ThePetinka komentáře u knih

Knížka je rozdělená na několik částí, které vždy obsahují podobné, poměrně krátké příběhy. Někdy to bylo trochu jednotvárné, jindy zase strhující a opravdu zajímavé. Mě osobně nejvíc zaujala povídka o vřesovém pivu, dokonce přemýšlím, že bych na tohle téma napsala nějakou krátkou povídku.
Pokud vás zajímá nadpřirozeno, pověsti a báje a také Skotsko, tak je to knížka určená přesně pro vás. Pokud ne, nejsem si úplně jistá, jestli by vás to nějak moc zaujalo, ačkoliv je to psané docela poutavým způsobem. Řekla bych, že je to spíš taková oddychovka, na deštivou sobotu.

1 09.12.2013

Ihned poté, co jsem knihu spatřila, jsem si řekla, že prostě musí být moje! Vždyť já miluju Pána prstenů a všechno, co se ho týká. Bohužel, o to větší potom bylo moje zklamání, když jsem zjistila, že prvních pět kapitol je vlastně životopisem Seana Astina. Vím, měla jsem to očekávat, ale nebylo tomu tak. Vytrvala jsem a stále vyhlížela, kdy prvně spatřím kurzívou napsané jméno J. R. R. Tolkien či Peter Jackson a ten okamžik přišel až v polovině šesté kapitoly.
Sean Astin zvedne telefon a jeho agentka mu řekne, že role Sama je pro něj jako šitá na míru. A on neví, kdo je Sam, kdo je Tolkien a co je Pán prstenů. A věřte tomu nebo ne, to nebylo největší zklamání v knize. Sean totiž obrátil auto a naklusal do prvního knihkupectví, a tam si všechny tři knihy koupil. On si svého Sama zasloužil, on všechny knihy nakonec přečetl. O tom, jestli si Elijah Wood zasloužil svého Froda by se dalo polemizovat, protože, jak právě v téhle knize vyplouvá na povrch, on trilogii nikdy nepřečetl.
Díky knize vyplouvá na povrch velká spousta věcí, která by jinak zůstala lidem skryta. Třeba já osobně, jsem vždycky považovala Vigga Mortensena za toho nejúžasnějšího Aragorna, jakého kdy mohli vybrat. A oni ho nevybrali, Viggo naskočil do rozjetého vlaku poté, co roli vzdal jeho herecký kolega Stuart Townsend (Viggo byl prý do celé věci tak zapálený, že s sebou stále nosil meč). Christopher Lee, který ztvárnil Sarumana zase podle všeho velice toužil po jakékoliv roli ve filmu, protože knihu čte rok co rok znovu a znovu a John Rhys-Davies, filmový Gimli, měl obrovské problémy se make-upem, takže neskutečné množství práce za něj oddřel jeho dvojník. A abych nezapomněla na samotného autora, tedy Seana Astina. Ten musel kvůli roli Sama přibrat dvacet kilo a mnohdy se kvůli tomu cítil opravdu špatně.
Kniha je psána velice poutavým způsobem a to i prvních pět kapitol. Neočekávejte však žádné veselé historky z natáčení. Kniha je spíš osobní zpovědí herce, který se nebojí přiznat vlastní chyby a neváhá se za ně omluvit. Občas mám sice trochu pocit, že Sean se hrozně moc snaží, aby nikoho neurazil, ale myslím, že přes to se dá docela dobře přejít. Tahle knihy bude určitě zajímavá pro každého fanouška LOTRa.

2 09.12.2013

Po celou dobu četby jsem z knihy měla hodně rozporuplné pocity, protože kniha rozhodně nepopisuje nic nádherného. Po přečtení první kapitoly, ve které hned umírá jeden z vedlejších hrdinů jsem byla odhodlaná knihu odložit. Vrátila jsem se k ní jen proto, že jsem tak trochu strašpytel a netroufla jsem si psát referát o něčem, co jsem nečetla.
Asi v polovině knihy mi došlo, že hlavní hrdina Pavel a celá jeho banda jsou Němci! Ale bylo pozdě, já už jsem je milovala a nemohla jsem jen tak přestat. Dokonce si myslím, že i kdybych si to uvědomila už na začátku, nebylo by mi pomoci. Prostě jsem jim musela fandit, bez ohledu na to, za koho bojují. Vždyť oni za to přece nemůžou! Bohužel jsem tak trochu tušila, jak to celé dopadne. Němci válku prohráli, tak jak asi?
Kniha je až neuvěřitelně čtivá a není ani nijak dlouhá. Je sice smutná a trochu ubíjející, ale i přesto se čte jedním dechem. Určitě doporučuji!

