st.me komentáře u knih

Tak jo, taky jsem ji přečetla.
Říkám narovinu, že jsem se do ní nijak nehrnula. Popis děje (který je i tady na databázi) mi přišel k uzoufání nudný a moc jsem nechápala šílenství kolem knihy. Nakonec jsem jí vzala do ruky a velmi vlažně se pustila do čtení.
Na místě je, tak jako už párkrát, omluva. Omluva, že jsem knihu tak podcenila.
Je napsaná s neuvěřitelnou lehkostí, ale už během prvních stránek Vás k sobě připoutá tak pevně, že když přestáváte číst, tak máte zkaženou náladu a jste protivní na toho, kdo Vás vyrušil. Je to kniha, kvůli které se těšíte až budete mít po práci a doma si ji v klidu otevřete a začtete se.
Nevím, jak bych popsala děj knihy. Je to příběh, který je vyprávěn úplně obyčejně, jako byste si mazali chleba s máslem, zkrátka něco u čeho nemusíte dávat příliš pozor, ale vtip, humor, sarkasmus a absurdní situace jsou to, co Vás v tom pozoru udrží.
Skvěle jsem se bavila od začátku do konce.
Jen houšť takových knih.

14 12.08.2013

Nohy z Jílu. Koupila jsem si je ve čtvrtek. V ten čtvrtek, kdy umřel pan P. Když jsem se to dověděla bylo mi smutno. A taky bylo jasné, co musím udělat. Jít a koupit si další jeho knížku. Večer jsem začala číst.
Příběh znám, ne nazpamět, ale četla jsem ho už. Zase jsem se bavila, jako už tolikrát nad jeho knížkami. Když mi bylo zle, utíkala jsem k jeho knížkám, abych aspoň na chvilku zapoměla na své trápení. Nechala se vtáhnout do Zeměplochy. A když bylo dobře, četla jsem stejně tak. Jeho knihy mě vždycky bavily.
Při čtení téhle jsem přemýšlela, kolikrát jsem se smála nahlas ve vlaku nebo autobusu a bylo mi jedno, že vypadám jako blázen. Kolirát jsem se těšila na další knížku. Na klid po práci, až si sednu a něco si přečtu. A bylo mi krásně a zároveň smutno, že pan P. už další knihy nenapíše.
Děkuju Vám pane P., aniž byste mě znal, dovedl jste mě rozesmát. Děkuju.

10 29.03.2015

Pěkná knížka. Nemůžu snad ani říct, že jsem ji četla jako spíš vychutnávala. U odstavců, které se mi líbily jsem se zastavila a přečetla znova a pak klidně ještě jednou. Krásný a prostý příběh s, proněkoho možná, překvapivým koncem.

8 27.02.2011

POZOR SPOILER
Snažila jsem se, fakt jsem se snažila, ale prostě to nešlo.
Dočíst tuhle knihu je nad moje síly. Mám ráda sci-fi a fantasy. Mám a dokonce moc. Ale tohle vážně ne.
Brala jsem v potaz, že dílo je určeno dětem a mládeži, ale sladkobolné bláboly o skvělém příteli, o kterém hlavní hrdinka potajnu sní mi přišlo jak ze Stmívání. A ono to vlastně je celkem podobné Stmívání, tedy až tam, kam mi moje oči dovolily zajít.

Celý to je o tom, jak se sirotek Kelsey (která je mimochodem prudce naivní a natvrdlá a to dokonce tak, že Šípková Růženka by vedle ní vypadla jako protřelá mrcha) dostane na brigádu do cirkusu, kde ji najednou začne poslouchat bílý tygr, jakoby to byla vycvičená Micka domácí. Tygra pak kdosi koupí a přesune do Indie i s Kesley. A v Indii hop a z tygra je člověk. A ne ledajaký, nádherný až překrásný. A hop, zase je z něj tygr. Dál jsem to nezvládla. Během čtení se mi chtělo smát, brečet a nevěřícně kroutit hlavou. Život mi to teda rozhodně nezměnilo.

