tamila komentáře u knih

Ke knize jsem se dostala náhodou. Tenhle žánr nečtu, ale musím říct, že něco tak poutavě napsaného jsem už dlouho nečetla a netrvalo mi to déle než tři dny, což se mi dlouho nestalo. Příběh úžasný, technické údaje výborně vysvětlené, ikdyž ne všemu jsem rozuměla. Rozhodně se chystám na další autorovu knihu. Vřele doporučuji všem, kdo ještě nečetl.

15 30.03.2023

Jedna z nejlepších knih, kterou jsem v poslední době četla. Nemohla jsem se odtrhnout. Kromě výborně vystavěné zápletky a vykreslených postav taky hodně praktických rad, jak přežít v poušti. Takže pokud do pouště, tak jedině s pláštěnkou..

Tahle knížka je třetí v pořadí, kterou jsem od autora přečetla. Začala jsem Řekni lituji, pokračovala Podezřelým a teď Amnézie. Po přečtení zdejších komentářů jsem se trošku bála, že budu zklamaná, ale opak byl pravdou. Vyprávění tentokrát obstaral Ruiz a sedlo mi stejně dobře, jako když vyprávěl Joe, možná je to i tím, že jsem se do této série zamilovala. Zítra si jedu koupit Střepy a hlídám i červnové vydání Robothamovy další knihy Zavři oči. Prostě zažívám podobné okouzlení, jako když jsem objevila sérii knih od Tany French.

No tak já jsem se do téhle knížky pustila po přečtení Zabijáků a jsem nadšena. Ačkoli jedna rovina knihy moc k smíchu není, tak ta druhá, která se týká komisaře Morcka, tak ta je mi víc než sympatická. Bud je to skvělým překladem, nebo jsem se zbláznila, ale při popisu chování tohoto pána a jeho asistenta Asada, se řežu smíchy. Je to napsáno s lehkou nadsázkou a ironií a přesně tak, jak mám ráda. Takže odted je oddělení Q a jeho pracovníci na předním místě v mém knižním žebříčku.

Můj oblíbený autor, takže jsem věděla, co čeho jdu. Jen mne zasáhlo, jak moc se případ týkal jeho rodiny. Postava profesora je mi lidsky blízká, doufám, že vyřeší ještě hodně případů.

4 25.05.2020

Tak tohle byl mazec. V posledních letech čtu převážně detektivky a thrillery a dokážu už tak nějak rozpoznat, kam se to vrtne a jak to dopadne. Ale tahle knížka byla jiná. Snad i tím, že hlavní hrdinka trpí nemocí, jejíž příznaky jsem doposavad znala jen mlhavě. A konec je naprosto nečekaný.

4 18.09.2019

Další případ Kim, kvalita ucházející, nenáročná četba. Dobře se to četlo.

4 30.08.2019

Dlouho mne nic tak nepřekvapilo, jako tato kniha. Je to hodně drsné, ale výborně napsané a perfektně přeložené.
Ještě doplňuji po dočtení - přečetla jsem už hodně drsných věcí, ale tohle mne dostalo.. Navíc to ve mne zanechalo otázku - kdo je v této knize vrah a kdo oběť..? A závěřečná kapitola odpovídá dost jasně - je důležitější najít pravdu nebo dát spravedlivý trest? V tomto případě jsem pro to druhé.
Slabším povahám toto nedoporučuji. Příliš velký nátlak na emoce. Jinak jak už jsem napsala - úžasně sepsáno, gradace neuvěřitelná a napětí až do konce.

Tak tohle je po Švábech druhá Nesbovka, kterou jsem odložila po několika stránkách... nic moc. Asi jsem moc zhýčkaná Sněhulákem, Lovci hlav, Pentagram a Nemesis....

Tahle knížka mne hodně překvapila, teď teprve jsem si všimla, že se jedná o sérii. Vraha jsem tipovala jiného, pro mne překvapení až do samého konce. Pěkně vykreslené osobní vztahy.

3 10.10.2019

Knížka mne hodně příjemně překvapila. Sice jsem chvílemi měla pocit, že je to na hranici červené knihovny, ale naštěstí si to vždy udrželo napětí. Inteligentní hrdinka. Určitě si počkám na další knížky autorky.

3 30.08.2019

Moc se mi to líbilo. Sice mi chvilku trvalo, než jsem se začetla, ale pak to dostalo spád.

