střapatá komentáře u knih
Koller si své soukromí chrání, tak jsem byla překvapená, kolik toho o sobě nakonec prozradil. David patří k mým oblíbencům a přečetla jsem snad každý dostupný rozhovor s ním, přesto mi kniha přinesla nové a netušené informace a zajímavosti o této legendě. Pro fanoušky jednoznačně doporučuji!
Po nepříliš vyvedeném Prvoku (...) se mi tato kniha až překvapivě líbila a alespoň zčásti jsem pochopila ten humbuk kolem Hartla. Malý pražský erotikon je ideální kniha na prázdniny, kterou můžete číst několik hodin v kuse a nejste z ní unaveni. Jsou to takové příběhy ze života, nad kterými se člověk pousměje a doufá, že zrovna mu se takový osud vyhne.
Takový průměrný Nesbo - čtivé, spousta zvratů, napínavé až do konce. Žízeň ve mně však nezanechala žádnou hlubší stopu (narozdíl například od Sněhuláka) a předpokládám, že na zápletku za nějakou dobu zapomenu. Nicméně Nesbo je stále zárukou kvality a pokud bude další díl, ráda po něm sáhnu.
Trvalo delší dobu, než jsem se ke knize odhodlala, neboť mě odrazoval přívlastek 'sci-fi'. Nakonec jsem ale z knihy nadšená, ač mě její obsah docela děsí, když si uvědomím, že za pár (desítek) let to nemusí být úplně fikce.. hvězdu ubírám jen proto, že autor někdy možná až příliš využíval neomezené možnosti, které mu virtuální realita dává (několikrát jsem si vzpomněla na scénu ze Simpsnů, kdy měl Homer čirou náhodou u sebe sprej na zastavování kolotočů :D)
První třetina knihy mě bavila, ale zbytek mi přišel už moc dětský, jednoduchý a ne úplně záživný. Nejvíc mě tak zaujaly obrázky, které po dovětku na konci knihy získaly další rozměr..
Uf. Tak je za mnou tahle krásná, i když pro mě zčásti velmi těžce stravitelná, série. Její přečtení mi trvalo téměř tři roky a jsem ráda, že to mám za sebou. Poslední díl řadím k nejvydařenějším, avšak na mé oblíbené Tři vyvolené nemá. Říkám díky, sai Kingu, i když jsi mě místy fakt vytáčel! :)
Schválně jsem si mezi geniální Zlodějkou knih a Poslem nechala velký časový odstup. Přesto mě ale kniha moc nezaujala a předpokládám, že na ni do týdne zapomenu. Na rozdíl od ostatních jsem v příběhu žádný větší smysl nenašla a myslím, že z tématu se dalo vytěžit více. Četla se však dobře, talent se autorovi upřít nedá.
Vlivem nepříliš nadšených komentářů a popisu knihy, který mě příliš nezaujal, jsem neměla moc velká očekávání. Přesto, nebo možná právě proto, se mi kniha líbila - až na začátek, který jsem musela doslova přetrpět. Humor jde oproti jiným dílům trochu stranou, ale alespoň není tak umělý jako v předchozí knize. Marco mi navíc vlezl pod kůži a trochu vedlejší role Carla a oddělení Q mi proto ani nevadila. Těším se na další díl :)
Zatímco severské detektivky jsou založeny na mnoha dějových zvratech a vodění čtenářů za nos, King si vystačí s propracovaným příběhem a postupným poodhalováním zápletky. A když už přijde něco, co by čtenář nečekal, oznámí to způsobem jemu vlastním – prostým suchým konstatováním, což způsobuje chvíli nechápavého zírání při pokusu právě přečtenou větu vstřebat.
Stephen King tedy uspěl i v jemu cizím žánru a ukázal, že se ani v době, kdy se s detektivkami roztrhl pytel, rozhodně neztratí.
Tento díl se mi ze série zatím líbil nejvíce. Konečně detektivka, kde je humor stejně podstatný jako samotná zápletka. Ač jde o prostředí okolo náboženských sekt, autor naštěstí do víry příliš nezabředává, za což má ode mě jednoznačné plus.
První třetinu knihy se nic neděje, resp. děje se stále to stejné: Caroline pracuje - Caroline toho má nad hlavu - Caroline jako zázrakem vše zvládne - Caroline si píše prasečinky se Simonem - Caroline se vyspí se Simonem. Pak se konečně objeví v tomto dokonalém světě trhliny a začne se něco dít. Stejně jako v Nabíječovi jsem měla problém s překladem (Roštěnka sama o sobě je dosti strašná, dále bych zabíjela za Košilku a první místo v hitparádě zaujímá "mušlička".. asi budu zvracet).
