ThePetinka

Příspěvky

Dobrá znameníDobrá znameníTerry Pratchett

Líbila se mi preciznost, s jakou autoři vykreslili postavy a jejich životní styl, názory, koníčky i povahové vady. Díky tomu bylo zábavné sledovat, jak se jejich osudy vzájemně proplétají. To mě však vede k první velké vadě na kráse této knihy - těch postav bylo prostě moc. Bože, bylo jich snad nekonečno!
Trochu jsem také bojovala s plynulostí příběhu. Přestože mě čtení bavilo a kniha mi připadala zajímavá, byly některé její části doslova nicneříkající a nudné. Díky tomu jsem ji občas odložila na celé dny - vždy jsem se k ní ale vrátila, protože mě zajímalo, jestli opravdu dopadne tak, jak si myslím. A víte co? Dopadla.
Závěr mě celkově dost zklamal, protože jsem předpokládala, že když příběh potřebuje k rozjezdu 200 stran, bude jeho finále strhující a zajímavé. Jenže nebylo. Napětí, které se příběhem po celou dobu táhlo, prostě nahradila nuda.
Na druhou stranu musím ocenit, že jsem se při čtení docela dobře pobavila a někdy i nahlas zasmála. Pro mě osobně byla ale kniha velkým zklamáním!

15.11.2016


Hobiti, elfové a čarodějovéHobiti, elfové a čarodějovéMichael N. Stanton

Kniha se mi četla docela příjemně, byť někdy se mi text zdál trochu zmatený. Zpětně ji ale vnímám jako odpočinkové čtení, které mi bohužel nepřineslo nic nového. Mrzelo mě i to, že poznámkový aparát byl umístěný až vzadu za textem, takže pokud jsem si chtěla dodatky přečíst, musela jsem vždy listovat a složitě hledat příslušnou část - je nasnadě, že jsem od toho brzy upustila.

Zkrátka a dobře, jde o dílo, které se mi jeví jako dobrý podklad pro nějaký referát či školní práci, rozhodně bych si ho ale nepotřebovala pořídit do své knihovničky. Myslím, že zarytější fanoušci Tolkiena ocení spíše knihu jako Pán prstenů a filozofie, která jde více do hloubky

15.11.2016


Všem klukům, které jsem milovalaVšem klukům, které jsem milovalaJenny Han

Chtěla jsem něco, u čeho budu moc vypnout, zasmát, povzdechnout si a uvolnit se. A to se povedlo. Nešlo tu o světový mír, o filosofii a náboženství se ani nezavadilo, a právě proto to bylo skvělé!

Kniha má moc hezkou obálku, která mě na první pohled zaujala. Také jsem si díky ní Laru Jean od samého začátku představovala jako Asiatku. A protože kniha je pro teenagery a hlavně o teenagerech, chci také vyzdvihnout, že autorce se moc dobře podařilo vystihnout určitou zmatenost pocitů a stavů, kterou náctiletí prožívají. Nebylo to ani trochu přes čáru.

Příběh se mi líbil, byl svižný a lehce se četl, pochopitelně však nebyl bezchybný. Vadily mi některé scény, které neměly s hlavním dějovou linkou nic společného, ale i přesto jim bylo věnováno hodně místa. Samotný závěr byl navíc zavádějící a nejasný - myslím, že do takové žádné knihy otevřený konec nepatří.

Přišlo mi, že příběh má velký potenciál, první polovina byla skvěle rozehraná, ale potom začala kvalita bohužel trochu upadat. Došlo k tomu v ten moment, kdy se milostné dopisy dostaly do pozadí a už se o nich skoro nemluvilo. Vzniklo tak druhořadé milostné drama, bez špetky romantiky - takže vlastně nuda.

13.06.2016


Kosti jsou věčnéKosti jsou věčnéKathy Reichs

Líbí se mi být v hlavě geniální vědkyně a pátrat po zločincích. Dozajista je to tím, že Tempy je v knihách velmi sympatická a každý její krok se zdá naprosto logický. Dějová linka nedrhne, nikdy se nezarazím a neptám se, proč by někdo něco takového dělal. V příběhu navíc nechybí ani lehký náznak osobní záplety, který ovšem vůbec nestojí v cestě svižnému detektivnímu příběhu.

Na druhou stranu musím přiznat, že v příběhu mi vadilo příliš podrobné vysvětlování každé vědecké či historické záležitosti. Vím, že to je asi to hlavní, čím se antropoložka Kathy Reichs odlišuje od spisovatelů, ale i tak jsem si nemohla pomoc. Tyhle části mě prostě nudily.

I přesto jsem si však tento příběh užila. Kniha byla místy tak napínavá, že jsem se od ní nemohla odtrhnout a líbila se mi i zápletka. Velkou výhodou vidím i v tom, že příběh je absolutně nepředvídatelný.

13.06.2016


Dřív než půjdu spátDřív než půjdu spátS. J. Watson

Na prvních několika stránkách se příběh rozvíjí a pozvolna přitom do sebe čtenáře vtahuje. Uvedení do děje je však rychlejší, než bývá zvykem a než se nadějete, budete sedět v rychle se rozjíždějícím vlaku (ne-li přímo v TŽV). Dokonale mě to zaskočilo, nevzpomínám si, kdy naposledy mě kniha tak rychle pohltila.

Příběh je velmi čtivý a napínavý, doslova jsem se od něj nemohla odtrhnout. Myslím, že hodně tomu dopomohlo i celkové rozvržení příběhu. Ten je protnut několika zásadními zvraty, které čtenáře nutí přemýšlet o tom, co se přihodí na následujících řádcích. Téma, které se zdá poměrně okoukané, je pojato velmi neobvyklým způsobem, což z knihy činí strhující zážitek.

Christine, hlavní hrdinka příběhu, postupně odhaluje, jaký život vlastně žila. Z počátku se zdá, že jí všechno změnila smutná náhoda, ale jak příběh postupně graduje, zjišťuje ona i čtenáři, že všechno je vlastně úplně jinak - a proto ji nejde nemilovat. Nemůže si neoblíbit hlavní hrdinku, které prožívá tolik bolesti, strachu a smutku. Myslím, že jí prostě musíte fandit.

Přestože kniha patří mezi ty nejzdařilejší, jaké jsem v posledních době četla, musím jí i něco vytknout. Z některých pasáží na mě totiž doslova zíral fakt, že jejím autorem je muž - zejména tehdy, když Christine přemýšlela o intimnostech nebo se snažila se vyrovnat se svými city. Čas od času mě zarazilo vědomí toho, že takhle by na situaci hleděl muž, ne žena.
Jinak však byla kniha naprosto úžasným zážitkem, který mi připomněl, proč tak ráda čtu.

13.06.2016


Co kdyby?Co kdyby?Randall Munroe

Na knihu jsem narazila víceméně omylem, ihned mě však zaujala. Ještě v knihovně jsem přečetla jednu její kapitolu a výborně jsem se u toho pobavila. Rozhodla jsem se proto, že si ji půjčím domů. Od samého začátku jsem ale měla pocit, že nepůjde o snadné čtení, protože Co kdyby? není beletristický příběh, ale populárně naučná kniha. Nakonec jsem však byla překvapená, jak lehce se mi kniha četla.

