terimila komentáře u knih

Moje srdcovka. Poprvé jsem to četla kdysi na gymplu, hodně se mi to líbilo, ale v té záplavě kingovek, které jsem tehdy konzumovala, nějak došlo k rozpojení názvu a motivů. Pamatovala jsem si však ty fascinující výjevy, které jsem tehdy skoro viděla před očima, příšerné stroje poháněné dětmi v žhnoucí krajině a temný dům, který hlídají temné síly a i drsné motorkáře dovedou vyděsit skoro až k smrti... no a rozpuštěný a vypuštený Myšák, brrrr. :) Po dlouhejch letech jsem nakonec znovu sáhla po tomhle titulu a s nehoráznou radostí jsem zjistila, že to je TO, co jsem celý ty roky marně hledala a na co jsem vzpomínala. Vklouzla jsem do starejch vyšlapanejch bačkor, který dokážou měkce proťapat i přes občas docela solidní nechuťárny, a znova se vydala cestou hledání vraha, který přes mrtvý a zmizelý děti nakonec vede k hrůzám mnohem horším... Knížka je dokonalá a Jack Sawyer se v ní vyloupl v nevídaného sympaťáka. I jeho parťáci, pomáhající mu v hledání vraha dětí, mi nakonec přirostli k srdci. Chci věřit, že se s Jackem ještě shledáme...

14 07.05.2019

Klevisové klasika - perfektně napsaná detektivka, osazená uvěřitelnýma postavama a zasazená do skvěle vylíčenýho prostředí. Přiznám se, že prostředí jihomoravských lužních lesů mě moc nevtáhlo, už jsem s Bergmannem navštívila místa, která mi seděla víc :-) Zápletka dobrá, i když jsem asi autorce sežrala návnadu a viděla zápletku v nepřiznaném otcovství jedné z postav. Rozuzlení tedy malinko překvapilo, ale je to dobré.
Celkově mi to přišlo méně strhující než některé dřívější díly, proto dávám "jen" čtyři hvězdy. Ale i čtyři hvězdy jsou myslím parádní hodnocení.

13 10.11.2023

Velice dobrý, ale Carter umí lepší. Je to hrozný, co teď napíšu, ale polovina knihy mi přišla taková tentokrát jaksi divně vláčná, nic extra drastickýho, žádný stahování z kůže zaživa. Holt četba Cartera dělá svoje a dělá z člověka extrémně otupělé čtenářské hovado, co si budem.
Čtivost skvělá, postavy kvalitní osvědčené, závěr povedený. Hodně to vyšvihl - vlastně jsem během začátku a rozjíždění příběhu přemýšlela, zda to nebude první Carterova trojhvězda. Ale ten závěr a rozuzlení s totožností a kořeny vrahova šílenství se povedly, takže čtyřka.
A těším se na další.

13 10.09.2023

Z hlediska čtivosti, atmosféry, vtažení do děje, věrohodnosti postav atd. je to super. Zhltla jsem to za tři dny a bylo to zcela parádní. Vraha jsem nevyhmátla (i když jsem se teda nějak obzvlášť nesnažila), takže i překvapení se konalo. Potud super.
Ale ten závěr a hlavně vrahova motivace a jeho postoj k vraždám mě extrémně nafrkl. Jako cože? Jako fakt? Sakra! Sáhnout po druhé knize autora (po první, která mě totálně nadchla) a zrovna vyhmátnout tu, kde se děje úplně to samé jako v té předchozí knize... to naštve. Při prvním setkání s tímhle... jevem... jsem výskala nadšením. Teď spíš otráveně vzdychám. Bych řekla, že tak zdatnej autor krimi trhillerů by ty vrahy a motivace fakt nemusel kopírovat sám od sebe.
Kdyby to nebyl Carter, kterej má dar psát fakt fantasticky, tak bych tomu ty hvězdy napařila jen tři, za trest. Protože opakovanej vtip fakt není vtipem a recyklovat sám sebe je hloupý. Ale zpracování to táhne nemilosrdně nahoru. Každopádně na další knihu jdu (Hunter se mi hodně líbí, životem otřískanej psycholog, co pije whisky, jo!), jen doufám, že tam už se dočkám zase něčeho originálního.

13 28.08.2023

(SPOILER) Výborné, strhující počtení. Perfektně napsané, krásně se to čte, zajímavé a uvěřitelné postavy dětí. Popisy, které drnkají na smysly - zejména kafilerní vůz, ten se povedl, fuj. Perfektně vybudovaná atmosféra, ať už školy nebo horkého ulepeného léta v zapadlém městečku zarostlém v kukuřici...