Úryvek:
"Kels, jak ti je? Jsi v pořádku?
Chtěla jsem mu vpálit nějakou sarkastickou poznámku, ale místo toho jsem se zakuclaka a začala jsem kašlat vodu. Zhluboka jsem se nadechla a z plich se mi ozvalo čvachtavé chrčení a já se znovu rozkašlala.
"Otoč se na bok. Pomůže to dostat vodu ven. Počkej pomůžu ti."
Přitáhl mě k sobě, abych si lehla na stranu. Vykašlala jsem další vodu. Svlékl si mokrou košili, složil ji a pak mě jemně nadzvedl a dal mi ji pod hlavu, která bolela toli, že jsem si ani nedokázala vychutnat pohled na jeho ...opálenou...vypracovanou...svalnatou...nahou hruď.

No komu to nepřijde jako Stmívání s tygrem, tak se omlouvám. A jak jsem tak listovala dál, tak jsem se dověděla, že se tam objeví i druhý tygr. No kůrňa....
Ehm...je to spíš červená knihovna než fantasy. A autorka by ji měla do toho žánru urychleně přemístit.

Dočteno.
Otáčím poslední stránku, zavírám knihu. Potichu sedím u svého stolu. Uvnitř mě svádí nelítostný boj několik emocí.
Radost a pobavení, tak jako vždy, jsem se nasmála u příběhu psaným z pera Pana Pratchetta.
Obdiv nad dechberoucími ilustracemi, které provázejí celým příběhem. Člověk se na ně může dívat hodiny a neomrzí se mu.
Překvapení, jak to dopadlo.
A smutek, že něco skončilo. Vlastně si nejsem tak úplně jistá, jak to skončilo. Ale takhle to být nemohlo.
Nejsem sice chronický optimista jako kapitán Karotka, ale v jednom s ním musím souhlasit. Vždycky zbývá naděje. A tu si s touto knihou odnáším i já.
Děkuju!

7 12.01.2012

Pro mě tohle byla první kniha od Johna Greena, vzala jsem si úmyslně tuhle a ne Hvězdy nám nepřály, ze kterých si kdekdo sedl na zadek jaká to je pecka...to za A a za B číst HNN, když stejně v kostce víte o čem to je a jak to dopadne by mě nebavilo.
Takže k městům. No, jak to říct, tak nějak nechápu celý ten humbuk kolem děl tohoto autora. Knížka mě vůbec nebavila, postavy mi přišly, tady se to přirovnání fakt hodí, papírové. Nereálné, divné, způsobem divně divné, ne roztomile divné. Celý příběh pro mě byla jen slátanina.
Jediné co mě pobavilo bylo růžové tričko s nápisem.
Upřímně, nevím jestli si budu chtít od autora ještě něco přečíst.

6 18.06.2015

Četla jsem v originále hned po tom co jsem si přečetla Street cat named Bob. I tahle knížka se četla sama. James vypráví stylem jaký je mu vlastní. Nečekejte literální veledílo, ale jednoduše psané příběhy.
Zpříjemnila mi chvíle. Má své stálé místo v mé knihovně i srdci.

Moje pocity jsou zmatené a smíšené.
Po přečtení poslední věty z epilogu jsem hledala dovětek, kde bude napsáno více. Marně.
Jak už tu někdo v hodnocení psal, kniha není na přečtení na jeden zátah nebo aspoň já si to nedovedu představit. Po přečtení tří stránek máte pocit, že jich máte za sebou alespoň třicet. Tolik informací, detailních popisů vám autor poskytne. Byla jsem snad už za třetinou knihy a měla jsem pocit, že zatím se děj moc nerozjel.
Trochu mě mátlo skákání z jednoho místa děje na jiný, který s příběhem zdánlivě nesouvisel. Ale četla jsem dál a tušila, že všechno spolu bude nějak provázané. Moje tušení bylo správné.
Ikdyž se to může zdát jako výtky knize, nemůžu dát horší hodnocení než 4 hvězdy. Vše je popsané tak, aby se čtenář mohl nejen vžít do děje, ale téměř se dotknout věcí. Po celou dobu jsem doufala v jiný konec. Pro Petera Lakea a Beverly mám svůj konec. :)

