Deník Anny Frankové

od:

Deník Anny Frankové

Tmavovlasá dívka s plachým úsměvem. Když si ve třinácti letech začne psát deník, přemýšlivá Anna netuší, jak se její osud dramatický změní. Ocitne se s židovskými rodiči a dalšími lidmi v přísně utajené skrýši. Venku zuří 2. světová válka, ona se v deníku svěřuje vymyšlené kamarádce Kitty: upřímně, se stopami pubertálního vzdoru i zbytků dětské bezelstnosti, líčí sny, touhy a naděje…...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/35_/352211/denik-anny-frankove-gtF-352211.jpg 4.32313
Originální název:

Het Achterhuis Dagboekbrieven 12 juni 1942 - 1 augustus 1944 (1947)

Vydáno:, Alpress
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (361)

Přidat komentář
Radííí
dnes

Zajímavě napsané.. formát deníku se dobře čte. Období války je těžké, ale deník ovšem řeší vztahy v úkrytu a válka je lehce "upozaděná".

koki.veru
17. května

Žánr úplně nepatří mezi mé oblíbené, ale už jsem se ke knížce dlouho odhodlávala a nyní (díky čtenářské výzvě) jsem se konečně dokopala si jí přečíst. Příběh pěkný a smutný. Je škoda, že Anne zemřela chvíli před "zachráněním". Je dobře, že se deník dostal na veřejnost, a mohou si čtenáři přečíst o této kruté době. Jsem ráda, že jsem se ke knížce dokopala.

jengibre
12. května

Přesně ten typ knihy, u které předem víte, jak skončí, ale po celou dobu nepřestáváte doufat a zoufale si přejete, aby se stalo něco, co to změní. Příběh, který Vás zasáhne o to více, že Anne zemřela krátce před koncem války. Nelze se ubránit smutné myšlence, jaký mohl být její život, kdyby přežila, kdyby nebyli prozrazeni, kdyby...

stanza
11. května

Další z knih které jsem zbytečně dlouho obcházela a úplně zbytečně.))
Anna byla na svůj věk inteligentní a vyspělá mladá dívka toužící po pochopení a lásce.
Toho se jí bohužel nedostálo, ale jedno přání se jí splnilo, stala se spisovatelkou.

oolinkaa
09. května

Zkusila jsem číst po druhé, jelikož jsem prvně nedocetla. Bohužel se nestalo ani teď, sice mám knihy o židech, z 2 sv. Války ráda, ale toto neumím ocenit, blbě se mi to čte, pro mě velice nezáživné a nejde se začíst. Takže bohužel ...třetí šanci tomu určitě dávat nebudu

bara2004
30. dubna

Musím říct, že to bylo poprvé co jsem něco četla ve formě deníku. Bylo to příjemné, ale zároveň těžké. Deník jsem četla na můj vkus příliš dlouho, často jsem nebyla schopna přečíst můj denní průměr. Nejspíš to bylo situací, která byla vyjadřována Annou. Nějaké pasáže byly radostné, některé nikoli. Je vidět, že deník psala mladá dívka, která by mohla mít celičký život před sebou. Je hrozné číst něco takového co, když se nad tím zamyslíme, není tak dávno jak bychom si přáli. Bylo hrozné deník dočíst a vědět, že to neskončí happyendem. Deník je, ale současně dobrou upomínkou, že se musíme změnit, respektovat se navzájem, aby se neopakovalo něco tak hrozného. Deník Anny Frankové je určitě kniha která vám dokáže otevřít oči.

Allla9
24. dubna

Vždy, když přečtu cokoliv o židech a jejich těžkém životě, tak je mi z toho smutno.

Hadati
14. dubna

Hodnotit něčí deníky je složité. U myslitelů vás zajímají jejich myšlenky, u herců či sportovců pikantní historky ze života, ale co by vás mohlo zajímat u čtrnáctileté dívky jménem Anna Franková? Historie.

Přestože se jedná o obyčejnou dopsívající pubertální dívku, která díky tomu má spoustu vztahových problémů s rodiči i s ostatními obyvateli skrýše, lze díky jejím deníkům nahlédnout do myslí lidí, kteří zažili roky strachu z odhalení, kdy s vnějším světem byli v kontaktu jen díky rádiu a několika málo lidem, kterým důvěřovali natolik, že jim svěřili své životy. O to drsnější je pak uvědomění, že od vysvobození byli jen pár měsíců, a že nemuseli skončit tak špatně, nebýt jednoho jediného práskače.

