verense komentáře u knih

Je to pěkná detektivka, kdy motiv k vraždě mohl mít naprosto každý, ale pozornému čtenáři neuniknou indicie, které okruh podezřelých radikálně zužují. Četlo se mi dobře, ale osobně si myslím, že má autorka na kontě lépe propracovaná díla. Tady mi přišlo, že se "malé šedé buňky" zas až tak namáhat nemusely, a je skoro až škoda, že tak dlouho plánovaný a promýšlený zločin byl tak rychle odhalen.

3 14.05.2018

Po delší době jsem si zase s chutí početla, tyhle psychologické thrillery mám ráda, ale musí mít hlavu a patu, což tato kniha má. Čtivé, napínavé, vykreslené postavy, u nichž dát na první dojem by bylo hrubou chybou. Osobně bych v takovém baráku bydlet nechtěla ani zaboha, natož abych se dobrovolně stala loutkou podle něčích pravidel. Nicméně o některých dotazníkových otázkách dumám ještě teď, a stejně tak se mi honí hlavou myšlenka, že zbavení se nepotřebných věcí může být leckdy skutečně k duševnímu prospěchu. Rozhodně kniha, o které budu ještě chvíli přemýšlet.

5 03.05.2018

Na začátku jsem si říkala "sakryš, to bude dobré", a už jsem se viděla, jak píšu nadšený komentář a doporučuju knihu širému okolí. Jenže postupem času mé nadšení tak nějak opadávalo, byť je kniha dost čtivá. Historické linie byly zajímavé, zejména o padělání knih jsem si početla s chutí, ale soudobá linie Petera Byerlyho se pro mě postupně stávala trochu utrpením, neboť na mne působila až kýčovitě (je poznat, že je autor Američan). A musím říct, že mne to i mrzelo, protože námět má veliký potenciál a Lovett určitě psát umí. Dám mu ještě šanci.

1 29.04.2018

Krásný suchý britský humor o nepříliš veselých věcech. Situace k zasmání, situace k zamyšlení, situace, které ve vás vyvolají smutek. Plus jako bonus něco málo z lingvistiky (i když pro mne tento obor není to pravé ořechové, ale aspoň jsem si zase o něco rozšířila obzory). Moc ráda se k autorovi ještě vrátím.

2 27.04.2018

Opět se mi potvrdilo, že bestsellerem se nestává kniha, která je skutečně dobrá, ale kniha, která má skutečně dobrý marketing. Už jsem se odnaučila od bombasticky vychvalovaných knih očekávat něco lepšího než průměr. Dívka ve vlaku není špatná, základní myšlenka má něco do sebe, pohled do hlavy alkoholika byl rozhodně zajímavý. Navíc mám ráda knihy s více vypravěči, jenže tady jsou všechny tři postavy psané na jedno brdo, že jsem se občas ztrácela v tom, jestli vypráví Rachel, Megan či Anna. A chyběla mi tam aspoň jedna trochu sympatická postava, na jejíž objevení na scéně bych se mohla těšit. Takhle řadím Dívku ve vlaku do kategorie "Tak jsem to taky přečetla" a zatím nějak nemám chuti se k autorce vracet.

21 23.04.2018

Opět pěkná detektivka, čtivě napsaná, hlavní hrdina sympaťák, který má všech pět pohromadě, ale přitom to není žádný nezničitelný superman. Další pohled do rozmanitého zákulisí dostihového sportu, kde o zločinné úmysly rozhodně není taková nouze, jak by si nezúčastněný pozorovatel myslel. Osobně ubírám jednu hvězdu za scénu v Cranfieldově domě, které mně příliš nesedla, a kdyby to šlo, tak půl hvězdy za to "skandální a dekadentní tajemství", které v době vydání knihy jistě působilo rozruch, ale dnešní ho čtenáře vyvede z rovnováhy už jen těžko. 3,5*

1 17.04.2018

Pokud jste dosud nepolíbeni knihami Dana Browna, patrně ve vás kniha vzbudí větší nadšení, než kdybyste přečetli vše, co dosud z pera tohoto autora vyšlo. Já patřím do té druhé skupiny, a tak už mne nejnovější dobrodružství profesora Langdona nechává poněkud chladnější. Hlavní hrdina se k dramatické situaci dostane jak slepý k houslím (zase), sekunduje mu krásná žena (zase), udivuje nás svou eidetickou pamětí (zase), tématem je věčný (a vděčný) rozpor mezi vědou a náboženstvím (zase) a konec je takový nemastný neslaný ve stylu "hlavně nikoho moc nenaštvat" (zase). Co u Browna oceňuji, je čtivost jeho děl (ani nevíte, a najednou jste v půlce knihy), poutavý místopis a poctivá snaha přiblížit čtenáři vědeckou problematiku tak, aby ji pochopil i laik. Leč omáčka okolo už začíná být poněkud stereotypní, takže odvodit si kdo, co, jak a proč není zas tak těžké. Přesto jsem ráda, že jsem Počátku ten čas věnovala a zase si o něco rozšířila obzory.