6 17.05.2015

Musím se k něčemu ošklivému přiznat. Tomuhle dílu ze Zeměplochy jsem se záměrně vyhíbala více jak rok. Nejsem totiž nijak velký fanda mágů. Až teď, když mi docházejí nepřečtené díly jsem ji (s jistou nechutí) vzala do ruky. A teď se kaji a přiznávám.. je skvělá! Prvně, na začátku není klasické vysvětlování Zeměplochy, co to je, jak funguje, což mě příjemně překvapilo. Děj byl zajímavý hned od první stránky, žádné dlouhé okecávání. Popis knihy uvadí lásku, góly, módu, dvanáct pint hlemýžďova starého výstředníka.To, tohle všechno odpovídá naprosto přesně. A pak! Fotbalové mužstvo! Mě fotbal tady na Zeměkouli netáhne, ale jak je popsaný v knize...to je prostě bomba! Užila jsem si každý okamžik ze zápasu. Stala se skalní fanynkou knihovníka jako brankáře a pak hvězdy týmu Nevídaných akademiků profesora Macarony. Zošklivila si hooligans. A samým napětím jsem si okousala nehty...i na nohou. Tenhle díl řadím mezi srdcovky.

6 01.12.2012

Musím se přiznat, že jakmile jsem začala číst první řádky tohoto příběhu měla jsem pocit, jako by knížka samotná vyzařovala nějakou energií nebo snad dokonce měla jakési charisma.

Děj se točí kolem malé Liesel a vypravěčkou příběhu není nikdo jiný než samotná Smrt.

I přes fakt, že děj se odehrává na pozadí 2. Světové války se mi příběh zdál být napsaný s jakousi lehkostí, možnou nadějí. A o to ničivější byly následky.

Doufala jsem, že to dopadne jinak, ale konec je smutný, bolestivý a dojemný…tak jak už konce bývají.

6 08.04.2011

Touhle knížkou jsem se doslova prokousávala. Příběh zabalený v příběhu mi přišel docela nešikovně napsaný. Možná, kdyby autor nehcal knížku skládající se pouze z rado do života tak udělá líp. Takhle mi to přišlo neslané nemastné. Četla jsem motivační knihy, které byly napsány čtivěji.

6 28.02.2011

Dočetla jsem poslední díl už před nějakou chvilkou, takže emoce trochu vychládly. Ovšem ne na tolik, abych nemohla knížku zhodnotit.

Tak nějak jsem čekala jak to bude, co se bude dít dál a jak to bude pokračovat. Ikdyž ne všechno bylo tak jak jsem odhadovala.

Provázet hlavní hrdiny posledním dílem bylo smutné a vysilující. Cítili jste to vyčerpání po čtvrtohrách, chuť schovat se a nechat zahojit rány, bezmoc,smutek a odhodlání, kterého je stále dost, ale fyzických sil už tolik ne. A mě navíc od začátku příběhu provázela silná nedůvěra v nové útočiště pro Katniss.

Bylo to jako sledovat to všechno za silným plexisklem. V bezpečí, ale dost blízko na to, aby člověk mohl bezmocně přihlížet, jak jednotlivé postavy umírají krutými způsoby v jejichž vynalézání se předbíhají obě strany.

Při rozhodnutí o dalších hrách člověk mohl jen odevzdaně zakroutit hlavou a přemýšlet, proč ti kteří si tím prošli, chtějí na smrt poslat další. A jestli pomsta skutečně někoho pomstí.