Líbilo se mi to moc, hlavně Duanova linie s pátráním po tajemství původu onoho zla. A Duanovy honičky na poli s kafilerním vozem a kombajnem... brrrrr, fuj. Myslím, že tahle knížka poněkud prohloubí mou fobii z velkých zemědělských strojů. :-D

Trošku míň mě oslovilo finále, to bylo na můj vkus takové až moc přehnané. Přehané mi přišlo i to hodně hojné využívání zombies onou mocí, zombíci jsou lacině nechutní a odporní :-) a skvělý horor se dá dělat i bez nich nebo s omezeným výskytem.
Podobnost s TO - ano, obrovská. Starší bratr se strachem a péčí o bratra menšího. Obtloustlý a velice chytrý kluk. Přítomnost starších, šikanujících hajzlíků. Zapojení děvčete z chudé rodiny. Zlo, které přišlo před dávnými věky odněkud tam zvenčí a chce se krmit a hledá si pozemské služebníky. Zlo, jehož projevy vidí jen ti jiní - děti, blázni, lidé na prahu smrti. Ošklivé vraždy. A nakonec nekonečně neuvěřitelná odvaha skupinky dětí jít proti zlu, žádné z nich necouvne, neuteče, nevyděsí se... Je to variace na TO a vůbec ničemu to nevadí. Je to jiný pohled na úplně ty samé strachy nejen dětské, ale i dospělé (strach ze samostatně existujícího a samovolně působícího Zla), akorát dalšíma očima.

A je to super, i když TO u mě už asi nic nepřekoná... a proto "jen" čtyři hvězdy. A koneckonců i Simmons umí napsat ještě víc vyšperkovaný hororový román (Terror stále vede). Ale to nic nemění na tom, že Temné léto vřele doporučuju.

13 30.05.2022

Moc příjemná kniha. Líbí se mi skloubení něčeho, co pro mě je důvěrně známé (prostředí Filozofické fakulty a autorčiny narážky na bloudění a orientaci v budově, kolik já jsem si toho taky užila :-) a něčeho naprosto cizího. Japonská kultura je mi vzdálená na hony, nijak moc mě neláká, ale tenhle vhled byl nesmírně zajímavý. Četlo se to nádherně, postavy jsou propracované, jako živé. No... vlastně asi ne jako, ale živé, žejo? :-) I závěr se mi líbil, rozuzlení příběhu s hledáním stop skoro zapomenutého autora a skoroprovázání linie Jany tehdy a Jany dnes bylo fajn. Na prvotinu je to super počin a budu se kdyžtak těšit na něco dalšího.

13 14.03.2022

Fajn oddychovka. Nestrhla mě, ale četla se velmi příjemně, nutila přemýšlet, hledat. Závěr hodně dobrý, nijak extra překvapivý, ale dobře promyšlený. Kvalitní klasika.

13 27.01.2022

Ale jo, nakonec to nebylo tak špatné. Sice to je výrazně slabší než první Stařík, a slabší než všecko, co jsem zatím od Jonassona četla, ale pořád to šlo. S audioknihou jsem se sice pinožila snad dva měsíce, což je fakt hodně, a to jí ještě nesmírně pomáhá geniální přednes Martina Stránského.... ale šlo to.
Místy jsem teda váhala nad dvěma hvězdami, zejména v té části s Trumpem v USA, ta mě vskutku nebavila. Ale v Africe to zase začalo být snesitelné. Je to přepolitizovaný, je to nedomyšlený a je to už hodně přehnaný, ale pořád se to dá. Postavičky jsou celkem milý, zážitky úsměvný. Dvě hvězdy jsou vyhrazeny pro těžko stravitelné věci s protivnýma postavama, což se tady naštěstí nestalo. Ale příště, pane Jonasson, prosím, odolejte Staříkovu volání a už mu tolik prostoru nedávejte. Noví a neotřelí hrdinové budou lepší.

