Víla komentáře u knih

Na knize se mně líbilo, že hlavní antihrdina byl zbabělec, který se neuměl pořáně vyjádřit. Kéž by takovým lidem došlo, jak obrovský dosah ta jejich sobecká pasivita má. Chlapům bych dala tuto knihu za povinnou četbu, možná by to některým z nich došlo. Celé to bylo promyšlené a vymakané, mě však zaujal tento bod.

Bomba. Stylem i námětem. Nejčtivější kniha, jaká mně v poslední době prošla rukama, to jsem jich četla hodně. Autorka úplně bravurně pracuje s jazykem i časem, plynule přechází v ději, ten zůstává celou dobu napínavý. Hlavními antihrdiny jsou diplomaticky se chovající pokrytci, schopní pořád předstírat, že se nic neděje. Kéž takovým lidem dojde, co jsou za pakáž. Kdo prošel sám traumatem a přečte tuhle knížku, tomu se hodně uleví, když uvidí, že lidé můžou projít něčím ještě horším a přežít to.

14 10.01.2022

Vždycky se najdou lidé, kterým nepřipadá zvláštní, že dva tisíce let před vynálezem mikroskopu někdo znal hygienické zásady s tehdy neprokazatelným dosahem, zakázal příbuzenské křížení bez znalosti genetiky nebo přišel s vysoce funkčními univerzálními příslovími (třeba Po ovoci poznáš strom). Nejstarší opisy Bible pocházejí ze starověku, ale až ve 20. století se přišlo na to, že maso a mléko zkonzumované zároveň odbourává vápník (košer zásady ze Starého Zákona).
Jsou v ní nepřesnosti – například osm set lidí se kopím opravdu na jeden zátah zabít nedá. Jenže Bible sestává z mnoha knih a na její reprodukci se hodně podíleli opisovači.
Někomu nic neříká slovo "podobenství". Humorné jsou příklady z historie, kdy se lidé hádali, či přímo vraždili (5. přikázání "Nezabiješ") zda přijímat či nepřijímat "tělo Páně" (myslím, že Ježíš mluvil v podobenstvích).
Příběh o Adamovi a Evě je podobenství (co připomíná strom, co had? Co se stalo, když se strom a had octli u sebe? Eva neodolala). Starý Zákon je psán velmi decentně, jen IQ lidí se od Starověku zas tak moc nezvýšilo, jak lze pozorovat. Docela by mě zajímalo, co má u toho příběhu co dělat dovětek k hadovi, že se bude plazit v bídě po zemi. Holt opisovači...

13 04.11.2021

Lidsky podaná, brilantně napsaná detektivka. Je poznat, že autor byl hloubavý člověk, co se nedá opít rohlíkem.

12 10.01.2022

Pana Čorneje si velmi vážím. Už kvůli tomu, co všechno musel prozkoumat, aby se mu vůbec mohlo podařit dát knihu dohromady, vím, co ta práce obnáší. Zatím nejobsáhlejší a nejpřesnější kniha o husitech, jakou jsem kdy četla, bez emocí, jak to má u historické literatury být. Víc než o Janu Žižkovi jsem se v ní však dověděla o husitech samotných, jak počáteční nadšení postupně upadalo, takový ten spirálovitý vývoj, typický pro každou válku, tam vyplynul z pečlivě vypracovaného kontextu událostí. Taky se tam bez nějakého přikrašlování Jana Žižky věnuje bitvě u Strauchova Dvora – ta o husitech vypovídá jako žádná jiná, zbavuje práce o nich toho fanatického přikrašlování, které způsobuje války. Přitom jsem o nich četla skoro všechno a tuhle bitvu většina autorů přešla či se v porovnání s panem Čornejem vyjádřila poněkud nepřesně, asi aby nepoškodila obraz velkého válečníka a vyhnula se kritice.

