ttpnkov komentáře u knih

Již poněkolikáté se mi potvrdilo, že některé knihy k Vám prostě musí přijít ve správný čas - a já se v tomto případě opět o pár let sekla. Nicméně si myslím, že do seznamu povinné četby nepatří tohle dílko jen tak. Povinnost.

3 07.09.2019

Po všech Sparksových klenotech mi v přečtených nemohl chybět ani tento. Nebylo to vyloženě zklamání, ale nikde jsem nenašla takovou tu jiskru, kterou autor běžně oplývá. Nicméně každý máme slabší chvilky a kniha se mi líbila, i když nebyla přesně tím, co jsem očekávala.

3 28.08.2018

Knihy založené na skutečných událostech, ještě když jsou spjaty s nějakým válečným obdobím, já rozhodně můžu. Právě proto se pro mě tento příběh řadí po přečtení mezi mé nejoblíbenější na toto téma. Chce to chvilku vyčkat, aby si člověk zvykl na vyšší počet hlavních postav, ale pak vás autorčino vyprávění strhne takovým stylem, že za chvíli zavíráte knihu, přemýšlíte a jste rádi, že nemusíte absolvovat to, čím si hrdinové této knihy prošli. Naprosto úžasná kniha.

3 28.08.2018

Moje první seznámení s Márquezem a musím říct, že mě naprosto okouzlil. Z počátků jsem měla trochu problém chytit se a držet krok s tempem vypravěče, nicméně když jsem se do knihy začetla, stěží se mi pokládala.

3 02.07.2017

Celý příběh na mě působil jako příjemná pohádka pro dospělé, která v sobě skrývá mnoho skvělých myšlenek a přímou kritiku tehdejší společnosti, jež zastiňovala lidskost a dobrotu lidí, kteří neměli to štěstí žít normální život. O hvězdičku méně dávám proto, že i přes zkrácenou verzi na mě knížka obsahovala moc řečí okolo.

3 24.04.2016

Do knihy jsem se pouštěla s vědomím, že ji miluje moje maminka. Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem přišla na chuť stylu psaní, zejména dialogům mezi postavami, které byly vzhledem k rozdílným národnostem osazení cirkusu pokaždé trochu jiné. Když se ale dostalo na Vaškovo poznávání chodu životů cirkusáků, už se mi kniha jen stěží odkládala stranou. Celý průběh Humbertovské historie jsem si do poslední kapky užívala, jako bych celou tou cestou procházela s ním. Pan Bass si ale zaslouží uznání i za to, že všechna načatá témata knihy dotáhl do konce, leckdy i velmi překvapivého. Navzdory několika pochybám během čtení si kniha zaslouží plné hodnocení, protože je i pro někoho, kdo cirkusu moc neholduje, naprosto kouzelným zážitkem.

3 29.12.2015

V průběhu čtení jsem byla přesvědčená o tom, že knize víc jak tři hvězdičky dát nemůžu, což mohl mít na svědomí i fakt, že jsem kvůli její popularitě měla tak velká očekávání, která nenaplnila.

Celý nápad je skvělý, to rozhodně. Ve frakčním rozdělení jde krásně vidět lidská potřeba ke štítkování a důležitosti postavení, na které si lidé potrpí i v běžném životě. Velkým mínusem pro mě ale byla hlavní hrdinka, která mi prostě připadala taková "neslaná nemastná", dokud jsem se nedostala do poslední šestiny knihy. Právě závěr knihy mě přesvědčil o té hvězdičce navíc.

A abych se přidala ke stádu, které tuto knihu srovnává s Hunger Games: Divergence je o stupínek níž, než HG. Možná jsem ve stádiu, kdy v knize potřebuji trochu násilí a drsných rysů na hlavních postavách, aby mě o ději přesvědčily - a toho se mi nakonec i tady dostalo.

3 04.11.2015

Druhá kniha na téma drogy, která se mi dostala do ruky. Nelíbila se mi tolik, jako My děti ze stanice Zoo, to z ní ovšem hned nedělá "odpad". Tato tématika by měla být šířena ještě před tím, než se s drogou lidé setkají na vlastní kůži (zejména k mladším) - mě osobně detailní popisy samotného fetování a feťákova života jako takového jen utvrdili v tom, že tenhle druh úniku z reality není řešením, jen přímou cestou ke zdemolování sebe sama.

Odporné, ale poučné. A navíc čtivé.

3 10.10.2015

Z hodin literatury jsem věděla, do čeho jdu. Ovšem nečekala jsem, že se mi bude kniha takhle líbit. Děj je jednoduchý, není zbytečně zdlouhavý a přesto krásně zobrazí ty "ovčí" lidské vlastnosti a sílu vědomí naší síly. No já jsem spokojená.

3 03.10.2015

Na romantický žánr, podložený americkým námětem, můžu nadávat, jak chci, ale stejně se mi v podání pana Sparkse neskutečně líbí. Je to čtivé, napínavé a hlavně nápadité - všechno do sebe zapadá a i tahle jeho knížka má svůj konec šťastný, ale svým způsobem smutný - jak se to vezme. Tenhle pán je geniální. :-)

3 07.08.2015

Silný příběh. O to víc, že je vyprávěn dospívajícím chlapcem. Nemám slov, jen doporučuji.