4 09.12.2013

Téma knihy je poměrně jasné - židovská problematika během 2. světové války + židovská problematika během komunistické éry. Hlavní hrdinka nebyla zrovna šťastná osoba, protože si musela projít obojím. Příběh je vyprávěn ich formou, jakýmsi deníkovým stylem, takže je hodně autentický. Někdy jsem měla co dělat, abych se nerozbrečela.
Evelině, Evě, jsem po celou dobu hrozně fandila, ačkoliv přiznávám, že ke konci knihy mě trochu zarážela. I když zarážela asi není to správné slovo, spíš jsem z ní byla zmatená.
Její rodiče, starší sestra s manželem a malým synkem (bylo mu 8 měsíců a nacisté ho poslali do plynu, kurvy) - ti všichni jí zemřeli. Ona s vypětím všech sil přežila, ačkoliv díky pochodu smrti málem přišla o nohy. Docela bych i řekla, že Rudá armáda přišla v její poslední hodinku. V Rusku pak získala novou rodinu - a po celou tu dobu se už o svých rodičích ani nezmínila. Stále jsem trochu podvědomě čekala, že se zabívala nějakou myšlenkou na ně. Co by říkali na jejího manžela, měli by radost z vnoučat? Nic, ani zmínka. Možná to bylo moc bolestné, nevím. Na Prahu přitom vzpomínala v jednom kuse.
Knihu jsem vyloženě zhltla - opravdu se to jinak říct nedá. Měla jsem ji přečtenou během jediného dne. Ve čtvrtek jse si ji odnesla z Bibliobusu, v pátek odpoledne jsem se mophla vráti ke Krysaři. Je výborná.

2 09.12.2013

Mám hrozně ráda muzikál Krysař, takže jsem musela, poměrně logicky, časem dospět i k Dykově novele. Navíc, jako bonus, patří tahle kniha i do seznamu povinné četby. A je tu i další, menší bonusek - je to jen krátká povídka, která člověku zabere jedno odpoledne. Taková oddychovka na deštivou sobotu.
Krysař je tajemná osoba, nikdo o něm nic neví. V celé knize není ani jednou zmíněno, jak se vlastně jmenuje. Neví se, odkud pochází, kolik je mu let, kde přišel ke své píšťale. Je to jeden velký tajem. Což je okouzlující! Hrozně jsem doufala, že se sebere a odejde od Agnes - i když jsem věděla, že to neudělá. Přála jsem mu, aby zůstal nezměněný, tajemný, přitažlivý a větrem ošlehaný cizinec. Ale smůla…
Do toho všeho je tu rybář Sepp Jörgen. Mě vám ho bylo tak líto. Chápal pomaleji, ale tak co. Ty holky, to jak se mu smály, to mi přišlo tak opravdové, ta kruté, že jsem si u toho pobrečela.
Konec mě absolutně dostal. Četla jsem na chodbě ve škole, když jsem čekala na autobus. Několik učitelů mě vyděsilo k smrti, protože procházeli kolem mě, pochechtávajíc se, že jsem správný knihovník. A já tam brečela, že Krysař už není.
Kniha je nádherná a určitě stojí za přečtení. Navíc, pokud jí máte někdo k maturitě, je výborná, protože je krátká a dá se o ní výborně mluvit.