13 17.01.2021

Není to špatný, Ira Levin umí. Dobrej nápad a dobře řemeslně odvedená práce. Vize dokonalého světa, kde jsou na sebe všichni hrozně hodní, vstřícní, všichni vědí, co se od nich čeká a jsou za to rádi, váží si nového a lepšího světa, kde se už neumírá, nebojuje, netrpí. Daní je jenom to, že si sami můžete vybrat tak možná novou přítelkyni, ale už si nevyberete, zda s ní budete mít dítě. Natož kde budete žít a čemu se budete v životě věnovat.
Některým, stále ještě poněkud "vadným" jedincům to ale nevyhovuje... a než by žili ve sterilním světě, odejdou do nesterilního, divokého a poněkud ubohého vyhnanství. A někteří se pak vracejí s obrovským cílem...
Jenže k dokonalosti tomu něco chybělo. Ono to celé bylo jaksi sterilní, stejně jako ten báječnej svět. I Chip byl sterilní a i když se vzepřel svému světu, pořád jednal jaksi roboticky a nalinkovaně, nějak jsem mu to nedokázala věřit, dělal to, co se od něj čekalo - akorát že ne co od něj čekal Uni a společnost, ale tentokrát co od něj čekal čtenář. Ničím mě moc nepřekvapil (i když ten závěr, uznávám, ten jsem čekala trošku jinak)... a to je škoda. Na vyšší hodnocení by to chtělo živější a opravdovější postavy. A možná i trochu podrobnější líčení míst, věcí, jevů, chutí - někde se mi zdálo, že to celé dost klouzalo po povrchu.
Fakt, "sterilní" se na tuhle knížku hodí. Možná i proto jsem ji četla déle než měsíc, a to je co říct - když mě kniha podobného rozsahu chytí, dovedu ji zblajznout za odpoledne. Rozhodně tím ale neříkám, že to není povedená knížka. Je. A trošku se divím, že tahle kniha nevstoupila do trochu většího povědomí.

13 25.08.2020

Klevisová je skvělá. Tahle knížka se ke mně dostala jako druhá po Ostrově šedých mnichů... a dlouho jsem nevěřila, že čtu českou autorku. Knížka je jaksi... světová. Není v ní vůbec cítit taková ta česká detektivní uplouhanost (já to vnímám tak, že kdyby většina českejch detektivkářů byla kuchaři, tak jdou rovnou plácat oblemtanej smaženej sýr a nepokusí se o nic dobrýho a orginálního, protože si stejně řekli, že z nich Jamie Oliver stejně nikdy nebude, tak proč se snažit). Klevisová na nějakou malost český detektivky dlabe a píše tak, jak jí fantazie narostla. A že se umí rozmáchnout a nešetří přitom nikoho, postavy ani čtenáře.
Klevisová umí zajímavé postavy, které jsou člověku blízké (ano, paní, která miluje kočky!) a sympatické. Umí překvapivé zápletky a zvraty (já fakt doufala, že se to nestane...). Prostě... jo, tohle vypadá moc dobře. Moc mě těšilo a těším se na další díly.

13 03.07.2020

Tahle knížečka mi vrací strašně moc vzpomínek. Když jsme s rodiči poprvé jeli k moři, dostala jsem doby devítiletá holka kvótu, že si s sebou můžu sbalit malej kufřík o rozměru necelé A5, svých hraček a her. To není moc. Co si vzpomínám, vešel se tam kromě pastelek a pár anonymních blbostí ještě kapesní tetris... a tahle knížka. Vzala jsem ji myslím jen proto, že se tam hodila velikostně.
A byla to skvělá trefa! Pamatuju si, jak jsem u knížky tajila dech a prožívala osudy nešťastného bláznivého vynálezce i jeho pečovatele inženýra. Mělo to spád, bylo v tom drama... a bylo to neuvěřitelně báječně líčeno. Hlavně ten ostrov! Na skalách divokého severochorvatského pobřeží to mělo obzvláštní grády. Ten vnitřek ostrova! Ty skály! Ta nemožnost uniknout! A ti prevíti, osnující hrůzné plány a zneužívající geniálního a zranitelného vynálezce! Samozřejmě, že jsem Hartovi šíleně držela palce, aby se mu povedlo zjistit, oč běží, přivést Rocha k špetce rozumu a dostat se pryč... To finále s výbuchem bylo fascinující a vlastně dodnes si vybavuju, jak mě z toho mrazilo. Pak jsem se do verneovek položila se vším čtenářským nadšením děcka, toužícího po dobrodružství, které mu nikdy nebylo dopřáno... a ty knížky mi to všecko bohatě vynahradily. Krásné to bylo.