Kniha je rozdělena na několik částí a v každé se autor věnuje jinak zaměřeným otázkám. Odpovědi jsou pojaty velmi originálním a humorným způsobem, který je navíc podtržen komiksovými ilustracemi, která vás prostě odzbrojí. Díky tomu se kniha četla velmi snadno, přestože se jedná o opravdovou vědu. Každá jednotlivá otázka, byť je sebehloupější, je vědecky prozkoumána a vyhodnocena. Nejde tedy o žádné výmysly.

Chápu, že Co kdyby? asi není knihou pro každého, já jsem se však při jejím čtení pobavila a dozvěděla jsem se mnoho užitečným informací. Ne každou maličkost jsem si zapamatovala, mám teď ale hodně zajímavých témat, které mohu vytáhnout, až budeme s kamarády sedět nad pivem. Knihu tedy hodnotím pozitivně a určitě vám ji doporučuji

13.06.2016


Rudá jako rubínRudá jako rubínKerstin Gier

Od příběhu jsem téměř nic neočekávala, byla jsem proto příjemně překvapená. Hlavní dějová linka je dobrodružná, napínavá a mnohem víc zábavná, než by se mohlo zdát. Obálka potencionální čtenáře troch balamutí, protože se jedná o plnohodnotnou fantasy, do které je romantika tak trochu uměle, a podle mého názoru zbytečně, vmáčknutá. Vlastně si myslím, že to příběhu škodí. Stejný pocit jsem měla i u některých dalších scén, které jako by byly přidány do knihy pouze proto, aby se víc líbila slečnám v pubertě.
Romantický příběh, který se mezi hlavními hrdiny rozvíjí, nepůsobí zrovna dvakrát uvěřitelně. Osobně si myslím, že je to způsobeno tím, že děj knihy se odehrává v rozmezí pouhých několika dní. Postava Gwen je přitom sympatická - zdá se být správně trhlou, přitom však rozumě uvažující dívkou, jakou si lehce oblíbí mladší čtenářky. Mě z počátku připadala neslaná nemastná, ale postupem času jsem si k ní cestu našla.
Pokud si odmyslím onu romantikou linii, které v knize stejně není věnováno příliš prostoru, jde o velmi zdařilou a zcela plnohodnotnou fantasy, která si jistě zaslouží pozornost čtenářů. Příběh postupně nabírá na obrátkách, napětí střídá akci a kniha čtenáře zcela pohlcuje. V tomto ohledu jsem byla opravdu spokojená.

13.06.2016


Moje nová svobodaMoje nová svobodaZohre Esmaeli

Hned jakmile jsem pustila do čtení, uvědomila jsem si, že kniha bude trochu jiná, než jsem čekala, a vlastně i chtěla. Pochopitelně nemůžu, a ani nechci, hodnotit životní osudy Zohre Esmaeli, přiznám se však, že jsem se těšila na příběh o tom, jak se jí podařilo stát se modelkou. Namísto toho jsem však dostala vyprávění plné bolesti, strachu a hladu. Přitom se od jisté doby takovým knihám zcela záměrně vyhýbám. Stresují mě a nepřináší mi do života nic pozitivního.
I tak jsem ale četla dál. Přes všechny hrůzy, které kniha skrývá, se totiž jedná o velmi strhující a do jisté míry i napínavý příběh. Hlavní dějovou linkou je útěk z Kábulu do Berlína, bez skrupulí popisovaný dospívající dívkou. Přesto mě však více zaujal závěr knihy, kde se Zohre rozhodne utéct od své rodiny a posléze se osamostatnit. O tohle vyprávění jsem totiž od počátku stála.
Na knize mi trochu vadilo, že je psána poměrně zmateně. Nelíbilo se mi, jakým způsobem autorka skákala ze současnosti do minulosti, navíc tím vlastně předem odhalovala dějovou zápletku (byť ta tedy byla do jisté míry naznačená už v samotném názvu knihy). Jinak se však kniha četla dobře, příběh byl strhující a čtivý, nenudila jsem se a s radostí jsem se ke knize vracela.
Celkově knihu hodnotím kladně, ještě jednou bych však ráda podotkla, že se vyjadřuji pouze ke stylové stránce příběhu

13.06.2016


Bazil Zlomený PalcátBazil Zlomený PalcátChristopher Rowley

Kniha se mi četla moc dobře, protože s prostředím už jsem víceméně seznámená díky předešlým dílům - a kupodivu mi ani nevadilo, že jsem už je četla, protože za tu jsem stihla zapomenout, o čem vlastně byly.
Příběh se odehrává ve městech i na cestách a autor v jednotlivých kapitolách střídá vypravěče. Někdy vypráví Bazil, někdy Relkin, občas princezna Besita či paní Lessis. Příběh je díky tomu více dynamický, čtenář je vždy v obraze a nenudí se.
Kniha je pravděpodobně určená spíš pro kluky, je to bojová fantasy, která popisuje každý jednotlivý souboj do detailu. I bitvy jsou rozebrané a je moc hezky vysvětlené, co se kde děje a jak kdo bojuje. Je také docela reálná, lidé umírají, jsou mrzačeni a rozsekáni. Já ale musím přiznat, že to mě nebavilo, což je však spíš můj problém, než problém knihy.
Příběh se mi moc líbil a určitě ho doporučuji k přečtení, pokud máte podobné knihy rádi. Nevím však, nakolik je dnes k sehnání (je ale free ke stažení na uložto). Za přečtení však rozhodně stojí!

23.08.2014


Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)Jerome Klapka Jerome

Už od začátku jsem byla příjemně překvapená atmosférou i celkovým nábojem knihy. První strany mi přišly naprosto nejvtipnější a nejtrefnější, hodně jsem se u nich nasmála. Bohužel postupem času mé nadšení trochu sláblo, i když, to podotýkám, nikdy zcela nevyprchalo. Ten pověstný anglický humor se mi snad nikdy neomrzí! Mám takové knihy ráda. Jen se tak napůl úst pousměju, kniha mi zvedne náladu a vlije čerstvou krev do žil. Přesně takový Tři muži ve člunu jsou. Suchý anglický humor, místy bohužel trochu říznutý jakýmsi poetickým blábolením a podrobnou historií každé malé vesnice na břehu Temže.
Pominu-li právě ony poetické odbočky a lekce historie, je příběh svižný a hezky člověku ubíhá. Autor k hlavní dějové lince přidává spoustu zábavných příběhů o milionech svých známých a známých jejich známých a známých známých jejich známých, kteří všichni do jednoho zažili něco, o co stojí se podělit. Rozhodně chápu, proč si kniha našla cestu do srdce tolika čtenářů.
Pokud máte rádi komické příběhy ze života a suchý anglický humor, rozhodně vám Tři muže ve člunu doporučuji (pozn. v některých vydáním se kniha jmenuje Tři muži ve člunu – o psu nemluvě). Mě osobně se moc líbila a její čtení jsem si užívala. Celé je to takové mile domácí a když už nic, vybaví vás kniha řadou výborných historek, které můžete vykládat svým známým, nebo známých jejich známých, nebo známým…. vždyť vy víte.
80%