2 09.12.2013

Na světě docela určitě existuje velké množství krásných knih. Ráda bych řekla, že tohle je jedna z nich, nicméně nerada bych lhala. Příběh je sice hezký, ale velice vleklý a opravdu nudně vyprávěný. Je plný velkých slov, neuvěřitelných životních osudů a předpokládám, že by měl na člověka působit ohromujícím dojmem. Namísto toho však působí zcela opačně - uspává!
Ráda bych začala nějakými pozitivy, takže… kniha mi posloužila jako výborná podložka pod myš. Jednou jsem se u ní zasmála (myslím) a naučila jsem se používat výrazy hyperaktivní a hypoaktivní. No, to by byla pozitiva.
Negativ je bohužel hned celá řada. Jak už jsem řekla v úvodu, příběh by byl hezký. Vyprávění o panu doktorovi, o jeho pohnutém životě, závislosti na barbiturátech a o následném procitnutí, které se shodou okolností spojuje s jeho objevem zázračné kombinace léků - to všechno by mohlo být moc fajn, kdyby to někdo správně uchopil. Nicméně ráda bych upozornila, že tenhle autor není ten někdo.
Kniha přetéká lékařskými výrazy, kterým obyčejní lidé nerozumí, archaismy a všemožnými zastaralými slovními spojeními. Jazyk je prazvláštní, skoro bych ho srovnala s jazykem nějakého středověkého kodexu, ale na druhou stranu zase vidím všechna ta přirovnání a jasnou snahu o navázání kontaktu se čtenářem. Nicméně snaha je to jediné, co by se dalo ocenit, protože výsledek je nulový.
Pokud by se sledoval jen osud hlavního hrdiny, možná by to nakonec nedopadlo až tak hrozně, nicméně neustále odbočky k životu vypravěče… neustálé… spíš náhodné, to je to slovo. Tyhle náhodné, občasné a otravné odbočky mě ubíjely. Nebyli k ničemu, protože, přiznejme si, vypravěč nikoho nezajímal. Sám o sobě řekl jen pár slov a přesto stále, každých pět stran, projevoval svůj názor na to, jak je pan doktor úžasný, že překonal své špatné já, jaký o něj má teď strach, že se v někom zklamal a jak je rád, že se mu daří. Vesměs stále to samé.
Děj je dost podivně roztrhnutý, protože zajímavý je jen na konci knihy. A zajímavý by mohlo být v uvozovkách, jelikož je stejně dost nudný. Zajímavý jen jen v porovnání se zbytkem knihy. Co tedy říci závěrem? Inu, pokud vás opravdu zajímá osud dr. Fergusona, tak si tuhle knihu přečtěte. Jinak se jí obloukem vyhýbejte.

1 09.12.2013

Upíři jsou teď nesmírně populární, to se musí nechat. Nicméně přiznávám, že já jsem z nich už před nějakým časem takříkajíc odrostla. Nikterak mě tedy nenadchlo, když jsem ke knize o opravářce aut (která se čas od času mění v kojota) dostala jako přídavek zrovna tenhle titul. Tak nějak mě napadlo, že jsem mohla mít taky trochu víc štěstí a dostat něco víc… ráda bych řekla dospělého, ale spíš se hodí slovo vhodného.
Krvavý život je druhý díl, navazuje na knihu Krvavý seznam. Tu jsem nečetla! To myslím mluví samo za sebe. Při čtení jsem díky tomu trochu tápala, přestože děj na předchozí titul přímo nenavazoval. Byl však proložen odkazy na postavy, které už se v téhle knize nevyskytovali a ty mi pak způsobovali, jak by řekla Helenka Součková, potíže v hlavě.
Hlavní postava se jmenuje Jack Fleming a byl by to docela sympaťák, kdyby přes den nespal v lodním kufru vystlaném hlínou. Má ale i kladné stránky a docela fajnovou milenku. A je hrozně zajímavé, že nepřeleze tekoucí vodu. Každý autor si s těmi upíry holt vyhraje jinak.
Příběh byl svým způsobem docela jednoduchýí. Na druhou stranu však musím podotknout, že byl předložen vážně nejednoduchým, mnohdy až matoucím způsobem. O co vlastně celou dobu jde, to čtenář zjistí jen několik málo stran před koncem.

