Království za story

1 02.11.2020

Pestrá sbírka povídek, která mě příjemně překvapila svojí rozličností. Ať už se jedná o povídku z prostředí Malé strany, vesnické diskotéky nebo mongolského baru, všechny mají jedno pojítko. Totiž - svým jedinečným osobnostním a přirozeným způsobem vyprávění dává Petr Šabach své práci nezaměnitelný charakter.

1 15.06.2020

Polovina povídek se mi líbila, dobře se četla a dávala smysl, ale v další polovině, jsem si říkala co to vlastně čtu a proč? Nenadchlo, ale asi ani úplně neurazilo. Taková knížečka na krátké cesty a zabití času.

27.12.2019

Miniknížka s několika povídkami. Tohle není klasický Šabach, jak ho znám - tj. drsnější komediální příběhy z dob komunismu - jsou to různé, dalo by se říct moderní povídky. A je to trochu zvláštní čtení. Ne že by Šabach byl nějak úplně mimo, když píše o mladých lidech v současnosti, ale nepůsobí to tak přirozeně. Vlastně některé povídky mi spíš připomínaly nějaké nepříliš povedené díly Bakalářů, i když občas tam Šabachův talent prosákne. Čte se to velmi dobře, jsou tam někdy dobré obraty, ale samotné příběhy nejsou až tak zajímavé. Jako odpočinkové počtení ale proč ne.

Šest odpočinkových povídek z deseti.

24 23.12.2019

Možné drobné SPOILERY!!!

P. Šabacha mám v hledáčku již nějakou dobu a teď konečně můžu říct, že jsem si od něj i něco přečetla. Když jsem včera sbírala knížky, které rozházel u manželových rodičů náš mimišák, dostala se mi do ruky malá knížečka od Šabacha. A už jsem ji neuklidila:-)

6 krátkých povídek mi dnes zpříjemnilo předvánoční dobu, skvěle jsem se bavila. S postarším manželským párem jsem v neděli prožila jejich ne až tak typickou neděli. „Ach jo, už se zase lituju. Jako někdo, kdo vzal dvouletý dítě k moři a furt po něm chce, aby mu bylo vděčný.“ (s. 21) … manžel na rybách a žena (učitelka v důchodu) doma a každý prožívá své malé drama. Při čtení jsem přemýšlela o tom, co všechno se v člověku nahromadí za léta společného života a když se k tomu ještě přibalí zdánlivé maličkosti z práce,… otázkou je, kdy to bouchne?! Konec povídky ve stylu R. Bachmana, takže si neztěžuju:-)

Jako bych se v povídce Vánoce doktora Hrdličky šinula po ulici s doktorem Hrdličkou, na nohou papírové krabice od bot. „Tuhle praktickou protiskluzovou pomůcku odkoukal od důchodců z Malé Strany, nad nimiž se v zimě neustále vznášela hrozba zlomeného krčku.“ (s. 27) … Skoro celý příběh jsem se uculovala a ještě jsem stihla zaznamenat, že to Šabach umí se slovy, líbí se mi např. jeho přirovnání. „Zámecké schody po jeho pravé straně připomínaly lesklou a šedivou polevu nějakého cukrářského řezu vytaženého týden po svátcích z ledničky.“ (s. 32)

Každý příběh je pro mě něčím zvláštní. V povídce Teplo domova je tím, co příběhu dodává jiný rozměr, zvolená forma – dopis 70ti leté vdovy, která píše do redakce časopisu Teplo domova a svěřuje se s na první pohled znovu nabitým štěstím. „…do pokoje se vkrádal večer a já beze slov bloudila svými prsty v historii života uložené do zatvrdlé kůže jeho dlaní,…“ (s. 47)

Za mě jasných 5* a už se těším na nějakou další knížku od P. Šabacha:-)

3 02.10.2019

Šabach mi prostě nesedl, ale i tak ho musím stále zkoušet. No... ne, nic mi jeho povídky neříkají, jsou zvláštní, nevidím v nich nic, co by mě zaujalo. Ani se nedá říct, že by to byla jednohubka. Čte se mi to tak špatně, že se s knihou peru déle, než bych vzhledem k jejímu rozsahu čekala. V povídkách nevidím humor, napětí, myšlenku - žádnou přidanou hodnotu, kvůli které bych mohla knihu hodnotit lespoň o trochu lépe.

35 16.07.2019

Pan Šabach mi udělal celkem radost při líném odpoledni na dovolené. Povídky jsem smlsla jako malinu a líbily se mi všechny, jen ta poslední byla pro mě taková nějaká neuchopitelná. Kdo má rád jeho smysl pro humor, bude spokojen. (červenec 960 str.)

3 15.03.2019

WTF???