ut.la
komentáře u knih
Šikmý kostel
Karin Lednická
Zajímavá knížka o zajímavém místě. Sice mě od ní zrazovali, že je smutná - ale mě to ani tak nepřišlo. Není veselá, je akorát o těžkém životě lidí v nelehkých podmínkách. Líbí se mi, že v ní není rozpitvávána lidská krutost, není to o tom, jak jsou na sebe lidé zlí. Je to jen o tom, že život není/nebyl vždy lehký.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Odložila jsem po 140 stránkách, když mi došlo, že mě to nebaví, nepůsobí radost, ani nepřináší nic nového. Četla jsem víceméně ze zvědavosti, jak bude příběh Leny pokračovat, ale vlastně ani ten mě moc nebavil, vyvíjel se super-rozvlekle a hrdinka mi byla nesympatická. Něco o internaci řádů a podzemní církvi si raději přečtu v literatuře faktu, kde nebudu muset přemýšlet nad tím, co byla skutečná historie a co jsou autorčiny fabulace. Nicméně chápu, že to pro někoho může být poutavý způsob seznámení se s méně známými událostmi z historie.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Nezklamala. První díl jsem hltala, druhý jakbysmet. Kronika obyčejných, těžkých, smutných a zejména lidských osudů jedné rodiny, jejíž členové jsou zmítáni historickými událostmi. Skvělá typologie postav, vykreslení atmosféry - ohromně autentické, autorce věříte všechno.
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Patrik Hartl
Hledala jsem oddechovou knihu, ne úplně hloupou, ne úplně červenou knihovnu - a bylo mi doporučeno toto. A je to přesně to, co jsem chtěla. Oddychovka, ale ne úplně blbá, příběh se nedá uhodnout z prvních pár stránek, dobře se čte, doporučuju.
Vejce a já
Betty MacDonald
Jedna z mála knih, u kterých jsem se smála nahlas. Není to jen humoreska, je v tom způsobu psaní i žití i kus moudrosti. Vřele doporučuji.
Tajný život stromů
Peter Wohlleben
Naučná knížka, která se dobře čte. Poučná, se spoustou zajímavých zajímavostí o životě stromů. Co jsem ji přečetla, koukám na les přecijen trochu jinak.
Nejlepší holka našeho života aneb Miss Porta
Zdeněk Šmíd
První Šmídova kniha, co jsem četla. Ta volnost - toulání, ohně, kytara, mládí, co trochu neví, co se sebou - to bylo moje. Asi záleží, v jakém rozpoložení a věku ji člověk čte.
40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
Zibura mě baví. Zprvu jsem k němu měla postoj trochu skeptický, vadil mi marketing kolem těch knih. Ale po přečtení musím přiznat, že to bylo naprosto neopodstatněné. Čte se moc dobře, je to vtipné, svižné, je to taková příjemně pozitivní kniha.
Advent
Gunnar Gunnarsson
Mám ráda příběhy severu první poloviny minulého století. A Advent jím je, ale docela jinak. Nejde v něm totiž až tolik o děj, je to příběh o jediném člověku. Jeden člověk, nepřízeň počasí a osudu. A smrt se netváří tak hrozivě, je to čistě technicky jedna z možností.
Prázdné místo
J. K. Rowling (p)
Me se knizka libila. Je tam tedy dost postav, ale to vyvazuje styl psani autorky - ta knizka ma proste spad. Zazivala jsem opet ten pocit z dob, kdy jsem cetla Harryho Pottera, a nedokazala vecer knizku odlozit. Tohle bylo stejne - chtela jsem cist dal a dal :D
Dům v blankytně modrém moři
TJ Klune (p)
Ke knížce jsem se dostala docela náhodně, aniž bych tušila, že půjde o "duhovou" literaturu (i když mi to pak kamarádka stejnak prozradila, ještě než jsem začala číst). A přiznám se, že jsem se trochu zalekla, jestli to nebude moc LGBTQ+ masáž. Ale byla jsem příjemně překvapená. Po dlouhé době to byla knížka, která mě chytla dějem i stylem psaní. Náznaků na orientaci hlavních dospělých postav tam pár bylo, ale opravdu maloučko, diskrétně a v rozumných mezích, takže to ani mě nevadilo. Naopak se mi líbilo, že "jinakost" dětí lze pochopit tak obecně, že se v tom může najít každý (jakože, každý, kdo má pocit, že je v něčem jiný, než ostatní).
