VeDny komentáře u knih

Přiznávám, že kniha mě nalákala na krásné ilustrace a kvalitní zpracování, srdíčko bibliofila zaplesalo. První rozhovor se ve vyčerpávajících detailech zabýval vzdělávacím systémem, ovšem já se nemohla odtrhnout a přečetla jsem pět rozhovorů najednou. Rozhovor o drogách a nočním životě mi přišel nejbizarnější, nejvíc mě šokoval. Ovšem i ostatní byly velmi silné a příběhy o nekončícím hladu, bídě, útlaku a strachu mě nutily naprosto nekompromisně přehodnotit vlastní banální problémy.
Kniha je velmi čtivě napsaná, otázky jsou voleny zajímavě a erudovaně. Výběr sedmi lidí určitě nemůže vystihnout plně celou společnost, ale výběr byl tak rozmanitý, že jsme nahlédli do mnoha různých problematik, společenských vrstev i období, což je na 250 stran textu opravdu výkon.

8 27.01.2022

Dlouho jsem odkládala, ale nakonec přečteno za dva večery. Prostředí blat, ponurých vršků a téměř vybydleného zámku mi učarovalo, stejně jako styl vypravování, který měl opravdu rychlý spád a nezabředával do zbytečností. Už jen z popisu první smrti jsem měla husí kůži, autor uhodil na mé nevětší noční můry. Příběh pěkně zamotaný, ve finále přehledně rozpředen.
Akorát vydání od XYZ typograficky zklamalo. Některé kapitoly (s dopisy a deníkovými záznamy) byly nasázeny tak špatně, že se rychlost mého čtení značně zbrzdila, stejně tak upadala pozornost, nehledě na typografické chyby. Takže za sebe tohle jedno konkrétní nemůžu doporučit. Jinak příběh od Doyla to byl můj první a ten plně doporučuji.

8 01.01.2022

Ke knížce jsem se dostala po několikaletém čtenářském bloku pouze díky přenádherné obálce... a jsem za tu náhodu neskonale vděčná. Bohužel jsem si nevšimla, že série navazuje na sérii Griša, to jsem si uvědomila, až jsem shlédla seriál, přičemž jsem byla v polovině Šesti vran... to mi připravilo jeden nenápadný, ale velmi podstatný spojler, který nejspíš vyzrazuje rozuzlení celé trilogie Griša... každopádně... :D
Na začátku jsem měla problém se začíst, jelikož jsem neznala svět a jeho obyvatele. Autorka sice pracovala s tím, že čtenář nemusí číst předchozí trilogii, každopádně i tak jsem měla pocit, že trochu tápu. Každopádně se to brzy vyjasnilo, děj měl rázem jasný tvar a já otáčela nedočkavě stránky až do konce. Musela jsem se hlídat, abych nepřeskakovala věty a vychutnávala si veškeré detaily, tak napnutá jsem byla.
Nejvíc se mi zamlouval styl podávání nových informací. Jsou knihy, které vám to rovnou nasypou v úvodní kapitole (třeba takový Naslouchač), ale pak jsou zde takovéhle, které informacemi nezahlcují, pěkně přirozeně je dávkují a nechávají tak na každé postavě závoj tajemství.
Oceňuji taky celou akci v Ledovém paláci. V podobně laděných knihách jsem sice zvyklá na mnoho nebezpečenství, ale Bardugo vše popsala svižně, ve všech detailech, vyhnula se prvoplánovým překážkám a já nepřečetla knihu s klidem, že se z toho určitě dostanou... protože jsem nedokázala odhadnout, co se stane příště.
Naštěstí mám v knihovně rovnou druhý díl. :)

8 05.06.2021

Jedna z mých srdcovek. Od FSF jsem četla vesměs všechno, ale Gatsby je nejuchopitelnější, nejzajímavější a film je taky skvělý. Četla jsem ho roky zpátky, ale dodnes si sem tam vzpomenu na nějakou pasáž a usměju se. Z nějakého důvodu se velmi často přistihnu, jak přemýšlím nad tím billboardem u trati s těma velkýma očima. Plno krásných detailů. Silné emoce, čtivé dialogy. Prostě krása. Doporučuji všem. Obzvláště pak těm, kteří váhají, kterou knihu od autora číst jako první. Tuto!

