Slyšel jsem sovu zavolat své jméno

od:

Slyšel jsem sovu zavolat své jméno

Román, kterým se Margaret Cravenová připomíná českému čtenáři, zaznamenal úspěch největší a vyšel v četných reedicích: A to právě díky mimořádné čistotě stylistické i myšlenkové, autorské zaujatosti a vřelosti, a nakonec i exotičnosti prostředí, do něhož svůj román zasadila. Cravenová vypráví o osudech kněze Marka, který přichází na svoji první farnost v Kanadě do zapadlé indiánské vesnice kmene Kwakiutl. Román Slyšel jsem sovu zavolat své jméno je vpravdě příběhem o hledání lidského štěstí a smyslu života. Přitom je i pohledem na dvě civilizace, z nichž jedna pozvolna pohlcuje druhou, nezadržitelně a logicky, neboť takový je řád a vývoj lidské společnosti. Na jednotlivých osudech, ať už domorodých nebo bílých usedlíků, je patrno, jaké převratné změny přináší pronikání civilizace ze světa, jehož jsou součástí. Jak složitě se musejí staří vyrovnávat s odchodem svých potomků, a také jak těžké je pro mladé vykročit z prostředí, kam přestávají patřit, do světa, který je ještě nepřijal. Zároveň však touží odejít, či se aspoň o to pokusit, neboť to znamená vzdělání, uplatnění vloh, decentní život na úrovni, který se jim stává nezbytností....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/29068/slysel-jsem-sovu-zav.jpg 4.456
Originální název:

I Heard the Owl Call My Name (1967)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Vyšehrad
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (20)

Přidat komentář
esma
03. srpna

... Učitel zaslechl ve svém domečku dupot nohou na pěšině vedoucí ke břehu a rychle přikročil ke dveřím, ale nedokázal je otevřít. Připojit se k ostatním znamenalo starat se, a starat se znamenalo žít a trpět...
Citace sice souvisí s postavou nejméně důležitou, okrajovou, ale přesně vystihuje, o čem ta kniha je : jak blízko si připustíme ostatní a do jaké hloubky se každý z nás odváží... Příběh smutný, krásný a prostý : o člověku, který těmi dveřmi prošel...

Nočnípták
24. června

Margaret Cravenová - spisovatelka jejíž vypravěčské umění ve mně zanechalo nesmazatelnou stopu. Slyšel jsem sovu zavolat své jméno je příběh hluboký, citlivý, smutný a krásný. Víc nevím co napsat. Všechno již napsala TaLu a Netopyr07. Snad jenom, že jsem šťastná, že knihu vlastním/od r.1984/.Čtu ji často. Pokud ne každý rok, tak určitě ve dvouletých intervalech. 5* nestačí.

TaLu
22. května

Kniha která ve mě zanechala trvalý dojem. Síla slova i příběhu. Lidsky hluboký příběh misionáře a také jedna z mála opravdu kvalitních knih, jež vyšly díky nakladatelství Vyšehrad za totality.
Občas se prostě zadařilo. Někdy něco proklouzlo tím hustým sítem. Mívám podezření, že to bylo proto, že těm, jež měli na starosti cenzuru, někdy nedošlo to poselství ukryté v podobných knihách.
Oběť, láska do krajnosti. Hořet svým životem jako svíce, která se sice stravuje, ale mnoha lidem dává světlo.

ArthasKarfa
04. dubna

Hezké a milé čtení, i když velmi smutné.

Chesterton
20.11.2017

Moudré, dojemné, hluboké i laskavé. Dlouho doznívá a dá se v pohodě opakovat vzhledem k útlosti knihy. Bércoun to snad vystihl nejlépe:))

yaja8823
31.10.2017

Příjemné čtení, na zamyšlenou.... mám ráda indiánské příběhy. Ale chvílemi je to smutné při střetu dvou různých civilizací a jejich kultur...

Mr.JaroCZ
03.09.2017

Při čtení je nutno nezapomínat, že to není literatura faktu, ani literatura populárně naučná, ale román, který idealizuje setkání dvou civilizací.

Jako román nutno také knihu hodnotit: pěkný, dojemný příběh.

pajaroh
26.08.2017

Čtenář, kterého zajímá indiánská kultura, se musí smířit se skutečnosti, že hlavní postava je mladý farář (v knize navíc nazývaný vikář - což je pro mě osobně velmi neoblíbený archetyp) a přijmout to, že to tak prostě bylo, protože ono tak opravdu bylo. Nic není neměnné a tento příběh je o vplývání jedné kultury do druhé, jakkoliv jemné či bolestné. Styl je strohý, příběh by mohl zabrat stovky stránek, ale ono to k tomu tak nějak patří...

poetree
15.08.2017

Krásná kniha...něco pobaví, něco rozpláče..., jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla.