Bohužel, jak jemné a diskrétní byly projevy náklonnosti obou mužů během celé knížky, tak na posledních třech stránkách to autor zabil. (spoiler) Div si nerejdili jazyky v krku. A aby byli spokojeni všichni, tak se ještě objevil lesbický pár a došlo k žádosti o ruku.
Buď mu dali nůž na krk, že je tam málo "duhové lásky", nebo mu došly stránky, nebo mu šíblo.
Tři jablka spadlá z nebe
Narine Abgarjan
Mám ráda podobný styl vyprávění - příběhy prostých obyvatel jedné vesnice, které se někdy protínají, někdy odbíhají vlastním směrem - ale ve výsledku tvoří ucelený obrázek. Trochu rázovitý styl vyprávění je dán určitě i rázovitostí kraje a krásně k tomu pasuje.
Želary
Květa Legátová (p)
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knížky začetla. Bylo pro mě trochu obtížné sledovat postavy a neztrácet se v nich - poměrně často jsem se vracela o stránku, nebo víc, abych si ujasnila, o čem se vlastně píše. Ale to prostředí, postavy, i styl psaní, mě prostě vtáhly. Je to taková ta knížka, kterou když čtete, tak jste v ní.
Trojí čas hor
Zdeněk Šmíd
Tři příběhy z pohraničních hor. A pro to téma mám, zejména ve Šmídově zpracování, slabost. Tři příběhy - tři různá období, ale táž melancholie prostředí, týž smutek - a zároveň lehkost bytí.
Cejch
Zdeněk Šmíd
Moje nejoblíbenější Šmídova knížka (vedle Miss Porta). Román z krásného prostředí, sic často neveselého. Líbí se mi ta časosběrnost a prostor. Jakoby to člověk měl před očima.
Gabra a Málinka: Povedené dcerky
Amálie Kutinová
O příbězích Gabry a Málinky se občas zmiňovala mamka, když jsem byla malá. K přečtení knihy jsem se dostala až teď, s dětma - a je super. Čte se jedná radost (-:
Hrad ve Skotsku
Julie Caplin
Dlouho jsem chtěla od autorky něco přečíst, a jako první se mi dostala do ruky tahle knížka. A bylo to přesně to, co jsem čekala. Oddychová romantická story, s trochou toho gastro-, pár zápletek v příběhu, a šťastný konec - musím říct, že na mě tam bylo všeho přesně tak akorát.
Jediné, co nebylo moc praktické, a můžu si za to sama - knížku jsem četla v těch největších vedrech a měla jsem místy problém se do vlezlé skotské zimy vžít :D Stále jsem měla pocit, že tam musí mít takové slunko a teplo, jako jsem zažívala já.
Ledová princezna
Camilla Läckberg
Fajn severská detektivka, dostatečně napínavá, dobré popisy postav a vztahů ve vesnici i v rodině - nikde jsem se neztrácela, všechno navazovalo, propojovalo se.
Trochu mě zklamal konec - vraha, nebo okolnosti motivu, se rýsovaly zhruba od půlky. Doufala jsem furt, že se to nějak přehoupne, dojde k nečekanému objevu nebo zvratu, ale to se nestalo. Žádné uhrančivé odhalení se (pro mě) na konci nekonalo, byť ta zápletka byla dost zamotaná (trochu příliš, přišlo mi).
Slyšel jsem sovu zavolat své jméno
Margaret Craven
Pamatuju si, že jsme na knížku měli kdysi celotáborovku, a teď, po přečtení, vůbec nevím, jaké dílčí příhody byly mottem etap - přijde mi, že tam těch událostí, na nichž by šlo postavit etapu pro děti, nijak mnoho není :D
Ale knížka hezká, taková klidná. Během čtení jsem přemýšlela, v jaké době se to asi odehrává - indiáni žili dost odříznutí, a naopak byly používány poměrně moderní přístroje. I tak mě ale trochu překvapilo, když jsem zjistila, že se vlastně jedná o příběh ze 60. let. Že ještě v té době žily v Severní Americe indiánské kmeny takhle víceméně tradičně.