Veru.Viti komentáře u knih

Kniha mě překvapila. Pouštěla jsem se do ní s nejistým očekáváním. Fantasy jsem nikdy nečetla a vůbec to není můj žánr. Ale na tuhle knihu jsou tak krásné recenze, že ji jednou donesla z knihkupectví domů. Ráda čtu knihy od českých autorů, takže jsem koupila rovnou oba díly. A jsem nadšená. Styl psaní mi opravdu sedl. Parádička.

7 13.03.2019

Vůbec jsem nevěděla co čekat. O to více jsem byla překvapená. Kniha se čte úplně sama. Měla jsem ji přečtenou během jednoho dne. Tři časové linie, které dohromady dávají ucelený příběh. Není to asi čtení úplně pro každého. Věřím, že to mnoha lidem nesedne. Já sama bych nečekala, že mě příběh takto chytí i přes téma duchařiny. Stalo se a knihu s klidným srdcem doporučuji.

4 13.03.2019

Kraťounká knížečka pro všechny milovníky koček. Skoro bych vsadila boty, že všichni, kteří mají čičinu doma budou přes polovinu knížky jen přikyvovat. Já absolutně nechápala, kde máme ty kamery a jak je možné, že celá kniha popisuje naši kočku. Milovníci koček určitě nebudou litovat. Doporučuji.

3 07.03.2019

Vůbec jsem nevěděla, jak knihu ohodnotit. Celá kniha je napsaná velmi čtivě. Bavila mě snad každá stránka a čtení jsem si užívala. Jenže pak přišla ta poslední kapitola, a to na mě bylo nějak moc. Jako nebylo to úplně špatně, ale ... Kdybych hodnotila knihu bez poslední kapitoly, tak jednoznačně plný počet. Takto jsem váhala mezi 3* a 4*. Každopádně čtení absolutně nelituji.

1 25.02.2019

Moje první Odeon kniha a jsem ráda, že jsem na doporučení sáhla zrovna po této. Moc se mi to líbilo. Od začátku víte, že se tři příběhy propojí a s radostí hltáte každý další střípek příběhu. Tohle se mi moc líbilo. Jsem ráda, že se kniha obešla bez zbytečných kýčů a že nebyla uměle protahována. Doporučuji.

5 19.02.2019

Příjemná odpočinková kniha. Stoletý stařík byl pro mě jednoznačně lepší, ale pan Jonas Jonasson si drží svůj styl humoru, takže pokud se Vám nějaká jeho kniha líbila, tak se nemusíte bát zklamání. Už teď se těším na další knihu tohoto autora.

4 19.02.2019

Tak tohle evidentně nebylo pro mě. Očekávala jsem, že se při jednotlivých stránkách zamyslím, něco mi to předá a já nezvládnu přečíst celou knihu na jeden nádech, protože to bude prostě silný. A ono vůbec. V podstatě to obsahovalo jen různé metafory pro sexuální praktiky a všude kolem spoustu chlupů. Krom pár "básní", které jsem si označila mi to celkově přišlo jako zbytečná kniha.

5 19.02.2019

Nejde se ubránit srovnání s knihou Ta přede mnou. Tu jsem hodnotila čtyřmi hvězdičkami, takže tuto musím jen třemi. Kniha byla podle mě hrozně překombinovaná. Nejen dějem ale i styly. Bohužel jsem ani jedné z postav nevěřila. Snažila jsem se, ale knize se nepodařilo mě vtáhnout do děje. Překombinovaný mi přišel i styl, kterým je to psáno. Chvíli obyčejná přímá řeč, chvíli scénář, chvíli od sebe osoby v dialogu oddělovalo tučné a netučné písmo. Báseň se jednou psala normálně a podruhé v jednom řádku, přičemž verše oddělovala lomítka. Vím, že se to bude lidem líbit. Já taky čtení vyloženě nelituji, ale Ta přede mnou jednoznačně vede.

5 15.02.2019

Kniha na mě čekala snad půl roku. Byla mi strašně doporučována a já u takových knih mám pak strach, abych nebyla zklamaná. U Tatérky jsem nebyla. Líbily se mi postavy, zápletky i děj. Posledních asi 80 stránek jsem zhltla na jeden nádech a knihu prostě nebyla schopná odložit. Musela jsem vědět jak to dopadne.

4 13.02.2019

Pro mě již třetí kniha od tohoto autora. Britt-Marie mě bavila. Je pravda, že se tam některé fráze opakují až příliš často a Muž jménem Ove se mi líbil určitě více. Nic to ale nemění na tom, že Fredrik Backman je pan spisovatel. Vždy si vybere naprosto jedinečného hlavního hrdinu, kterého na začátku knihy fakt nesnášíte. Britt-Marii někde potkat, tak jí také povím, že je to "nerudná babizna". Ale v průběhu čtení se dozvíte mnoho dalších skutečností, díky kterým ani nevíte jak, najednou hlavním hrdinům fandíte a vlastně je máte rádi.