25.05.2014


Spálená mrazemSpálená mrazemPatricia Briggs

Po delší době jsem se opět dočkala pokračování své oblíbené série o automechaničce Mercy. Musím přiznat, že na knihy od Patricie Briggsové jsem tak zatížená, že i kdyby kniha stála za prd, byla bych z ní nejspíš stejně nadšená. Nemusíte ale mít strach, protože za prd tedy opravdu nestála. Byla výborná, ostatně jako všechny předchozí díly.
Knihou nás provází naše stará známá Mercy, nicméně v několika případech tu také nově narážíme na to, že příběh vypráví její manžel Adam. Autorka s velkou precizností vykreslila Mercyinu povahu už v předchozích dílech, takže nyní sledujeme, jak se mění pod vlivem svých nových rolí - manželka, družka alfy vlkodlaka, nevlastní matka. Na druhou stranu však Mercy zůstává stále stejně odhodlanou ženou, silnou a schopnou bránit se veškerému příkoří, které jí život přináší, což je nesmírně sympatické.
Na pozadí příběhu se zároveň odehrává docela jiná a mnohem větší hra - veřejnost musí přijmout fakt, že vlkodlaci nejsou jen postavy z fantasy příběhů a je celkem nasnadě, že se to mnohým nelíbí. Zároveň zjišťujeme, že Fae, kteří vystoupili na veřejnost už v předchozích letech, tento boj prozatím vzdávají a téměř všichni mizí v obrovských rezervacích (které mizí s nimi). Mercy tak zdánlivě přijde o svého učitele a přítele, železného faeho Zeeho.
Příběh je jako vždy plný akce a je zamotaný až do poslední chvíle. Rozuzlení zápletky mě poměrně překvapilo, protože nic nenaznačovalo tomu, že směřuje právě k takovému závěru. Přiznávám, že mě docela potěšilo, jak málo průhledný děj byl.
Kniha se mi četla dobře, nicméně, stejně jako u předchozích dílů, jsem měla místy pocit, že je špatně přeložená (nebo prostě nepracuje s češtinou tak, jak by měla). Několikrát jsem se zarazila nad tím, jak se ve větách opakují tatáž slovesa apod. Na zážitku mi to ale nikterak neubralo, protože až na tento drobný detail jsem si příběh vychutnala. Pochválit musím i krásnou obálku.
Všem fanouškům moderní městské fantasy musím tuto knihu určitě doporučit. Mezi hlavní výsady autorky totiž patří i fakt, že všechny její příběhy, byť na sebe časově navazují, mají vždy uzavřený děj. Můžete tedy začít číst klidně od posledního dílu a o nic nepřijdete

22.03.2014


Vasalisův paradoxVasalisův paradoxRaphaël Cardetti

Musím říct, že ačkoliv detektivkám nějak zvlášť neholduju, tahle mě zaujala na první pohled (nebo spíš na první počtení). Líbí se mi to prostředí muzeí a galerií, spousta slavných jmen, obrazy, staré knihy a neustálá akce.
Do oka mi padlo i to, že hlavní hrdinkou knihy je žena. Velentina mi byla sympatická a poměrně rychle jsem se s ní dokázala sžít. Hltala jsem každé její slovo, sledovala každý její krok a fandila jí ve všem, co dělala. Myslím, že práce restaurátorky musí být fantastická, i když hmotná odpovědnost, je asi poměrně stresující.
Celým příběhem se táhla přitažlivá linie tajemna. Temný středověk vyplivl jen několik málo informací, které hlavním hrdinům prostě nestačí k tomu, aby vyřešili záhadu mnicha Vasalise - a pachuť smrti, strachu a nebezpečí, které rukopis provází, jim asi také nepomáhají.
Příběh jsem si užívala a přiznávám, že jsem do poslední chvíle vůbec netušila, jak by mohl dopadnout. Dá se říct, že k rozuzlení došlo na několika posledních stránkách, v jednu už jsem byla dokonce nervózní z toho, jak rychle se blíží konec knihy. Měla jsem strach, že mi chybí nějaké stránky z konce knihy. Naštěstí se mi to ale jen zdálo.
Příběh se čte dobře, řekla bych, že český překlad je povedený, precizně pracuje i s cizími jmény a dokonce i s francouzskými názvy ulic či městských čtvrtí. K vazbě toho moc říct nemůžu, jedná se o obyčejný paperback, který se mi při každé příležitosti zavíral a ze kterého mi stále vypadávala záložka.
Knihu určitě doporučuji všem fanouškům detektivek, protože se jedná o opravdu povedený kousek. V příběhu se prolíná středověká záhada spojená s moderní Paříží, ve které se odehrává zběsilý závod o lidské životy. Je to velmi sympatické počteníčko.

04.03.2014


Erilian 1 – Město čarodějůErilian 1 – Město čarodějůTereza Janišová

Hlavní hrdinka Kiara je sympatická mladá slečna, kterou jsem si hned od samého začátku oblíbila, připadala mi totiž taková normální. Žádná přehnaně inteligentní kráska, které leží u nohou celý svět. Ne, normálně děvče, které svůj život dělí mezi kamarádku, tancování, školu, svého pěstouna a tajemného muže, který ji doučuje magii přetváření hmot.
Velmi sympatické je i samotné prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Kouzla a magie k němu patří stejně samozřejmě, jako draci, gryfové a magická vysoká škola. Myslím, že každý, kdo knihu čte, musí alespoň na okamžik zatoužit po tom, aby se na chvíli ocitl v Erilianu a zaskočil si tam do lázní.
Příběh je velmi čtiví, i když je pravda, že je poměrně lehce odhadnutelné, jak dopadne. Z počátku mě to trochu rozptylovalo, ale čím hlouběji jsem se do knihy začítala, tím menší problém jsem s tím měla. Kniha sice nepatřila mezi ty nejlepší, jaké jsem kdy četla, nicméně myslím, že je to velmi příjemné počtení, doprovázené nádhernými, i když bohužel pouze černobílými, ilustracemi.

30.01.2014


SyrenSyrenAngie Sage

Syren volně navazuje na předchozí díl, Výprava za hrdinstvím, a autorka v něm opět rozplétá nové záhady Septimusova světa. Myslím, že už v předchozí recenzi jsem zmínila, jak výborně paní Sageová pracuje s vedlejšími postavami a musím podotknout, že tento díl to jen podtrhuje. Sledujeme čtyři až pět dějových linek, které se postupně slévají do jedné hlavní a ústí ve velké dramatické finále! Prostě výborně zpracovaný příběh!
Autorka opět přichází se zajímavými nápady, její knihy se jen hemží desítkami výborných a mnohdy zajímavě uchopených témat. Už tu byli čarodějové, draci a dračí lodě, duchové, krysy, alchymisté, cestování časem a teď jsou tu i džinové a syréna. A to vše je doplněné o notnou dávku vtipu a napětí!
Kniha se mi četla velmi dobře, jako vždy musím vyseknout poklonu nakladatelství Jota, za překrásnou vazbu, úžasné ilustrace a celkově velmi povedené ztvárnění knihy. Musím říct, že série o čarodějnickém učni Septimusovi Heapovi je opravdu výborné počtení, leč je možná určené pro mladší, než jsem já, nelituji, že jsem se ke knihám vrátila. Už se těším, až si pořídím další díl.

