Nejtišší trest

od:

Nejtišší trest

Vtipný, čtivý a velice lidský příběh profesora literatury Desmonda Batese, který se nechal předčasně penzionovat. Spokojený ale není: chybí mu univerzitní rutina a studenti. Zatímco mladší manželka prožívá ohromný kariérní úspěch, Desmond se pozvolna propadá do samoty, kterou provází i nastupující hluchota. Když ještě dobře slyšel, často toužil po tichu. Jenže teď ticho skoro nesnáší, protože kdo neslyší, tomu nikdo nenaslouchá. Neustále se stává, že přeslechne, co mu jeho protějšek sděluje a často odpovídá na úplně jiné otázky, než které byly položeny. Z tohoto základního rámce pak vyplývá tragikomičnost situací, do nichž se Desmond dostává a kouzelným způsobem také „vykroutí“. Nejnovější kniha britského romanopisce vypráví o nejdůležitějších lidských vlastnostech: schopnosti mluvit a naslouchat a tím také o krok uniknout blížící se smrti. Richard Podaný byl za překlad díla nominován na cenu Magnesia Litera, kterou také získal....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/33_/33346/nejtissi-trest-bwE-33346.jpg 4.249
Originální název:

Deaf Sentence (2008)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Mladá fronta
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (11)

Přidat komentář
magnolia
30. dubna

Některé knihy (a autoři) na mě trpělivě čekají, až přijde jejich čas - a potom nastane ten úžasný pocit při čtení, kdy vám postavy připadají skutečné a blízké a těšíte se na každé setkání s nimi. Tak se mi to opět stalo tento víkend a bylo to krásné, veselé, dojemné, lidské... vše přesně dávkované a dokonale vyjádřené. Potěšil mne ukázkový anglický humor, ale stejně tak vážné situace, zde podané neobyčejně citlivě. Jsem ráda, že úvodní linie s Alex byla jen jednou z mnoha, ne tou hlavní. Nenapadá mě žádná podobná kniha, ovšem u počátečních humorných pasáží s otcem Desmonda, jsem si hned vybavila seniora Berta Baxtera z Deníku Adriana Molea. A forma deníku je tady občas střídaná jinou formou vyprávění - poprvé, když se to stane, to autor/Desmond uvádí přímo neodolatelně: "Pocítil jsem, že se mě zmocňuje záchvat vyprávění ve třetí osobě." Děkuji autorovi a panu překladateli za literární zážitek.

verense
27. dubna

Krásný suchý britský humor o nepříliš veselých věcech. Situace k zasmání, situace k zamyšlení, situace, které ve vás vyvolají smutek. Plus jako bonus něco málo z lingvistiky (i když pro mne tento obor není to pravé ořechové, ale aspoň jsem si zase o něco rozšířila obzory). Moc ráda se k autorovi ještě vrátím.

Kexina
02. února

Podle popisu jsem od knihy čekala trochu něco jiného, zejména více humorných situací, které způsobuje nedoslýchavost. Oproti očekávání je příběh až na výjimky docela vážný a někdy nutí k zamyšlení. Příběh s postgraduální studentkou je pak trochu nastavovaná kaše, ale pokud celý příběh čtenář pojímá jako čtení soukromého deníku, lze přijmout i tuto část.

simonit
24.08.2017

Zpočátku, než jsem se začetla, mě příběh příliš nezaujal. Postupně mě však začal více bavit a nakonec se knížka ukázala být velmi zajímavou. Možná spíše než klasický příběh byly v knize popisovány různé krátké příběhy a životní situace hlavního hrdiny, nahluchlého profesora lingvistiky, již v důchodu. Doporučuji těm, co mají rádi satiru - příběh je lehce podobný Saturninovi :)

Margarybka
07.05.2017

Citlivě a laskavě napsané, Lodge zůstává věrný svému osobitému humoru, zároveň zde jde hlouběji do popisů vnímaného. Svět stárnutí, postupující hluchoty, postoj ke smrti v deníkové formě autor osvěžuje střídáním er-formy a ich-formy. Rozhodně zajímavé čtení.

Bulba
29.04.2017

Typická Lodgeova kniha - jsou v ní místa, při nichž se člověk směje a také místa docela smutná. Po jejím přečtení jsem více pochopil, že vada sluchu znamená hlavně jisté sociální vyloučení - v prvé řadě neschopnost sledovat hovor více lidí. Všechny knihy tohoto autora, které jsem četl, se mi líbily.

Hanka_Bohmova
08.10.2016

Moc dobrá knížka o stárnutí, smrti a mezilidských vztazích. U některých odstavců jsem s úctou pomyslela na překladatele - to musela být práce!

Bilky
02.11.2015

Vynikajúci román, celú dobu som mal pocit že situácie a trapasy sú neuveriteľne plasticky a reálne vykreslené! Až po prečítaní som sa dozvedel, že autor si skutočne podobný "trest" odžil.
LODGE je tu ako vždy zábavný a jeho suchý humor prechádza viac ako inokedy (v porovnaní s jeho univerzitnými románmi) častejšie do cynizmu. Ale vzhľadom k hlavnému hrdinovi je to pochopiteľné. Jedinou kritikou je bohužiaľ slovenský preklad, po pár kapitolách som si kúpil českú verziu NEJTIŠŠÍ TREST, lebo v slovenskom AKO PROSÍM? sa polovica narážok a krásnych dvojzmyslov úplne vytráca :(

Odporúčam: všetkým, ktorí môžu ironický anglický humor - najmä mladším ladies ako dezert po čaji o piatej, starším gentlemanom k whisky po večerných news a tým najstarším ročníkom ku knihe jedine lupu or braillovo (čítaj brejle-ovo) vydanie ;) 89%

Leanne
09.06.2015

Knížka mě příjemně překvapila. Nevěnuje se zrovna veselým tématům a životním situacím, ale i tak je psána příjemným stylem, nepůsobí depresivně, místy je i humorná. Knížky Davida Lodge mám ráda, tahle je trochu jiná než ostatní jeho knihy z univerzitního prostředí, za mě stojí za přečetení. Pokud ale očekáváte třeskutý humor, budete asi zklamáni.

simonabr
08.01.2015

V knize jsem našla mnohem víc než jsem původně čekala (trochu humoru a popis pocitů nad zhoršujícím se sluchem), ale spoustu krásně popsaných životních situací (partnerské, rodinné i pracovní vztahy, staří a nemocní rodiče, vlastní nemoci, sex...), nad kterými člověka přinutil se zamyslet a vžít se do jeho situace, vše bylo doplněno humorem, takže to nepůsobilo smutně nebo depresivně.
Moje první knížka od autora a rozhodně ne poslední.

rose
09.01.2012

Jaké to je postupně ztrácet sluch... tohle téma mě (bohužel) hodně oslovuje. A anglický univerzitní román mám ráda. Tady je veliká spousta slovních hříček, překladatel si určitě hodně užil. A na konci jsem i zaslzela.