Jsem proti povinné četbě, ale domnívám se, že pokud má být povinná četba, tohle by mělo být na jejím prvním místě. Každý mladý čtenář totiž díky tomuto deníku zjistí, že židé se vůbec nijak neodlišovali (a neodlišují) od ostatních a tedy je tato kniha v současné době určitou obranou proti xenofobii.

alnahu
12. dubna

Příběh Anny –židovské dívky mě hodně zasáhl. Anna byla na svůj věk velmi vyspělá , její zápisky o tom svědčí. Anna si ve svém deníčku píše s imaginární přítelkyni Kitty a v dopisech líčí své postřehy a pocity o hrůzách války i o tom ,jak se musí se svou rodinou ukrývat několik let v zadní části domu, kde prožila i svou první zamilovanost s Petrem. Anna díky tomu co vše prožila předčasně dospěla ,ale bohužel se nedožila dospělosti. Úkryt její rodiny byl prozrazen a Anna ve svých 15 letech zemřela na tyfus v koncentračním táboře. Když jako dívka psala do svého deníčku ji určitě na mysl nepřišlo , že její zápisky si po letech přečte s hlubokou úctou mnoho lidí.
Z jejího deníčku: Óda na plnicí pero . Když mi bylo devět let, přišlo moje pero v balíčku jako dárek od babičky z Cách. Když mi bylo deset , smělo pero se mnou do školy. Když mi bylo jedenáct ,musela jsem svůj poklad schovat, protože byla povolena jen školní pera. Když mi bylo dvanáct přešla jsem do židovského lycea a pero dostalo nové pouzdro. Když mi bylo třináct ,šlo se mnou pero do zadního domu a provázelo mě četnými deníky a sešity. Když mě bylo čtrnáct ,končil i poslední rok ,který se mnou mé pero strávilo.

Makaja
10. dubna

Tady nelze hodnotit knihu jako takovou, v podstatě to vytrženo z kontextu není příliš záživné čtení. Jenže to, co je na té knize to cenné, je ta autenticita, sledujeme dospívání Anny a její vnímání světa během války a nedobrovolného života mezi čtyřmi stěnami. Já se ale nemohla na Aniny zápisky příliš soustředit, protože jsem zkrátka stále měla v podvědomí, jak tragicky to s ní, její sestrou i ostatními z úkrytu dopadlo.Souhlasím s Elis2, těžko dávat hvězdičky, knize bych dala tak 3, ale ten věk a hlavně ten příběh (už mimo deníkové zápisky) si zaslouží víc.

fayne
26. března

Alespoň dvě přání se Anne splnila - touzila dal zit i po sve smrti a stala se spisovatelkou (bezpochyby jednou z nejslavnejsich).

Miliarda
26. března

Autentické svědectví Anny Frankové o hrůzách války. Několik let "uvězněna" se svou rodinou v malém úkrytu z něhož nemohli odejít a riskovat tak zadržení. S omezeným množstvím potravin, s omezenou hygienou a hlavně s ustavičným strachem, co se stane v případě, že je němečtí vojáci odhalí. Nikdo z nás si tyto hrůzy války asi nedokáže představit. Anna Franková nám je však prostřednictvím svého deníku dokáže přiblížit. Popis jejich strastí, strachu, ale naopak i jejích radostí z úplně obyčejných věcí ve mně bude ještě dlouhou dobu rezonovat. Anna Franková si zaslouží hlubokou úctu za to, že dokázala zachytit hrůzy války na papír a její příběh tak (stejně jako příběhy dalších židovských občanů stižených podobným osudem) může být i po letech připomínán. Mou hlubokou úctu Anna Franková tímto svým deníkem (a hlavně jejími názory a odvahou tváří v tvář hrůzám druhé světové války) získala a věřím, že po přečtení knihy získá i tu vaši.

Princezna22
22. března

Kniha přečtená po několikáté a znovu jsem v ní něco našla.. Opravdu silný příběh.

Bara Zelenkova
21. března

Moc se mně kniha líbila. B

teri1003
19. března

Za mě taková průměrná kniha. Pár věcí tam bylo zajímavých ale od 100 strany už jsem se do čtení musela nutit. Někoho určitě kniha může bavit ale pro mě deníky prostě nejsou. Nezvládala jsem pořád číst Anniny problémy ale k té knize to patří. Nelituju, že jsem knihu četla ale znovu to určitě číst nepotřebuju.