13 15.06.2020

Vlastně totálně happyendová knížka pro mladé slečny z dob dřívějších. Aneb jak ustrkovaná a neoblíbená zavalitá nešťastná holka svůj talent našla, skvěle se prosadila a k pohodě a uznání a snad i naději v lásce přišla... Když se na to člověk dívá zpětně, usmívá se nad tím, jak mu ty růžový brýle pozdního dětství přišly úplně normální. Ale tehdy to bylo pěkný, příjemný a fajn počtení, a snad nikdo, kdo měl kousek srdce a kousek zkušenosti outsidera, to Metráčkovi nemohl nepřát.

13 15.06.2020

Během celýho poslechu audioknihy jsem váhala, jestli to budou jen dvě, nebo budu milosrdná a dám tři. Nakonec to nešlo. Tohle mi fakt nesedlo. Až na jednu či dvě kapitoly (Řecko, ježdění kolem křižovatky a ohnivý tramvaje) mi humor přišel takovej plytkej, prvoplánovitej. Vyvolávalo to ve mně spíš takovej ten občasnej soucitnej úsměv nad tím, co je to za idioty. Soucitnej, ne pobavenej.

Je to celý strašně plochý a zplošťuje to válku jen na nesmyslnost, absurditu a příležitost k pobavení se. Já vím, války jsou absurdní už jen v tom, že jsou vlastně zbytečný. Ale zlehčovat je jako něco obecně výsměchuhodného a absolutně nerozlišovat, že je rozdíl mezi válkou útočnou a obrannou... to neberu. A navíc v každé válce se děje víc věcí, než jen absurdity a humorný situace a srážky s blbci. Ve válkách se lidi mění, obětujou, přátelí, trpí. Ale hlavně se mění. Což tahle kniha totálně ignoruje.

Válečnou humoristickou literaturu přitom můžu. Dokážu pořád dokola číst Hlavu XXII. A když se nebudu omezovat jen na knihy, tak nekonečně miluju M.A.S.H. - nic geniálnějšího snad nikdy nevzniklo. Ale síla MASHe a vlastně i Hlavy XXII je právě v tom kontrastu - ukazují humorné stránky a válce se vysmívají, ale pak tam jsou chvíle, kdy vás ten smích zatraceně přejde... a to jim dává sílu a věrohodnost.
Blbečkům se dokážu s klidem tlemit u věcí, jako jsou Černí baroni - u situací, kde fakt o nic nejde a kde si jen někdo hraje na machra a jinej dělá kverulanta. Ale když jde o opravdovou válku, kde se umírá, tam potřebuju aspoň náznak pohledu na tu neveselou tvář války. Jinak je to ignorantství.

Goodbody mě neskutečně štval. Trapnej snaživej trouba, kterej absolutně nic nechápe, řeší věci zcela scestným způsobem, ze všeho vyvázne. Jakože ta válka je vlastně pohodička a jen takový velký cvičení, žejo, ze kterýho v klidu vyjde i absolutní pitomec. Jenže ono není. Zatímco Goodbody rozbíjí umělý chrupy důstojníků a rozhání podřízeným kurvy, tak jinde lidi umírali. A to tahle knížka totálně ignoruje a mně to přijde až neuctivý. Nedávno jsem doposlouchala audioknihu o Janu Kubišovi... a když si uvědomím, jak naši chlapi v Británii dřeli a pak nasazovali životy svoje i cizí, aby potom někdo jako Goodbody přišel a vylízal závěrečnou smetanu vyhrané války... ne, prostě ne.
U Ryana jsem měla stejnej problém jako u Švejka. Toho jsem zkoušela číst dvakrát a nedočetla ani první díl, přišlo mi to podobně prvoplánovitý, uplouhaný, plochý. Ryana jsem doposlouchala a zvládla, jo. Ale vlastně už jsem se těšila na konec. A takové knížce prostě víc než dvě dát nemůžu. Je mi líto, ale tohle nefungovalo.