3 30.08.2019

No přiznám se, že v polovině jsem se mrkla, jak to skončilo a pak už jsem jen listovala a číst se mi nechtělo. Chápu, že Will měl právo rozhodnout o sobě sám, nicméně s tímto způsobem ukončení života nesouhlasím a celý ten příběh pro mne dostal divnou pachuť. Autorce bych vytkla trochu ploché postavy, tedy kromě Lou a Willa, ikdyž nejsem si jistá, zda by to vyznělo stejně, kdyby Will byl ze stejně chudé rodiny jako Lou.
Radši se vrátím ke svým detektivkám, tohle není četba pro mne.. naproti tomu třeba film Untouchables byl pro mne zážitkem o mnoho lepším, stejně jako Uvnitř tančím. Proč asi - protože ti lidé to nevzdali..

No tak tohle byla síla... jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy četla. Nesmírně se mne to dotklo.. Chápala jsem vypravěče - otce Jacoba - a zároveň jsem si uvědomovala, jak člověk ztrácí objektivitu, když se jedná o jeho jediného syna.
A otázka dědičnosti versus výchovy a prostředí - velice zajímavě zpracováno. A taky to, že věci z minulosti nelze vyřešit tím, že je vytěsníme z hlavy...
Dál, co mne zaujalo, bylo poznání, že své děti, ač žijeme vedle nich, vlastně neznáme .. a taky opětovné zjištění, jak velkou moc nad nimi i nad našimi životy celkově má internet..
Doporučuji všem rodičům dospívajících a nejen jim. A po dlouhé době se mi stalo, že závěr mi naprosto vyrazil dech.. Ještěže je venku sluníčko..

Tak touhle knihou jsem si opravila názor na Adler-Olsena. Předtím jsem od něj četla Složku 64 a dost mne nebavila, tak jsem se s mírnou nechutí dala do Zabijáků, když už jsem je měla doma... a zážitek z nich je neporovnatelně jiný. Bavil mne komisař Carl, bavila mne Rose i Asad a bavila mne asi nejvíc Kimmy, protože nebyla černobílá... Tak a ted se vrhnu bud na Ženu v kleci nebo VZkaz v láhvi a uvidím, zda mi nadšení vydrží...

Po jejích dvou předchozích románech, které jsem četla jedním dechem, jsem se trochu obávala, že mne tato kniha tolik nezaujme, protože se tam nebuodu vyskytovat moji oblíbení Ryan a Cassie, ale úplně jsem se spletla. Na Věrnosti mne naprosto pohltila. Atmosférou, postavami, dialogy. A líbilo se mi i to, že závěr není tak jednoznačný, jak se na první pohled zdá a otázka viny je tam hodně zpochybněna. Já jsem z téhle knihy byla unešená. Možná ještě víc než z těch předchozích a těším se na čtvrtou.

Přiznám se, že nejdříve jsem viděla film a byla jsem unešena. Pak jsem si přečetla knížku a byla jsem unešena ještě víc. Jeden z mála případů, kdy kniha i film jsou výborné. A po dlouhé době jsem u knihy plakala, bezmocí...

Knížku jsem začala číst včera a zatím dobrý. Jen se divím, kolika lidem vadí anglické věty v textu. Vždyť angličtina k počítačům a chytrým telefonům prostě patří, v čem je problém? Jako zastánce technické počítačové literatury v angličtině (zažila jsem hodně nepěkných překladů či spíš zkomolenin do češtiny) mi to přijde naprosto přirozené a i sám název knihy, ktrerý je v agličtině hodně napovídá, že půjde o gamesu a gamesáky a ne o hráče...

Pro mě je Unni Lindell a její hrdinka - detektivka Marian se svou boxerkou - objevem roku. Zatím jsem přecetla Medovou past a Cukrovou smrt, chystám se na Temného muže a jsem nadšena. Severskou detektivku mám celkem zmapovanou a tuhle autorku řadím na přední místo.

Na tuhle knížku jsem se těšila poměrně dlouho (až na mne přijde v knihovně řada:-)) a řekla bych, že mne nezklamala. Už jsem si u Tany zvykla, že mne zaujme nějakou postavou a v příští knížce ji už nenajdu (příklad Roba z V lesích, o kterém bylo v Dokonalé podobě jen pár poznámek). Detektiv Kennedy mi přišel místama tak trochu jednoduchý (prostě policajt), jeho parťák Richie ale z něj vykřesal i něco jiného než rutinu. Přemýšlím, co mi na téhle knize vadilo, jo, mám to - ta představa dětských obětí, to nějak nedávám.. Jinak atmosférou, rozhovory atd. je to pořád výborná Tana French, jak ji znám z předchozích románů a těším se na další knížku.