Bůh chodí po světě vždycky inkognito

Milý příběh s mnoha myšlenkami. Kniha zaujme, vtáhne Vás do děje.

Příběh je jednoduchý a čte se lehce, což je určitě plus. Některé myšlenky byly zajímavé, i když mi chyběla větší hloubka. Celkově příjemné čtení na odpočinek, i když mě neoslovilo natolik, abych si knihu pamatovala dlouho po dočtení.

Když knihu vezmu jako celek, byla zajímavá, ale vůbec jsem se do ní nemohla začíst. Myšlenky mi často odbíhaly, což se mi u čtení obvykle nestává. Přestože mě příběh určitým způsobem bavil, měla jsem pocit, že ji chci mít co nejdříve za sebou.

Tohoto autora jsem objevila teprve nedávno. Zatím jsem od něj přečetla pět knih a tato se mi líbila nejvíc. Gounelle píše velmi poutavě, rychle vás vtáhne do děje a zároveň vás přiměje k hlubším úvahám o životě a lidské existenci. Jemně a přesvědčivě předestírá filozofické myšlenky, psychologické rady a nápady na rozvoj mnoha stránek osobnosti. Neotřelá zápletka je vylíčena velmi napínavě a má i překvapivé rozuzlení.

Tuhle moc pěknou knihu jsem četla už před hodně lety – a dodnes si pamatuji pocit, který ve mně zanechala. Laurent Gounelle se díky ní zařadil mezi mé oblíbené autory tohoto žánru a každá jeho další kniha mi měla vždy co předat.

Věřím, že nemusí sednout úplně každému – netrefí se do momentálního rozpoložení či nálady. Přeci jen jde o seberozvojovku, i když zasazenou do čtivého (lehce detektivního) příběhu. Mně to tehdy sedlo perfektně a moc se těším, až si ji někdy znovu přečtu.

Doporučuji všem, kteří cítí, že je čas na změnu. Tahle kniha vás možná jemně popostrčí tím správným směrem.

Už samotný název knihy není přece pravdivý :)
A pro ty zvídavější:
https://www.nirmala.cz/mataji_video#meditace

Tak zajímavé to určitě bylo. A ano doporučuji k přečtení, jelikož některé myšlenky jsou velmi silné. Záleží jen na vás co si z této knihy odnesete.

Celý děj je naivní humanistická pohádka a závěr to jen podtrhl. Gounelle neumí psát. Já taky ne, ale já narozdíl od nejsem spisovatel, takže to tak nevadí.

Laurent Gounelle se v knize "Bůh chodí po světě vždycky inkognito" pokouší propojit prvky beletrie s psychologickým poradenstvím a filozofickým zamyšlením nad životem. Kniha sleduje příběh Alana, muže na pokraji zhroucení, kterému záhadný cizinec pomůže prostřednictvím neobvyklých úkolů změnit život. Přestože se kniha stala populární pro svůj optimistický přístup k osobnímu rozvoji, její slabiny jsou zjevné, zejména pokud jde o literární kvality, hloubku filozofického poselství a psychologický realismus.

1. Povrchnost osobního rozvoje.
Ačkoliv se kniha tváří jako inspirativní návod pro čtenáře, jak překonat osobní krize, její přístup k psychologickému rozvoji je povrchní a klišovitý. Hlavní postava Alana prochází sérií zjednodušených úkolů, které mají vést k radikální změně jeho myšlení a života. Gounelle představuje tyto úkoly jako univerzální a snadno aplikovatelné rady, přestože jsou většinou příliš idealistické a nerealistické pro skutečné problémy lidí. Skutečný proces sebepoznání a osobní proměny bývá mnohem komplikovanější a nevyhýbá se obtížným otázkám, které kniha buď ignoruje, nebo příliš zjednodušuje.

2. Jednorozměrné postavy.
Alan i cizinec, který ho vede, působí jako ploché postavy, které postrádají psychologickou hloubku. Alan je vylíčen jako oběť okolností, která se podrobuje radám cizince, aniž by se sama aktivněji zapojila do procesu změny. Cizinec je na druhou stranu typickým archetypem moudrého mentora, jehož motivace zůstává nejasná a jeho rady jsou často neosobní a mechanické. Chybí zde emocionální hloubka, která by postavy učinila skutečnějšími a více uvěřitelnými.

3. Filozofická plytkost.
Gounelle se snaží do příběhu vnášet hluboké filozofické otázky o smyslu života, svobodné vůli a existenci vyšší síly, ale jejich zpracování zůstává na povrchu. Kniha čerpá z konceptů populární psychologie a new age filozofie, avšak nevede čtenáře k hlubšímu zamyšlení nad těmito tématy. Výsledkem je, že mnohé myšlenky působí jako laciné aforismy bez opravdového filozofického kontextu.

4. Předvídatelný a nereálný děj.
Děj knihy je příliš předvídatelný a linearita příběhu postrádá jakékoliv výraznější zvraty či napětí. Alan plní jeden úkol za druhým a postupně dosahuje kýženého výsledku, což je scénář, který čtenář očekává už od začátku. Takový děj navíc neodpovídá skutečnosti – změna v životě lidí bývá nejednoznačná a nepředvídatelná, často plná neúspěchů a opakovaných pokusů. Gounelle tento proces redukuje na sérii jednoduchých kroků, čímž kniha ztrácí na věrohodnosti.

