Violetti
diskuze u autorů
Když jsme před dvěma lety se školou jeli do PEN klubu setkat se s Ludvíkem Vaculíkem, váhala jsem, jestli mám vzít některou z našich knih od něj a nechat ji podepsat. Zaváhala jsem (protože jsem v té době od něj ještě nic nečetla). Mrzí mě to dodnes. Byla to velmi inspirativní beseda, byť jsou jeho knihy velmi náročné.
Na vás, pane!
nikytinek: V těch čtrnácti zhruba mě napadaly perly typu *jsou čtyři kamarádi, tři jedou polorozpadlým VW Broukem a poslední, protože se tam nevejde, jede Mercedesem*. Vážně ti to nepřijde směšný? :) Mně jo, přijde mi to směšný stejně jako moje pokusy, které jsem psala ve čtrnácti. Akorát jsem neměla ambice to cpát do nakladatelství a oblbovat pseudočtenáře, co nezvládnou náročnější knihu ;)
Paní, které je stejně jako mojí matce a píše zhruba stejně dobře jako já ve čtrnácti letech. Důkaz toho, že dneska už se dá vydat prakticky všechno...
Bezbřehá studnice fantazie. A miluji jeho propracované příběhy protkané filosofií, která je nenásilně a lidsky podaná.
Ať si klidně tvrdí, že nemá talent a psaní si vydřel... Podle mě má talentu na rozdávání, protože to, co on dokáže vykouzlit z písmenek je obdivuhodné. Ještě jsem od něj nečetla knihu, která by mne nenadchla.
Jeho 'Všechno, co opravdu potřebuji znát...' mi hodně pomohlo a trošku změnilo náhled na svět. Jednou budu rozdávat pastelky!
Génius! Můj obdiv patří především jemu, přestože více než dobře vím, že rozhodně nebyl v pořádku a svou genialitu si bohužel (bohudík?) vykoupil z druhé strany. Nesmírná škoda, že svá díla nedopsal...