8 11.05.2021

Knihu jsem četla v rámci přípravy na maturitu a nesedla mi. Nesedla mi asi nejvíc ze všech kdy přečtených knih. Stránky jsem si musela dávkovat, abych se dostala vůbec ke konci. Jsem ve výsledku ráda, že jsem ji četla, jen to nebyl zrovna med.
Asi to bylo tím stylem i tématem. Styl je velmi strohý, zároveň je téma pro holku tehdy v pubertě dost nezáživné - stařík loví ryby. Hlubší myšlenku jsem zaznamenala, ale nijak zvlášť mě neohromila, ale za to asi může celková antipatie ke knize.

8 11.05.2021

RUR jsem nikdy neměla potřebu číst, kdesi jsem nabyla dojmu, že by mě to nemohlo bavit. Když jsem ale v knihkupectví zalistovala, došlo mi, jaký je to poklad. Krátké, svižné a čtivé dílo. Uvědomila jsem si, že je to takový původní koncept Westworld...akorát před sto lety. Seriál, který je dnes považován za moderní, nápaditý a neotřelý, je jednou velkou paralelou RUR.
Nejvíc ve mně rezonuje věta: „Inu lidi, já bych hned začal znovu. Hodně jednoduše, starozákonně, po pastýřsku - -Děti, to by bylo něco pro mne. Ten klid, ten vzduch..."

7 11.02.2022

(SPOILER) Temné jakoby třetí kolo hladových her už se odehrává v dolech a v pošmourném městě, čili pro mě zmizelo kouzlo krásného prostředí lesů. Navíc zmizela má fascinace tím, že hrdinčiny pohyby a pocity sleduje celý jejich svět v přímém přenosu, tajemství se objevovala jedno za druhým a stávala se veřejnými.
Na druhou stranu je svět stejně skvělý jako o prvních dvou knih a napsané to není o nic hůř. Její výběr z dvou chlapáků mě zrovna neohromil, ale finiš dobrý. :)

7 11.05.2021

Příběh dospívání, pohrdání autoritami a jakési ztracenosti v životě. Knížku jsem četla v pubertě a Holden mě hrozně bavil. Byl sprostý, sarkastický, nebyl ale vůbec hloupý. Je to jedna z mála knížek, které se dají číst znovu. Dějové zvraty vás už asi nepřekvapí, ale ta nálada, pocity, myšlenky a specifický humor, k tomu se vrátit určitě dá.

7 11.05.2021

Povídky o Geraltovi jsou výborné. Užívám si, jak jsou povídky nasekané, člověk pak nemusí dlouze pamatovat, kdo je kdo. Audiokniha namluvena dokonale.

6 30.03.2023

Tento díl jsem četla i slyšela jako audioknihu. Audiokniha pro mě osobně byla stravitelnější, protože mi autorův styl trochu nesedí a neudržím u něj dlouho pozornost. Pletou se mi jména, místa a občas zakopávám i o děj. Paradoxně je to jeden z mých nejoblíbenějších autorů vůbec... Jednoduše mě tak ohromil propracovaným světem, dějem a uvěřitelnými postavami, že stačila forma audioknihy, abych na nějaký styl úplně zapomněla. Nutno dodat, že styl to není nijak špatný, jenom v něm neumím moc plavat.
Povídky (i ty další) mi přišly nejlepší z celé série, měly trochu pohádkový nádech, ucelený děj, rychlý spád a byly velmi rozmanité a svým způsobem docela jednoduché (žádný kotel intrik a svárů).