09.12.2013

Kniha má rozhodně to, čemu se v odborné hatmatilce říká strhující děj. Je psána poutavým způsobem, kdy čtenář postupně odhaluje jednotlivé, do sebe zapadající, kousky skládačky. A když v polovině knihy zjistí, že všechno je vlastně docela jinak, že to není jen tak nějaká vražda, že je to vražda pedofilů, tak si musí přiznat, že ho to do té doby vlastně ani nenapadlo. Zápletka je strhující, děj má spád, nicméně občas zavání zvláštní teatrálností. Několikrát jsem se také setkala s poněkud zvláštním vyjadřováním, kdy mi nebylo úplně jasné, kdo co říká a čeho se právě diskuze týká. Některé věty jsou úplně vytržené z kontextu a přijde mi, že nedávají žádný smysl. Jiné jsem si pak musela přečíst několikrát, než jsem odhalila, co tím chtěl vlastně básník říct.
Po celou dobu mi přišlo zvláštní, že hlavní postava, vrchní komisař Konrad Simonsen, nemá nikde ve jméně Thor, stojí, z mého úhlu pohledu, tak nějak zvláštně mimo. Posuzovala jsem jeho podřízené, bývalé kolegy, známé, neznámé i jeho dceru. Ke všem jsem si během knihy vytvořila nějaký vztah ať již pozitivní či negativní, nicméně Konrad Simonsen pro mě až do samého závěru zůstal velkou neznámou. V některých částech knihy mi byl sympatický, jindy mi lezl na nervy, občas byl hrozně teatrální, jindy zase poněkud přihlouplý… Přemýšlela jsem nad tím a došla jsem k závěru, že je to velké plus. Jeho postava je trojrozměrná. Má i své stinné stránky a dává je najevo. Je to zvláštní postava.
Celkově bych knihu posoudila jako dobře čitelnou detektivku, která je obohacena o jakýsi zvláštní pod-kontext. Řekla bych, že autoři se určitě snaží upozornit společnost na problematiku pedofilie, což je dobře. Otázkou je, jestli to k něčemu bude.

09.12.2013

!!! SPOILER - komentář obsahuje informace, které prozrazují část děje !!!

Když opominu obálku a prvních 34 stran, mohla bych říct, že je kniha vynikající. Ale neudělám to, protože si myslím, že světovým bestsellerem se kniha nestane proto, že by byla vynikající. Spíš kvůli tomu, že je jiná. A muži, kteří nenávidí ženy opravdu jiní jsou.
Larsson pracuje s poměrně velkým počtem postav, což nemám ráda. Důvod je zpravidla nasnadě - některé postavy bývají upozaděné, přestože je patrné, že původně měli zastávat mnohem větší roli. Stává se, že působí tzv. do počtu. Larsson se tomu jevu mistrně vyhnul, přestože naprosto dopodrobna rozebírá dva životy, Mikaelův a Lisbethin. A k tomu, aby toho nebylo málo, je tu časopis Milénium a obrosvský rod Vangerů, který má sám o sobě tolik členů (a stejný, ne-li větší počet problémů), že si autor musel dát vážně velký pozor, aby na někoho nezapomněl.
Pohnutý životní příběh není tím, co prodává. Takovou věc umí sepsat a každý. A pokud se jedná o dobrého spisovatele, rozpláče několik děvčat a donutí pár chlapců se zamyslet. Příběh Lisbeth mi tak nepřipadá zase tak úžasně děsivý, četla jsem i o lidech, kteří si zažili víc. Mikael mě zase k smrti ubíjel tím, že pro něj bylo všechno samozřejmé. To, co z ní dělá hit posledních dní je podle mě spíš příběh klanu Vangerů, mladinké Harriet a všech zrůdností, které zůstávají do poslední chvíle mistrně zapletené.
Mám ráda detektivky, které nutí člověka prožívat celý zločin s detektivem. A tohle je jedna z nich. Je jiná právě způsobem, jakým k celé věci přistupuje. Ten zvláštní způsob členění textu, to, že autor se obtěžuje přerušit Lisbethino životní drama jen proto, aby napsal, že Mikael si na druhé straně země dává k jídlu obložený chleba, to byla ta věc, která mě dostala. A štvala. Celá takhle kniha mě štvala, jakkoliv to může znít rozporuplně.
Abych to shrnula - MKNŽ se mi zavrtali hluboko pod kůži a zase se mi jednou stalo, že jsem se nemohla odtrhnout od čtení. Příběh rodiny Vangerů byl uchvacující a strhující. Autor mistrně zvládnul zakamuflovat skutečnost tak, že do poslední chvíle není jasné, jak Harriet zemřela. To, že je vlastně naživu, že utekla před svým bratrem, před člověkem, který povětšinu knihy vystupuje jako kladná postava, to dozajista dostalo každého! Celý příběh navíc působí vážně opravdově, nikdo se nechová nepatřičně, všechny postavy se zdají jako živé. Až mě napadá, jestli doopravdy neexistuje nějaká Lisbeth či Harriet.
Kniha má ovšem i své mínusy. Třeba místy se opakující ekonomické rozpravy, kterým laik sotva porozumí. K tomu patří i ono zcela přesné pojmenování každého elektronického nesmyslu, každé knihy a každého filmu, který se mezi řádky objeví. Pak, jak jsem již zmiňovala, mě nikdy dost vytáčel způsob členění textu. Nebylo to jako u jiných knih, kdy jste nuceni číst stále dál - tady se spíš jednalo o znechucené odložení svazku. Koho by zajímalo, co si dá Mikael k večeři tentokrát, když Lisbeth je na pokraji zhroucení?!
Víte, nad posledním odstavce jsem se rozčílila natolik, že mám sto chutí napařit knize jen 70%. Obálka, na které jsou herci z onoho stupidního hollywoodského nesmyslu, mě k tomu ještě pobízí. Na druhou stranu ale přiznávám, že kniha mě stále nutila přemýšlet, naučila jsem se díky ní spoustu nových věcí a zjistila, že potřebuji notebook s podsvícenou klávesnicí.

