojenost na obou stranách odhaluje problém mnohem závažnější. Absolutní neschopnost vzájemné komunikace. Tato barikáda, která má bezesporu své kořeny v japonské mentalitě (navenek projevovaná vzájemná úcta, respekt, úslužnost, hrdost), však ústí ve stupňující vzájemný chlad, nechápání potřeb toho druhého, dohánějící oba aktéry na hranici pohrávání si s životem a smrtí. Pokus přiblížit se jeden druhému "nastrčením" svého deníku partnerovi (oba dělají, že druhý deník nečtou, ale oba píšou tak, aby se druhý dozvěděl) ovšem nevychází. Oba partneři dál hrají "společnou hru" a žádný z nich nedokáže překročit svůj stín, shodit falešnou masku a odhalit před druhým své pravé já a niterné pocity. .... Vynikající psychologický román. Deníková forma posiluje čtivost textu, umožňuje preciznější vykreslení psychologických portrétů obou hrdinů. Pro Evropana 21. století může příběh působit až absurdně a nepochopitelně. Napadá mě trochu vzdálená paralela s McEwanovým dílem Na chesilské pláži, ačkoliv zde je pár podstatně starší. Nezkušenost jím tudíž nemůže být omluvou. Za nefungující vztah jsou odpovědni oba, ve finále však méně sympatií získává žena, pro jejíž chlad (svého muže nikdy neoznačuje jménem, mluví o něm jen jako o manželovi, nebo nemocném), kalkulaci, egoismus (omlouvané tajnůstkářstvím a výchovou) se jen ztěží hledá pochopení.

1