Deník Anny Frankové

od:

Deník Anny Frankové

Tmavovlasá dívka s plachým úsměvem. Když si ve třinácti letech začne psát deník, přemýšlivá Anna netuší, jak se její osud dramatický změní. Ocitne se s židovskými rodiči a dalšími lidmi v přísně utajené skrýši. Venku zuří 2. světová válka, ona se v deníku svěřuje vymyšlené kamarádce Kitty: upřímně, se stopami pubertálního vzdoru i zbytků dětské bezelstnosti, líčí sny, touhy a naděje…...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/35_/352211/denik-anny-frankove-gtF-352211.jpg 4.32396
Originální název:

Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch (1947)

Žánr:
Literatura světová, Biografie a memoáry
Vydáno:, Alpress
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (380)

Přidat komentář
wersl
včera

Myslím, že snad není lepšího způsobu, jak charakterizovat Annu, než jejími vlastními slovy jako "klubíčko rozporů".

Málo kdy se však již tak brzké mládí snoubí s tak velkým nadáním. Nelze se tedy divit natolik mistrně zvládnutému popisu, vlastního přerodu z dívky v ženu, na pozadí tragického dějiště událostí. Její touze žít a bojovat až do samého konce! Konce, který byl tak blízko a přeci tak daleko.

"Bohatství, uznání, všechno lze ztratit, ale štěstí ve vlastním srdci může být jen zastřeno a bude tě, pokud žiješ, vždy znovu obohacovat"

Osud však bývá mnohdy nemilosrdný.

Pauline23
předevčírem

Knihu jsem četla opět na střední škole...je to kniha kterou by měl číst každý a nezpochybnovat vše kolem války a holocaustu. Odvaha a síla s kterou to napsala byla opravdu velká.

Blanchidlo
předevčírem

Četla jsem před maturitou a stejně jako vše válečné na mě silně působila. Vzhledem k věku, ve kterém deník psala, obdivuji její odvahu a nadhled.

PabloFuentes
14. srpna

Tohle je kniha, kterou by si měl za svůj život přečíst každý. Anne byla dívka, která měla v sobě strašně moc optimismu a snažila se najít ve všem to nejlepší. Bylo hrozné dojít do závěru a vědět, co se stalo jí a ostatním lidem v její rodině. Jaký kousek od konce války se to stalo. Budiž útěchou, že se jí alespoň splnil sen o tom, že jednoho dne bude významná spisovatelka.

lily_maleckova
08. srpna

Neuvěřitelně silný příběh, který byl napsán v neuvěřitelné době. Všem doporučuji

Elern
10. července

Po dočtení mě napadlo jediné - byl by Annin deník natolik slavný, kdyby Anne s celou rodinou (kromě otce) nezahynula v táboře?

Krutá otázka.

Holka měla určitě výtečný vypravěčský talent, který se vidí málokdy. Popsala něco, co si nedokážu sama u sebe představit. Pozorovat vývoj děvčete z holčičky v mladou ženu mě fascinoval a dost často jsem viděla i samu sebe v průběhu dospívání a sebe i v současnosti. Líbila se mi její emancipace vůči ženám a otevřenost k tématům, která byla tabu. Dovedu si Anne představit po válce jako první bojovnici za ženská práva. Zápisky byly na mě natolik silné, že jsem musela jednotlivé dny číst s odstupem. Přesto si myslím, že kdybych deník četla daleko dříve, přibližně ve věku Anne, vzala bych si z ní více.

Osudovou kapitolou pro mě vždy bude zápis ze středy 5. dubna 1944. Moje srdcovka.

Každopádně na otázku stále nevím odpověď.

