Voda, která hoří

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Obsáhlá vzpomínková kniha významné české psychoterapeutky v řadě kapitol a na desítkách unikátních fotografií přibližuje čtenářům celý její život plný mimořádných událostí a nevšedních setkání: Nezapomenutelnou ukrajinskou babičku a vzácné venkovské dětství v Jižních Čechách. Studia a atmosféru 60. let v Praze. Originální svět protialkoholní léčby v Praze u Apolináře - ten představuje jako blízká spolupracovnice zakladatele české protialkoholní léčby docenta Jaroslava Skály. Seznamuje s jedinečností československé psychoterapie v předrevoluční době. Vzpomíná na široký okruh přátel profesních, uměleckých, filosofických a disidentských. Ukazuje vlastní duchovní cestu a každoroční osamocené poutě do asijských klášterů. Významnou součástí knihy jsou též kapitoly o třech osudových mužích jejího života: výtvarníkovi Karlu Trinkewitzovi, básníkovi, divadelníkovi a zpěvákovi Janu Vodňanském a o dramatikovi a politikovi Václavu Havlovi. Tato svědectví svým významem přerůstají rovinu osobních vzpomínek, představují současně i jedinečný vhled do novodobé české kultury a historie. Vyprávění Jitky Vodňanské je i díky její profesi plno nevšedních postřehů a vtipných komentářů, autorka nezapře svou mimořádnou životní energii a smysl pro humor....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380738/big_voda-ktera-hori-4yg-380738.jpg 3.5132
Nahrávám...

Komentáře (54)

Kniha Voda, která hoří

Runinka
21. listopadu

Moc hezké ...líbila se mi různá zamyšlení,citáty....I dopisy,které psal V.Havel...Kus historie a nových informací....Děkuji...

stejsdan
11. října

Zajímavá knížka, i když ve mě vzbudila rozporuplné pocity. Začátek byl krásný, popis dětství, krásné fotografie, jihočeská krajina. Potom vztah s Václavem Havlem, bohatá dopisová korespondence, avšak asi nezkrácená, to bylo chvílemi pořád stejné, sebekritika, sebeobviňování a řešení žádné... V.H. si nesmírně vážím, ale chvílemi jsem už přeskakovala.
Každopádně paní Jitku moc obdivuju, že se takhle otevřela, že to všechno důstojně ustála a že byla v sobě komunismu tak moc statečná, klobouček dolů:)


ajaworld
22. srpna

Aha...hm...tak tohle je velké EGO. Ale čtěte, čtěte, čtěte. Hodně se dozvíte o Václavu Havlovi a možná Vám spadnou z očí růžové brýle. Jestliže předpokládám, že toto vše je pravda a nic než pravda, uvidíte VH jako úzkostného obsedanta a žárlivce, dopujícího se psychofarmaky, často pod vlivem alkoholu, v podstatě promiskuitního. V knize defiluje hodně lidí "pravdy a lásky", je obnažen jejich privilegovaný životní styl. Je zcela evidentní, že tito "kamarádíčkové" se drželi a drží pospolu ještě dlouho po r.1989 a poskytovali si/poskytují nejrůznější "prebendy", které samozřejmě nemusejí být materiálního charakteru. Je vidět, čím je prolezlá česká společnost.
Mně zaujala pouze závěrečná pasáž knihy, kdy JV popisuje svoje cesty do JV Asie, zejména do Barmy (lokalitu dobře znám, tak proto). Mohla tomu ale věnovat více.
Stále se opakující korespondence mezi JV a VH je značně únavná, ale obsah výborně ukazuje na osobnostní nevyzrálost obou (byť je sama autorka psychoterapeutka). Poté, co si to přečtete budete kroutit hlavou, jak mohl být VH vůbec prezidentem této republiky. Morálně byl evidentně dost na štíru.
A teď mě "pravdoláskaři" kamenujte ! :-):-)

Lenka4
25. července

Skvělá je první část knihy o rodině a dětství. Druhá část, jejímž ústředním motivem je vztah k V. H., trpí zbytečnou rozvleklostí způsobenou částečným opakováním toho, co je uváděno v dopisech či denících. Třetí část - o práci - se zdá být poněkud roztěkaná, jakoby psaná narychlo. V "meditačním" závěru si autorka uspořádává své nitro. Tyto zkušenosti jsou nepřenosné, ryze individuální a proto obecně ne příliš přínosné. I přes nevyváženost knihy jako celku, jde o čtení zajímavé a hodně vypovídající, zejména o lidech z komunity kolem Hrádečku.

ladyka
14. července

Zvláštní kniha a ještě zvláštnější autorka. Přemýšlím,co bylo jejím záměrem. Podat dobové svědectví? Samoterepauticky si zrekapitulovat a jaksi zpracovat svou životní cestu? Od každého trochu? Na mě knížka působila jaksi nevyváženě. Byť se zdálo,že se snaží o hloubkové niterní pojetí, místy mi to připadalo spíše"po povrchu" a do prázdna,až neuchopitelné. Kvanta omílajících s prominutím nářků VH byla úmorná...místo toho bych uvítala více informací o práci autorky,která mi přišla jako člověk zajímavější než VH (jehož nejsem fanynkou,ale ani odpůrkyní). Také si kladu otázku,zda zveřejnění soukromé korespondence v takovém rozsahu je vůbec "košer". A ani nevím,zda mi autorka vlastně je či není sympatická.. Ale nad jejím elánem a činorodostí klobouk dolů!

Chesterton
26. března

Neusměrněná, neřízená střela se vrací do minulosti a nevzala si k tomu moudrou supervizi, která mohla napomoci protřídit balast a vydat alespoň trochu zralé vzpomínky. (Taky by pak nepoužívala třeba obrat péřové peřiny :o)

Žena s akademickým vzděláváním, co prošla školou docenta Skály a školou života na táborech dětí alkoholiků . . . by mohla být srovnanější. Prokázala trochu medvědí službu oboru psychoterapie, ale možná je to i dobře?

Největší soucit jsem s autorkou měla ke konci, když popisuje dětské "chození do kostela" v padesátých letech, reakci rodiny a následné tápání. Kdo ví, zda ji ezoterické období přivede k větší pravdivosti?
Kdo nečetl o moc nepřišel.
Od knih z Torstu čekám víc a lépe.
2/1

linda2125
05. ledna

Souhlasím s Nefernefer, poměrně přesně vystihla mé pocity z knihy.
Upřímná sebeterapeutická zpověď autorky se smířením na konci...

Není to žádné velké literární dílo, ale jsem ráda, že jsem ji přečetla.

"Když se přijme to, co je, přestane život tolik bolet."

DědaMráz
04. ledna

Tak jsem si půjčil lehké čtení na vánoční svátky, abych "věděl" o čem se před časem psalo. Souhlasím s "nefernefer", že první třetina je nejlepší, ale přijde mi, že tam bylo něco vynecháno ve vztahu k matce. Pokud jde o druhou "třetinu", tak ano píše se tam o VH, resp. cca z 50% jde o přetištění korespondence, ale to mediální divadlo kolem toho je přifouknuté. Ano VH z toho jako vztahový muž nevychází nic moc. Je tam výstižná věta: "Navzdory bouřím a pohromám stále usiloval o harmonii všech myslitelných protikladů." Poslední třetina (fakticky to třetina není, spíš 20%) je z literárního pohledu chaos.

1