Tak se tady píše určitě je to nejslabší díl, ale pro mě stále 5 hvězd. Můj čas s Katniss vypršel, ale nelituju jediného okamžiku.

Přemýšlím, že v budoucnu by se pro trilogii našlo místo v mé knihovně, ale při bloumání knihkupectvím se mi zdálo, že každý díl je jinak vysoký. Je to možné? Snad byly jen špatně poskládané, protože nové vydání všech dílů do jedné knihy, s holografickou nebo jakou, je hrozné.

5 05.03.2013

Tohle by mohl být trochu spoiler, takže varuji předem.
Stejně jako první díl, i tenhle u mě má 5 hvězd z 5. Ikdyž musím říct, že ve mě vyvolal úplně jiné emoce. A ty, musím přiznat, už nebyly tak silné.

Tak jak byl u prvního dílu pro čtenáře nejzajímavějši děj v aréně, tak je tomu v tomhle díle děj právě mimo ni. Co se odehrává v aréně je už tak nějak mimoděk. Je to stále zajímavé, aréna je jejími tvúrci důmyslně postavená, ale přijde mi, že autorka to nechtěla nějak extra rozvádět. Ostatně o tom druhý díl být nemá. Ale stejně, mohla to dotáhnout.

Během celého čtení mě mrazilo a cítila jsem bezmoc vůči Kapitolu. Chuť obyvatel to všechno změnit, vymanit se jeho vlivu a strachu hraničící s paranoiou. Mnohdy oprávněnou.

A stále čekám, jak se Katniss nakonec rozhodne nebo jak to autorka nechá dopadnout.

Jdu si pro 3. díl. Hned.

5 11.02.2013

Myslím, že k této knize bylo napsáno už hodně komentářů, takže nebudu nějak rozvádět děj. Musím, ale říct, že už po prvním odstavci mě to vtáhlo do děje a já opravdu a doslova hltala každý další. Knihu jsem přečetla během dne a byla jsem naštvaná, když jsem musela dělat cokoliv jiného, co mě od čtení odvádělo. Je to přestně to co člověk hledá, když chce na chvíli zapomenout na okolní svět, svoje problémy a sledovat z bezprostřední blízkosti krutý boj. Bát se o hlavní hrdiny a jejich blízké, truchlit nad nespravedlností, smrtí těch, kteří v aréně padli a pro jejich rodiny. Oddychnout si úlevou nad koncem, který ale nechutná sladce. Naopak, je s hořkou příchutí věcí nadcházejících. Možná to nevyhraje Nobelovku za literaturu, ale pro mě je to přesně ta kniha, kterou jsem dlouho hledala a kterou jsem si teď potřebovala přečíst.

5 11.02.2013

Po Muži, který chtěl být šťastný funguje tahle kniha jako polití kýblem studené vody.
Co mě překvapilo hned, když jsem knihu měla v ruce poprvé, je její tloušťka. V porovnání s předchozí je tohle slušnej macek.
Opět jde o příběh s hlavním hrdinou,Allanem, který je, mám-li to shrnout zoufalec k uzoufání. A díky dost, za vlasy přitažené okolnosti, se nechá jako loutka ovládat cizím člověkem.
Jak už prozrazuje zmníněná objemnost knihy, tak je to plné nezáživných částí. Allan se pasuje do role největšího chudáčka na světě, až má jeden chuť ho chytnout a jednu výchovnou mu vlepit, ať se srovná.
Dostává rady a úkoly, které musí spnit, a které mají sloužit k rozvinutí osobnosti. V porovnání s první knihou autora se de facto jedná jen o opak toho, čeho chcete dosáhnout.
Nechci moc prozrazovat a tak napíšu jen, že konec je FAKT ÚLET. Zakončení děje je tak absurdni, že jsem si musela několikrát promnout oči, jeslti čtu správně. Nevím jestli to autor myslel vážně nebo to tam dal, jen tak na pobavení.
Já jsem teda zírala.

