Klíč
Džuničiró Tanizaki
Nejvýznamnější japonský spisovatel 20. století v tomto svém pozdním románu mistrně zachytil psychologické pozadí intimních vztahů stárnoucího muže a jeho mladší ženy. Název románu, který v době svého vzniku rozvířil v Japonsku (dokonce i na parlamentní půdě) širokou diskuzi kvůli nařčení z amorálnosti, byl zvolen podle klíče k zásuvce s tajným manželovým deníkem. Je však i metaforou k rozluštění skrytých erotických tužeb manželské dvojice.... celý text
Přidat komentář
Psychologický román z japonského prostředí o vzájemném nedorozumění, nepochopení, netoleranci a neschopnosti spolu komunikovat mezi manžely s erotickým či sexuálním podtextem. Ve své době určitě měl japonským čtenářům co nabídnout, ale pro současného evropského čtenáře je dobrý pro posouzení japonské reality vztahů mezi mužem a ženou - v době napsání románu a jeho dosahu do dnešních dnů.
Taktický souboj, skoro šachová partie mezi mužem a jeho ženou. A oba nám o tom vyprávějí formou deníkových zápisků. Ničemu ale nelze moc věřit. Deníky jsou součástí manipulace s protihráčem a tak se můžeme spolehnout pouze na to, že každá zde předkládaná informace má svůj účel. Svým erotickým obsahem už není román z dnešního pohledu nijak šokující a i nespolehlivý vypravěč je v současné literatuře celkem běžná postava. Zápletka je místy až překombinovaná. Kniha neurazila, ale ani úplně nenadchla.
Tenis nespoľahlivých rozprávačov. Denník, kedysi priestor pre intímne spovede, sa mení na číru manipuláciu - štvoritú interpretáciu udalostí, neustále sa pohrávajúcu s čitateľom v románe i "nad" románom. Strata identity, príchod modernity, vytrácanie sa patriarchálnej spoločnosti a neustále sa vracajúca otázka: Čo to je Japonsko? A do toho kedysi potláčaná, teraz explodujúca ženská sexualita inšpirovaná západom (oblečenie, náušnice, sexuálne hry) ako sado-masochistická hra deštruujúca upadajúce, starnúce mužské libido. Hokusaiov obraz... Smrť. Kto je tu vlastne antihrdina?
Atmosférou mi to místy připomínalo Zolovu Terezu Raquinovou. Ale tam, kde Zola servíruje naturalistické popisy, používá Tanizaki východně rafinované náznaky. A ony fungují stejně dobře.
Forma knihy pro mě dost nezvyklá, ale mělo to vážně říz! Tanizaki umí čtenáře parádně "tahat za fusekli" a po dočtení zůstává spousta otázek. I když se kniha do značné míry zabývá sexualitou, Tanizaki dokáže věci podat decentně a s citem, což docela kontrastuje s obálkou, která působí vyloženě vulgárním dojmem (a člověk takovou knihu ani moc nechce tahat mezi lidi a hlavně nikomu vysvětlovat, že se nejedná o brak...).
Český překlad se mi sehnat nepodařilo, tak jsem šla do anglického překladu:-) Velmi čtivá kniha, která nutí k zamyšlení. Co je klíčem ke spokojenému manželství? Zajímavá psychologická sonda do duší dvou lidí, kteří jsou nám kulturně na hony vzdálení.
„My husband may write and think what he pleases, and I´ll do the same. This year I´m beginning a diary of my own. Someone like me, someone who doesn´t open her heart to others, needs to talk to herself, at least. But I won´t make the mistake of letting him suspect what I´m up to. I´ve decided to wait until he goes out before I write, and to hide book in a certain place that he´ll never think of. In fact, one reason why keeping a diary appeals to me is that although I know exactly where to find his, he won´t even realize I have one. That gives me a delicious sense of superiority.”
Celá kniha je vystavěna na deníkových zápisech jednoho japonského manželského páru. Odehrává se v 50. letech minulého století. Hlavní aktéři se potýkají s neschopností otevřeně si promluvit o svých sexuálních touhách, ale nejen o nich. Celkově jsou s komunikací na štíru. Deníku se svěří mnohé. Třeba by stačilo přečíst si deník toho druhého. … Nejdřív jsem si myslela, že se mi dostal do ruky „typický“ erotický román, ale naštěstí se Tanizaki obešel bez detailních obscénních popisů. Nejvíc jsem si užívala momenty manželské dynamiky. Co všechno zůstalo nevyřčené, pocity manželů, jejich podivná praktika, díky které nachází uspokojení, podivná role Kimury a jejich dcery Toshiko mi nejvíc vrtala hlavou. Opravdu prazvláštní manželství. … Škoda, že nejsou k dispozici také pohledy z perspektivy dvou hlavních vedlejších postav (Toshiko a Kimura). Závěr mě docela překvapil. Přečíst nebo nepřečíst, to je oč tu běží:-)
Jakou roli hraje v komplikované japonské mentalitě duševní blaho vlastních dětí? Jen škoda, že autor paralelně nevdechl život taktéž deníku Tošiko, vnímavé a svérázně reagující dceři ústředního páru. Latentní, přesto možná největší oběť absurdnosti celé situace…
Vzájemná komunikace skrze deníky jakoby utajované, ovšem psané s cílem manipulovat jejich čtenářem, cíleně lživé a provokující, se stává pro oba hlavní hrdiny hrou, která odhaluje jejich vášně a odbourává staré bloky, krutou hrou, jež - jak se ukáže - směřuje k tragédii. Jak interpretovat motivaci činů jejich dcery a Kimury, kteří k nám prostřednictvím svých deníků nepromlouvají, je zcela na čtenáři.