24.01.2014


Výprava za hrdinstvímVýprava za hrdinstvímAngie Sage

Příběhy Septimuse Heapa jsem četla jako mladší a už tehdy mě velmi bavily, nicméně nyní, když jsem se k nim po letech vrátila, odhalila jsem v textu nespočet zajímavostí a musím přiznat, že jsem z knih okouzlená stejně, ne-li více, než před lety. Nakladatelství Jota si navíc moc hezky pohrálo s vazbou a ilustracemi, takže čtení je hotová pohádka.
Na knihách mě nesmírně baví, jak jedna dějová linka plynule přechází v druhou, nic nepůsobí nepatřičně a člověk má pocit, že knihy na sebe navazují, i když jsou většinou uzavřenými jednotlivými příběhy. Nejspíš je to tím, jak krásně si umí paní Sageová pohrát s vedlejšími postavami, skoro by se dalo říct, že je výborně recykluje. Postavu A použije v prvním díle, pak se jí hodí ve třetím a čtvrtém, pak zmíní postavu B, které se jen okrajově dotkla v druhé knize… Čtenář v důsledku toho odhaluje stále nové a nové životní osudy, hledá si své oblíbence a stále se má na koho těšit.
Výprava za hrdinstvím je už čtvrtým pokračováním a já s údivem sleduji, že autorce stále nedochází výborné nápady. Je velmi originální a také vtipná, mám ráda její dlouhé a složité věty, nad kterými se člověk prostě musí bavit. Jen mě trochu mrzí překlady anglických jmen na české, někdy to působí dost hloupě, ale na druhou stranu chápu, že kniha je pro mladší děti, kterým to možná přijde vtipné.
Sérii knih o čarodějnickém učni Septimusi Heapovi vám doporučuji, nejsou to sice knihy, které by kvalitou dosahovali na Pána prstenů, Harryho Pottera či Hladové hry, jsou to však knihy, u kterých se, alespoň já, vždy skvěle odreaguji, pobavím a leckdy se i něco nového dozvím.

21.01.2014


Aréna smrti / Vražedná pomsta / Síla vzdoruAréna smrti / Vražedná pomsta / Síla vzdoruSuzanne Collins

Ke knihám mě přivedla kamarádka, ale nemohu tvrdit, že jsem o nich neslyšela i odjinud. Hunger Games jsou totiž světovým bestsellerem, který přilákal miliony čtenářů, na internetu jsem se dokonce dočetla, že díky knihám stoupl zájem o lukostřelbu až o 50% oproti normálu. Není se čemu divit, je to totiž úžasný příběh plný odvahy, síly, vzdoru, lásky a radosti ze života. Ale je také plný strachu, zbabělství, intrik, bolesti, slz a smrti. Hlavně té smrti.
Hlavní hrdinkou, která nás celým příběhem provází, je Katniss Everdeenová, teprve šestnáctiletá dívka, téměř ještě dítě. Okolnosti ji však vrhnou do víru dospělosti dlouho předtím, než se s ní v příběhu seznamujeme. Je silná a milující, nadevše staví svoji mladší sestru Prim, nachází si cestu i ke své matce. Není však jako jiné dívky v jejím věku, není bojácná a slabá, nebojí se postavit systému. S lukem, šípy a svým kamarádem Hurikánem denně porušuje zákaz lovu v lesích, živí tak totiž nejen sebe, ale i svoji rodinu. Nevědomky se tak připravuje na docela jiný lov…

Katniss, jak už jsem zmínila, velmi miluje svoji mladší sestru a je ochotná pro ni udělat vše. Když je Prim vybrána do Hladových her jako plátkyně za 12. kraj, přihlásí se Katniss místo ní jako dobrovolník, aby ušetřila její život. Ironií zůstává, že ji tím neochránila, jen spustila kolotoč věcí, které už po svém návratu z arény nemohla zastavit.
Aréna smrti ji zároveň znovu spojuje s chlapcem jménem Peeta Mellark, který jí jako malé zachránil život a už od dětství ji tajně miluje. V Katniss se zprvu perou emoce, není se čemu divit, protože v aréně neexistují přátelé, vítěz může být jen jeden. Její a Peetův trenér Haymitch Abernathy ale přichází s příběhem dvou milenců stíhaných osudem, který jim má v aréně zajistit dary od sponzorů. V Katniss tím rozjíždí kolotoč emocí, které se točí nejen kole Peety a Hurikána, ale i kolem spousty jiným nevinných lidí, které je dívka nucena zabít.
Děj všech tří knih je velmi složitý a spletitý, postavy přichází a odchází, umírají a nahrazují je jiné. Katniss však přežívá, nejen díky svým schopnostem s lukem, ale i díky pomoci ostatních. Zjišťuje ale, že je s ní manipulováno, lidé jí podvádí a využívají, což je příčinou toho, že se nejednou nervově zhroutí.
První knihu jsem přečetla během jediné noci, tak moc mě dostala. Boj na život a na smrt smísený s láskou a porozuměním, vzpoura proti utlačování, nenávist, šílenství a strach. Všechno se mi to dostalo pod kůži, nešlo přestat číst. A ani když jsem obrátila poslední list, nešlo na knihu přestat myslet. Vyspala jsem se tedy a pustila se do druhého dílu. Ach, kdybyste jen tušili, jak mě jeho konec rozčílil, měla jsem pocit, jako by využívali mě, ne Katniss a Peetu. Dostala jsem hrozný strach, že ho zabijí a Katniss z toho zešílí! Udělala jsem navíc tu chybu, že jsem si přečetla nějaké diskuze na internetu a zjistila, že Peetu skoro nikdo nemá rád a všichni si přejí, aby byla Katniss s Hurikánem. Nechápu to, museli to psát lidé, kteří nečetli knihy, jen viděli film!
Třetí kniha, vyvrcholení celé trilogie, mě stála spousty nervů a pláče, tak moc jsem si Katniss oblíbila a tak moc jsem se o ni bála. Autorka ovšem bravurně zvládla vše, do posledního detailu. Nechala Katniss uvědomit si, koho miluje a kdo jí rozumí, nechala jí zastřelit tu správnou osobu a hlavně nechala zemřít Prim. Napřed jsem hrozně plakala, ale došlo mi, že s její smrtí dostává příběh tu správnou špetku ironie. Katniss to všechno dělala pro ni, chtěla jí zachránit před smrtí a postarat se o to, aby byla šťastná a zdravá. Proto šla do arény, proto vypukla vzpoura, proto kraje strhli Kapitol a sesadili prezidenta, proto se Katniss několikrát málem zbláznila a proto týrali a mučili Peetu. Katniss to dělala proto, aby Prim přežila. Ale jak vidno, nemusela se namáhat (to je vtip, ano?).
Příběh naštěstí končí dobře, tak, jak jsem si to vysnila. Mám ráda šťastné konce, hlavně ty, ve které už nikdo nedoufá.
Knihy vám určitě doporučuji, jsou víc, než jen dobré. Jsou to jedny z těch mála, které člověka vtáhnou do děje a nedovolí mu odejít. Katniss vás nějak nutí všechno to s ní prožívat, nejde ji v polovině knihy opustit a jít spát. Je jako Harry Potter v sukni.

