Tulák po hvězdách

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Když vyplujete katamaránem z městečka Larkspuru, zanedlouho se objeví panorama San Francisca, jehož stříbřité věže pronikají mlhou, do které se většinou halí průliv Golden Gate. Vyhlížíte město, a nevšimnete si, že za vámi je San Quentin. Ve vězení zasazeném do rajské přírody se odehrává děj románu. Vězně – hrdinu románu tam nechávají ležet na podlaze ve svěrací kazajce celé hodiny i dny, ale on se naučí trápení uniknout tím, že se vydává na astrální pouť mnoha minulými životy. V převtělení do prehistorického jeskynního člověka bojuje o život, jako francouzský středověký šlechtic se s mečem v ruce účastní divokých bitev, jako holandský námořník před stovkami let ztroskotá na pustém pobřeží severní Koreje, žije osud římského vojáka v Ježíšově Jeruzalémě. Tulák po hvězdách oslavuje vypravěčství, jež pomáhá zapomenout na vlastní utrpení. Nabízí zdravý únik z reality. „Žít jen vzpomínáním je cesta k šílenství,“ říká hrdina. Člověk musí také umět zapomínat… Smír a tichá radost se dostaví, když si hrdina uvědomí, že ve všech svých životech vždy bojoval – a mnohokrát i zemřel – pro lásku k ženě. Pro ni zkrotil koně, ulovil mamuta i sklízel obilí: Přišel jsem k závěru, že nejvýznamnější v mém životě, ve všech životech, pro mě a pro všechny muže, byla, je a bude žena. Tak to bude, dokud hvězdy budou plout po obloze. Naši dřinu, hru idejí a fantazie, bitvy, pohled na hvězdnou oblohu a jakékoliv tajemství – všechno to převyšuje žena. Tulák po hvězdách náleží k nejlepším světovým románům, a to nejen pro svoje magické kvality. Kniha, kterou často přirovnávají k Hraběti Monte Cristo, propojuje téma reinkarnace s historickým dramatem i snahami o reformu společnosti a představuje strhující četbu také pro ty, kdo se zajímají o mimotělní zážitky duše nebo o spojení s minulými životy....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436166/tulak-po-hvezdach-CXn-436166.jpg 4.52444
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Leda
Orig. název

The Star Rover, 1915

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (409)

Kniha Tulák po hvězdách

Přidat komentář
Krukron
včera

Tak a je to konečně tady! Po tolika letech, jsem se dostal k této klasice. Chtěl jsem se vyhnout takovém tomu klasickému - tato kniha mi změnila život. Ono je to asi ale dost obtížné, protože mám po dočtení pocit, že tahle kniha mě opravdu změnila. Změnila mé vnímání spousty složitých životních otázek. Dokonce jsem si po dlouhé době musel při čtení vyhledávat postavy, které jsou v této knize a zasazovat je do skutečných lidí, podle nichž by to mělo být napsáno. Je to zkrátka pro mne opravdu silná kniha. Je jen pár podobných a stojí za to... za všechno.. za každou kapitolu.

terinka.tp
28. února

Kniha, jejíž stránky mi přišly nekonečné stejně jako doba strávená ve věznici San Quentin.


mataj
27. února

(audiokniha)
Velmi zajímavý příběh o vnitřní síle odsouzeného člověka, která mu umožní přežít i to největší utrpení. Víc se mi líbila část o skutečném životě ve věznici, než "vzpomínky" na minulé životy.

NikiGrouse
23. února

Téma velice zajímavé, ale vůbec se mi nedařilo se do knihy začíst.

ladyka
20. února

Na Tuláka jsem se chystala a těšila už delší dobu a teď jsem se k němu konečně dostala v rámci ČV. Poslouchala jsem audioknihu (ráda je poslouchám před spaním) a je to u audioknihy poprvé,co by mi asi sedla více četba než poslech. Tulák je komorní příběh, který na mě silněji dolehl až po přečtení.Při poslechu mě tulákovy výlety do minulosti nějak míjely, nepřipadaly mi příliš zajímavé a chvílemi jsem u nich dokonce usínala a pak se v ději musela vracet.Proto bych si knížku někdy raději přečetla v knižní podobě a dávkovala si příběh dle svého, hledala paralely a zkoušela si ho nechat zažít. U poslechu to proudilo příliš rychle a působilo roztříštěně. Naštěstí konec se správně zacyklil a celkový dojem zlepšil. Tak doufám, že příště už mě toulky aspoň trochu chytnou - i když je možné,že nikoli,když si tak pročítám komentáře některých čtenářů rozčarovaných vysokým hodnocením. Koncept příběhu se mi líbil a zaujal,jen to provedení a pojetí tuláka mi bohužel nesedlo tak,jak jsem čekala :(