2 09.12.2013

Inu, uznávám, že tahle kniha mi dala docela solidně zabrat. Těšila jsem se až Anna hópne pod vlak, až už to budu mít za sebou a oddechnu si od několikastránkových diskuzí o ruském hospodářství. Na druhou stanu jsem ale byla v silné depresi, protože ani tyhle diskuze mi nezabránili v tom, aby se mi kniha líbila. Byla trochu náročnější, to uznávám, dokonce jsem ji třikrát nebo čtyřikrát přestala číst, nicméně pokaždé jsem se k ní vrátila, protože mi to prostě nedalo.
Už v polovině jsem Annu přestala vnímat jako hlavní postavu. Přišlo mi, že v příběhu vystupuje mnohem méně než Kitty. A tu jsem si docela oblíbila, protože ona byla jednoduchá, nevedla žádné sáhodlouhé diskuze a každou chvíli měla nové šaty. Kdybych měla říct,kdo byl mojí nejoblíbenější postavou, byla by to právě ona. Možná ještě Dolly, té mi bylo líto.
Anna, abych pravdu řekla, mi připadala dost zvláštní. Na nic si sice nehrála, ale pořád byla ze všeho zmatená, neustále řešila, podle mého zcela zbytečné detaily a nezabívala se věcmi, které byly důležité. Byla zvláštní a mám pocit, že kdyby nezačala panikařit, mohla by být docela spokojená. Ale tak, doba byla jiná, možná jsem jen ovlivněná tím, že dneska by její stav nebyl ničím zvláštní. Nevím.
Knihu celkově, bych hodnotila kladně. Nepatří sice mezi ty nejlepší, jaké jsem kdy četla, ale stála za to (i když jsem ji četla jen kvůli maturitě). Jazyk nebyl nějak extra složitý, někdy se v něm ale vyskytla angličtina a francouzština. Pořád mě zaráželo, jak byli ti rusáci vzdělaní. Příběh moc neodsýpal, ale přestože to bylo o lásce, nepodobala se ani vzáleně žádné laciné harlekýnce. Mělo to náboj. Ale byl to boj!