Román japonského autora, který v době 50. let vzbudil pohoršení.
Kniha psaná formou deníků obou manželů, kteří své touhy před sebou neumějí vyslovit, a tak je zveřejňují v soukromé sféře, s nadějí, že si jen ten druhý přečte.
Nejedná se pouze o erotická sdělení, manželé nedokáží komunikovat mezi sebou.
Tady se odkrývá pokrytectví, puritánství a nepochopení dvou lidí, kteří by si měli být nejblíže.
Klíč není pouze tím, kdo tajnou zásuvku otevírá, ukazuje nám, jak dalece může
takové jednání pokřivit charaktery postav.
Intimní problémy ve vztahu tohoto páru jsou jen prvoplánovou příčinou manželské krize. Ano, manželka je na japonské poměry neobvykle více náruživá. Ano, manžel se cítí být svou ochabující vitalitou a nedostatečnými schopnostmi ji uspokojit přirozeně náležitě frustrován. Nicméně intimní nesoulad a zvyšující se nespokojenost na obou stranách odhaluje problém mnohem závažnější. Absolutní neschopnost vzájemné komunikace. Tato barikáda, která má bezesporu své kořeny v japonské mentalitě (navenek projevovaná vzájemná úcta, respekt, úslužnost, hrdost), však ústí ve stupňující vzájemný chlad, nechápání potřeb toho druhého, dohánějící oba aktéry na hranici pohrávání si s životem a smrtí. Pokus přiblížit se jeden druhému "nastrčením" svého deníku partnerovi (oba dělají, že druhý deník nečtou, ale oba píšou tak, aby se druhý dozvěděl) ovšem nevychází. Oba partneři dál hrají "společnou hru" a žádný z nich nedokáže překročit svůj stín, shodit falešnou masku a odhalit před druhým své pravé já a niterné pocity. .... Vynikající psychologický román. Deníková forma posiluje čtivost textu, umožňuje preciznější vykreslení psychologických portrétů obou hrdinů. Pro Evropana 21. století může příběh působit až absurdně a nepochopitelně. Napadá mě trochu vzdálená paralela s McEwanovým dílem Na chesilské pláži, ačkoliv zde je pár podstatně starší. Nezkušenost jím tudíž nemůže být omluvou. Za nefungující vztah jsou odpovědni oba, ve finále však méně sympatií získává žena, pro jejíž chlad (svého muže nikdy neoznačuje jménem, mluví o něm jen jako o manželovi, nebo nemocném), kalkulaci, egoismus (omlouvané tajnůstkářstvím a výchovou) se jen ztěží hledá pochopení.
Noblesně vyprávěný příběh manželů, kteří si své tužby a názory týkající se i jejich sexuálního života sdělují prostřednictvím deníků. Oba píší svůj deník přísně utajeně, ale zároveň předpokládají jeho přečtení druhým partnerem. Deníky se tak stávají snůškou falešných představ, vyložených lží a intrik. Pod zdánlivě klidným až nudně detailním popisem každodenní činnosti hlavních postav se odehrávají bouřlivé vášně - sexuální náruživost, žárlivost, nenávist a pokrytectví, to vše směřuje k předvídatelnému manželově konci. Trochu mě překvapilo, že manželovy závažné zdravotní potíže byly léčeny výhradně formou domácí péče, pouze za občasného dohledu lékaře. Konec příběhu zůstává v podstatě otevřený.