Atanone
20.05.2017

Další pomalý příběh pro ty,co mají čas.
Příběh o setkání a pochopení se dvou kultur..
Knihu mi kdysi půjčil kamarád a dodnes si říkám,že je škoda,že se mu taky líbila,protože mi ji nedal..No,třeba se s ní ještě někdy potkám a bude k mání

Malýmedvěd
10.05.2017

Už je to dávno, co jsem ji četl, ale dodnes si na ni pamatuji. Zanechala ve mě velmi silný dojem a pořád se mi v hlavě vracela .

haski
19.04.2017

Vzalo mě to, nečekala bych tolik obyčejného lidského a vnímavého citu. Na tak útlou knihu je to koncentrovaná emoce. Dobré ke čtení a přemýšlení.

PanTomina
10.03.2017

Naprosto skvělá, citlivá kniha, kterou mi nepochopitelně někdo ukradl z batohu v Itálii.

Skawin
14.06.2016

Uf... v případě této útlé knížečky bych dala i šest hvězdiček. Poeticky napsaný příběh mladého vikáře, který přijde mezi indiány v Britské Kolumbii v době, kdy už naplno probíhá asimilace mladých mezi bělochy. Příběh plný lásky, bolesti, zrození i smrti...

iva23
02.09.2015

Rozhodně krásný příběh z krásného prostředí, ale styl psaní mi nesedl, knihu jsem musela začínat 2x, abych "se chytla". Nelituji, ale zas takový zážitek to nebyl.

Netopyr07
21.07.2015

Tuhle knihu doslova miluju. I když jsem ji četla snad 7x, vždycky mi běhá mráz po zádech v určitých pasážích. Je to velmi silná kniha o "rozličnosti" a přitom podobnosti kultur, kniha, která mluví o tom, jak lze najít cestu k druhým. Doporučuji!

bércoun
14.02.2015

Kniha o životě který končí smrtí, ale to není to podstatné, důležité je jak žijeme a pro co.

Vojslava
08.01.2015

Krásná a křehká kniha, která - podle naturelu čtenáře - ukazuje hledání smyslu života v křesťanském i ne-křesťanském smyslu. Autorčin styl je naprostá lahůdka - knihu jsem si šetřila, četla po malých částech, abych si ji déle vychutnala, samozřejmě abych taky měla čas nad ní přemýšlet. Vřele doporučuji!

nightlybird
08.04.2013

Nedá se říct, že bych byl na větvi z literatury, která je označována jako duchovní nebo s náboženským podtextem. To jsem si odbyl jako většina čtenářů okolo dvacítky jar a po životních zkušenostech a s odstupem půlstoletí jsem zvyklý se řídit vlastním rozumem a je krajně obtížné mi vymluvit díru do palice.
Vzhledem k tomuto místopřísežnému vyjádření je zřejmé, že jsem ke knize Margaret Craven Slyšel jsem sovu zavolat své jméno přistupoval krajně obezřetně a avizovaný příběh mladého faráře rozhodně nebyl důvodem, proč jsem po ní sáhl, vlastně to byl jen ten titul, který mne zvábil. Přes svoje čtenářské zkušenosti se často „seknu“ a tak si s tím ani zvlášť hlavu nelámu.
Tentokrát to bylo ale příjemné překvapení. Farář tam sice je, ale z mého pohledu nepodstatný, je to spíš příběh o soužití dvou kultur, příběh prostý a zvolna plynoucí jako potok v kanadské divočině, příběh bez divokých akcí a poutající čtenáře spíš kouzlem slova a myšlenky, než dějem, také je možno říct vyprávění o životě a hledání jeho smyslu. A paní Craven je skvělá vypravěčka.
Chtělo by se zařvat : „UMÍ!!!“ jak je zvykem na trampském potlachu ( víte, že je to slovo inplantované do češtiny z „indiánštiny“ – vyslov potlač). Fandové Indiánů by neměli přehlédnout doslov - z řady knih víme leccos o amerických prérijních, kanadští jsou podstatně méně známí – tady se dají trochu doplnit vědomosti.

Alma-Nacida
10.09.2012

Pěkná kniha o důležitých věcech, vhodná ku čtení v lesích, na chalupě, ve stanu...