2 28.08.2018

Druhý díl téhle trilogie mě potěšil o něco víc, než ten předchozí. Hlavní hrdinka je snad ještě otravnější (kromě scén v zajetí a závěrečných chvil knihy, kdy se na chvíli stává snesitelnější), nicméně myšlenka a celý příběh mají svižné tempo, ostatní postavy jsou sympatické a většinou se dočkají svých "pěti minut slávy" a závěr je pravděpodobně nejpovedenější 'klifhengr', na jaký jsem v poslední době narazila - jako návnada na velké finále působil přesně tam, kde má.

2 09.01.2017

Od autorky jsem četla pouze dvě knihy, každopádně se nebojím tvrdit, že se se svým talentem na prolínání dvou časových linií řadí mezi ty nejlepší v branži. Příběhu, který se odehrává během druhé světové války, nechybí správné množství válečných reálií ani silný lidský příběh, jenž se mi po všech stránkách dostal pod kůži a dodal událostem ze současnosti podle okolností na dojemnosti i hrůze. Je pravda, že trojúhelník Lucy, Mike a Charlotte nebyl tak úplně třeba a mně osobně nestačilo jeho rozuzlení, nicméně jsem ochotná paní Erskinové odpustit, protože tyto drobné nedostatky překrývají útržky z doby po válce a závěr té "duchařiny", který nemohl být lepší.

2 15.10.2016

Každou další knihou mě Sparks utvrzuje v tom, že mě nedokáže zklamat. Co víc dodat? Snad jen to, že tenhle kousek není ani tak tragický, jako spíš dojemný. Příjemná změna po všech těch předchozích šocích, které na nás v jiných svých příbězích přichystal.

2 11.07.2016

Když se na to podívám zpětně, je Kafka hrozně milá knížka plná hezkých myšlenek, spojitostí a prostoru pro čtenářovo myšlení a fantazii. Nechybí jí nenásilný humor, trocha těch emocí ani správné množství "toho nereálného". Nicméně mi nějak nesedlo to filozofování, kterého bylo na můj vkus trochu moc. Jako uvedení do Murakamiho tvorby dostatečné. Určitě se k jeho knihám ještě vrátím, jen to bude chvíli trvat.

Kamarádka o téhle knize básnila několik měsíců. Její přečtení jsem odkládala nejspíš z toho důvodu, že jsem podle popisu čekala červenou knihovnu s jednoduchým dějem a to mi dlouho nepřipadalo dost dobré. Ovšem po přečtení Ptáčka jsem si řekla, že bych mohla trochu zvolnit a sáhnout po něčem, při čem nebudu muset tolik přemýšlet. Co se děje týče, opravdu mě nic nepřekvapilo. Jak by tohle asi mohlo probíhat, co? Nápovědu můžete hledat ve světě eroticky laděných (a vlastně i těch normálních) fan fiction, který mi tento kousek během celého čtení připomínal. Každopádně i přes nenáročný děj a občasnou averzi vůči chování a smýšlení hlavní hrdinky to bylo čitelné a docela i zábavné. Vlastně jsem překvapená, že se mi to tolik líbilo.

2 01.03.2016

Moje první Čapkovo dílo, které jsem se na základě školního výkladu rozhodla přečíst, mě velmi mile překvapilo. Styl, který pan Čapek používá, se čte sám a dává čtenáři dostatek prostoru na to, aby se opravdu zamyslel nad poselstvím, které kniha nese - to je samo o sobě tak bolestivě pravdivé a aktuální, až z toho mrazí. A ten závěr - někdy už je hold pozdě.

2 13.02.2016

Potěšil mě začátek knihy, tedy zápisky Jonathana, které se četly samy a perfektně mě uvedly do děje. Po nástupu zápisků ostatních, ve kterých se objevovala Lucy, Mina a další, už se to začalo trochu táhnout a já občas měla problém ve čtení pokračovat a chápat, co se vlastně děje - k pochopení mi pomohlo filmové ztvárnění z roku 1992, které jsem zhlédla zhruba před rokem. Když jsem ale knížku dočetla, dostavil se známý pocit tíhy z loučení. I když pro mě bylo jednání postav občas mimo mísu, vzhledem k situaci, ve které se ocitli, jsem si jistá, že Drákula se vyvedl. Možná, kdybych nepocházela z generace třpytících se upírů - aka Stmívání apod. - a vůbec generace, kdy se upíři řeší v různých odvětvích, hodnocení by dopadlo lépe. Nejspíš už jsem přeupírovaná.

2 03.10.2015

Milovaná klasika. Až na ty pavouky, ty mě vždycky dostanou.

1 07.09.2019

Do čtení jsem se pustila proto, že se mi zastesklo po seriálovém zpracování, které jsem během jednoho nemocného týdne pár let zpátky zhltala naráz. Mně osobně zdlouhavé vyprávění v tomto případě nevadilo - i když sama většinou dávám přednost rychlejšímu spádu děje. Stále je nutno autorovi nechat, že je tento příběh propracovaný do detailů, a že je jeho námět jedním z nejlepších, jaké jsem v tomto typu literatury kdy zažila.

1 07.09.2019