Tozbee
19. února

Po dlouhé době klasika. A zklamání. Což mě upřímně mrzí... Knihu jsem dočetl včera a než jsem se rozmyslel, jak s úctou ke jménu a majestátu autora vyjádřím, proč jsem se s jeho dílem minul, překvapeně koukám, že o něco jadrněji (a trefněji) totéž právě vyjádřila předřečnice Metla. Za což jí velmi děkuji. Dokonce bych svých pět výtek seřadil stejně jako ona – tedy tu pátou připomínku vnímám jako nejméně problematickou a dokázal bych ji odpustit jako čistě žánrovou věc (byť podle mě poněkud kýčovitou).
Doplním alespoň jiný postřeh. Nemám dobrou zkušenost s anotacemi, které často zcela hloupě prozradí většinu děje, případně včetně zastřešující myšlenky. Proto je raději čtu až po přečtení knihy. A v tomto případě tedy zírám jak tele na nové vrata, co to nakladatel (nechci pátrat který) vypustil do světa. To je na pár facek. Správci DK by mohli celou anotaci označit jako spoiler.

Nočnípták
19. února

Pokaždé, když si přečtu nějaký vstřícný komentář k této knize, tak si říkám, že si ji nutně musím přečíst znovu. Četla jsem ji kdysi v mládí a vůbec se mi nelíbila. Říkám si, že jsem třeba na ni neměla vhodný věk. Přece není možné, když ji většina čtenářů opěvuje, že já na ni vzpomínám jako na nezajímavou a nudnou. Jenomže mám tolik plánů co chci přečíst, že tuhle stále posunuji na konec.

Teď, po přečtení komentáře od Metla jsem se uklidnila. Konečně má někdo z knihy stejné pocity jako já. Už se tím nebudu trápit. Rozhodla jsem se ji znovu nečíst, když k tomu vlastně nemám chuť.
Čtenářce Metla za ten komentář moc děkuji. Nad těmi body jsem si teprve pořádně uvědomila, co mi na té knize tenkrát tak vadilo. A určitě by vadilo i dnes.

Metla
19. února

Do prd... chci říct: jemináčku, co se to děje? Nestává se mi zase tak často, abych se naprosto minula s názory čtenářů, jejichž komentáře pravidelně sleduji a slouží mi coby (obvykle spolehlivý) indikátor, do čeho se pustit / čemu se vyhnout. Zatímco u nějakého thrilleru pro ženy nad rozdílnými dojmy mávnu rukou, holt mi chybí buňky na knihy pro něžnější část lidstva, ovšem u opěvované klasiky se cítím jako absolutní mimóza. Mám vážně až tak zpřeházená kolečka? Já sice rozumím Londonově poselství o síle vůle, vítězící nad tělesnými útrapami a státní tyranií; mocný lidský duch překlene celá tisíciletí, tělo je nepodstatná schránka pro cosi mnohem trvalejšího. Pochopeno. Asi. Přesto jsem se textem prodírala téměř s nechutí, hned uvedu důvody.
1) Černobílost. Vzdělaní, charakterní trestanci versus tupí, sadističtí dozorci pod vedením Arcipadoucha. Občas to klišé zbaštím i s navijákem (např. Vykoupení z věznice Shawshank), ještě raději však mám neotřelý pohled, kde jsou hodní a zlí zastoupeni na obou stranách jaksi rovnoměrněji (Zelená míle).
2) Nesympatický hlavní hrdina. „Jsem vždy výjimečný, dokonalý chlap a děje se mi hrozné bezpráví jen pro tu maličkost, že jsem zamordoval kolegu. Ale bylo to z lásky a kvůli vrozenému vzteku, to snad ani nestojí za řeč. Pro mou inteligenci mi zhovadilci placení státem (často opakovaná fráze) nelidsky ubližují. Všichni mi ubližujete podporou tohoto systému.“
3) Nevěrohodnost zápletky s dynamitem (příliš vykonstruované a děravé) + nevěrohodnost veledlouhých rozhovorů vedených na dálku klepáním na zeď.
5) Halucinogenní New Age pindy o minulých životech, převtělování a tak dále. Já to nevylučuji, akorát se podobné tématice raději vyhýbám, nebaví mě teorie založené na víře. Svůj zájem ukojím, až nastane můj čas – snad za nejméně čtyři desetiletí zdravé existence. Na druhou stranu, povídky pro mě představovaly čtivější části než dotčené stížnosti mučeného vězně.
Omlouvám se za svou upřímnou kritiku všem, pro které je „Tulák po hvězdách“ kult, bohužel jsem pro jeho četbu zřejmě netrefila správný věk, správnou náladu, správné cokoliv. Jak hodnotit? Tři hvězdy by naznačovaly převažující klady... je mi líto, u mě ne.

1 ...