Dávám pět hvězd! A to protože, jsem hledala odpočinkovou, nenáročnou a vtipnou četbu a to mi tahle knížka splnila na 100%. Během čtení jsem se koliktrát zastavila a divila se autorce, že se nesbalila a prostě z farmy neutekla, protože já na jejím místě bych už byla za humnama. Její život nebyl život, ale otročina.
Hlava mi nebrala jestli ty skutečně nezáveděnihodné situace brala opravdu s takovým nadhledem nebo jako většina lidí měla nervy v kýblu.
Ale její vyprávění mi přišlo upřímné a srdečné, jako by mi ho říkala dlouholetá kamarádka.

5 04.03.2012

Odpad!
Dlouho jsem se těšila na bajky s kapkou učení, ale místo pochopení jsem nevycházela z údivu. Bajky jsou tak nějak divně, uměle splácané dohrodamy, aby teda mohl být vysvětlen určitý fyzikální zákon. Takže se stane, že na konci naprosto nesmyslného příběhu Vám slepice začne vysvětlovat něco o termodynamice.
Přiznám se, že jsem knihu nedočetla, trápila jsem se u několika příběhů. Stalo se mi totiž, že na místo vítězslavného zvolání:" Heuréka!" jsem se ptala sebe sama zas a znova:"To myslí vážně nebo je to nějaký vtip?"
Nakonec jsem došla k názoru, že čas se dá promarnit i nějak jinak.
Nevím, kde se skrývala ta slibovaná humorná forma příběhů a myslím si, že je velmi přehnané tvrdit, že kniha čtenáře nějak zaujme.
Jedno plus se tomu ovšem upřít nedá, právě díky tomuhle dílu nahlížím k Ezopovým bajkám s ještě větším respektem a láskou než dřív.

Krásný příběh na jehož konci se snad každý musí zamyslet...

5 19.06.2011

Ani chvíli jsem se u této knihy nenudila.

A může za to především autorův skvělý a do detailů propracovaný popis. Díky němu jsem měla během pár stránek pocit, jako bych se nacházela na jedné z lodí a znala každé její zákoutí.

Bitvy na širém moři byly strhující, a já měla pocit, že se odehrávají přímo před mýma očima, ba co víc, že jsem jeden ze členů posádky. Po každé takové bitvě jsem zatoužila cítit horký písek pod nohama a sluncem ohřátou chuť rumu.

S přibývajícími stránkami jsem stejně Jako Jack Shandy měnila názor na některé postavy, protože na povrch vyplouvala jejich tajemsvtí a skuteřné charaktery. A tak se ukázalo, že ne všichni "chladrokrevní hrdlořezové" jsou takoví, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Celý příběh je naplněn až po strop zvraty a woo doo magií. A až do poslední řádky v epilogu čtenář nemá jasno jak to všechno dopadne. Je to vážně skvělá knížka.

A co se týče přirovnávání k sérii Pirátů z Karibiku...ano, je tam lehká podobnost, ale já jsem se tím nenechala ovlivnit a postavy si vykreslila, podle svých představ.

5 25.05.2011

Nikdy nečtu stejnou knihu dvakrát! Tím jsem se vždycky řídila. Až do teď.

O příběhu obchodníka se smrtí jsem se jednou zmínila a podala (musím říct, že po tom co jsem ji zrovna dočetla) docela hrozný popis, kterému ale nechybělo nadšení z něj. A po čase jsem knížku dostala jako dárek.
Znovu děkuji! Myslím, že jeho hodnotu můžu úplně docenit až teď.

A teď k příběhu. Slzela jsem smíchy. Vážně. Děj je protkaný černým humorem a absurdními situacemi, u kterých se člověk smíchu prostě neubrání. Hladově jsem obracela listy, úplně mě to pohltilo.

Jediné co bych knížce mohla vytknout je to, že skončí.

Už se moc těším, až zapomenu detaily děje a já si knížku přečtu znova!
Tak moc je dobrá.

5 26.02.2011