09.12.2013

Knihy z řad povinné četby mě překvapují stále více a více. Buďto jsou všechny skvělé, nebo jsem prozatím vybírala tak dobře, že všechny hrůzy tohoto seznamu jsou prozatím skryté. Tuším spíš to druhé. Nicméně nepředbíhejme, kniha ´Jak jsem potkal ryby´ patří mezi ty lepší, hodně se mi líbila.
Byla psaná docela jednoduše, rozuměla jsem každému slovu a skoro všem rybím větám. A to i přesto, že k rybaření nemám pražádný vztah. To byla snad jediná věc, která mě iritovala. Ryby mi jsou blízké asi jako ICQ mojí mámě, občas jsem trochu kolabovala, když jsem si představovala to hodinové sezení a nic nedělání.
Hodně se mi líbilo, jak byla popsaná Křivoklátská kravina. Tu mám taky hodně ráda, kolem Berounky je nádherně, i když tam jezdím jen na kole. Vždy jsem měla hroznou radost, když jsem našla název nějaké vesnice nebo hradu, které znám.
Měla jsem z toho všeho pocit, že kniha byla psaná pro lidi. To se jen tak nevidí, myslím že hodně knížek píší autoři kvůli tomu, aby jednou nezapadlo do hlubin nicoty nebo pro slávu, snad pro peníze. Tohle vyšlo na světlo boží, aby si o sobě mohla přečíst každá hospodská, co kdy u Křivoklátu točila pivo. Hodně se mi to líbilo.
Ota Pavel uměl psát takové ty věty, které člověka chytí za srdce a je z nich potom celý melancholický a bez odmlouvání poslouchá rodiče, protože najednou je všechno vzácné a čas plyne hrozně rychle. Kolikrát jsem se málem rozplakala. Kniha se mi opravdu dost líbila.

5 09.12.2013

Zpočátku jsem měla pocit, že tahle kniha už pro mě asi bude moc dětská. Koneckonců, i věková hranice na zadní straně knihy hlásala, že je to literatura pro děti ze základní školy. Ale asi nejsem zase tak vyspělá, nebo je kniha mnohem lepší, než se na první pohled zdá - zkrátka a dobře, výsostně jsem se bavila.
Ihned jsem si iblíbila Willa. Hrozně se mi líbí, že to není žádný pan dokonalý, je to prostě obyčejný kluk, který si s lecčím neví rady a dost věcí mu nejde. Je tím hrozně sympatický.
Hodně mě také vzalo samotné povolání hraničáře. Je to celé takové zvláštní a tajemné. Luky a šípy, plížení a malincí poníci. To je přesně něco pro mě!
Ale je pravda, že bych snesla kdyby byla kniha psaná trochu víc dopodrobna. Nelíbilo se mi to skákání v čase, víte. Nemám ráda takové to "O tři měsíce později.", protože člověk musí myslet na to, co všechno on za tři měsíce stihne.
Ale jinak je kniha velmi dobrá a myslím, že určitě stojí za přečtení. I když se tváří jako kniha pro děti, zaujme určitě i starší čtenáře, kteří mají rádi fantasy literaturu.

09.12.2013

Tuhle sérii jsem si velice záhy velmi oblíbila. První díl jsem doslova zhltla, takže druhý jsem očekávala s nadšením. Bhužel jsem musela počkat, až si trochu zlepším známky, aby mi ho rodiče koupili. Trochu mě děsí, kolik dalších pokračování ještě kniha má. S mými známkami mi asi nezbude nic jiného, než oprášit kartičku do knihovny.
V tomhle pokračování můžeme sledovat, jak se Will postupně zlepšuje v tom, co dělá, ale pořád působí tak nějak klukovsky, stále je mi ho líto pokaždé, když si natluče zadek. Je tu také víc zvýrazněná týmová práce a přátelství, než v předchozím díle. Navíc jde vidět, až autor počítá i s tím, že čtenářem může být také dívka a dosadil do příběhu ženskou postavu s typicky ženským myšlením. Je to příjemná změna.
První díl měl skoro uzavřený konec, ale tenhle už na tom bohužel tak dobře není. Naštěstí je to ta jediná věc, kterou téhle knize dokážu vytknout. Je totiž hrozně jednoduché si tuhle sérii zamilovat. Pokud máte rádi fantasy, určitě tam také najdete něco, co bude sedět zrovna vám. Já miluju hraničáře, ale vážně! Ty luky, šípi, poníci.. ach!