07.01.2014


Zlodějka knihZlodějka knihMarkus Zusak

Liesel je dívka, která prožívá své dětství během 2. světové války. To je téma, lákající spoustu autorů, nicméně Markus Zusak ho uchopil velmi nezvyklým způsobem. Ukázal nám, že člověk v té době nemusel být nutně židem, aby zažil strach a bolest ze ztráty blízkým. Vzal nás totiž na exkursi na HimmelStrasse do Molchingu, doprostřed nacistického Německa, a představil nám rodinu Hanse a Rosy Hubermannových, která s otevřenou náručí přijala nejen cizí malou dívku, ale i židovského boxera.
Právě Liesel je hlavní hrdinkou knihy. Její životní osud je vážně krutý - je dcerou komunisty, před očima jí umírá mladší bratr, matka ji opouští a nechává ji v cizím nepřátelském světě… A čeká ji ještě spousta trápení.
Liesel neumí číst, písmena a slova jí přitom provází celým příběhem. Na pohřbu svého bratra ukradne první knihu a v tu chvíli se stává zlodějkou. Zlodějkou knih, která nezná abecedu. Když se to dozví její adoptivní otec, vezme ji do sklepa a za pomoci své malířské štětky a běloby jí naučí, co které písmenko znamená. Sklep se tak záhy stává ústředním místem celého příběhu.
Sklep hraje v příběhu velkou roli, větší, než by se mohlo z počátku zdát. Nejen, že se pro Liesel stává milovaným místem, na několik měsíců se také stává domovem pro Maxe, žida, kterého Hubermannovi ukrývají. A ve chvíli, kdy Max sklep opustí, vrací se do něj Liesel a sklep jí zachrání život.
Možná vám přijde, že předchozí odstavec je samý spoiler, ale věřte, že hlavní vypravěčka příběhu o Liesel Menningové si na spoilery také docela potrpí. Smrt. Je všude tam, kam, se Liesel pohne a dívčin příběh ji tak velmi záhy pohltí. Zároveň je velmi nezaujatým vypravěčem, který zná všechny aspekty příběhu a nebojí se o ně podělit. V důsledku to znamená především to, že čtenář se dozví nejen všechny detaily o životě postavy, ale především všechny drobnosti týkající se její smrti.
Příběh mě naprosto pohltil a uchvátil. Kniha je mnohdy velmi emotivní, člověk se u ní ale také zasměje. Je to však především příběh o temných místech v životech lidí, kteří nikdy neudělali nic špatného, takže láká k zamyšlení. K tomu vybízí i Smrt coby vypravěčka, protože její nezvyklý pohled na svět člověka přitahuje a nutí číst dál.
Zlodějka knih není bestsellerem nadarmo, je to totiž výborný příběh, který rozhodně stojí za přečtení. Myslím, že zaujme téměř každého, protože v sobě snoubí realistické prvky 2. světové války, hrozné životní osudy židů, ironii štěstí za dopadu bomb, dětský smích i romantický příběh lásky. Je to kniha, která si najde cestu ke každému.

16.12.2013


Tajný denník Adriana MolaTajný denník Adriana MolaSue Townsend

Opět jsem na praxi neměla co dělat a jakousi náhodou jsem se dostala k bedýnce s knihami namluvenými na CD. Adrian Mole mě zaujal, protože ho předčítá Vojta Kotek, ještě coby správný pubertální Snowboadďák. Tak jsem si to cédéčko, nic netušíc, prostě půjčila.
Nemám nejmenší tušení, jaký pocit bych z toho měla, kdybych to četla, nicméně to cédéčko je prostě dokonalé! Hrozně jsem u toho nasmála. Tekly mi slzy, bolelo mě břicho a neměla jsem slov. Nikdy bych byla neřekla, že se u toho tak pobavím. Ale jak by řekl Adrian - to už je můj osud.
Z počátku jsem z toho měla takový zvláštní pocit, protože je to celé formou deníku a mě to přišlo až neuvěřitelně hloupé. Vždycky bylo řečeno datum, dvě až tři věty a pak u zase další den. Ale už v polovině ledna jsem si zvykla a začala jsem se u toho pořádně bavit. Je to tak hezky načtené, Kotek to prostě umí, to se mu musí nechat!
Takže pokud máte rádi anglický humor, ironii a nadsázku, rádi se bavíte a nemáte povečerech nebo ve škole co dělat, tak tohle si půjčete. Rozseká vás to na kousky

09.12.2013


Léčba neklidemLéčba neklidem. Saki (pseudonym)

Nad tohle knihou jsem seděla už jednou, ještě v době, kdy jsem před několika málo lety měla o prázdninách brigádu v knihovně. Tehdy jsem ale přečetla jen jednu povídku a pak přišla paní, která si knihu velice drze půjčila domů. Teď jsem o ni zavadila pohledem na praxi v Bibliobusu a řekla jsem si, že do toho půjdu znovu. Udělala jsem dobře.
Kniha je tvořená několika povídkami (asi 8), které jsou vesměs dost vtipné. Nevím, jestli to je černý humor, nebo jestli je to ten typický anglický humor či kobinace obojího. Nicméně je to druh zábavy, na jaký u nás asi nejsme moc zvyklí. První povídku jsem si musela přečíst dvakrát, než mi došlo, co konkrétně je na ní tak zábavného.
Knihu bych vlastně rozdělila na dvě poloviny, kdy ta první se mi líbila hodně a ta druhá už méně. Samotná povídka Léčba neklidem mě absolutně nenadchla. Zcela naopak tomu bylo u povídky s mluvícím kocourem, nebo povídka Stredni Vaštar.
Pointy povídek mě občas úplně odrovnaly, protože se rozhodně nedá říct, že bych od začátku tušila, jak celý příběh dopadne. Je to vtipné, čtivé a rychle to odsýpá, a když k tomu přidám právě onu nepředvídatelnost, tak z toho ve finále vyplývá bezvadná kniha

09.12.2013


Pověsti ze Skotské vysočinyPověsti ze Skotské vysočinyGeorge W. Macpherson

Knížka je rozdělená na několik částí, které vždy obsahují podobné, poměrně krátké příběhy. Někdy to bylo trochu jednotvárné, jindy zase strhující a opravdu zajímavé. Mě osobně nejvíc zaujala povídka o vřesovém pivu, dokonce přemýšlím, že bych na tohle téma napsala nějakou krátkou povídku.
Pokud vás zajímá nadpřirozeno, pověsti a báje a také Skotsko, tak je to knížka určená přesně pro vás. Pokud ne, nejsem si úplně jistá, jestli by vás to nějak moc zaujalo, ačkoliv je to psané docela poutavým způsobem. Řekla bych, že je to spíš taková oddychovka, na deštivou sobotu.