13 08.03.2020

Za mě nejslabší díl z dosavadních tří přečtených. Napětí a zájem u mě fungovaly hlavně během toho líčení "pasti" na Christine - to bylo dosti děsivý, v jak krátké době lze člověku absolutně rozebrat a zničit život. Ale od té scény s nočním vetřelcem v hotelu to začalo být až moc. Prostě přehnaný. Těch zvratů, obratů a veletočů tam nakonec bylo tolik, že už to nemělo ten efekt a začalo to působit nudně; dočítala jsem to s myšlenkou "ok, tak kdo další se teda ještě stihne převrátit vzhůru nohama a pak zase zpátky?" Takže i když by mě ten závěr se střetem obou žen asi měl dostat do kolen, nedostal; nějak tak jsem to čekala a on k tomu vývoj jedné z postav fakt spěl.
Vůbec, já v detektivkách nemám ráda postavy, které své nicotné osobní vztahové problémy řeší extrémními způsoby... no, nevím.Prostě vypočítané, chladné a vykalkulované vraždy ze žárlivosti v detektivkách nemám ráda, přijde mi to jako natolik nesmyslnej a nepochopitelnej motiv, že mi pak celá kniha přijde jaksi nevěrohodná. Beru pomstu za ublížení, za týrání, beru chamtivost, beru čistou úchylnost... ale žárlivost... tu pochopím v případě kuchyňské zabijačky. Ne u dlouhodobě plánovaných činů.
Špatný to nebylo, nedejte se mást. Ale kdovíjak skvělý taky ne. Oproti Kruhu, kterej byl parádní a všecko v něm jaksi dávalo smysl, je to o poznání slabší. Trošku tomu uškodilo i to, že se tam téměř nevyskytovaly staré známé postavy. Servaz jede chtě nechtě pořád na půl plynu (i když v příštím díle se snad zase vrátí naplno)... Samira se mihla snad jen jednou, Vincent též, Iréne vůbec. Škoda, škoda.
Pozitivem je skvělej styl vyprávění, přehltala jsem těch snad 550 stran za dva večery. Těším se na další díl a budu doufat, že se zase vrátí ke starý dobrý úrovni. :)

13 06.03.2020

Neuvěřitelně překrásná knížka, ke které se vracím od puberty, kdy mi ji mamka poprvé půjčila. Je to neskutečně rozmanitá sbírka příběhů úspěšných sportovců, ve které se najde plno bolesti, zklamání, odhodlání... ale i radosti, kouzla a hlavně úspěchů. Asi nejradši jsem měla Výstup na Eiger a Pohádku o Raškovi. Nojo, zimní dítě vyrostlé na Vysočině :-)
Ota Pavel byl nesmírně obdařenej člověk, nadanej darem neotřele pozorovat, skvěle vyprávět a vidět věci s laskavostí... a díky nim dovedl strašně nádherně psát o všech stránkách života. U příběhů sportovců to vyniklo snad ještě víc než u jeho klasických románů. Ten pán byl génius a sportovci ho jako novináře, tipuju, museli mít dosti rádi - tipovala bych ho jako takového toho vlídného, chápavého chlapíka, co vás chápavě vyslechne po zklamání, povzbudí... a nebo má neskutečnou radost s vámi, když uspějete. Takhle vidět svět a psát o něm, to je dar. A moci to pak číst je taky dar. Zařazuju do své kolekce "XX knih na pustý ostrov" - tedy do vůbec nejužší špičky, kam vybírám asi 5% nejlepších knížek, co jsem kdy četla.

13 13.11.2019

Jedna z knížek mého pozdního dětství, na které vzpomínám dodnes moc ráda. A to mě koně nikdy vysloveně nebrali. Ale tohle bylo bezva! Člověk ta dobrodružství, příhody a rodící se kamarádství prožíval s hlavní hrdinkou a ostatními členy party, a nesmírně si to užíval. Už tehdy se mi nesmírně líbila ta myšlenka ze závěru, že překrásné chvíle a zážitky člověk zažije i pár kroků od domova, nemusí na to jezdit nikam daleko. Záleží na nás a na lidech kolem, ne na tom, kde jsme.
Dneska zpětně moc oceňuju, že se autorka ubránila překlopení příjemného příběhu do příběhů prvních lásek. Cosi tam naznačeno je, ale tak nějak hezky, ve snaze udržet si ještě to kouzlo dětství a nehnat se do dospívání a dospělosti za každou cenu, i když je hlavní hrdinka vlastně už v pubertě... A přiznávám, že mě velice překvapilo, kdy byla kniha poprvé vydána - já ji četla v polovině devadesátek a měla jsem zato, že to je relativně aktuální věc. Knížka je skoro nedotčená nějakými vlivy doby minulé (nebo si na to aspoň nevzpomínám) a za to smekám.

