ThePetinka ThePetinka diskuze u knih

☰ menu

Inheritance Inheritance Christopher Paolini

Po pravdě už si ani nevzpomínám, kdy to vlastně začalo. Tuším, že to bude nějakých 8 let zpátky, nicméně jistá si nejsem. Abych však přešla k věci - dnes je tu poslední díl. Držím ho v rukou, z obalu na mě mrká zelený dračí krasavec a já jsem na rozpacích. Nečekala jsem happy end a taky nepřišel. Ani troch se mi nelíbí, že si Paolini nechává otevřená vrátka. Úplně na férovku, tohle je z mého pohledu otevřený konec. Navíc, víte, nechci být zlá, ale většin autorů se knihu od knihy zlepšuje. Paoliny? Kdepak, ten se knihu od knihy zhoršuje!
Eragon je pořád stejně roztomiloučký ťunťa, Safira je pořád ta krásná dračice, ale jsou svým způsobem úplně jiní. Zbožňuji tu část, kde přišli na svá pravá jména. To, jak poznali čím doopravdy jsou. Ačkoliv to, co potom následovalo, tedy zjištění, že celých těch 8 let jsem žila v mylném domnění, že existují všehovšudy jen 4 vejce, to už se mi tak nezamlouvalo. Vlastně mě to svým způsobem zklamalo. Hromada dalších vejcat. No, víc bych uvítala, kdyby byl Maličký na konci stoprocentně šťastný. A to podle mého nebyl, protože Arya je pitomá a musí mít všechno. Kdo se takhle chová? Jen elfové!
Jo, vždycky jsem jí zbožňovala, ale asi jsem na to už moc velká. I kdy má teď draka, i když je Jezdec a zároveň královna elfů. Nebo spíš právě proto, že je královna. Neměla být. Buď měla mít vejce (tedy draka, Fírnena) nebo korunku. Alespoň Roran mi udělal radost, má krásnou holčičku a doufejme, že se naučí číst. Jeho postava ale bohužel stále silně připomíná Chucka Norrise (4 jede na koni, nejí, nespí a pak dorazí do boje a 3 další dny drtí nepřátele, jasně). A Murtagh s Trnem… inu, rozhodli se jet trucovat na sever. Podle mě mohli oba docela klidně odletět z Eragonem a Safirou, protože ti odešli trucovat mimo Alagesii. To je další neuzavřený příběh! K vzteku! A víte, když už nemohl zůstat Eragon s Aryou, mohl být alespoň Murtagh s Nasuadou, ale to ne, to jen pod autorovu úroveň.
To jediné, co mě silně potěšilo je to, že Galbatorix je mrtvej a Šruikan taky. Konečně.
Za zmínku určitě stojí, že kapitoly jsou za sebou poskládané úplně hrozně. Je to nápor, nutí vás číst. Chápu to, ale ve chvíli, kdy děj dojde do jedné z nejnapínavějších částí je konec kapitoly. A následujících pět kapitol řeší něco úplně jiného! A pak, když už člověk začne řešit, co se tedy stane v těch pěti kapitolách - hop - a jsme zpátky u předchozího děje, který už nás teď zase tak nezajímá.
Knížka má dozajista mnoho plusů, nicméně má také mínusy. Dlouho jsem přemýšlela, jak si ji zařadit. Nakonec jsem však došla k závěru, že první díl jsem milovala. Druhý díl jsem měla vážně ráda. Třetí ušel a čtvrtý také ušel. Je to moc zajímavá série, to nepopírám, ale svým způsobem mě hrozně zklamala.

09.12.2013 2 z 5