Temná věž
kniha od: Stephen King
KoupitKoupit eknihu
Dlouhé vyprávění o pistolníkovi Rolandovi z Gileadu a jeho putování k Věži se blíží ke svému závěru. Ti, kdo četli Zpěv Susannah, si při otevírání sedmého dílu vzpomenou, že Susannah/Mia se právě připravovala porodit Mordreda Deschaina, následníka Karmínového krále, zatímco Jake, Ochu a otec Callahan se chystali rozprášit upíří hostinu. A to je pouze první z mnoha překážek, které členové Rolandova ka-tet musejí překonat. Tato kniha předčí svou temnotou a bizarností všechny předchozí části......celý text
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35037/big_temna-vez-temna-vez-DsS-35037.jpg 4.51098Temná věž / Temná veža 7.
Žánr:
Literatura světová, Romány, Fantasy
Vydáno: 2010, Beta-Dobrovský
Originální název:
The Dark Tower, 2004
více info...
Komentáře (164)
Kniha Temná věž


S pistolníkem Rolandem z Gileadu jsem dospěla do neodvratitelného konce jeho životní pouti, do Temné věže, a mě místo velkého odhalení čekalo pochopení. A potvrzení toho, co všichni tak důvěrně známe, že smyslem života není cíl, ale cesta k cíli. King ve svém stěžejním díle vzdal hold svým oblíbeným žánrům, westernem počínaje a fantasy konče. Ovšem vyjma hororu. Jakoby ukazoval, že umí vyšívat i podle jiného mustru. A prokázal, že mu je vlastní i poetická symbolika či milostná romance. Cesta Rolandova Ka-tet nebyla jednoduchá od samého počátku. Byla dlouhá a Roland, Eddie, Susan, Jake, Ochu spolu prožili nejedno temné dobrodružství, vytvořili rodinu, Ka-tet. Pouze díky možnosti přechodu pomocí dveří a klíčů ze Středosvěta do toho jiného světa, Ameriky, nemusela smrt nutně znamenat konec života. Kingův Středosvět připomíná Tolkienovu Středozem. Nemluví se zde jazykem Středozemě, ale milou, archaickou zdvořilou mluvou Divokého západu, Kingova vlastního Středosvěta. Temná věž pak už představuje jenom pomyslnou třešničku na dortu. Kdo nečetl předchozí části, ten tuto poslední životní etapu pistolníka Rolanda nepochopí, nezaujme jej a nejspíš ani neocení. A přece je jedinečným vyvrcholením celého dramatu. Taky jsem pochopila, proč se postava samotného Kinga stala jednou ze zásadních postav Temné věže. Tohle je přeci jeho sága, jeho Ka-tet, jeho svět. I já proto říkám díky, sai Kingu.


(+ SPOILER) Hodnocení celé série: Většině fandů Kinga se to líbí, ale mě to přišlo jako naprosto chaotický slepenec plný nesympatických postav, ve které si autor cucal zákonitosti z prstu, jak se mu to zrovna hodilo a děj měl najalnovaný maximálně dvě kapitoly dopředu. Ještě mě docela bavily některé dílčí záplatky jako Susan a mladý Roland nebo ochrana Cally před vlky. Ale celá ta globální zastřešující záplatka je strašně neuspořádaná, nedrží to pohromadě, mě to připadá spíš jako sled volně pospojovaných zápletek. A ta pravidla přecházení mezi světy si King furt jen vymýšlí, jak se mu to zrovna hodí.
btw.."Ochu" aspiruje na cenu pro nejotravnější postavu v dějinách literatury.
Celé to vygradovalo 7. dílem, kde se mu už tak chatrná neuspořádaná zápletka se úplně rozpadla pod rukama.
Randall Flagg je po celou ságu popisován jako hlavní antagonista a vy čekáte nějakovou osudovou konfrontaci s Rolandem, ale ne, on ho zabije čerstvě vylíhnutý spiderman.
Mordred přicházel na svět celou 5. a 6. knihu jako cosi zlověstného a jeho existence je nakonec kromě zabití Flagga úplně zbytečná, jen "vše z povzdálí pozoruje a v pravou chvíli se do věci vloží", a když to udělá, hned se nechá zabít.
Crimson King je jen dědek s bednou granátů, a je zabit tím způsobem, že si King o 50 stránek zpátky vycucá z prstu postavu, která ho zabije svou superschopností (a pro jistotu ji udělá němou, aby nemusela vysvětlovat, kde se tam vzala).
Susannah putuje se svými společníky k Temné věži a žádné útrapy ani smrt Eddieho ji nezastaví, a pak těsně před koncem řekne Seru na vás, du domu, a odejde nakreslenými dveřmi.
A pak všudypřítomné otravnosti jako žvatlání Ocha a popisy toho, jak to a to slovo zní v tom a tom přízvuku (což je v českém překladu čirá zhovadilost a všechno bych to vyházel)
Vlastně nechápu, že jsem to dočetl až do konce, ale všichni slibovali, že další díly budou lepší (nebyly) a že se to konečně rozjede (nerozjelo).
Vraťte mi těch X dnů života, pls.