6 30.03.2023

Velmi svižné zamyšlení nad nesmrtelností, ovšem dosti silné. Sama občas přemýšlím, že je toho tolik, co bych ráda viděla, uměla a věděla. Tolik věcí, že je nikdy nemůžu dost dobře stihnout. A ta dlouhověkost by byla řešením.
Do toho ještě zapůsobila éra nesmrtelných nadpřirozených bytostí, o kterých jsem kdysi hojně četla, které jsem si idealizovala a chtěla jejich dlouhověkost, která byla často vykreslena pohádkově.
Závěrečné vyprávění EM mi vneslo pachuť do těchto tužeb. A to, jak všichni přítomní spekulovali, jak recept na nesmrtelnost zužitkovat, jak a komu ho prodat... to bylo děsivé, děsivě přesné. Avšak velmi by mě zajímalo, jak by vypadal svět po zveřejnění receptu, jak byl třeba představen v RUR, kde se neřešilo JESTLI, ale CO TEĎ S TÍM. V tomhle případě by to byl velmi zajímavý svět. Nutí mě to přemýšlet.
Zároveň je ve hře shazován výklad dějin, který je často podáván tak nějak velkolepě. EM se posmívala obdivu, který k nim lidé mají bez jediné námitky. Vše je vykresleno tak černobíle, že se občas zapomíná na lidství hlavních aktérů. A na tom něco bude...

6 23.10.2022

Druhý díl jsem si objednala hned poté, co jsem dočetla ten první. Dva dny jsem podupávala papučí, kdy už to konečně přijde. Jakmile kniha došla, měla jsem ji za dva večery přečtenou. Takže teď zase sedím a klepu nohou, než vyjde třetí díl. Trochu mě tedy děsí, že to má být pentalogie...

Svět byl stejně skvělý, jako tomu bylo u prvního dílu, jenom toho bylo nějak moc. Děj zůstal dynamický s rychlým spádem, jenom už byl zamotaný. V první knize jsem viděla start, cestu a cíl. Tady je to pořád dopředu, dozadu, vracíme se, tady budeme chvilku bojovat... je toho moc. Část knihy jsem netušila, co je vlastně pohonem všech těch akcí. Za to asi mohlo, že ne všechny činy byly vysvětleny a samy nevyplývaly. Některé se přímo vzpíraly zdravému rozumu.

Postavy už tady dostávají trochu víc pozornosti, vybarvují se - dají se rozlišit někteří bojovníci, boří se ta jejich uniformita. Na druhou stranu se objevují jiné podivnosti. Celou knihu Ilan a Kapitán řeší KAMARÁDSTVÍ, což je trochu bizo, když si vezmu, co se kolem děje. Navíc to řeší otrok a jeho všemocný pán, malá holka a staletý chlap. Jednoduše: Celou dobu chování postav balancuje na hranici zidealizované logiky a naprosté absurdity.

Když jsem začala první knihu, hrozně se mi líbilo, že Ilan vlastně nic moc neumí. Je sice budoucí naslouchač a má svůj sluch, ale zatím není úplná Mary Sue. Přišlo mi to takové lidské. Teď se tam objevuje náznak toho, že je osudem vylosované děcko, které všechny spasí a to mě trochu děsí. Celé to dorazilo, jak zachránila desítky tisíc lidí podivným "prozřením", na které neměli ani ti největší mistři naslouchači...

Takže mínusem jsou jednoznačně iracionální postavy a určité momenty přespříliš přitažené za vlasy, zmatečný běh událostí, teď už trochu šroubovaný. Celý ten závěr byl vlastně divoce šroubovaný, nelogický a zbytečně nepromyšlený.
Velkým plusem zůstává svět a várka záhad. Třetí díl si asi taky seženu, jen doufám, že dvojku překoná.