09.12.2013


Tam a zase zpátkyTam a zase zpátkySean Astin

Ihned poté, co jsem knihu spatřila, jsem si řekla, že prostě musí být moje! Vždyť já miluju Pána prstenů a všechno, co se ho týká. Bohužel, o to větší potom bylo moje zklamání, když jsem zjistila, že prvních pět kapitol je vlastně životopisem Seana Astina. Vím, měla jsem to očekávat, ale nebylo tomu tak. Vytrvala jsem a stále vyhlížela, kdy prvně spatřím kurzívou napsané jméno J. R. R. Tolkien či Peter Jackson a ten okamžik přišel až v polovině šesté kapitoly.
Sean Astin zvedne telefon a jeho agentka mu řekne, že role Sama je pro něj jako šitá na míru. A on neví, kdo je Sam, kdo je Tolkien a co je Pán prstenů. A věřte tomu nebo ne, to nebylo největší zklamání v knize. Sean totiž obrátil auto a naklusal do prvního knihkupectví, a tam si všechny tři knihy koupil. On si svého Sama zasloužil, on všechny knihy nakonec přečetl. O tom, jestli si Elijah Wood zasloužil svého Froda by se dalo polemizovat, protože, jak právě v téhle knize vyplouvá na povrch, on trilogii nikdy nepřečetl.
Díky knize vyplouvá na povrch velká spousta věcí, která by jinak zůstala lidem skryta. Třeba já osobně, jsem vždycky považovala Vigga Mortensena za toho nejúžasnějšího Aragorna, jakého kdy mohli vybrat. A oni ho nevybrali, Viggo naskočil do rozjetého vlaku poté, co roli vzdal jeho herecký kolega Stuart Townsend (Viggo byl prý do celé věci tak zapálený, že s sebou stále nosil meč). Christopher Lee, který ztvárnil Sarumana zase podle všeho velice toužil po jakékoliv roli ve filmu, protože knihu čte rok co rok znovu a znovu a John Rhys-Davies, filmový Gimli, měl obrovské problémy se make-upem, takže neskutečné množství práce za něj oddřel jeho dvojník. A abych nezapomněla na samotného autora, tedy Seana Astina. Ten musel kvůli roli Sama přibrat dvacet kilo a mnohdy se kvůli tomu cítil opravdu špatně.
Kniha je psána velice poutavým způsobem a to i prvních pět kapitol. Neočekávejte však žádné veselé historky z natáčení. Kniha je spíš osobní zpovědí herce, který se nebojí přiznat vlastní chyby a neváhá se za ně omluvit. Občas mám sice trochu pocit, že Sean se hrozně moc snaží, aby nikoho neurazil, ale myslím, že přes to se dá docela dobře přejít. Tahle knihy bude určitě zajímavá pro každého fanouška LOTRa.

09.12.2013


Na západní frontě klidNa západní frontě klidErich Maria Remarque

Po celou dobu četby jsem z knihy měla hodně rozporuplné pocity, protože kniha rozhodně nepopisuje nic nádherného. Po přečtení první kapitoly, ve které hned umírá jeden z vedlejších hrdinů jsem byla odhodlaná knihu odložit. Vrátila jsem se k ní jen proto, že jsem tak trochu strašpytel a netroufla jsem si psát referát o něčem, co jsem nečetla.
Asi v polovině knihy mi došlo, že hlavní hrdina Pavel a celá jeho banda jsou Němci! Ale bylo pozdě, já už jsem je milovala a nemohla jsem jen tak přestat. Dokonce si myslím, že i kdybych si to uvědomila už na začátku, nebylo by mi pomoci. Prostě jsem jim musela fandit, bez ohledu na to, za koho bojují. Vždyť oni za to přece nemůžou! Bohužel jsem tak trochu tušila, jak to celé dopadne. Němci válku prohráli, tak jak asi?
Kniha je až neuvěřitelně čtivá a není ani nijak dlouhá. Je sice smutná a trochu ubíjející, ale i přesto se čte jedním dechem. Určitě doporučuji!

09.12.2013


Opožděné vzpomínkyOpožděné vzpomínkyEvelina Merová

Téma knihy je poměrně jasné - židovská problematika během 2. světové války + židovská problematika během komunistické éry. Hlavní hrdinka nebyla zrovna šťastná osoba, protože si musela projít obojím. Příběh je vyprávěn ich formou, jakýmsi deníkovým stylem, takže je hodně autentický. Někdy jsem měla co dělat, abych se nerozbrečela.
Evelině, Evě, jsem po celou dobu hrozně fandila, ačkoliv přiznávám, že ke konci knihy mě trochu zarážela. I když zarážela asi není to správné slovo, spíš jsem z ní byla zmatená.
Její rodiče, starší sestra s manželem a malým synkem (bylo mu 8 měsíců a nacisté ho poslali do plynu, kurvy) - ti všichni jí zemřeli. Ona s vypětím všech sil přežila, ačkoliv díky pochodu smrti málem přišla o nohy. Docela bych i řekla, že Rudá armáda přišla v její poslední hodinku. V Rusku pak získala novou rodinu - a po celou tu dobu se už o svých rodičích ani nezmínila. Stále jsem trochu podvědomě čekala, že se zabívala nějakou myšlenkou na ně. Co by říkali na jejího manžela, měli by radost z vnoučat? Nic, ani zmínka. Možná to bylo moc bolestné, nevím. Na Prahu přitom vzpomínala v jednom kuse.
Knihu jsem vyloženě zhltla - opravdu se to jinak říct nedá. Měla jsem ji přečtenou během jediného dne. Ve čtvrtek jse si ji odnesla z Bibliobusu, v pátek odpoledne jsem se mophla vráti ke Krysaři. Je výborná.

09.12.2013


KrysařKrysařViktor Dyk

Mám hrozně ráda muzikál Krysař, takže jsem musela, poměrně logicky, časem dospět i k Dykově novele. Navíc, jako bonus, patří tahle kniha i do seznamu povinné četby. A je tu i další, menší bonusek - je to jen krátká povídka, která člověku zabere jedno odpoledne. Taková oddychovka na deštivou sobotu.
Krysař je tajemná osoba, nikdo o něm nic neví. V celé knize není ani jednou zmíněno, jak se vlastně jmenuje. Neví se, odkud pochází, kolik je mu let, kde přišel ke své píšťale. Je to jeden velký tajem. Což je okouzlující! Hrozně jsem doufala, že se sebere a odejde od Agnes - i když jsem věděla, že to neudělá. Přála jsem mu, aby zůstal nezměněný, tajemný, přitažlivý a větrem ošlehaný cizinec. Ale smůla…
Do toho všeho je tu rybář Sepp Jörgen. Mě vám ho bylo tak líto. Chápal pomaleji, ale tak co. Ty holky, to jak se mu smály, to mi přišlo tak opravdové, ta kruté, že jsem si u toho pobrečela.
Konec mě absolutně dostal. Četla jsem na chodbě ve škole, když jsem čekala na autobus. Několik učitelů mě vyděsilo k smrti, protože procházeli kolem mě, pochechtávajíc se, že jsem správný knihovník. A já tam brečela, že Krysař už není.
Kniha je nádherná a určitě stojí za přečtení. Navíc, pokud jí máte někdo k maturitě, je výborná, protože je krátká a dá se o ní výborně mluvit.

