Klíč

21 16. března

Číst tuto útlou knížku, bylo jako si svlékat japonské kimono plné záhybů - skladů, nekonečných dílů z hedvábí a brokátů...
Každá stránka obsahovala jisté překvapení, přání, přibarvení, přeformulování emocí k druhé - ,,blízké" osobě. A ač se zde má jednat, jednalo svého času o erotický, snad i skandální román..., dnes spíše působí jaksi zdrženlivě, téměř až stydlivě...
Každopádně autor si za tak mistrný popis falše a licoměrnosti, zaslouží mé uznání. Tuhle zvláštní hru - čtení jsem s ním udržela po celý večer, až do svítání...

85 03. března

Psychologický román z japonského prostředí o vzájemném nedorozumění, nepochopení, netoleranci a neschopnosti spolu komunikovat mezi manžely s erotickým či sexuálním podtextem. Ve své době určitě měl japonským čtenářům co nabídnout, ale pro současného evropského čtenáře je dobrý pro posouzení japonské reality vztahů mezi mužem a ženou - v době napsání románu a jeho dosahu do dnešních dnů.

6 10.11.2022

Taktický souboj, skoro šachová partie mezi mužem a jeho ženou. A oba nám o tom vyprávějí formou deníkových zápisků. Ničemu ale nelze moc věřit. Deníky jsou součástí manipulace s protihráčem a tak se můžeme spolehnout pouze na to, že každá zde předkládaná informace má svůj účel. Svým erotickým obsahem už není román z dnešního pohledu nijak šokující a i nespolehlivý vypravěč je v současné literatuře celkem běžná postava. Zápletka je místy až překombinovaná. Kniha neurazila, ale ani úplně nenadchla.

3 09.08.2021

Tenis nespoľahlivých rozprávačov. Denník, kedysi priestor pre intímne spovede, sa mení na číru manipuláciu - štvoritú interpretáciu udalostí, neustále sa pohrávajúcu s čitateľom v románe i "nad" románom. Strata identity, príchod modernity, vytrácanie sa patriarchálnej spoločnosti a neustále sa vracajúca otázka: Čo to je Japonsko? A do toho kedysi potláčaná, teraz explodujúca ženská sexualita inšpirovaná západom (oblečenie, náušnice, sexuálne hry) ako sado-masochistická hra deštruujúca upadajúce, starnúce mužské libido. Hokusaiov obraz... Smrť. Kto je tu vlastne antihrdina?

3 16.03.2021

Atmosférou mi to místy připomínalo Zolovu Terezu Raquinovou. Ale tam, kde Zola servíruje naturalistické popisy, používá Tanizaki východně rafinované náznaky. A ony fungují stejně dobře.

7 27.01.2021

Forma knihy pro mě dost nezvyklá, ale mělo to vážně říz! Tanizaki umí čtenáře parádně "tahat za fusekli" a po dočtení zůstává spousta otázek. I když se kniha do značné míry zabývá sexualitou, Tanizaki dokáže věci podat decentně a s citem, což docela kontrastuje s obálkou, která působí vyloženě vulgárním dojmem (a člověk takovou knihu ani moc nechce tahat mezi lidi a hlavně nikomu vysvětlovat, že se nejedná o brak...).

38 31.07.2020

Český překlad se mi sehnat nepodařilo, tak jsem šla do anglického překladu:-) Velmi čtivá kniha, která nutí k zamyšlení. Co je klíčem ke spokojenému manželství? Zajímavá psychologická sonda do duší dvou lidí, kteří jsou nám kulturně na hony vzdálení.

„My husband may write and think what he pleases, and I´ll do the same. This year I´m beginning a diary of my own. Someone like me, someone who doesn´t open her heart to others, needs to talk to herself, at least. But I won´t make the mistake of letting him suspect what I´m up to. I´ve decided to wait until he goes out before I write, and to hide book in a certain place that he´ll never think of. In fact, one reason why keeping a diary appeals to me is that although I know exactly where to find his, he won´t even realize I have one. That gives me a delicious sense of superiority.”

Celá kniha je vystavěna na deníkových zápisech jednoho japonského manželského páru. Odehrává se v 50. letech minulého století. Hlavní aktéři se potýkají s neschopností otevřeně si promluvit o svých sexuálních touhách, ale nejen o nich. Celkově jsou s komunikací na štíru. Deníku se svěří mnohé. Třeba by stačilo přečíst si deník toho druhého. … Nejdřív jsem si myslela, že se mi dostal do ruky „typický“ erotický román, ale naštěstí se Tanizaki obešel bez detailních obscénních popisů. Nejvíc jsem si užívala momenty manželské dynamiky. Co všechno zůstalo nevyřčené, pocity manželů, jejich podivná praktika, díky které nachází uspokojení, podivná role Kimury a jejich dcery Toshiko mi nejvíc vrtala hlavou. Opravdu prazvláštní manželství. … Škoda, že nejsou k dispozici také pohledy z perspektivy dvou hlavních vedlejších postav (Toshiko a Kimura). Závěr mě docela překvapil. Přečíst nebo nepřečíst, to je oč tu běží:-)