Nicméně ve svém žánru je kniha stále na úrovni (oněch 280 stran obsahuje větší slovní zásobu než všechny Odstíny dohromady) a na podzimní lehké čtení se hodí dokonale.
Začátek vyzněl vcelku slibně, ale poté to bylo horší a horší a s každou stránkou narůstalo utrpení. Posledních cca 60 stran jsem jen zběžně prolétla, abych věděla, kdo je teda vrah. Kniha z náboženského prostředí plná citátů z bible opravdu není pro mě. Styl psaní mi vůbec nesedl, je do nebe volající, že knihu napsala ženská (samé zdrobněliny, neustálé omílání, že se chce vyšetřovatelce na záchod atd atd). Nicméně pokud máte výše uvedené rádi (zde spíše rády), směle do čtení.
Moje nejoblíbenější kniha dětství. Přečetla jsem ji minimálně desetkrát, fascinovalo mě, že je napínavá od první do poslední věty. Byly to zlaté časy :)
V knize byly části, které mě až tak nebavily, avšak jako celek nelze hodnotit jinak než velmi pozitivně. Zvláště druhá polovina příběhu měla spád a místy jsem četla se zatajeným dechem. King skvěle zachytil přerod Jacka od normálního člověka po naprostého šílence. Trochu mě zklamal konec, ale vzhledem k pokračování asi nešlo jinak. (a film je taky boží)
Skvěle napsaná kniha. Postavy výborně vykreslené, všechny mi přirostly k srdci - jen na Melony jsem si dlouho nemohla zvyknout, ale když jsem po dočtení knihy viděla film, kde Melony vůbec nebyla, došlo mi, že bez ní to není ono. Řadím mezi mé nejoblíbenější knihy.
Goodnight, you princes of Maine, you kings of New England.
Pomalejší rozjezd, vzhledem k názvu jsem myslela, že hlavním tématem knihy budou vlci, což není tak úplně pravda, ale závěrečná bitva je skvělá. A mým nejoblíbenějším členem ka-tet je Ochu :)
Už to nebyla taková jízda, jako první díl, ale na 4 hvězdy to stále je. Souhlasím, že autor děj až zbytečně natahuje, ale vzhledem k celkové čtivosti to ani tak nevadí. Na knize se mi líbí, že ač je jako celek samozřejmě nereálná, jednotlivé scény jsou většinou poměrně uvěřitelné (narozdíl např. od rozuzlení Červenky od Nesba).
PS: líbí se mi myšlenka, že v diskuzích atd. jsou nastrčení fiktivní přispěvatelé - při pročítání diskuzí na Novinky.cz bych si přála, aby to byla pravda a ony místy až neuvěřitelné názory nebyly opravdové.. :)
Ač nemám ráda knihy o válce, tady mi občasné odbočení na frontu nevadilo. Nesbova prvotina s Harrym má vše, co mají i jeho další knihy - čtivost, napětí, schopnost zaujmout. Co mi však úplně zkazilo dojem, bylo obrovské množství postav s podobnými jmény, které jsem si prostě nedokázala zapamatovat. Při čtení jsem se neustále ztrácela a nechápala některé souvislosti. Proto jsem příliš nepochopila zamotaný a navíc za vlasy přitažený konec.. Možná je to má chyba, ale problém se jmény jsem měla téměř u všech autorových knih, příště si postavy musím vypisovat.
Kniha se nese v pomalém tempu, prakticky se nic moc neděje a přesto mi těch 480 stran uběhlo velmi rychle. Není to klasická detektivka a nenastane v ní spousta zvratů, jak jsme zvyklí od jiných autorů. Až na závěr je celá kniha složena z vyprávění jednotlivých postav, které líčí svůj příběh mající souvislost s inkriminovanou událostí. Člověk ani nemá šanci odhadovat vraha, protože autor(ka) mu tu možnost prostě nedá, respektive neposkytne čtenáři žádné vodítko, kterého by se mohl chytit. A přesto (nebo právě proto) se kniha čte skoro sama.
JKR zkrátka psát umí, to se musí nechat.
První polovina mě bavila, ale potom už byl děj moc jednotvárný a byla jsem ráda, že jsem došla ke konci. Chování Evy mě celkem vytáčelo a ta pořád připomínaná dokonalost Gideona taky.
2-3 hvězdičky..