6 03.04.2018

Mnohem více nadpřirozena - to bylo první, co mne při čtení druhého dílu o kapitánovi Báthorym napadlo. A taky to, že k sobě Kornel v ostatních postavách dostal vyrovnané spolu/protihráče. Umístění do Orientu mi nevadilo, naopak - kolikrát jsem měla chuť otevřít mapu a studovat, kudy se nezvyklá skupina našich hrdinů ubírala a jak to tam dnes vypadá. Za tohle a naprosto okouzlující Kornelův humor dávám 4 hvězdičky - k té poslední mi tam chybí ono příslovečné posazení se na zadek s otevřenou hubou. Ale není všem dílům konec, tak chutě na pokračování!

5 01.04.2018

Fantasy na pozadí reálných historických událostí, čtivá, s hlavním hrdinou, kterému v jeho úsilí chtě nechtě držíte pěsti. Ovšem děj není pro slabší povahy, protože usekaných hlav, vyhřeznutých střev a šplíchající krve je zde přehršel - asi bychom nenašli kapitolu, kde není nějaká mrtvola... Je prostě válka a ve válce padají hlavy (o to víc je pak člověk vděčný za to, že žije tady a teď). I když se Juraj Červeňák prozatím neřadí mezi mé srdcové záležitosti, další díly série si určitě přečtu. Jen mne trošku mrzí, že nemám možnost si vzít do ruky originál, v té slovenštině by řada věcí zněla určitě líp.

4 28.03.2018

Moje první detektivka z pera otce a syna Francisových, a nebyla to šťastná volba. Jednak mě problematika sázení nedokázala plně zaujmout, jednak jsem leckdy nechápala jednání hlavního hrdiny. Odhalení rodinného tajemství mi přišlo laciné, konec přeslazený. K tomu jsem "zmlsaná" překlady starších děl samotného D. Francise od Jaroslavy Moserové, se ke kterými se překlad Vyrovnaného účtu měřit nemůže. Sečteno podtrženo: velmi průměrná detektivka, kterou jsem dočetla spíše z povinnosti a úcty ke staršímu z autorů, ale hlubší dojem ve mně nezanechala. Příště si vyberu pečlivěji.

2 05.03.2018

Historické romány, notabene české, patřily ani nevím proč vždycky na okraj mého čtenářského zájmu. A jsem ráda, že jsem se díky Čtenářské výzvě 2018 mohu své čtenářské preference poopravit minimálně o díla Nadi Horákové. Ženy na pranýři jsou psané velmi čtivě, i když ze začátku jsem se chvíli orientovala v postavách (a přiznám se, že jsem poněkud rezignovala zapamatovat si všechny ty příbuzenské propletence), a také v některých dobových výrazech. Jsem ráda, že nežiju ve 14. století a manžel si se mnou nemůže jednat, jak se mu zlíbí, neděsí mne inkvizice, nemusím se bát, že zemřu na spálu. Za chyby v textu ubírám jednu hvězdu, ale k autorce se určitě ještě vrátím, protože příběh vystavěla velmi pěkně a uvěřitelně.

2 24.02.2018

Zakončení celé trilogie o Fionavaře, ve které dojde k rozhodující bitvě mezi zlem a dobrem. Opět velmi výpravně napsáno, i když někdy mám dojem, že se autor zamyslel a řekl si: je to poslední kniha, tak co bych tam tak ještě nacpal (viz např. Rakothův drak...). Takže souhlasím, že něco málo proškrtání by nebylo na škodu. Osobně mi už od předchozího dílu nesedí zakomponování artušovské linky, a také Darienovy myšlenkové pochody jsou místy poněkud zvláštní, když si vezmete, jak je starý. Ale to holt je neduh rané tvorby, a člověk musí přimhouřit oko. Celkově je celá triogie velmi zdařilá a určitě se k autorovi ještě vrátím.

22.02.2018

V druhém díle octneme ve Fionavaře na prahu války. Hlavní postavy nám krystalizují, některé otázky jsou zodpovězeny, jiné se objevují. Opět napsáno poutavě, navíc už člověk ví, jaký styl vyprávění čekat. Osobně mi však ne úplně sedlo začlenění Artuše, Lancelota a Guinevry, byť se autor snaží, aby hlavní těžiště stále zůstalo na dosavadních postavách. Dala bych 4.5 hvězdy, kdyby to šlo. :-)

1 18.02.2018

Pro mě krásná fantasy, ze začátku mi chvilku trvalo zorientovat se v postavách a příběhu samotném, ale pak jsem se nemohla odtrhnout. Samozřejmě jsou zde podobnosti s díly jiných spisovatelů daného žánru, ale nemůžu říct, že by mne to nějak iritovalo, zase je tam řada originálních myšlenek, které to vyváží. Je zde důraz na myšlenky a emoce hlavních hrdinů, které ozřejmují jejich činy, některé jsou pochopitelné více, některé méně. Část otázek zůstává nezodpovězena, uvidím, zda se odpovědi dozvím v následujících dílech trilogie.