Čtení mi trvalo déle než každá jiná kniha ze série a myslím, že to bylo jenom proto, že jsem Temnou věž opravdu nechtěla dočíst. Bylo tak příjemné mít tuto knihu, ke které se mohu vracet. Bylo tak hezké říct, že stále "pracuji" na Temné věži.
Ale teď je po všem a už si nikdy nebudu moci poprvé přečíst sérii Temná věž, což je podle mě v pořádku.
Všechny knihy o Temné věži naprosto miluji.
Opravdu, upřímně říkám ano.
Pokud je smyslem knih pobavit a poskytnout čtenářům únik z reality, tato série předčila všechny požadavky.
Ztratila jsem se ve všech těch světech, které King na sebe navázal, a nechtěla jsem odejít.
Určitě se k Rolandovi a jeho cestě znovu vrátím.
=Říkám díky, sai Kingu, říkám díky, Ka-tet.=


Tohle byla velmi dlouhá a velmi vyčerpávající cesta - nejen pro Rolanda, ale i pro mě jako pro čtenáře. Sérii jsem četla několik dlouhých let s mnoha přestávkami, protože najednou by to podle mě bylo trochu jako hraní si s ohněm. Tenhle umírající svět je tak obrovský, magický, podivný a děsivý, že by se v něm dalo snadno zabloudit a nikdy do cíle nedojít. Ale Ka je jako kolo... Závěr této cesty mě ohromil a tak trochu srazil na kolena. Ale vlastně mi to mělo být jasné mnohem mnohem dřív.
Myslím, že je to Kingovo mistrovské dílo a nepochybně mu musel obětovat velký kus duše. Rozhodně se k Temné věži ještě vrátím.


„Byla to nebezpečná hra, to bez debaty, ale teď zbývali už jenom dva tvorové, kteří mohli odemknout dveře u paty Věže, ještě než Věž padne... což se stane, a brzy, protože tomu spisovateli zbývalo už jen pár dní života. a poslední knihy o Věži – byly tři – zůstaly nenapsány.“
Na mnoha místech (v rozhovorech, v knize O psaní a koneckonců i přímo v Temné věži) King častokrát přiznával, že se tahle fantasy–sci-fi-westernová sága stala jeho osobní Temnou věží. Zdolával ji víc než tři desetiletí a já jsem ráda, že nakonec dostoupal až na vrchol. A že jsme u toho mohli být s ním.
Sai, říkám díky.


Vzhledem k poměrně polarizujícím hodnocením jsem k poslednímu dílu této série přistupovala s lehkou opatrností, ale musím říci, že za mě se s finále téhle monumentální heptalogie mistr King popasoval skvěle. Temnou věž jsem konzumovala se zaujetím a nadšením, které jsem v rámci série naposledy cítila u Pustin (a to jsem opravdu neočekávala). Je sice pravda, že u konečného osudu některých postav jsem trochu pozvedávala obočí (u hlavních antagonistů byl jejich konec nečekaně antiklimatický), ale to mi na zážitku z četby rozhodně neubralo. Propojit všechny světy, zakončit všechny dějové linie a cesty jednotlivých postav a současně to vše dát do smysluplného, čtivého a poutavého celku, to je setsakramentsky náročný úkol. A Stephen King to tady zvládl na jedničku. Všechna čest. Sai Kingu, říkám díky.