10 04.11.2021

Když jsem ji četla poprvé, naprosto mě uchvátila i přes všechnu drsnost. Té by se člověk neměl vyhýbat, jinak nevymyslí, jak se před ní bránit, kdyby skutečně přišla. Jediné, co bych knize vytkla, je popis jiné ženské sexuality než by odpovídala skutečnosti–takhle to holky prostě nemají. Od autora jsem pak četla i další knihy, ale už se jí nevyrovnaly.

7 15.01.2023

Jeho nejlepší kniha vůbec. Úplně vybočuje z jeho stylu, tady překonal nejen sebe.

7 10.04.2022

První knížka, kterou jsem přečetla v anglickém originále. Byl by to výstižný popis, kdyby autor neviděl komunisty drsněji, než zasluhují.

6 10.04.2023

Pohádka pro dospělé. Krásný příběh, napínavý, poutavý a propracovaný, bohužel nerealistický, nepravděpodobný i z historického hlediska, s plochými postavami. Od autora jsem četla ještě Běsnění, to mně připadalo z uměleckého pohledu kvalitnější, ale ne tak pěkné. Řeka bohů mně připomíná Waltariho Egypťana Sinuheta přepracovaného do holywoodského formátu.

6 30.03.2023

Hraje si to na naturalismus. Ploché postavy, tohle bych nevydala.

Největší hrůza, jakou jsem kdy četla. Nepochopitelné.

5 03.05.2023

Četla jsem od ní všechno, co mně přišlo do ruky. Jeden kamarád muminkova táty v téhle knize tvrdí, že měl tatínka, který studoval trigonometrii, až mu vousy sklesly, a až se všechno z posledních sil naučil, přišla morana a snědla ho. Z jejích knížek většinou neplynou žádná poučení, je to dokonale vymyšlená, umělecky parádní oddechovka. S tím citátem však souhlasím, taky nic nedělám na sílu. Vystihuje ducha zatím všech jejích knížek.

5 10.04.2023

Kvalitní a šokující knížka.
Škoda, že se autorka nevěnovala psaní víc než Václavu Havlovi, umělecké vlohy nezapře. Parádní styl. Například přepsáním dlouhých Havlových dopisů názorně ukázala Havlovu povahu: podvede autorku, tedy svou milenku, zároveň podvede i svou ženu, a napíše o tom x stránkový nudný dopis. A s kým je podvedl!
Literaturu faktu mám ráda, obsahem byla kniha bez nějaké větší autorčiny snahy hodně cenná, už proto, že postavičku s povahou našeho prezidenta by žádný, ani sebegeniálnější, autor nevymyslel.
A ten obsah:
je neuvěřitelné, jakého člověka jsme kdysi dokázali zbožňovat a postavili ho do čela státu. Laskavý byl, srandičky vymýšlel parádní, ale nedokázal se chovat statečně ani ke "svým" ženám, v osobním životě si vytvořil naprostý chaos. Máme velkou kliku, že vedení státu nezašmodrchal ještě víc, žádný vůdce to nebyl. Zdá se, že Češi volí politiky milé a sympatické, nikoli politiky schopné dobře vykonávat svou roli.
To klubko disidentů, mezi které autorka s Havlem patřili (a s nimi Dientsbier, Langoš, Ruml, Schwarzenberg, Knížák atd.) jednalo s lehkostí, všechno mělo na háku, životním stylem připomínalo hipísáky. Zdá se, že právě ten styl vede do pekel, docela solidně si jím zpackali život, chaos totiž zničí cokoli.
Porevoluční hradní policici. I paní Vodňanská se málem stala senátorkou... Havlova ochranka kryla zálety, seděla na schodech, dokud se Havel nevracel a dařilo se to ututlat. Složení osazenstva Hradu byly schopnosti a náhody, nebo svou roli sehrály i známosti?
Autorčina volba partnera versus její povolání. Vztah s Havlem z mého pohledu nebyl tak neetický, jak se může zdát nezasvěcenému, v době, kdy si začali, měla jeho žena Olga milence. Co se však chápe o hodně hůř jsou důvody, proč do toho autorka vlastně šla. Sama několikrát zdůrazňůje, že je "žárlivá" Štírka, bývalým partnerům dala košem při prvním náznaku nevěry, a pak si začala vztah s člověkem, u kterého jí muselo být naprosto jasné, že věrný nebude, a vztah táhla dlouhá léta. Proč? Slavný ještě nebyl. Jakoby neznalost povah byla pro psycho"znalce" charakteristická. Olga se chovala jako vzorná zralá žena, té trpělivost nepřinesla růže, ale rakovinu. Všichni autorčini partneři se povahami podobali jeden druhému: smyslem pro humor, útěky od problémů, sklony k nevěře a dvojímu životu. Na závěr autorka píše, jak se upla k buddhismu... zas ta stejná písnička. Nikoli statečný Ježíš, který mluvil jasně a nechal se i ukřižovat, ale Buddha, jehož předloha utekla do pouště od ženy s malým dítětem a tam "hledala sama sebe". Pořád ten stejný typ muže, který je pro autorku, psychoterapeutku, prokletím.
Takový děj by nikdo nevymyslel.

