suezie komentáře u knih

Opravdu můžeme dnes tvrdit, že je to sci-fi....?

11 15.09.2016

Už ze začátku jsem tak nějak věděla, že já si s touto knihou úplně nesednu. A bylo to tak. Tušila jsem, že se s tím budu trochu trápit...

Abych to uvedla na pravou míru. Tahle knížka je děsivě smutná a smutně děsivá zároveň. Je v ní tolik pravdy, tolik reality, která se umí v našem světě šikovně schovat na to nejlepší místo, aby ji mnoho očí přehlédlo. Kombajn a mlha. Všude kolem...

Obdivuji spisovatele, kteří před desítkami, stovkami let psali taková díla. Jak mohli vědět? Náhoda? Nebo se minulost pořád opakuje a my děláme znova a znova ty samé chyby jako na běžícím páse?

Bavilo mě to. Nebavilo mě to. Občas to prostě bylo moc psycho a potom se cítím psycho i já... Ty dlouhé popisy zabalené v mlze mě mátly a tak jsem po čase jen četla a odolávala jsem touze vracet se a číst znova a znova, protože někdy (často) je potřeba dát rozumu pauzu a zapnout jen ty vypínače srdce, solidarity, souznění a porozumění.

Některé knížky by prostě měly děsit.

10 07.09.2016

Čekala jsem absolutně něco jiného. Ale absolutně!

Od Márqueze jsem zatím četla jen Lásku za časů cholery a tak jsem očekávala, že toto dílo bude v podobném stylu. Asi jsem se zmýlila.

Jak jsem byla z Lásky za časů cholery nadšená, tak jsem z této knihy zklamaná. Nevím proč, ale dost mi to připomínalo Dostojevského Zločin a trest. Příliš depresivní, příliš surové, až moc naturalistické.

Nechci to hanit, protože to není můj styl. Myslím si, že to skvěle popisuje egoistickou, sebestřednou společnost a dýchne to na vás odporem.

Překvapilo mě, že jeden autor napsal dvě tak odlišné knihy. Úsměvná, humorná a milostná Láska za časů cholery X depresivní, naturalistická Kronika ohlášené smrti ?

3 26.08.2016

Tak by měly vypadat anotace. Otočíte knihu, přečtete dvě věty a víte, že to je kniha, kterou si musíte přečíst.

Kniha byla taková "normální". Nepřekvapila mě, nezklamala, nesmála jsem se u ní ani nebrečela. Ale zato jsem se občas zamyslela. Nad tím, jak bych reagovala já sama. Nad tím, jestli by se svět opravdu před nadcházející katastrofou tolik změnil. Ale hlavně nad tím, že nemá cenu čekat až...., až.... , až... Pojďme do toho teď! Dělejme to, co nás naplňuje. Buďme nezávislí. Divocí. Volní. Svobodní. Udělejme občas (často) něco šíleného. Něco, co od nás nikdo nečeká. Usmívejme se. Travme čas tím, co nás OPRAVDU BAVÍ.

Tvrdíte, že je to klišé? Jo, je. Ale... není to snad všechno pravda? Pravda, kterou každý slyšel nejmíň "osmsetšedesátpětkrát". Všichni to známe, ale neustále na to zapomínáme. Pořád nám dovede zkazit den, když nás sousedovic sekačka zbudí v 6 ráno, nebo když má vlak hodinu zpoždění. Vážně jsou to důležité věci? Jo?

Zkuste si vzpomenout na Ardor až budete na dně. Hodně na dně. A usmějte se. Proč?Protože nemáte nad hlavou asteroid, který se s 66,6 % pravděpodobností zřítí a zničí celou planetu.

Když budete chtít motivovat, dodat sílu a podpořit, nakreslete si ho tam. Vemte prst a nakreslete ho na oblohu. A každou chvíli tam mrkněte a zkuste si představit, že máte dva měsíce do kterých toho potřebujete nacpat co nejvíc. A pak jděte, čelte výzvám a bojujte.


Je načase ZAČÍT ŽÍT !!!

6 15.08.2016

První rande s Márquezem... hmm, asi si spolu zase brzy vyrazíme...