Šmoulinka1980
10. července

Ani já jsem této knize neudělila vysoké hodnocení jako většina. Chci však hodnotit opravdu poctivě jak na mě kniha působila a jak mě bavilo její čtení. 3 ⭐ jsou průměr a přesně tak knihu i vnímám. Není určitě špatná, ale ani to pro mě nebylo "wow" čtení. Není vůbec pochyb o tom, že Anna musela, uvězněná s rodinou za války v několika málo místnostech, zažívat strašné chvile. A psaní deníku pro ni vlastně bylo jedinou možností jak to "vězení" vydržet a přežít se zdravým rozumem. Ale upřímně...ty zápisky byly stále a pořád dokola o tomtéž, a to je asi ten důvod, proč mě čtení knihy až tolik nebavilo. Závěr...Určitě nelituji času, který jsem čtení Deníku Anny Frankové věnovala a vnímám jej hlavně jako velmi důležité a potřebné svědectví pro nás všechny, kteří dnes velmi často zapomínáme, jak se vlastně máme dobře!

Pedias
10. července

Nejspíš taky půjdu proti proudu, ale kniha mě také moc nezaujala. Když to porovnám s ostatními knihami s podobnou tématikou, tak mi připadá slabší.
Nicméně jsem knihu dočetla, vracet se k ní nebudu... možná čase zkusím film.

Bokattyna
10. července

Tato kniha/deník vás naprosto ponoří do svého děje. Je to opravdu silný příběh mladé dívky uvězněné v domě za války. Dívka, která má sny a každou svou myšlenku se snaží zachytit. Vždyť i spousta z nás si píše nebo psalo deník. Ovšem tohle je opravdu krutý příběh. Dům Anny Frankové jsem ještě neměla možnost navštívit, avšak jestli se jednou vydám do víru Amsterdamu, bude to dům, který zaručeně navštívím. Myslím si totiž, že to mě do samotného příběhu ponoří ještě více.

VeronikaStan
09. července

Člověk se na to musí dívat jinak než na běžnou knihu, román... musí si uvědomit, že drží v ruce deník děvčete, které žilo dva roky uvězněno v jednom domě, ne-li pokoji a jen čekalo se svými velkými sny, kdy válka skončí a budou moci normálně žít. V Amsterodamu jsem navštívila tento dům Anny Frankové, kde se shovávali, proto možná na mě kniha zapůsobila více než na někoho dalšího...Do dnes visí na stěnách její obrázky slavných hvězd, které si stříhala z časopisů a lepila na zeď, do dnes tam jsou zatemněná okna, aby je nikdo neviděl...

Po přečtení deníku ještě doporučuji film, aby to bylo kompletní. Pak se mi už opravdu chtělo brečet.

Atlantis
08. července

Je mi jasné, že názory jako je můj, budou u Deníku zatracované, ale mně se prostě a jasně kniha nelíbila. Nejen že je neuvěřitelně nudná a prakticky o ničem, ale nebojím se říct, že do ní bylo po smrti Anne zasahováno, protože některé myšlenky prostě nejsou od třináctileté dívky.

julie8829
03. července

Silná kniha. Sice je to deník 14ti leté holky, takže je to takové pubertální, ale také je to silně emotivní. Anna v deníku řeší různé občas i banální věci a neví co jí čeká. Je to smutné. Také jsem měla možnost zjistit jak uvažovaly dívky zhruba v mém věku v období 2.světové války, což oceňuji

SlamLenka
01. července

Ano, Anne je pubertální dívka a na jejím deníku je krásně vidět, že ani okolnosti, za jakých v zadním domě žila, nezabránily tomu, aby se neprobírala těmi typicky pubertálními otázkami a nezažívala lásku. Přesto byla rozhodně v mnohém jiná, minimálně v porovnání s dnešní mládeží. Kolik čtrnáctiletých probírá otázky politiky? V tomhle směru je však nutno podotknout, že to možná naší době chybí. (Tedy za předpokladu "Víc se o politiku zajímat = volit zodpovědně." Anne se nemusela vzdělávat, přesto se sama učila, a to v rozsahu, o jakém se dnešním osmákům nebo deváťákům ani nesnilo...
Něco podobného bych určitě nečetla, nebýt toho pozadí, při němž Anniny zápisky vznikly, nicméně to bylo zajímavé.