IchbinMartina
16. března

Sice tato kniha není nic co bych vyhledávala, ale určitě doporučuji přečíst.

theMarty
14. března

Anne bylo třináct, když začala psát svůj deník. Kniha zachycuje 2 roky skrývání, ve kterých se z malé holky stává na svůj věk neuvěřitelně vyspělá mladá žena.
Základ.

radka8970
11. března

Příběh dívky, která se svojí židovskou rodinou spolu s dalšími cizími lidmi se museli ukrývat na půdě proti gestapu. Anna sice v úkrytu zažila chvíle štěstí, radosti, první lásku, ale jediný kdo nakonec vyvražďování přežil byl její otec. Deník Anny Frankové je silný a zároveň těžký příběh, který jsem prožívala s vědomím, že se tyto hrůzy skutečně odehrávaly. Toto je jedna z knih co by měla být ve školách za povinnou četbu.

hajrys
06. března

Deník ani ne 15-ti leté dívky. Tak zní upoutávka. Na škole jsem ji nečetla a jsem ráda, že jsem si ji přečetla až jako dospělá. Zpočátku mě kniha občas pobavila. Vrátila jsem se do dob svého dospívání. Spory s maminkou (ano, dnes je to pro mě opravdu maminka, tehdy jsem pro ni měla i jiná jména), milující otec, podobné pohledy na své okolí a neustálý zmatek v hlavě. Postupem času se obsah mění. Překvapilo mě, jak rychle Anna názorově dospěla. Já tedy v 15 rozhodně takové hluboké myšlenky neměla. Je otázka, na kolik jsou opravdu její a zda nedošlo později k otcově úpravě.
Pro mě má kniha hluboký filozofický podtext – úvahy o údělu Židů, o postavení žen a mužů, o charakteru člověka, dospívání a výchově. To jsou jen některé, které mi utkvěly v hlavě.
Schválně ponechám stranou její popis válečné doby. Bylo napsáno mnoho jiných knih a popsáno mnoho jiných skutečných příběhů lidí, kteří takové "štěstí" neměli. Bohužel ani tento příběh nemá šťastný konec. O to smutnější, že se velmi blížil konec těch hrůz.
Můj obdiv patří především lidem, kteří celé dva roky nasazovali vlastní život, aby Annu a její rodinu a ochránili.
„Buďte stateční! Chceme zůstat věrni svému poslání a nereptat, však ono se najde východisko. Bůh náš národ ještě nikdy neopustil, Židé přežili celá staletí a po celá staletí museli trpět. Ale za celá ta staletí také nabyli síly. Slabí padnou, ale silní zůstanou a nikdy nezahynou!”
"Zasloužit si štěstí znamená pracovat a činit dobro, nikoli spekulovat a být líný. Lenost může vyhlížet přitažlivě, ale práce přináší uspokojení."
"Každé dítě se musí vychovávat samo."
"Neboť v podstatě je mládí mnohem osamělejší než stáří."

simona5r
04. března

Anne je úplně normální dospívající dívka se sny o budoucnosti, která bohužel přišla o možnost tuto budoucnost prožít. Místy pro mě bylo čtení pomalejší, ale při představě, že text psala mladá dívka zavřená desítky měsíců jsem knihu četla dál a dál a přála si, aby Anne mohla své sny naplnit.

Nikol1994
02. března

Povinnost pro každého přečíst. Opravdu smutný příběh o strašné době....

Ali_xy
01. března

Příběh s nešťastným koncem, který zná jistě každý, ale stejně do posledních řádků tajně doufáte, že se stane zázrak, válka skončí a Anna s celou rodinou budou žít šťastně další léta..ale bohužel. Kromě popisu běžného života, šarvátek, všeobecné ponorky v úkrytu a všeho kolem musím ocenit neskutečnou vyspělost samotné Anny. Velmi mi překvapilo, o čem všem ve svých letech už přemýšlela, jaké měla názory a pohled na svět (a v některých věcech jsem se s ní zcela ztotožnila). Už samotné zápisky jsou znamenité a věřím, že kdyby přežila, byla by z ní skvělá spisovatelka (jak si sama přála) - rozhodně to v sobě měla. Krásná a dojemná kniha, vřele doporučuji!