7 15.08.2016

Spousta lidí ví, než to začne číst, o čem to je a jak to dopadne. A to je největší zlo. Pak jste totiž zklamaní. Čekáte víc, protože ten příběh znáte. Čekáte, že vás to něčím dostane, že dostanete víc....
Ale co vlastně chcete?
Hodnoťte prosím TU KNIHU.Ten autor totiž nemůže za to, že vy jste si to užili o něco míň, protože vám obsah vykecal učitel literatury...

12 11.08.2016

Pro čtenáře od 13 let. Kdyby mi bylo třináct, žrala bych to... Špatné načasování, bohužel.

1 08.08.2016

Miluju to prostředí. Nikdy bych tam nechtěla žít, ale je to tak... romantický? ... prostě skvělá knížka do podzimních dnů k čaji a teplé dece.
Dlouho jsem nečetla klasiku. Po všech těch YA je to tvrdá rána. Drámo. Každej je tak trošku šílenec a Nelly je jediná, kdo mi nepřišel jako člověk z vesmíru.
Ze začátku jsem se ztrácela ve všech těch Hindleych, Heathcliffech, Haretonech... (chvílemi jsem měla chuť začít si kreslit rodokmen...). Časem pochopíš.
Na této knížce obdivuji, jak v tobě vyvolává každou chvíli něco jiného. Nejdřív toho člověka nenávidíš, za chvíli ho zase miluješ. A tak se to střídá neustále. Nahoru. Dolu. Horská dráha.
Bylo to psycho. A já- duší romantička -dávám pořád přednost Jane Eyre. I tak jsem ale ráda, že jsem se opět donutila přečíst nějakou kvalitní, časem ověřenou knihu, která má svou hodnotu.

8 29.07.2016

Taky už nepatřím do cílové skupiny, ale i tak jsem si ji moc užila. Občas je totiž fajn vypnout. Jen číst, číst, číst. Moc nepřemýšlet. Užívat si to.
Laru jsem si fakt oblíbila. Je divné, že i přesto, jak často lhala sama sobě i jiným, mi přišla upřímná. Někomu může přijít svým mnohdy až dětským a naivním uvažováním stále jako dítě, ale kdo z nás dítě není? Kdo z nás se tak často necítí? Kdo z nás má někdy pocit, že je díky svým dětským myšlenkám jiný? Pokud patříš do této skupiny, tak tě tento příběh uklidní. Každý je totiž svým způsobem divný. A ty si tak uvědomíš, že "nejsi sám".

PS: Víc knížek s krátkými kapitolami!

2 25.07.2016

C. D. Payne není nic pro mě. Ověřila jsem si to už podruhé. Jak 1. díl série "Mládí v hajzlu", tak i tato kniha mě nijak neoslovily.
Nestydaté plavky jsou oddechovka u které vypnete. To nepopírám. Bohužel je to tak všechno. Žádné hlubší myšlenky však nečekejte. Pro mě to byla knížka, na kterou si už asi nevzpomenu. A to je myslím škoda, protože každá dobrá kniha by ve vás měla něco zanechat...

2 20.07.2016

Každá holka by měla mít svého Noaha a každý kluk svou Jude, aby si navzájem mohli vyměňovat slunce...

5 10.07.2016

Jak stvořit dívku (určeno holkám) = Mládí v hajzlu (určeno klukům)...aspoň mně to teda tak připadá.
Na mě to bylo příliš americké. Amerika z této knížky dýchala na každé straně. A možná právě z toho důvodu se mi to nelíbilo.
Hlavní myšlenka knížky však byla úžasná. Každý z nás si to prožil- období hledání sebe sama. Období ztrát a nálezů.
Ty poslední "filosofické" strany pro mě byly nejlepšími z celé knihy...

1 09.07.2016

Tahle knížka je tak sladká, až se bojím ji nějak zkritizovat...(Ale upřímně...zaslouží si to)
Jako letní čtení ano. Zmrzliny, léto, slunce, moře, sexy Ital... co víc si přát? Oddechovka u které vypnete a máte chuť dát si pořádnou zmrzku.
Ale... je to strašně naivní, povrchní a šíleně předvídatelné.
Takže, pokud se do tohoto dílka pustíte, raději moc nemyslete...