09.12.2013

Inu, přesně jak jsem říala, odhodlala jsem se zaplatiti roční poplatek v knihovně a nakráčela tam, abych si půjčila další pokračování Willových dobrodružství. Ten předchozí díl měl tak pitomý otevřený konec, že mi ani nic jiného nezbylo!
Knížka se mi docela dost líbila. Úplně jsem ji zhltla a opět jsem se přitom výsostně bavila. Tyhle knihy jsou tak vtipné! Nejhezčí scéna byla, jak Halt nazval Horáce rytířen dubové palačinky, to byla sranda. Autor však do příběhu dokázal dostat i to, co se do skoro žádné fantasy knihy dostat nepodaří. Drogovou závislost, její počátky, průběh, bezmoc všech lidí okolo i samotné léčení. Flanagan v knize ukázal, že to sice není nic lehkého takovou věc překonat, ale je to možné! Tahle dějová linka se mi hodně líbila!
Kniha celkově určitě stojí za přečtení, i když by asi bylo lepší začít prvním či druhým dílem, protože tohle pokračování dost navazuje na předchozí děj.

2 09.12.2013

Pokud je to vůbec možné, tak je tenhle díl ještě lepší než ten předešlý. Jsem na sebe tak pyšná, že jsem si v knihovně půjčila rovnou oba a mohla tak plynule navázat na ten předešlý! Takhle to mám nejraději, to pak dokážu odpustit i nějaký ten otevřený konec. I když...
Willova a Haltova dbrodružství nabírají grády, je to všechno hrozně napínavé a nutí vás to stále a stále číst. Knihy jsou asi původně určené spíš pro kluky, ale to je věc, se kterou se potýkám i u jiného čtiva. Mě osobně většinou moc nabaví všechny ty bitevní pasáře, ale hrančářův učeň tvoří jasnou výjimku. Ještě nikdy mě tak nenadchl několik kapitol dlouhý popis bitvy!
A opět musím zmínit ten briskní smysl pro humor. Všechny ty nazářky a špičkování, to mě prostě nikdy neomrzí a vypadá to, že pana Flanagana naštěstí také ne. Mám totiž pocit, že se v tom stále víc a víc zlepšuje

5 09.12.2013

Výkupné za Eraka je dalším pokračováním hraničářské série. A mě znovu a znovu napadá, jak to všechno vlastně dopadne. Vyučí se vůbec Will někdy? V tomhle díle se ukázalo, že ano, což mě do jisté míry uklidnilo. Will dokázal, že je chytrá hlavička, která sice dělá chyby, ale pořád ještě je dost dobrá. V dalším díle už z něj bude hotový hraničář. Takový, na jakého bude Halt hrdý.
Stále mě pronásleduje ten neodbytný pocit, že autor se díl za dílem zlepšuje. A musím říct, že někdy dokáže pořádně šokovat. Haltova a svatba? To bylo vážně to poslední, co jsem čekala. I samotné odloučení Willa od Halta bylo překvapivé, i když v celkovém kontextu díla dávalo smysl. Will se osamostatnil, dokázal, že umí fungovat i bez svého učitele.
Mimo jiné jsem se opět velice dobře bavila. Začínají mě opravdu brát ty věčné roztržky mezi Haltem a Skandijci. On si dělá srandu z toho, že ošlehaný mořský vlk se sotva udrží na koni, oni si pro změnu dělají srandu z toho, že tak výborný jezdec, jakým Halt bezpochyby je, trpí při každém zhoupnutí lodě neuvěřitenou mořskou nemocí.
Knihu rozhodně musím doporučit. Čte se lehce, je vtipná a zároveň napínavá a člověk se i lecčemu přiučí. Navíc musím zmínit i samotnou vazbu knihy, která je prostě perfektní. Kniha na potěžkání velmi lehká, přesto však disponuje pevnými deskami a je vázaná, takže se z čte přímo skvěle.