90% - Série Temná věž spěje do finále ve stejnojmenném dílu, nitky příběhu a všechna kde a kdy se splétají a uzavírají. Je to hutná kniha a přihodí se toho mnoho - od velkých a zásadních střetů až po drobné a napínavé úniky - jakoby do ní autor chtěl vmáčknout všechno, co mu přišlo na mysl za ta dlouhá léta, kdy nosil v hlavě ságu o Rolandově putování k Věži. Nebo snad kdy zachycoval "vysílání" a vkládal ho na papír? Každopádně zde opět platí to, co on sám říká v doslovu - že nikoli cíl, ale právě cesta je radost. Ostatně i jeho postava tentokrát nechybí - jako kdyby se chtěl prostřednictvím této knihy vypořádat se svojí potřebou psát, která určila jeho život. A Rolandovými ústy je celkem sebekritický - "Všichni vypravěči jsou ušiti více méně ze stejné látky. Vyprávějí příběhy, protože se bojí života." (za mě tedy jen povzdech, že není víc ság jako Temná věž, i když určitě nepatří k autorovým nejprodávanějším, protože mě moc baví, jak je to pečlivě promyšlené, barvité, plné symbolů a odkazů na jiné autorovy knihy a postavy ve snaze o stvoření jednotného univerza a nabité velmi jemnou psychologií a neuvěřitelnou chemií mezi postavami).
Třebaže v tomto dílu už mu podle mého názoru trochu ujela ruka se všemi těmi dveřmi, které kdysi byly vzácností a zde se to náhle šikovnými průchody na potřebná místa v potřebný čas jen hemží. A taky postavami s potřebnými schopnostmi, které se objeví vždy v příhodný okamžik. Občas už také bylo při čtení náročné udržet v paměti vše nezbytné ke sledování příběhu. Lidé, roboti, mutanti, taheeni se zvířecí hlavou. Zbídačený Mordred, který nosí odkaz Rolanda i Karmínového krále. A nadaní ale příliš lhostejní Bořitelé Paprsků. Objevilo se dost nových postav a vrátily se i některé staré a nečekané. Jen ta motivace Karmínového krále ke zničení Temné věže a tím i všech světů ve stylu "chci vládnout temnotě" mi přišla, jako že autor nějak nevěděl, co vymyslet. On ostatně Karmínový král jakoby tam byl jen proto, aby měl Roland nějakého protivníka bránícího mu v cestě, jenže v důsledku působí až komicky.
No ale opět jsem si po deseti letech, kdy jsem sérii četla poprvé, poplakala, když došlo na naplnění proroctví z prvního dílu "smrt, ale nikdy ne pro tebe, pistolníku". Jenže na svou Temnou věž přes všechny komnaty života si prostě každý musí vystoupat sám. A mě opět nadchlo, co pro ka-tet autor nakonec přichystal. A ovšem i pro dinha Rolanda. Souhlasím, že takový konec dává smysl (a dává pak smysl i Kingovo vysvětlení pro mě dost neuchopitelného filmu Temná věž z roku 2017, který prý není až tak zfilmováním knih jako spíš pokračováním - byť mi tedy připadalo, že Roland, Jake i Walter mají se svojí literární předlohou společné snad jen jméno). Jsou jiné světy než tento a ka je kolo, a pokud se kolo nepoláme, bude se otáčet. A všechno se nakonec navrátí. Pokud nezapomeneme tvář svého otce a budeme stát věrně.
Štítky
Cena Augusta Derletha americká literatura Walter Padick
Autor a jeho další knihy
2023 | ![]() |
1994 | ![]() |
2010 | ![]() |
1993 | ![]() |
2001 | ![]() |
2008 | ![]() |
Kniha Temná věž je v
Právě čtených | 20x |
Přečtených | 1568x |
Čtenářské výzvě | 41x |
Doporučených | 124x |
Knihotéce | 605x |
Chystám se číst | 341x |
Chci si koupit | 110x |
dalších seznamech | 9x |