3 06.07.2016

Ze začátku jsem byla zoufalá. Prvních pár stran mě prostě svou odborností úplně zastrašilo. Musela jsem se příliš soustředit, abych porozuměla, čtení mi trvalo nehorázně dlouho. Děsila mě vidina následujících pěti set stran v podobném duchu. Když něčemu nerozumím, vyvádí mě to z míry...
Po pár stranách toto rozpoložení pominulo, a knížka mě začala bavit. Nebyla jsem unešená, ale ani zklamaná. Ale Lisbeth, tu jsem si zamilovala... komu by se taky mohla nelíbit, že? :)

5 06.07.2016

Graficky je to opravdu zdařilé.
Ale co ten zbytek? Nechci tento komiks úplně odsoudit, protože si to nezaslouží.
ALE... pro koho to má být určeno? Možná právě kvůli tomu, že jsem četla Larssonovy "Muži, kteří nenávidí ženy" a viděla americkou verzi filmu, mě to bohužel moc nebavilo. Jenže, kdybych nevěděla o co v tom příběhu gou, tak bych to rozhodně nepochopila.
Doporučila bych to těm, kteří opravdu Larssonovo Milénium žerou. Možná oni jsou totiž cílová skupina...?

Chápu, že autor chtěl vytvořit dospívajícího kluka a znázornit jeho hledání sebe samého. To, že ještě neví kým je a tak zkouší co se dá, aby v tomto světě získal nějaké místo. Jako jo, to je z té knihy patrné, ale bohužel příšerně nudným způsobem. Cameron není žádná osobnost a hned po zavření knihy jsem na něj okamžitě zapomněla. Dočetla jsem silou vůle a jen díky vidině opravdu krátké knížky...

2 28.03.2016

Doporučuji všem, kteří knihu právě čtou nebo se na ni teprve chystají, aby se nedívali do komentářů, protože mně bohužel stačil jen letmý pohled a konec mi byl jasný... I když... asi bych ho stejně odhadla.
Byla jsem dost překvapená, když jsem se na konci knihy dozvěděla, že Agnes je reálná osoba a příběh je psán na základě skutečných událostí. Díky tomu, to bylo mnohem víc živější.
Ale co bylo na této knize úplně top? To PROSTŘEDÍ a DOBA. Temný a ponurý Island, kde život v té době rozhodně nebyl peříčko. Práce, práce a zase práce. Zima, zima a ještě více zimy. A já si ležela pod dekou a držela Agnes pěsti!

10 22.03.2016

Nevím, nevím.. vážně nevím, co si o tom mám myslet. Perou se ve mně dva názory a já netuším, kterému dopřát výhru.
1. "Co to jako má být? Vždyť je to absolutní kopie knihy Hvězdy nám nepřály. To opravdu šlo těm autorům jen o peníze a tak vydělávají na tom, co už jednou sklidilo dost velký úspěch?"
2. "Božínku... asi jsem se zamilovala do Robinsona... "

6 13.03.2016

Uff.. konečně jsem to dorazila. Trvalo mi to děsně dlouho. Ani nevím, čím to bylo. Možná tím, že některé části byly opravdu hooodně natahované? Až jsem se divila, že to tak vůbec natáhnout jde...
Ale zpět k příběhu. Ten podle mě stojí zato. Je to propracované co se týče jak postav, děje, tak i trochu té politiky a boje o moc. Nepřišlo mi, že by kniha byla až moc vyfantazírovaná. Občas jsem i věřila, že by se mohlo něco takového klidně stát. Proč ne?
No, každopádně je to dobrodrůžo. A kdo nemá rád nepředvídatelnou Amazonii, prales se spoustou smrtících potvor, přestřelky a hlavně okamžiky napětí, kdy jde vašim oblíbencům o život?

3 07.03.2016

Ten, kdo nikdy neslyšel "Hvězdy nám nepřály" musí být fakt velký podivín. Kvůli tomu, jak moc je známá jsem se bála, že mě zklame. Ale knížka, která má přes 3500 hodnocení přece musí být něčím výjimečná.. teda, aspoň by měla...
A ano, ještě pár dní po dočtení ve mně stále vyvolává silné pocity. Smutku? Zoufalství nad pomíjivostí života? Pochopení? Radosti? Lásky? ... No, nejspíš je to takový guláš všeho dohromady..
Když ji vidím na poličce, vzpomenu si na panice a sedmnáctileté kluky s jednou nohou, zoufale osamělou zahradní houpačku s pedofilními sklony, množiny, továrny na splněná přání a mám chuť na šampáňo plné hvězd...
Buďme vděční i za ta malá nekonečna, které nám život přináší...

11 29.02.2016