1 09.12.2013

Tenhle díl ve velmi radikálně liší od všech předchozích. Will se osamostatňuje od Halta a stává se hraničářem s vlastním lénem, který musí řešit vlastní problémy. Sám, bez pomoci. Je to zvláštní i pro mě, jako čtenáře, ale je to stále stejně dobré. Svým způsobem musíte Willa obdivovat, jak to zvládá s nadhledem a humorem.
Kniha je také o magii a opět se ukazuje, že Will není dokonalý, má strach, bojí se, utíká... ale také to, že to může překonat, dodat si odvahy a nakonec zvítězit. Je to velice motivující. Líbí se mi také, jak příjemně je vykreslený vztah ke zvířatům.
Kniha se mi moc líbila a velice dobře se mi četla. Příběh, stejně jako u minulých dílů, hezky plynul a nikdy nebyl nudný. Stále se něco dělo a svým způsobem to bylo neustále velmi zajímavé. Čaroděj na severu je kniha, kterou si určitě přečtěte. Stojí za to.

5 09.12.2013

Tenhle díl mě nadchnul už jen tím, jak vypadá jeho obálka. Takový fešák, vrrr. Předpokládám, že je to Horác. No, já měla pro rytíře vždycky velikou slabost. Ale zpět k samotné knize, která byla, osatně jako vždy, naprosto vynikající. Tentokrát dokonce okořeněná o rozvíjející se romantický vztah mezi Willem a Alyys. Mám trochu strach, že na Horáce zbyde princezna. Nemam jí ráda.
Už jsem někdy zmiňovala, jak moc vtipné mi tyhle knihy přijdou? Asi ve všech předchozích recenzích, žejo? Možná se opakuju (spíš určitě), ale já se u toho tak výborně bavím, že si to prostě nemůžu odpustit.
Tahle kniha je prostě výborná, moc jsem se u ní bavila. Musím jí doporučit všem, kteří mají rádi napětí, dobře popsaný boj, hraničáře, dlouhé luky, hrady, rytíře...

1 09.12.2013

Občas mám pocit, že už jsem na tyhle knížky moc stará, že bych měla číst raději něco z poviné četby nebo společenské romány. A velice zřídka mě v tom utvrzují i autoři fantasy knih, když si se mnou zahrávají. Naštěstí to není případ pana Flanagana, jehož knihy jsou stále velice dobré. Když otevřu Hraničářpva učně, je jedno kolik mi je!
V jeho knihách je teď ještě mnohem víc humoru, což oceňuji. A Will s Horácem jsou konečně v tom správném věku. Tedy ve věku, kdy už je zcela přirozené, že jsou ve všem výborní. I když stále se jim občas stává, že se v něčem seknou, což je podle mě docela sympatické. A mimochodem, odhalování Haltovi minulosti - to je něco úžasného.

2 09.12.2013

Abych pravdu řekla, tak tahle kniha mě trochu naštvala svým názvem. Halt začal být v nebezpečí až někdy v polovině příběhu, nicméně já celou dobu napjatě čekala, kdy to přijde. Vážně nemám ráda, když vím, o čem kniha bude. Opravdu jsem se uvolnila až ve chvíli, kdy už Halt měl to nebezpečí za sebou a já jsem věděla, že teď už to nebude předvídatelné.
Vím, že v každé recenzi na Hraničářova učně zmiňuju ten zvláštní suchý humor a tenhle díl nebude výjimkou. Je to jedna z věcí, které mě na knize baví snad nejvíc. Prostě se u toho skvěle bavím, je to přesně můj styl humoru. Víc a víc se v tom vidím.
Autor se pozoruhodně vypsal, každá kniha je lepší, než ta předchozí. Knihy na sebe navazují, jsou zmiňovány staré příhody a občas se v knize ukazují i staří přátelé, kteřé jsme naposledy viděli před třemi až čtyřmi knihami. Je to prorostlý příběh, který si musí nutně zamilovat každý fantasy nadšenec. Já osobně na tuhle sérii nedám dopustit.

2 09.12.2013