5 10.04.2023

Dřív bych knížku označila za slaďák. Líbí se mně však, že tento "slaďák" odmítá intrikány a sama autorka taky, takže mu dávám plný počet bodů. Pýcha a předsudek i Rozum a cit se mně však líbily víc.

5 15.01.2023

Jedna z nejlepších detektivek, jakou jsem kdy četla. Jen se Rusi většinou nejmenují Hanibal, protože nepoužívají písmeno "H" (to bylo až v dalších dílech) a ani nejdrsnější lidský kanibal si nepotrpí na syrové maso, i ti nejnechutnější si ho vždycky vařili nebo pekli.

5 15.01.2023

Po umělecké stránce dokonalá.

4 10.04.2023

Tuhle knížku jsem chtěla darovat dětskému hospicu, ale z technických důvodů to nešlo, tak jsem ji prodala do antikvariátu. Vyžadování slepé poslušnosti i kdyby člověku přikázali, že má zemřít, mě docela děsí.
V době, kdy žil autor, se průměrný věk pohyboval nesrovnatelně níž než teď a nejzastoupenější úmrtnostní skupina byly právě děti. Přesto mi hlavní myšlenka připadá nešťastná. Velmi cenná je naopak pro historika, který se snaží pochopit dobové myšlení, tomu poslouží parádně. Pamatuju si na doby, kdy se na knihu stály fronty a věčně byla vyprodaná. Četli ji kupci někdy předtím, než ji šli koupit?

Tohle mělo být brutální? Myslela jsem, že to bude mučení ve stylu Vlad Dracul a připravovala se na psychiatrickou studii. Tohle dílo sice bylo brutální, ale jen svou naprostou nechutností. Proti realistickým popisům válečných událostí je to jenom nechutný hadr. Filozofii to nemá žádnou, autor prostě plácal nechutnosti jednu za druhou, jak ho napadlo. Není to erotické, ale oplzlé. Jacísi srandovní mniší tam vymýšlejí nechutné čuňárny, celé je to jaksi sešněrované a působí to nevěrohodně a ... nemytě. Nikomu nedoporučuju u toho svačit. Já to ještě našla v knihotoči v salátovém vydání s černobílými barokními pyramidami z nerealisticky po sobě lezoucích přitloustlých těl – to "nemělo chybu". Není to psychologická studie, ale nechutný, srandovní brak.

Asi nejlepší kniha, kterou jsem od autorky četla. Jenže ona zůstala celý život svobodná... kdyby ženské netrpěly tím sebeklamem, jaký tu věrohodně vylíčila, tak se nevdají.

3 15.01.2023

Realistická i napínavá.

3 15.01.2023