sola_lupa
01. března

Na knihu jsem se těšila, protože jsem čekala něco úžasného. Je to asi hlavně kvůli tomu, že o této knize všichni básní snad celý můj život a stále je kolem toho velký rozruch.
Bohužel vidím Annu jen jako slečnu, která žila před ukrýváním v dostatku a z mého pohledu byla rozmazlená. Během ukrývání dospívala a to bylo tedy něco... Obešla bych se bez tak niterných výlevů. Vlastně celá kniha byla příběhem, který se téměř vůbec nedotýkal událostí vně domu. Jen občas vidíme trošku nástin. Vše, co se v domě děje je vlastně následkem nesnesitelné ponorkové nemoci, kterou by po takové době měl snad každý a také dospíváním, kdy dochází ke konfrontaci stejných i odlišných generací.
Co mě nejvíc mrzí je, že všichni obyvatelé měli velkou smůlu. Do konce války zbývala jen chvilka proti tomu, jak dlouho se ukrývali.
Na hodnocení se nedívejte, je spíše pro mě. Dle mého názoru nejde dost dobře hodnotit deník, který, i když možná prošel určitým filtrem, je stále plný až příliš osobními myšlenkami.

vmatusko
01. března

Anna žije so svojimi rodičmi a sestrou Margot v Holandsku. Od roku 1942 sa ukrývajú v nepoužívaných priestoroch firemného skladu, pretože sú židia. V týchto priestoroch žijú dva roky - tak že o nich skoro nikto nevie - všetkých židov na okolo berú do koncentračných táborov. V roku 1944 bol ich úkryt prezradení. Všetkých 8 členov odviezli jednotky SS a boli deportovaný do koncentračných táborov, kde aj zahynuli. Prežil iba otec Anny Frankovej, ktorý vydal túto knihu.
Celý dej sa odohráva zväčša iba v priestoroch kde žije 8 ľudí, je zaujímavé sledovať ich život počas 2 rokoch. Anna vo veku 14 rokoch opisuje veľmi náročné podmienky - malo stravy, mizerná hygiena, nie vždy najlepšie vzťahy. No aj napriek ťažkým podmienkam sa snažili vzdelávať - učiť sa jazyky, veľa čítať, venovať sa rôznym vedám. Bola to ťažká doba, krásne na tom bolo to že sa tešili (Anna nestrácala nádej) že raz opustia priestory v ktorých sa 2 roky skrývali a znova zažijú slobodu a budú sa môcť opäť vrátiť do bežného života.

Clea3112
25. února

Síla i hodnota této knihy je bezesporu v kontrastu, který přináší. Na jedné straně plné života, síly a energie mládí (ač se svými bolístkami a trápeními, které teenegerovský věk přináší), na straně druhé krutost válečných útrap, nesmyslnosti rasistické tyranie, které k nám prosakují jen tak mimoděk skze skromné Anniny názory a postřehy vnějšího okolního světa, umocněné nesmlouvavým, drsným koncem Anniny rodiny. Deník je atraktivní formou vyprávění a pohled dospívající dívky na každodenní život v době okupace, je netradičním svědectvím této temné kapitoly z historie 20. století. Doporučuji jako povinnou četbu.

Zorka
12. února

Je velmi těžké hodnotit knihu, o které člověk od začátku ví, že popisuje podle skutečnosti poslední dny života mladé dívky. Anna by si zasloužila přežít. Stejně jako miliony dalších...

sabiburesova
08. února

Tuhle knihu by si měl přečíst prostě každý! Doporučuji.

sab6325
01. února

To mrazeni v zadech...

pucii
01. února

Ani nevím, jak to tu všechno napsat. Ta kniha na mne velmi zapůsobila. Ať už popisem doby ze záznamů, možností nahlédnout, co vše museli snášet lidé, kteří se ukrývali (nejen strach, nouzi o jídlo, léky a věci, nedostatek peněz a nemožnost si je vydělat, ale i konflikty se spoluukrývajícími se, hádky, ponorka, nemožnost mnoho let vyjít na vzduch, nutnost být stále potichu, boj se zlodeji). Velmi mne potěšilo, že i Anna mívala potíže se svou prostořekostí, mnohdy doplatila na svůj názor. Občas jsem se v ní viděla. A asi proto na mne velmi zapůsobila, jak dokázala se svou povahou bojovat a snažit se být lepší. Těší mne, že se stala vysněnou spisovatelkou, slavnější, než by kdy tipovala. Tragedie je, že i po tom, čím vším si museli projít, šli stejně na smrt, a to chvíli před koncem. Ale asi právě to dodalo deníku tu jedinečnost. A při pomyšlení na ty, co riskovali svůj život pro ukrývání Židů, nenacházím slov.

Jeegles
30. ledna

Je to jeden z nejsilnejsich pribehu, jake jsem kdy cetla.