prochajda
26. června

Deník dívky pubertálního věku pro mě nebyl moc čtivý, každopádně je mi Anny líto co musela se svou rodinou a ostatními prožít v "zadním domě" a jsem ráda, že se jí splnil sen být spisovatelkou. Film se mi líbil.

patrik0816
20. června

„Nemyslím na všechnu tu bídu, ale na krásu, která ještě zůstala.“

Je to něco strašného, co dokázal udělat jeden zakomplexovaný fanatik, žijící v bludech, opírající se o okultní bláboly a konspirační teorie. Nejhorší je, že takových Anne byly miliony. Starších i mladších. Zemřeli absolutně kvůli ničemu. Deník Anne Frankové je samozřejmě unikátní jejím věkem, není to ale rozhodně jen o tom. Nemyslím si, že by to byla jen obyčejná židovská holka, ale měla v sobě výjimečný talent a silnou osobnost. To je hlavní důvod, proč je to tak dobrá kniha.

romana3802
20. června

Doporučuji

Gabux
17. června

Tahle kniha se mi zaryla do srdce a probudila ve mně touhu po zjišťování si informací z této doby. Je to hrozné. Napsané poměrně zajímavě, i když to pro dnešní čtenáře může být trochu nepohodlné.

Dagros
11. června

Tuhle knížku by si měl přečíst asi každý, přečteno jedním dechem.....

Layyen
10. června

nedávné prodloužení autorských práv této knihy mi přijde jako totální výsměch, jinak kniha má co nabídnout.

Radííí
26. května

Zajímavě napsané.. formát deníku se dobře čte. Období války je těžké, ale deník ovšem řeší vztahy v úkrytu a válka je lehce "upozaděná".

koki.veru
17. května

Žánr úplně nepatří mezi mé oblíbené, ale už jsem se ke knížce dlouho odhodlávala a nyní (díky čtenářské výzvě) jsem se konečně dokopala si jí přečíst. Příběh pěkný a smutný. Je škoda, že Anne zemřela chvíli před "zachráněním". Je dobře, že se deník dostal na veřejnost, a mohou si čtenáři přečíst o této kruté době. Jsem ráda, že jsem se ke knížce dokopala.

jengibre
12. května

Přesně ten typ knihy, u které předem víte, jak skončí, ale po celou dobu nepřestáváte doufat a zoufale si přejete, aby se stalo něco, co to změní. Příběh, který Vás zasáhne o to více, že Anne zemřela krátce před koncem války. Nelze se ubránit smutné myšlence, jaký mohl být její život, kdyby přežila, kdyby nebyli prozrazeni, kdyby...

stanza
11. května

Další z knih které jsem zbytečně dlouho obcházela a úplně zbytečně.))
Anna byla na svůj věk inteligentní a vyspělá mladá dívka toužící po pochopení a lásce.
Toho se jí bohužel nedostálo, ale jedno přání se jí splnilo, stala se spisovatelkou.

oolinkaa
09. května

Zkusila jsem číst po druhé, jelikož jsem prvně nedocetla. Bohužel se nestalo ani teď, sice mám knihy o židech, z 2 sv. Války ráda, ale toto neumím ocenit, blbě se mi to čte, pro mě velice nezáživné a nejde se začíst. Takže bohužel ...třetí šanci tomu určitě dávat nebudu

bara2004
30. dubna

Musím říct, že to bylo poprvé co jsem něco četla ve formě deníku. Bylo to příjemné, ale zároveň těžké. Deník jsem četla na můj vkus příliš dlouho, často jsem nebyla schopna přečíst můj denní průměr. Nejspíš to bylo situací, která byla vyjadřována Annou. Nějaké pasáže byly radostné, některé nikoli. Je vidět, že deník psala mladá dívka, která by mohla mít celičký život před sebou. Je hrozné číst něco takového co, když se nad tím zamyslíme, není tak dávno jak bychom si přáli. Bylo hrozné deník dočíst a vědět, že to neskončí happyendem. Deník je, ale současně dobrou upomínkou, že se musíme změnit, respektovat se navzájem, aby se neopakovalo něco tak hrozného. Deník Anny Frankové je určitě kniha která vám dokáže otevřít oči.