6 29.01.2021

(SPOILER) Začátek ve vyhlazovacím táboře je takový podivný. Na jednu stranu autorka čerpá ze skutečných událostí, na stranu druhou tomu nepřiznává tolik hrůzy, kolik by tábor zasluhoval. Představení neznámé postavy v táboře začíná tím, že si jde pro snídani, což bez detailů nezní nijak hrozně. Stejně jako u minulého dílu mohla vzor v reálném světě lépe zaobalit a přetvořit. Taky jsem ještě nezažila nudnější prolog - postavu nikdo nezná, nemáme důvod k zájmu, na konci prologu postava umírá a to vše na ubíjejícím počtu stran, které popisují zbytečně mnoho a zbytečně detailně. Autor si prolog samozřejmě může psát podle sebe, ovšem jsou to první stránky, kterými by měl zaujmout a vtáhnout. Já jsem třikrát odložila, než jsem se dostala k první kapitole. Myslím, že by bylo daleko údernější, kdyby to bylo o kus kratší a bez toho brutálního infodumpingu formou popisných oznamovacích vět.

Jak jsem první díl pochválila, že je to napsané lépe jak série trůnu, tohle zase provázela nálož chyb, podivných a odporujících si popisů, slovosled byl občas dost mimo a samozřejmě skloňování jmen... bez komentáře.

Co se týče erotického obsahu, tak nejsem žádná květinka, ale tohle bylo trochu nechutné. Nejhorší bylo asi oblizování každého zpoceného záhybu těla, čím zpocenější, tím dle autorky více sexy. A pak stojí za zatracení některá sledování typu: „když sledovala, jak svaly jeho mohutné silné šíje pracují, zatímco polyká."

Pohled Thariona mě neskutečně nudil, příběh nijak neposouval (případně minimálně), jeho scény byly dlouhé a nezáživné, brzdily děj. Navíc většinou přicházely po nějakém cliffhangeru, což mu nijak nepomohlo.

„myslela jsem, že Kladivo má být nějakej sadisticekj drsnolín" - vtipné momenty - ale na to navazuje nelogické drzé chování v napjatých situacích

PŘEKOMBINOVANOST - jde o vteřiny, ona se teleportuje ven, aby našla bránu, u které nikdo není (tj. se několikrát teleportovala, i když se celou dobu hraje na to, jak je ten počet omezený), aby ji použila jako rozhlas, kterým by přilákala jejich druhořadé nepřátele k pomoci...ale nebyla hloupá, použila aplikaci na změnu hlasu a pohybovala se u toho tak rychle, že bude na kameře jenom šmouha...to nedává smysl. Jak tam můžou mít tak špatné kamery, když se většina obyvatel pohybuje rychlostí šmouhy, k čemu jim to pak je? A jak to udělala, když u bran kamery jsou. Jak to stihla přehrát. A hlavně, kdyby to aspoň v největší akci nevysvětlovala (T_T)

Nic nezůstane nevysvětleno, Baxian jim ukáže tajnou chodbu a místo toho, aby se tam nechal prostor pro čtenářovu fantazii, tak se dozvídáme celou backstory k tomu, jak to vlastně zjistil.

Poslední třetina byla peklo, mega se to táhlo, absolutně mě to nezajímalo a modlila jsem se, ať už je konec. Překombinované, neuvěřitelné, natahované, opakování scén, rozhovorů, vnitřních uvědomění a obav.

Finální akce mě však bavila, nebyla bez chyby, ale dobrý, četla jsem s chutí. Finální FINÁLNÍ odhalení mě potěšilo, jelikož mám dvory ráda a tak nějak jsem doufala, že se prozkoumají jiné světy už od toho, kdy se odhalilo, že je Amren prastará a z jiného světa. Maas tohle prostě umí - knížky zbytečně natahuje, až to člověka otráví, ale finále je vždycky brutální, takže nezbývá, než číst dál.

5 24.03.2024

(SPOILER) Výborné. Postavy přemýšlely a reagovaly jako skuteční lidé, toho si v YA velmi cením. Sice na mě byly postavy hodně mladé, proto jsem tu jejich romantickou linku sledovala tak nějak ostražitě, ale veškeré popisy tomu odpovídaly, takže jsem s výsledkem nadmíru spokojená. Navíc byl jejich vztah tak příjemný, upřímný a uvěřitelný, že mohu jenom doporučit, pokud si chcete odpočinout od toxických záporáků, kterými se dnešní YA jenom hemží.