09.12.2013


Sám proti šílenstvíSám proti šílenstvíPaul de Kruif

Na světě docela určitě existuje velké množství krásných knih. Ráda bych řekla, že tohle je jedna z nich, nicméně nerada bych lhala. Příběh je sice hezký, ale velice vleklý a opravdu nudně vyprávěný. Je plný velkých slov, neuvěřitelných životních osudů a předpokládám, že by měl na člověka působit ohromujícím dojmem. Namísto toho však působí zcela opačně - uspává!
Ráda bych začala nějakými pozitivy, takže… kniha mi posloužila jako výborná podložka pod myš. Jednou jsem se u ní zasmála (myslím) a naučila jsem se používat výrazy hyperaktivní a hypoaktivní. No, to by byla pozitiva.
Negativ je bohužel hned celá řada. Jak už jsem řekla v úvodu, příběh by byl hezký. Vyprávění o panu doktorovi, o jeho pohnutém životě, závislosti na barbiturátech a o následném procitnutí, které se shodou okolností spojuje s jeho objevem zázračné kombinace léků - to všechno by mohlo být moc fajn, kdyby to někdo správně uchopil. Nicméně ráda bych upozornila, že tenhle autor není ten někdo.
Kniha přetéká lékařskými výrazy, kterým obyčejní lidé nerozumí, archaismy a všemožnými zastaralými slovními spojeními. Jazyk je prazvláštní, skoro bych ho srovnala s jazykem nějakého středověkého kodexu, ale na druhou stranu zase vidím všechna ta přirovnání a jasnou snahu o navázání kontaktu se čtenářem. Nicméně snaha je to jediné, co by se dalo ocenit, protože výsledek je nulový.
Pokud by se sledoval jen osud hlavního hrdiny, možná by to nakonec nedopadlo až tak hrozně, nicméně neustále odbočky k životu vypravěče… neustálé… spíš náhodné, to je to slovo. Tyhle náhodné, občasné a otravné odbočky mě ubíjely. Nebyli k ničemu, protože, přiznejme si, vypravěč nikoho nezajímal. Sám o sobě řekl jen pár slov a přesto stále, každých pět stran, projevoval svůj názor na to, jak je pan doktor úžasný, že překonal své špatné já, jaký o něj má teď strach, že se v někom zklamal a jak je rád, že se mu daří. Vesměs stále to samé.
Děj je dost podivně roztrhnutý, protože zajímavý je jen na konci knihy. A zajímavý by mohlo být v uvozovkách, jelikož je stejně dost nudný. Zajímavý jen jen v porovnání se zbytkem knihy. Co tedy říci závěrem? Inu, pokud vás opravdu zajímá osud dr. Fergusona, tak si tuhle knihu přečtěte. Jinak se jí obloukem vyhýbejte.

09.12.2013


Krvavý životKrvavý životPatricia Nead Elrod

Upíři jsou teď nesmírně populární, to se musí nechat. Nicméně přiznávám, že já jsem z nich už před nějakým časem takříkajíc odrostla. Nikterak mě tedy nenadchlo, když jsem ke knize o opravářce aut (která se čas od času mění v kojota) dostala jako přídavek zrovna tenhle titul. Tak nějak mě napadlo, že jsem mohla mít taky trochu víc štěstí a dostat něco víc… ráda bych řekla dospělého, ale spíš se hodí slovo vhodného.
Krvavý život je druhý díl, navazuje na knihu Krvavý seznam. Tu jsem nečetla! To myslím mluví samo za sebe. Při čtení jsem díky tomu trochu tápala, přestože děj na předchozí titul přímo nenavazoval. Byl však proložen odkazy na postavy, které už se v téhle knize nevyskytovali a ty mi pak způsobovali, jak by řekla Helenka Součková, potíže v hlavě.
Hlavní postava se jmenuje Jack Fleming a byl by to docela sympaťák, kdyby přes den nespal v lodním kufru vystlaném hlínou. Má ale i kladné stránky a docela fajnovou milenku. A je hrozně zajímavé, že nepřeleze tekoucí vodu. Každý autor si s těmi upíry holt vyhraje jinak.
Příběh byl svým způsobem docela jednoduchýí. Na druhou stranu však musím podotknout, že byl předložen vážně nejednoduchým, mnohdy až matoucím způsobem. O co vlastně celou dobu jde, to čtenář zjistí jen několik málo stran před koncem.

09.12.2013


Bestie uvnitřBestie uvnitřLiselotte Hammer

Kniha má rozhodně to, čemu se v odborné hatmatilce říká strhující děj. Je psána poutavým způsobem, kdy čtenář postupně odhaluje jednotlivé, do sebe zapadající, kousky skládačky. A když v polovině knihy zjistí, že všechno je vlastně docela jinak, že to není jen tak nějaká vražda, že je to vražda pedofilů, tak si musí přiznat, že ho to do té doby vlastně ani nenapadlo. Zápletka je strhující, děj má spád, nicméně občas zavání zvláštní teatrálností. Několikrát jsem se také setkala s poněkud zvláštním vyjadřováním, kdy mi nebylo úplně jasné, kdo co říká a čeho se právě diskuze týká. Některé věty jsou úplně vytržené z kontextu a přijde mi, že nedávají žádný smysl. Jiné jsem si pak musela přečíst několikrát, než jsem odhalila, co tím chtěl vlastně básník říct.
Po celou dobu mi přišlo zvláštní, že hlavní postava, vrchní komisař Konrad Simonsen, nemá nikde ve jméně Thor, stojí, z mého úhlu pohledu, tak nějak zvláštně mimo. Posuzovala jsem jeho podřízené, bývalé kolegy, známé, neznámé i jeho dceru. Ke všem jsem si během knihy vytvořila nějaký vztah ať již pozitivní či negativní, nicméně Konrad Simonsen pro mě až do samého závěru zůstal velkou neznámou. V některých částech knihy mi byl sympatický, jindy mi lezl na nervy, občas byl hrozně teatrální, jindy zase poněkud přihlouplý… Přemýšlela jsem nad tím a došla jsem k závěru, že je to velké plus. Jeho postava je trojrozměrná. Má i své stinné stránky a dává je najevo. Je to zvláštní postava.
Celkově bych knihu posoudila jako dobře čitelnou detektivku, která je obohacena o jakýsi zvláštní pod-kontext. Řekla bych, že autoři se určitě snaží upozornit společnost na problematiku pedofilie, což je dobře. Otázkou je, jestli to k něčemu bude.

09.12.2013


Muži, kteří nenávidí ženyMuži, kteří nenávidí ženyStieg Larsson

!!! SPOILER - komentář obsahuje informace, které prozrazují část děje !!!