5 13.02.2019

Hrozně dlouho jsem se bála začít číst. Slyšela jsem tolik kladných hodnocení. Moc jsem se bála, že nakonec budu zklamaná. Ale to se nestalo. Babičku jsem četla asi před půl rokem a líbila se mi. K Ovemu jsem se dostala až teď a jsem nadšená. Na mnoho stranách jsem se dokonce smála nahlas. Opravdu jednoznačný plný počet a doporučuji.

8 11.02.2019

Kniha se mi líbila. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Nejvíce mě bavil příběh Pandy. Prožívala jsem s ní vše a smála jsem se jejím sarkastickým poznámkám. Příběh Marie mě nerušil a připadal mi naopak velmi čtivě napsaný. Potíže rodičů mě bavily velice. Je pravda, že bych takovou matku nechtěla ani za zlaté prase, ale četlo se o tom dobře. Jediné malé mínus vidím v chybce ve jménu. Na začátku je profesor Jan a později Tomáš. Ale knihu jednoznačně doporučuji. Příjemná oddechovka.

1 05.02.2019

Za mě to byla parádička. Rychlá knížka, humor je přesně šálek mého čaje. Smála jsem se i na hlas a jsem spokojená. Moc se mi líbilo originální pojetí posmrtného života. Určitě doporučuji.

6 04.02.2019

Kniha se mi líbila. Ten nápad je originální a líbilo se mi, že se po chvíli čtení člověk dozví odpovědi na otázky, které má od prvních kapitol. Kraťounké kapitoly, ve kterých se střídají naši hlavní hrdinové. Na začátku jsem se malinko ztrácela, ale po pár kapitolách se člověk ta jména naučí a už to nedělalo sebemenší problém. K plnému počtu mi něco malinko chybělo, ale čtení určitě nelituji.

4 04.02.2019

Tato sbírka povídek mi přišla opravdu rozkošná. Moc se mi líbily ilustrace, které se v knize nacházejí. Jsou to krátké povídečky / pohádky spíše pro děti, převážně s vánoční tematikou. Pro mě to byla taková jednohubečka - předkrm před tím, než se pustím do Zeměplochy Terryho Pratchetta.

29.01.2019

Když si uvědomíte v jakém roce je kniha napsaná, tak snad nejde hodnotit jinak než plným počtem. Opravdu neuvěřitelné. A ten jazyk? Nekonečné množství synonym. To bylo tak krásné tuhle knihu číst. Opravdu doporučuji. Ano, kniha je asi malinko depresivní, na druhou stranu řeč, která je použita vám to bez pochyby vynahradí.

14 28.01.2019

Tohle mě moc překvapilo. Knížka mlaďounké české autorky. To jsem si prostě musela přečíst. Nemyslím si, že by to byla kniha pouze pro děti a mládež. Podle mě by si ji měl přečíst naprosto každý. Překvapila mě nekonečná slovní zásoba, kterou Anička ve své knize použila. Kniha obsahuje i radu pro všechny, kteří nějakou depresí trpí. Je potřeba o tom mluvit.

3 28.01.2019

První díl se mi asi líbil malinko více. V tomto na sebe povídky už tolik nenavazují. Kromě dějové linky psaní knihy jsou to jen různé příhody, které se Bobovi a Jamesovi staly. Každopádně je to moc příjemná oddechovka pro milovníky kočiček. Kocoura Boba bych také nenechala na chodbě a s radostí bych se ho ujala :)

4 28.01.2019

Já vůbec nevím, co napsat. Celé téma a jazyk, kterým je kniha psaná se mi tak líbily. Žádné přirovnání se tam dokola neopakovalo, jako to bývá v knihách. Téma a jazyk bych bez váhání ohodnotila plným počtem. Co mě ale vadilo bylo, jak byla kniha hrozně rozvleklá. Tak pomalou knihu jsem snad ještě nečetla. A další věc bylo přerušování přímé řeči. Tři věty v dialogu a stejně je autor přerušil nedůležitým popisem hnědého ptáčka, který přiletěl na okno a hýbal hlavou. To působilo tak rušivě. Ve chvíli, kdy jsem se těšila, že se něco bude dít, tak následoval dvoustránkový popis košilky, kterou měl na sobě Einar při svém křtu. Hrozně mě to mrzí.

2 28.01.2019

Tak tohle se prostě nepovedlo. Děj sám o sobě by mě vůbec neurazil, ale styl, jakým to bylo napsané? To jako vážně? Některá slovní spojení jsem fakt nebyla schopná rozklíčovat. Co tím jako autor chtěl říct? Tohle se za mě určitě nedoporučuji.

19.01.2019