Hlavní hrdinka je zvědavá a odvážná, někdy dost naivní, ale také empatická, skromná a vyzařuje z ní dobro a síla. Vystupuje z celé řady dokonalých hrdinek YA fantasy, které jsou drzé, husté a nepřemožitelné. Elizabeth dělá jednu chybu za druhou, její odvaha má své hranice a její síla má základ v uvěřitelných okolnostech.
Hlavní hrdina má za sebou strašnou minulost, ale zůstává otevřený, empatický a jeho důvěra není zcela zlomena. Moc se mi líbilo, jak ho autorka vykreslila. Nebyl nepřemožitelný, spoustu situací nezvládl dobře a s každou stránkou se jen učil být lepším a otevřenějším.

Zápletka byla parádní. Záporák sice byl takový klasický a jeho pohnutky neprokreslené, ale vír záhad a objevů se držel bez ustání napříč celou knihou. Bylo příjemné, že jsem jednotlivé zvraty neočekávala. Občas se objevily problémy, u kterých jsem si říkala, že z toho už nemůžou vybruslit. Řešení byla často dost originální.

Samozřejmě se objevilo pár věcí, u kterých člověk mhouřil oči, ať šlo o několik popisů nebo prvky světa. Občas byl nějaký dospělák zabedněnější, než se vzhledem k jeho postavení, charakteru a intelektu zdálo pravděpodobné, ovšem to vše jsem vnímala jako drobnosti.

Nejvíce na knize oceňuji koncept démonů. Knížek s démony jsem kdysi nahltala mnoho a tohle jejich pojetí mi přišlo hrozně osvěžující a nové. A Silas byl výborná postava, to tomu asi dost přidalo. Démoni v jiné dimenzi a žijící v hierarchii podle moci jsem už viděla. Ale aby se jim prodávala část vlastního života za propůjčení magie, jejich dvojí povaha a ten rozpor, kdy jim naprosto důvěřujete a pak vidíte, že jsou to hladové nemilosrdné šelmy, to bylo nové. Líbilo se mi, jak si Silas na nic nehrál a celou dobu svou druhou stránku naprosto nepokrytě přiznával. Reakce postav na tuto jeho proměnu mi přišly taky zajímavé a přirozené.
Grimoáry mě zpočátku moc nenadchly. Viděla jsem v nich Pottera a první kapitoly v knihovně mě moc nepřesvědčily, že by se z nich dala vyloudit nějaká akce. ALE PAK ta akce přišla, zlotvoři výborní, nechutní a často skutečně děsiví. Finální zvraty grimoárům dost pomohly a člověk s nimi i cítil. OVŠEM stejně jako SBH níže jsem nepochopila, proč se při finální bitce žádný grimoár ve zlotvora neproměnil (možná mi unikl nějaký detail? nevím), přišlo mi jako promarněná šance nenavázat na její lítost se zacházením zlotvora tam v té jámě... mohlo se ukázat, že zlotvoři jsou spíše tvoři a zlo do nich zasévá člověk (takový dojem jsem měla v té jámě). Nevím...

Autorka obecně píše velmi čtivě, jedna akce střídá druhou, pomalejší pasáže nejsou nikdy dlouhé a zvraty a tajemství dávkuje jaksi přirozeně napříč knihou. Postavy vykreslila dostatečně uvěřitelně, aby mě dojalo, že se takové v YA ještě vyskytují, ale dostatečně jim naložila, aby byly zajímavé.
Svět je materiál klidně na delší sérii, ale oceňuji, že do toho autorka nešla, kniha tak byla bohatá na děj i zápletky, užila jsem si ji naplno a teď ji můžu odložit, aniž bych musela léta čekat na dalších osm dílů. (Novelu si samozřejmě přečtu, ten konec mi jinak nedá.)
Velmi doporučuji a nechávám v knihovně. Určitě se k ní někdy vrátím.

„Silas není člověk," pokračoval Nathaniel. „Když je v takovém stavu jako teď, pak pro něj čas, který jsme s ním strávili, ani důvěra, které jsme dosáhli, vůbec nic neznamenají. Jeho hlad je příliš velký."