Na Japonsko poloviny 50. let je to opravdu nečekaně otevřené psaní o sexu (navíc s přihlédnutím k vysokému věku aktérů, sex lidí v tomto věku byl donedávna tabu i na Západě). I když se mi některé věci zdají málo uvěřitelné a nakašírované, moc se mi líbila ona hra s pravdou a nepravdou v denících, které se tváří jako otevřené zpovědi, ale přitom jen počítají s tím, že si to přečte ten druhý a proto každý z manželů výpověď stylizuje do určité podoby. Manželčin závěr pak přináší konečné potvrzení její pokrytecké neupřímnosti. Nevinila bych z ní však její úctu k tradicím a svázanost zkostnatělou morálkou, ale její individuální povahu. Nic přece neopravňuje člověka k tomu, aby druhého dohnal k smrti, zvlášť, když si Ikuko s Kimurou užívala už za manželova života a jeho smrtí si vůbec nepolepšila. Ovdovění nic nevyřešilo, Kimuru si vzít (kvůli konvencím) stejně nemůže. Pokud se Kimura formálně ožení s Tačiko, bude mezi nimi místo manžela stát dcera, takže všechno Ikukino intrikování vlastně vyznělo naprázdno. Dobré, ale na "nejlepšího japonského autora 20. století" je to podle mě trochu málo.
Nařčení z pornografie je v případě této knihy naprosto bezdůvodné. Tak cudně napsanou knihu o sexu jsem už dlouho nečetla. Ale nařčení z amorálnosti je dle mého zcela oprávněné. Pro mě jako pro člověka vychovaného v evropské kultuře je těžké pochopit některé aspekty japonského myšlení. Všechna ta svazující zakonzervovaná středověká pravidla určující, jak se člověk smí nebo nesmí za určitých okolností chovat. Zkostnatělé axiomy toho, co je mezi mužem a ženou přípustné. Tanizaki nevytvořil bezduché lechtivé čtení nahlížející do ložnice staršího manželského páru. On přesně vystihl pokrytectví a faleš, kterou plodí dodržování dávno přežitých a nesmyslných tradic. A nejen na postavách obou manželů, ale především na postavě jejich dcery ukázal, že léta potlačované touhy mají za následek značné pokřivení morálních zásad.
Výborný, vynikající Džuničiró. Nobelovu cenu za literaturu by si skutečně zasloužil. Už se těším na jeho Sestry Makiokovy. Miluji jeho dar a schopnost popisu a děje. Mám moc rád tenhle vypravěčský dar japonských autorů, jako je právě Džuničiró Tanizaki, Jasunari Kawabata a další. Vtáhnou vás plně do děje a nepustí dřív než na poslední stránce knihy. A někdy ani potom ne... :o)
Pre mňa nečakaný záver (naozaj ma prekvapil) a netradičný formát osviežili moju knižnicu. Tanizaki sa zaoberá vzťahom postaršých manželov z hľadiska sexuality. Do ich životov zasiahne žiarlivosť, spočiatku chápaná ako príjemné osvieženie rutiného života, no postupne tretí "hráč" v manželstve prerastie obom cez hlavu.
Popravdě mě moc kniha nenadchla. Ze začátku to bylo zajímavé. Dva různé pohledy na sexuální život manželů. Na druhou stranu mi přijde, že se kniha vůbec nikam neposouvá. Stále stejný děj. Přijde mi, jako že celá kniha, která má 150 stránek, je stejná jako prvních pár stránek.
Náhled na rozdílné chápání sexuality a erotiky u již nemladého manželského páru, chladná, ale smyslná žena, nemilující svého o 11 let staršího muže, jej nakonec dožene k smrti. O jejich vztahu se dozvídáme deníkovou formou, což působí zajímavě a čtivosti to prospívá. Hodně nejasné motivace jednání jejich dcery. Příběh i konec předvídatelný.
Jak vlastně o této knize něco napsat? Nápadem a jazykem je tato knížka jednoduše perfektní. Manželé, kteří si píší deníky, a intrikami a lhaním zkouší jeden druhého....prostě skvělé. Na druhé straně, změny se děly s neuvěřitelnou rychlostí, plus chování dcery Tošiko, byly dva faktory, kterým jsem prostě měl problém uvěřit.
Štítky knihy
Japonsko zfilmováno erotika japonská literatura manželství Japonci fiktivní deníky
Autorovy další knížky
| 1969 |  Pět japonských novel |
| 2010 | Sestry Makiokovy |
| 1998 | Chvála stínů |
| 1998 |  Deník bláznivého starce |
| 2011 | Klíč |
Číst tuto útlou knížku, bylo jako si svlékat japonské kimono plné záhybů - skladů, nekonečných dílů z hedvábí a brokátů...
Každá stránka obsahovala jisté překvapení, přání, přibarvení, přeformulování emocí k druhé - "blízké" osobě. A ač se zde má jednat, jednalo svého času o erotický, snad i skandální román..., dnes spíše působí jaksi zdrženlivě, téměř až stydlivě...
Každopádně autor si za tak mistrný popis falše a licoměrnosti, zaslouží mé uznání. Tuhle zvláštní hru - čtení jsem s ním udržela po celý večer, až do svítání...