1 12.02.2018

Stylem vyprávění je to zajímavá netuctová detektivka - krátké věty připomínající spíše filmové záběry než knihu, myšlenky oběti provázející vyšetřování. Přidejte vcelku sympatický vyšetřovací tým, kde si nikdo nepotřebuje dokazovat, že je lepší než ostatní. Brutální a nepochopitelný zločin na slabším jedinci, který vyvolává nesouhlasné emoce. Kapitoly, které pro mne jako pro milujícího rodiče vždycky budou velmi těžko stravitelné (ať už v knize, či v realitě). ALE! Pak je tu postava samotného vraha a to pro mne bylo velké zklamání. Já prostě nemám ráda, když spisovatel zvolí cestu psychicky narušeného člověka, kterému prostě jednou "rupne v kouli". Mám pak dojem, že autor se do příběhu tak zamotal, že není schopen vymyslet jiný motiv, než nějaké bludné představy ve vrahově hlavě, protože nic jiného už by nedávalo smysl. Proto pro mne vždycky zůstane na vrcholu detektivního žánru A. Christie, D. Francis či D. Sayers a jim podobní, jejichž vrazi jsou zcela příčetní a vraždí z lásky, pomsty či pro peníze. Což jsou motivy, pro které by leckdy ke zločinu sáhl téměř každý.
Neříkám, že Mons Kallentoft píše špatně, ale mne k přečtení dalších dílů s Malin Forsovou nenalákal.

1 05.02.2018

Je to čtivé, z části veselé, z části romantické, z části velmi smutné. Jsem ráda, že si autorka odpustila cukrkandlový konec, který by z knihy udělal tuctovou harlekýnku. A hrozně ráda bych naživo viděla Louisin šatník. :-D
Z knihy si odnáším jeden hlavní dojem: že často máme tendenci dirigovat jiným život, aniž bychom se doopravdy zajímali o to, co ten druhý cítí a chce. A že ne vždy je náš názor pro druhého to nejlepší.

4 03.02.2018

Pro mě je tahle kniha tak někde na rozhraní - některé historky mi přišly vtipné, u některých jsem se ptala "Proboha, proč?". Nebýt čtenářské výzvy 2018 (Kniha o jídle), asi bych ji odložila a nejspíš ani nedočetla. Holt se autorův humor s tím mým protíná jen v málo bodech, aby mi jeho dílo důkladněji polechtalo bránici.

1 31.01.2018

Autorku už mám vyhlédnutou delší dobu, tohle byla moje první kniha od ní. Vzhledem ke komentářům jsem neměla nějaké přehnaná očekávání, a myslím, že to bylo dobře. Není to špatná kniha, kterou byste znechuceně odhodili jako ztrátu času, spíš bych ji zařadila mezi takové ty oddychové, které si s sebou zabalíte na letní dovolenou, když nechcete číst nějaký bezduchý škvár. Je zde postupně odhalované tajemství, dost romantiky, krásné líčení přírody, trochu dramatu a 100% happyending, který by se v reálném životě takhle hladce nepřihodil. Osobně mám trochu problém pochopit některé Lisiny myšlenkové pochody a jednání, a těžko se kdy octnu v její kůži, abych mohla srovnávat (díkybohu). Tudíž mi nezbývá než se vrhnout na autorčina díla a doufat, že některé ve mně zanechá hlubší a trvalejší dojem, než Stříbrná zátoka.

3 17.01.2018

Moc hezký střípek ke kouzelnickému světu Harryho Pottera, klidně by tam mohlo být pohádek víc. Komentáře Albuse Brumbála dodají další náhled, ale bez poznámek pod čarou bych se obešla - zbytečně mne rušily ve čtení a přišly mi často i zbytečné. Podle mne po Bajkách sáhne z 99% čtenář, který je se už obeznámen se ságou o HP, tak nic dovysvětlovat netřeba. ;-)

6 14.01.2018

Dick Francis má tu schopnost vykreslit hlavního hrdinu tak, že prostě neodoláte a fandíte mu, aby padouchy poslal tam, kam patří. V tomhle příběhu se navíc dozvíte i pár věcí z umělecké tvorby skla (ve mně osobně to vzbudilo chuť jít na exkurzi do nějaké sklářské dílny...). Vzhledem k tomu, že videokazety jsou v dnešní době už passé, tak mi místy zápletka přišla trochu úsměvná, ale jinak je příběh vystavěn pěkně, s úměrnou dávkou napětí a akce (litry krve ovšem nečekejte, na to jsou jiní odborníci). Celkově hodnotím jako dobrou oddychovou detektivku, i když si troufám tvrdit, že mezi Francisovými díly jsou zajímavější kousky.

2 10.01.2018