5 21.01.2024

(SPOILER) Výrazně se mi ulevilo. Tamlinovo toxické uzurpování Feyre už mi lezlo krkem a tohle je sice trochu okatá, přesto příjemná a nezbytná změna. Obecně se mi líbí trend, který se autorka snaží nastolit - netoxické a
rovnocenné vztahy postav vedle celé řádky Edwardů a dalších nepolapených stalkerů a podivínů. Vztah s Rhysem se vyvíjel pomalu a tak nějak upřímně, otevřeně a s humorem. Nebyl tam patos jako u Tamlina (jak jí dal osmnáctou sadu barev, už mi bylo do pláče). Oproti trůnům se tady myšlenkové pochody neopakují, to oceňuji. Objevilo se sice pár momentů, které byly vykreslené trochu nepřesvědčivě, ale finální dojem z knihy je dost dobrý.
Jediné, co jsem asi nepochopila, byl ten závěr. Přijde mi jako úplná hloupost, že je nechal král Hybernu odejít, když je vykreslený jako magický kápo, války připravuje a plánuje sto let vkuse a má nejspíš už nějakou tu zkušenost. To neprohlédl Feyre a její pokusy? Neviděl rozdíl mezi poutem druha a jejich dohodou, když je TAK MOCNÝ, že ho umí zlomit? Proč nezabít vládce Nočního dvora a jeho ocásky a rozvrátit tak jedinou pořádnou hrozbu, která mu stojí v cestě? Proč byl tak laxní a pasivní? No, doufám, že se to vyjasní v dalším díle, protože jinak mi to přijde trochu přitažené za vlasy (ale vyjasnily se už podivnější věci, uvidíme). Taky popis magie je dost vágní, nebyla jsem si jistá, jak úplně funguje a jaká má pravidla, občas mi přišlo, že něco neklapalo. A chtěla bych lepší vhled, když už máme magii přímo u hlavní postavy.

5 14.08.2023

Úplně prvně bych ráda autorce přiznala můj obdiv, že byla schopna v tak krátkém čase napsat tolik knih o takovém objemu. Její svět měl dobré myšlenky, obrovský potenciál.
Méně pozitivně už vnímám, že kvalita knih (navzdory postupnému zlepšování nedostatků) je pořád dost špatná. A vím, že hodně komentářů obhajuje nízkou kvalitu tím, že je to "jenom YA fantasy". Což mi přijde smutné - proč nevyžadujeme od YA fantasy dobrou kvalitu jako u jiných žánrů? Chápala bych drobná zkreslení v zájmu zachování duševní pohody mladých lidí... nebo tak něco. Ale vyloženě hloupé, nevysvětlitelně naivní, projevem nevyvážené a nepřekonatelně dokonalé či trpící postavy mi připadají jako zvláštní trend. Pokud je někdo v něčem dobrý, ať to má dobrý důvod. Pokud má někdo 16 roků, tak ať se chová na 16 roků.
Tento díl mi přišel po prvních dvou asi nejhorší, jelikož jeho volume naběhlo opakováním stále opakovaného. Kapitola X končí naprostým cliffem - Manon přistihla Doriana - kapitola Y z pohledu Manon reflektuje veškeré dříve zmíněné rozkoly a vnitřní pochody, načež se po osmi stranách vrátíme do přítomnosti a přichází KONEČNĚ očekávaná reakce, která se navíc sfoukne dost rychle. A takhle se střídaly kapitoly naprosto běžně napříč celou sérií.
Druhý problém spatřuji snad ve všech vztazích. Jako by autorka neznala žádný jiný katalyzátor emocí než pocit viny. Postavy se k sobě chovaly naprosto odporně, načež se ublížené straně stala nějaká újma, což vyvolalo u agresora pocit viny a tedy i záplavu lásky. Pokud si dobře vzpomínám, vyhnuly se tomu jen páry Nesryn-Sartaq (ti se před újmou nepohádali) a Aelin-Jeřáb (ale ti si to odbyli v díle číslo tři).
Množství patosu a jakoby epičnosti taky úplně v pořádku nepřistálo. Pořád se někdo oháněl symboly, které opakováním dávno ztratily sílu, nebo nebyly dost dobře uvedeny, aby ji vůbec získaly. Některé části bitev byly popsány docela dobře, ale některé jsem si nedokázala ani představit. Navíc to bylo pořád dokola, popisy stejných strategií, náletů, výpadů - všechny bitvy napříč knihou.
Doufala jsem, že zakončení bude velkolepé, ale nebylo. Utopilo se v patosu. Nejlépe vnímám díly 3 a 6, které ve své podstatě měly nejjednodušší dějové linky, které zabřednutí do epična moc nedovolovaly. Postavy se chovaly lidsky a nepřátelé působili jako opravdoví nepřátelé, stvůry ještě byly děsivé a spojenci se neobjevovali na každém horizontu.