5. Jednoduchá stylistika.
Styl, jakým je kniha napsaná, je sice snadno čitelný, ale postrádá literární kvalitu. Gounelle používá jednoduchý a přímočarý jazyk, který má sice potenciál oslovit široké publikum, ale velmi často sklouzává k banalitám. V dialozích se postavy vyjadřují formou, která spíše slouží k didaktickému účelu než k autentickému prožitku a působí nereálně. Tím kniha působí více jako podprůměrná příručka osobního rozvoje než jako skutečný román.

Závěr:
Kniha "Bůh chodí po světě vždycky inkognito" nabízí jednoduché a zjednodušené poselství o tom, jak překonávat osobní krize a najít smysl života. Ačkoliv může oslovit čtenáře, kteří hledají rychlou a nenáročnou inspiraci, z literárního a filozofického hlediska zůstává povrchní a nedotažená. Nedostatek psychologického realismu, jednorozměrné postavy a idealizovaný děj vedou k tomu, že kniha má spíše charakter pochybného duchovního rádce než kvalitní beletrie.

Jediný přínost této "knihy" by byl zatopit s ní za dlouhých zimních večerů v kamnech.

LG parádně píše, jak o Paříži, tak o pohybu akcií, ale nejvíce mne oslovily niterné myšlenky hlavního hrdiny. I když byla druhá třetina knihy trochu nudná, autor nakonec krásně a překvapivě vygradoval závěr. Určitě si přečtu i další jeho knihy!

Lehce napínavé a nereálné počínání jednoho Američana v Paříži. Návod na osobní rozvoj mi to nepřineslo, kromě zopakování jednoho moudrého citátu Gándhího: Chceš-li změnit svět, buď sám tou změnou - ale něco jsem se dozvěděla o pohybu akcií na trhu.

Kniha pro mne byla spíš zklamáním a vysoké hodnocení, které na Databázi má mě nepřestává udivovat. Navíc jsem se napálila na něčí dobré hodnocení a recenzi, kdybych si přečetla pořádně anotaci, knihu bych asi do ruky nevzala.
Jedná se o literaturu typu "osobní rozvoj", zapletenou do příběhu, který je ale absolutně podivný a nerealistický a naivní. Navíc v něm chybí jakési rozzuzlení a rozžehnání, to je jako celý zbytek knihy dost ploché, takže se v podstatě čtenáře nedotkne. A navíc, pro čtenáře Saturnina: hlavní postava je ona podivná mátoha, která, když přijde k penězům propadne neštěstí a nenajde spokojenost, dokud zase není bez haléře:).
Pokusím svým nízkým počtem hvězd trochu snížit celkové hodnocení....

Kniha mě velmi oslovila a pomohla...
Doporučuji...

Kniha měla jakési dvě linie - člověk se z ní mohl poučit, jako Alan, který se pral s životem, hlavně s lidmi, v jejich nejpřirozenější sobeckosti... Čtenář tak mohl pochopit nejen lépe psychologii, ale i dané lekce a úkoly využít na sebe.
A také je zde příběh. Žánr mi připomínal detektivku bez mrtvých. Bez vražd. Ale s překvapením na konci, tak, jak nás detektivky překvapovat umí.
Trochu mi trvalo, než jsem se začetla, ale tak od půlky a hlavně ke konci, kdy kniha nejvíce gradovala, jsem na ni musela myslet i přes den.
Doporučuji lidem, kteří rádi občas v životě vybočí, aby byla větší zábava.

Když jsem poprvé dostal do rukou knihu Laurenta Gounelle, Den kdy jsem se naučil žít, nemohl jsem se do ní začíst. Zkrátka mi jeho styl neseděl. Na několik měsíců jsem ji tedy odložil. Když jsem se k ní vrátil a prokousal se úvodními pasážemi, přišel jsem jeho osobitému stylu na jméno a nemohl se od ní odtrhnout. Kniha Bůh chodí po světě vždycky inkognito byla další, po které jsem sáhnul a rozhodně nelituji. Sledovat Alanův rozvoj je radost, stejně jako vizualizovat si Gounelleův popis Paříže, Provence... Vyústění celé dějové linky v *majndfak* stylu ála Šestý smysl je jen třešničkou na dortu. Bravo

Knihu jsem začala číst ve správném čase, hodně mě oslovila, i když mohla být trochu kratší. Závěr knihy totiž spíš řeší (nepřekvapivou) příběhovou linii než osobní rozvoj. Nicméně chápu, že psát tento typ není snadné, a ač normálně tento typ knih nečtu, tento autor mě nepřestává oslovovat.

Citát: "Dobrý život znamená, být připraven zemřít bez lítosti." Koníčkem spisovatele je NLP - NEUROLINGVISTICKÉ programování, konec strachům, otravným vzorcům chování, realizace už není jednoduchá...

Kniha obsahuje pár zajímavých názorů a postupů pro osobní rozvoj, to vše je však zarámováno naprosto nelogickým příběhem s neskutečně pitomým závěrem.