13 13.11.2019

Harry Potter je překrásná pohádková a později fantasy série, která musí nadchnout snad každé dítě (a za správných okolností i staršího čtenáře - mně při prvním čtení bylo asi šestnáct a bylo to moc fajn knižní zážitek) a od které se později nelze odtrhnout. Má všecko, co takovej příběh mít má.
Milý postavy, kterým nelze nefandit. Promyšlenej, tajemnej a správně potrhlej svět, kterej se dětským postavám (i čtenářům) postupně odhaluje ve vší své podivnosti a později i špatnosti. Perfektně napínavej děj a skvělý dějový zvraty.
A jako každá správná pohádka to má jasně vymezený dobro a zlo, i když ve druhé polovině jsem si občas už nebyla jistá, kdo je kdo a kdo stojí kde... a líbilo se mi to, protože to patří k tomu přechodu od dětství, kdy je všecko jaksi jasný, k dospělosti, kdy víte, že věci černobílý nejsou a někdy nejsou tím, čím se zdají být. A to je na téhle sérii skvělý, že roste se čtenářem a vede ho sice vymyšleným, ale v některých věcech velice reálným světem, a učí ho, že tak prostě některý věci jsou. Toť úvod k celé sérii.

Druhej díl mi přišel o něco slabší než jednička, asi proto, že už v tom nebylo to kouzlo úplně nového prostředí a úžas z objevování toho fascinujícího světa. Ale špatný to určitě nebylo. Postavy stále fajn, k tomu čtenář blíž poznal pár dalších. Lockhart samozřemě pil krev od začátku do konce, jak bylo určitě zamýšleno. Pátrání po baziliškovi bylo fajn, závěrečné střetnutí očekávané, ale povedené. Ale ten půvab jedničky to nemělo a pořádnej akční spád, spojenej s odhalováním Harryho minulosti a budoucnosti, kterej to nabralo od trojky, tam taky ještě nebyl. Takže jeden ze slabších dílů, ale furt dobrý.

13 10.11.2019

Dobrý, hodně dobrý. Inspirováno příběhem jednoho z nejvýkonnějších a nejhnusnějších sériových vrahů historie. Závěr překvapil - tohle vyvrcholení jsem fakt nečekala. Povedlo se i realistické líčení života v SSSR a jeho chmurnosti a jakési beznaděje... o strašlivém úvodu z období hladomoru ani nemluvě. Ještě hodně dlouho jsem ale přemýšlela, jak moc jsem divná, když na mě největší emoční dopad měl popis zoufalé, hladem umírající ženy, která pustila kočku, kvůli které se ještě držela naživu a příčetná... a kočky, která o pár hodin později zoufale bojovala o život s podobně zoufalýma hladovýma dětma - a přistihla jsem se s hrůzou, že si hrozně přeju, aby přežila ta kočka. Prostě... tahle knížka je skvěle napsaná a umí vtáhnout, i když to, kam vás vtáhne, není moc hezký.

13 07.05.2019

Příjemná oddychovka a knížka, k níž se ráda vracím. Inteligentní a příjemnej humor, laskavá starosvětská atmosféra a postavy... prostě milá knížka, jak má být.

13 07.05.2019

Nepříjemná, plíživá věc. Jo, je to zase podle Karikovy šablony (mladej tragéd, co se snaží utéct minulosti - podivnou náhodou odhalený tajemství vykecaný technikou - pár dalších lidí do party - rychlý teoretický pátrání - akce - krize, co odhalí, co v sobě dotyční mají - fujzávěr. Klasika.
Ale je to dobrý. Vtáhla mě atmosféra ponurejch vrchů, kde vyfukuje a kde se dějou divný věci, to prostě Karika umí. A pak se do pátrání pustí ti tři... a začne jízda o život. Pozitivem je, že se tady pracuje spíš s úzkostí, než s fyzickým popisem hnusu a bolesti. Knížce to je značně ku prospěchu.
Jo, některý věci mě tam sejří, hlavně stupidně iracionální chování hrdinů - aspoň některejch. Ještě před začátkem poslední jízdy jsem přestala počítat, kolikrát bych už Gaba stihla poslat navždy do pr... . Karika má talent vytvářet strašný zmetky, kterejm člověk fakt ani nic moc dobrýho přát nedokáže.
Ale jako celek to funguje. Od chvíle, kdy se větrnice objevila a vydala se na svou pouť... brrrr.
A mně se vlastně líbil i ten filozofickej přesah i ten závěr. Musím si to přečíst znovu, to ano, ale nerušilo mě to. I to je svým způsobem vysvětlení... a nikoli nepodnětný. Dobrá práce.

12 10.05.2024