5 07.08.2023

Knížku jsem znala z tátových vzpomínek a zaprášené knihovny u babičky, proto jsem si neuměla představit, že by mě to oslovilo. Navíc, jak se dá napsat příběh z pohledu psa, aniž by to působilo uměle nebo infantilně? No, takhle. Bylo to skvělé, krásně vykreslené růsty postav, nádherné prostředí, které mě dlouhá léta fascinuje. Jediné, co mě vždycky zarazilo, bylo plemeno bernardýna. Kamarádka jednoho doma má a procházku zvládne tak deset minut, potom ulehá do příkopu a odmítá se hnout...představit si tedy tu sílu a vytrvalost a odhodlání...no, až na konci jsem zjistila, že jsem nejspíš něco přehlédla, že má vlastně uši nahoru a bernardýn je jenom tak napůl. Samotné "volání divočiny" mi přišlo lákavé a určitě ho jednou za čas slyší mnoho lidí. Konec výborný.
Co se dalších povídek ve vydání 2020 týče. Pořád někdo bojoval o život, zlato nebo lásku v podmínkách, které nebyly k žití a občas k přežití. Ideální na cesty nevytopeným vlakem. :)
Doporučuji všemi deseti.

5 04.01.2023

Skvělá kniha, jedna z nejlepších sérií na postapo a dysto. Nejlepší na tom vlastně je, že kultura Kapitolu je vlastně tak podobná té naší. Trochu to za vlasy autorka přitáhla, ale kdyby jel někdo naší kulturou nepolíben do velkého města nebo uviděl dnešní telku, taky bychom mu připadali přitažení za vlasy. Divné kostýmy, zmalovaní, šílené vlasy jak barevně tak tvarem atd. Takže přenos pocitu na čtenáře i diváka super.
Jediné, co jsem nikdy moc neopěvovala, byl Peeta, ale tak je to s lidmi běžně, ne každý vám padne do noty.
Obecně nápad i zpracování naprosto super.

5 11.05.2021

(SPOILER) Naprosto souhlasím s komentářem od Slezadav, do puntíku. Hodnotím však 4*, protože jsem po knize sáhla s plným vědomím do čeho u Maas jdu, a musím říct, že se autorka od Skleněného trůnu neskutečně zlepšila a já si to dost užila. Mám však pár kritických bodů:

---podobnost s předchozími sériemi
------- Vidím docela velkou podobnost s trůny i dvory - dokonalé hrdinky musí trávit čas s dokonalými chlapy, které nejprve nemusí, pak je to však pravá láska, do toho trochu trojúhelník či vedlejší mužští obdivovatelé, řada překážek, které je málem stojí život, a samozřejmě výsledné finále, kdy hrdinky odhalují moc tak třeskutou, že si finální padouchy namažou na chleba pouhým pohledem. Třikrát stejná struktura = nulové překvapení.

---chyby v systému světa
------- Maas umí dělat světy zajímavé, ale často v nich má díry, magické kličky, které se objevují, jen když se to hodí, a podobně. Tady mě třeba nejvíc zaujal pojem policie - celou dobu se jim říká "pomocné sbory", ale dvakrát za celou knihu je to policie.