Allla9
24. dubna

Vždy, když přečtu cokoliv o židech a jejich těžkém životě, tak je mi z toho smutno.

Hadati
14. dubna

Hodnotit něčí deníky je složité. U myslitelů vás zajímají jejich myšlenky, u herců či sportovců pikantní historky ze života, ale co by vás mohlo zajímat u čtrnáctileté dívky jménem Anna Franková? Historie.

Přestože se jedná o obyčejnou dopsívající pubertální dívku, která díky tomu má spoustu vztahových problémů s rodiči i s ostatními obyvateli skrýše, lze díky jejím deníkům nahlédnout do myslí lidí, kteří zažili roky strachu z odhalení, kdy s vnějším světem byli v kontaktu jen díky rádiu a několika málo lidem, kterým důvěřovali natolik, že jim svěřili své životy. O to drsnější je pak uvědomění, že od vysvobození byli jen pár měsíců, a že nemuseli skončit tak špatně, nebýt jednoho jediného práskače.

Jsem proti povinné četbě, ale domnívám se, že pokud má být povinná četba, tohle by mělo být na jejím prvním místě. Každý mladý čtenář totiž díky tomuto deníku zjistí, že židé se vůbec nijak neodlišovali (a neodlišují) od ostatních a tedy je tato kniha v současné době určitou obranou proti xenofobii.

alnahu
12. dubna

Příběh Anny –židovské dívky mě hodně zasáhl. Anna byla na svůj věk velmi vyspělá , její zápisky o tom svědčí. Anna si ve svém deníčku píše s imaginární přítelkyni Kitty a v dopisech líčí své postřehy a pocity o hrůzách války i o tom ,jak se musí se svou rodinou ukrývat několik let v zadní části domu, kde prožila i svou první zamilovanost s Petrem. Anna díky tomu co vše prožila předčasně dospěla ,ale bohužel se nedožila dospělosti. Úkryt její rodiny byl prozrazen a Anna ve svých 15 letech zemřela na tyfus v koncentračním táboře. Když jako dívka psala do svého deníčku ji určitě na mysl nepřišlo , že její zápisky si po letech přečte s hlubokou úctou mnoho lidí.
Z jejího deníčku: Óda na plnicí pero . Když mi bylo devět let, přišlo moje pero v balíčku jako dárek od babičky z Cách. Když mi bylo deset , smělo pero se mnou do školy. Když mi bylo jedenáct ,musela jsem svůj poklad schovat, protože byla povolena jen školní pera. Když mi bylo dvanáct přešla jsem do židovského lycea a pero dostalo nové pouzdro. Když mi bylo třináct ,šlo se mnou pero do zadního domu a provázelo mě četnými deníky a sešity. Když mě bylo čtrnáct ,končil i poslední rok ,který se mnou mé pero strávilo.

Makaja
10. dubna

Tady nelze hodnotit knihu jako takovou, v podstatě to vytrženo z kontextu není příliš záživné čtení. Jenže to, co je na té knize to cenné, je ta autenticita, sledujeme dospívání Anny a její vnímání světa během války a nedobrovolného života mezi čtyřmi stěnami. Já se ale nemohla na Aniny zápisky příliš soustředit, protože jsem zkrátka stále měla v podvědomí, jak tragicky to s ní, její sestrou i ostatními z úkrytu dopadlo.Souhlasím s Elis2, těžko dávat hvězdičky, knize bych dala tak 3, ale ten věk a hlavně ten příběh (už mimo deníkové zápisky) si zaslouží víc.

fayne
26. března

Alespoň dvě přání se Anne splnila - touzila dal zit i po sve smrti a stala se spisovatelkou (bezpochyby jednou z nejslavnejsich).