Když opominu obálku a prvních 34 stran, mohla bych říct, že je kniha vynikající. Ale neudělám to, protože si myslím, že světovým bestsellerem se kniha nestane proto, že by byla vynikající. Spíš kvůli tomu, že je jiná. A muži, kteří nenávidí ženy opravdu jiní jsou.
Larsson pracuje s poměrně velkým počtem postav, což nemám ráda. Důvod je zpravidla nasnadě - některé postavy bývají upozaděné, přestože je patrné, že původně měli zastávat mnohem větší roli. Stává se, že působí tzv. do počtu. Larsson se tomu jevu mistrně vyhnul, přestože naprosto dopodrobna rozebírá dva životy, Mikaelův a Lisbethin. A k tomu, aby toho nebylo málo, je tu časopis Milénium a obrosvský rod Vangerů, který má sám o sobě tolik členů (a stejný, ne-li větší počet problémů), že si autor musel dát vážně velký pozor, aby na někoho nezapomněl.
Pohnutý životní příběh není tím, co prodává. Takovou věc umí sepsat a každý. A pokud se jedná o dobrého spisovatele, rozpláče několik děvčat a donutí pár chlapců se zamyslet. Příběh Lisbeth mi tak nepřipadá zase tak úžasně děsivý, četla jsem i o lidech, kteří si zažili víc. Mikael mě zase k smrti ubíjel tím, že pro něj bylo všechno samozřejmé. To, co z ní dělá hit posledních dní je podle mě spíš příběh klanu Vangerů, mladinké Harriet a všech zrůdností, které zůstávají do poslední chvíle mistrně zapletené.
Mám ráda detektivky, které nutí člověka prožívat celý zločin s detektivem. A tohle je jedna z nich. Je jiná právě způsobem, jakým k celé věci přistupuje. Ten zvláštní způsob členění textu, to, že autor se obtěžuje přerušit Lisbethino životní drama jen proto, aby napsal, že Mikael si na druhé straně země dává k jídlu obložený chleba, to byla ta věc, která mě dostala. A štvala. Celá takhle kniha mě štvala, jakkoliv to může znít rozporuplně.
Abych to shrnula - MKNŽ se mi zavrtali hluboko pod kůži a zase se mi jednou stalo, že jsem se nemohla odtrhnout od čtení. Příběh rodiny Vangerů byl uchvacující a strhující. Autor mistrně zvládnul zakamuflovat skutečnost tak, že do poslední chvíle není jasné, jak Harriet zemřela. To, že je vlastně naživu, že utekla před svým bratrem, před člověkem, který povětšinu knihy vystupuje jako kladná postava, to dozajista dostalo každého! Celý příběh navíc působí vážně opravdově, nikdo se nechová nepatřičně, všechny postavy se zdají jako živé. Až mě napadá, jestli doopravdy neexistuje nějaká Lisbeth či Harriet.
Kniha má ovšem i své mínusy. Třeba místy se opakující ekonomické rozpravy, kterým laik sotva porozumí. K tomu patří i ono zcela přesné pojmenování každého elektronického nesmyslu, každé knihy a každého filmu, který se mezi řádky objeví. Pak, jak jsem již zmiňovala, mě nikdy dost vytáčel způsob členění textu. Nebylo to jako u jiných knih, kdy jste nuceni číst stále dál - tady se spíš jednalo o znechucené odložení svazku. Koho by zajímalo, co si dá Mikael k večeři tentokrát, když Lisbeth je na pokraji zhroucení?!
Víte, nad posledním odstavce jsem se rozčílila natolik, že mám sto chutí napařit knize jen 70%. Obálka, na které jsou herci z onoho stupidního hollywoodského nesmyslu, mě k tomu ještě pobízí. Na druhou stranu ale přiznávám, že kniha mě stále nutila přemýšlet, naučila jsem se díky ní spoustu nových věcí a zjistila, že potřebuji notebook s podsvícenou klávesnicí.

09.12.2013


L. N. Tolstoj - Anna KareninaL. N. Tolstoj - Anna KareninaVáclav Dušek

Inu, uznávám, že tahle kniha mi dala docela solidně zabrat. Těšila jsem se až Anna hópne pod vlak, až už to budu mít za sebou a oddechnu si od několikastránkových diskuzí o ruském hospodářství. Na druhou stanu jsem ale byla v silné depresi, protože ani tyhle diskuze mi nezabránili v tom, aby se mi kniha líbila. Byla trochu náročnější, to uznávám, dokonce jsem ji třikrát nebo čtyřikrát přestala číst, nicméně pokaždé jsem se k ní vrátila, protože mi to prostě nedalo.
Už v polovině jsem Annu přestala vnímat jako hlavní postavu. Přišlo mi, že v příběhu vystupuje mnohem méně než Kitty. A tu jsem si docela oblíbila, protože ona byla jednoduchá, nevedla žádné sáhodlouhé diskuze a každou chvíli měla nové šaty. Kdybych měla říct,kdo byl mojí nejoblíbenější postavou, byla by to právě ona. Možná ještě Dolly, té mi bylo líto.
Anna, abych pravdu řekla, mi připadala dost zvláštní. Na nic si sice nehrála, ale pořád byla ze všeho zmatená, neustále řešila, podle mého zcela zbytečné detaily a nezabívala se věcmi, které byly důležité. Byla zvláštní a mám pocit, že kdyby nezačala panikařit, mohla by být docela spokojená. Ale tak, doba byla jiná, možná jsem jen ovlivněná tím, že dneska by její stav nebyl ničím zvláštní. Nevím.
Knihu celkově, bych hodnotila kladně. Nepatří sice mezi ty nejlepší, jaké jsem kdy četla, ale stála za to (i když jsem ji četla jen kvůli maturitě). Jazyk nebyl nějak extra složitý, někdy se v něm ale vyskytla angličtina a francouzština. Pořád mě zaráželo, jak byli ti rusáci vzdělaní. Příběh moc neodsýpal, ale přestože to bylo o lásce, nepodobala se ani vzáleně žádné laciné harlekýnce. Mělo to náboj. Ale byl to boj!

09.12.2013


Jak jsem potkal rybyJak jsem potkal rybyOta Pavel

Knihy z řad povinné četby mě překvapují stále více a více. Buďto jsou všechny skvělé, nebo jsem prozatím vybírala tak dobře, že všechny hrůzy tohoto seznamu jsou prozatím skryté. Tuším spíš to druhé. Nicméně nepředbíhejme, kniha ´Jak jsem potkal ryby´ patří mezi ty lepší, hodně se mi líbila.
Byla psaná docela jednoduše, rozuměla jsem každému slovu a skoro všem rybím větám. A to i přesto, že k rybaření nemám pražádný vztah. To byla snad jediná věc, která mě iritovala. Ryby mi jsou blízké asi jako ICQ mojí mámě, občas jsem trochu kolabovala, když jsem si představovala to hodinové sezení a nic nedělání.
Hodně se mi líbilo, jak byla popsaná Křivoklátská kravina. Tu mám taky hodně ráda, kolem Berounky je nádherně, i když tam jezdím jen na kole. Vždy jsem měla hroznou radost, když jsem našla název nějaké vesnice nebo hradu, které znám.
Měla jsem z toho všeho pocit, že kniha byla psaná pro lidi. To se jen tak nevidí, myslím že hodně knížek píší autoři kvůli tomu, aby jednou nezapadlo do hlubin nicoty nebo pro slávu, snad pro peníze. Tohle vyšlo na světlo boží, aby si o sobě mohla přečíst každá hospodská, co kdy u Křivoklátu točila pivo. Hodně se mi to líbilo.
Ota Pavel uměl psát takové ty věty, které člověka chytí za srdce a je z nich potom celý melancholický a bez odmlouvání poslouchá rodiče, protože najednou je všechno vzácné a čas plyne hrozně rychle. Kolikrát jsem se málem rozplakala. Kniha se mi opravdu dost líbila.

09.12.2013


1