---nevysvětlené fungování světa
------- Tolik stran a my máme svět pořád jenom v obrysech. Byla bych ráda za trochu hlubší ponor. Doufám, že další díly to doplní.

---převzaté názvy a systémy
------- Obecně také nefandím světům, které vznikly převzetím skutečných jmen a systémů bez větší invence - midgard, pangera, římský stát, mytologie i současná náboženství, do toho ten náš technologický svět... Zajímavý koncept, ale převzetí by mohlo být líp zaobaleno. Nejvíce mě asi dráždilo SPQM (v reálu SPQR).

+++komerční struktury dávají trochu více smysl
Struktura s dokonalou hrdinkou se asi dobře prodává, tak dává smysl ji neustále opakovat. Oceňuji, že se Maas posouvá a uvědomuje si, že toho fenoménu využívá. Takže se to v této sérii snažila více opodstatnit - hrdinka to ve finále nenatře padouchům v doprovodu bezradných prastarých supermocných legend, ale je tak daleko a úplně sama, že jí nikdo pomoci nemohl. Pořád je sice Mary Sue, ale už to není tak očividné...už tam není to velkolepé sebeobětování...rádoby pokorná ukázka oslepující dokonalosti a samostatnosti. Aspoň do napadení města, pak už to zas jede ve starých kolejích zářnosti.

+++ zvraty
Nečekané množství zvratů jsem vážně nečekala, výsledky třeba jo, ale samotný zvrat mě nenapadl ani jako vzdáleně možný. To jejich pátrání mělo poměrně jasný výsledek už předem, ale průběžné objevy a překážky jsem nepředvídala, často jsem si říkala, jak z toho sakra vybruslí. Finální výběr padoucha se dal čekat a jeho motivy byly takové...nevím...málo opodstatněné, ale podezřívala jsem více lidí, to bylo fajn.

+++ hodně obsahu mimo hlavní drama
Maas je velmistr v servírování malých situací mimo hlavní akční scény. Vždycky je toho tolik, že máte pocit, že bylo vše řečeno. Což já třeba oceňuji, i když to byla občas trochu nuda nebo opakovačka. Knížky, které mají jednu akci za druhou a pár drobných klidných chvil a pak konec a tečka...to mi pak nedá spát. Tady dočtete a jste fakt nasycení.

+++ super mazlíčci, zajímavá práce
Líbilo se mi její pracovní prostředí, její pracovní náplň, škoda, že to nebylo víc prozkoumáno, určitě by to bylo zajímavé.

+++ vedlejší postavy
Paradoxně jsem si oblíbila vedlejší postavy víc jak ty hlavní. Lehabah, Syrinx, Jesiba, Danika, Connor, Fury i Juniper.

Do dalšího dílu se zrovna pouštím a jsem zvědavá, co se zvrtne tentokrát.

4 16.03.2024

Knihu jsem poslouchala jako audio, pan Luboš Ondáček ji namluvil dokonale, moc příjemný hlas, tempo i intonace. Děkuji a doporučuji.
První polovina knihy mě bavila neskutečně, druhá krapet méně, ovšem obě části výborné, plné zajímavých informací a krásně povyprávěné.
Oceňuji, že každá hypotéza byla čtenáři přiblížena přes řadu přirovnání, takže nebyl problém pochopit něco, o čem jsem třeba neslyšela, nebo mi není vůbec blízké (kapitoly na téma ekonomika). Autor splétal mnoho různých myšlenek v ucelené kapitoly a já měla dojem, že se má představa o světě rozrostla o mosty mezi různými fenomény, znalostmi nebo přesvědčením. Najednou jsem měla kontext. Toho si vážím.

Nejzajímavější byl jistě podvod s pšenicí a lidstvo v začarovaném kruhu, ale zaujalo mě i téma evoluce, muž x žena, rasismus, peníze a hlavně první kapitoly o vývoji člověka.

4 29.01.2024