soukroma komentáře u knih

Konečně zase stará známá vtipná Halina: samé aforismy a rady a kratičké historky pro zasmání, žádný balast.

"Na topole podle skal,
sám si tleskej, sám se chval."

"Život je potvora,
někdy i bolí,
přesto v něm nesmíš hrát
vedlejší roli."

8 29.11.2022

Zajímavé, napínavé, děsivé, zvrácené, šílené a bezútěšné. Ale dobře se to četlo. Pěkné místo děje vyžadující přeshraniční spolupráci kriminálek francouzské a německé. A ti francouzští hlavní hrdinové s sebou nesou tedy neskutečná traumata.

"Byla tu ironie prvního pohledu: člověk myslí, že je na světě s tím druhým sám. A pak si všimne, že ve skutečnosti je sám..., ale bez toho druhého."

8 13.11.2022

Děsivý hororový konec a ohavné hrůzy kolem nejrůznějších "vedlejších" účinků záhadné léčby páté postavy a její posedlosti elektřinou jako prostředku uzdravování (a nahlédnutí za brány smrti).
Ale jinak velice propracovaný životopis hlavní postavy, se všemi úlety, plusy a mínusy, a jeho rodinou, opět s plusy a mínusy, první láskou a hlavně vztahem ke komplikované páté postavě.
A ještě lepší dumání ne nad smrtí a životem po životě, ale o víře jako záchranném kruhu pro nás všechny, zejména v případě nouze nejvyšší, trvalém strachu, stresu, bolesti vlastní a bolesti a ztrátách nejbližších.

"Psaní je báječná a děsivá věc. Otevírá hluboké studny paměti, které byly dosud pevně zatlučeny."

"Neexistuje žádný důkaz o životě po životě, věda neposkytuje žádnou oporu. Máme jenom to holé ujišťování doplněné naší mocnou potřebou věřit, že to vše dává mysl. ... měl jsem zjevení.
Náboženství je teologický ekvivalent pojišťovacího podvodu, kde rok za rokem platíte pojistné, a potom, když potřebujete čerpat výhody, za které jste platili s nábožnou přesností, zjistíte, že společnost, která si vaše peníze brala, vlastně neexistuje. "

"Domov je tam, kde chtějí, abys zůstal déle."

8 21.09.2022

Forsytha si vždycky ráda přečtu, v přehršli moderních (více či méně) špionážních thrillerů je to sázka na jistotu zejména s ohledem na solidní pozadí, takže vím, že se něco dovím, něco se mi vysvětlí a nad něčím se nechá podumat. Sází na důkladnou znalost věci a neuchyluje se ke krvavých akčním zápletkám ani dílčím scénám.
V Lišce, dle mého, sice věnoval hlavní vypravěčskou linku kyberútokům, nesmírně mocné zbrani moderní doby, která dokáže paralyzovat vůdce a vojska, stejně jako průmysl a naneštěstí běžný lid. Nicméně přitom "zúčtoval" s jasně identifikovanými nesmiřitelnými nepřáteli zahrávajícími si s budoucnosti celé zeměkoule: Ruskem, Severní Koreou a Iránem. Velmi pečlivě a přitom stručně shrnul, co je jejich cílem a jak k tomu došlo. Na straně dobra a demokracie samozřejmě neochvějně zůstává Británie, zatímco zámořský bratranec už tak ne, to vždy podle obyvatele Bílého domu. A na své straně stejně neochvějně zůstává Izrael. A ti všichni mají mocné rozvědky a kontrarozvědky a speciální síly a vojenské specialisty a spousty pečlivě vycvičených, přesvědčených pěšáků pracujících dnem i nocí, či připravených na povel vykonat rozkaz. Nejen studená válka je už dávno zpět, ale i ta skutečná, zuřící válka, jak se přesvědčujeme už pár měsíců.
Forsyth zúročil své dlouholeté zkušenosti a v poněkud pohádkovém příběhu mladého autisty, superhackera (obé trochu současné klišé), pod vedením zkušeného, ale již penzionovaného operativce MI6, povolaného zpět do služby britskou premiérkou, nahlížíme do nitra špionážní práce a zejména útoků a protiútoků, zjevných či držených pěkně pod pokličkou.
Pominu-li hotový happy end, který se ovšem naneštěstí ani v nejmenším netýká Ruska či Íránu, pak to bylo slušné čtení, protkané stroze popisnými pasážemi, s občas opakujícími se větami. Zejména úvod byl tímto trochu únavný, ale pak už se děj rozjede.

"V době, kdy dosáhl prezidentského úřadu, pochopil tři základní kameny moci v Rusku. Nezměnily se od carských dob.
Zapomeňte na demokracii. To byla jen zástěrka a klam, a ruský lid o ni ve skutečnosti stejně nestál. Třemi pilíři moci byla vláda se svou tajnou policií, mega peníze a kriminální podsvětí. Vytvořte spojenectví těchto tří a můžete vládnout Rusku navždy. Tak to také udělal."
To je Vožď (ano, i on si říká Vůdce, což jsem ani netušila, když už tu byl Führer, Duce, Velký Kormidelník...), který zanechal své původní komunistické ideály někde v minulém století, nyní je výhradně fanatickým nacionalistou, největším gangsterem a nejbohatším skřetem na zemi.

xxx

"Celý život strávil tím, že se snažil vystříhat vzteku. Zatemňuje úsudek, maří logiku, znejasňuje myšlení. Když se něco pokazí, inteligentní člověk potřebuje všechny tři." (tohle už samozřejmě není o Vožďovi)

8 09.05.2022

Japonská tématika a vysoké hodnocení = pro mne pořádná motivace (konečně) skočit po téhle knize. Přitom jsem vůbec netušila, o čem to vlastně je, ani že je to od české mladé autorky.
První třetina mne ale nemile překvapila, nebavilo mne to, a do toho duch-myšlenka v podobě staré, vlastně mladé hrdinky uvězněné na tokijské Šibuji, pro mne moc snové. Ale vydržela jsem a zbytek knihy už plynul podstatně zajímavěji a rychleji, až ke konci přímo uháněl v napínavém duchu. Témat a literárních kousků v knize propleteno a nakouskováno hodně, ale nakonec se z toho pěkně vylouplo odkrývání příběhu prakticky neznámého spisovatele z počátku minulého století v rámci příběhu současné české studentky-japanoložky, pro niž se stal ústředním tématem výzkumné práce, zatímco se ještě propletl i s jejími japonskými i českými přáteli.
Základ vypadá skutečně, takže tomu budu věřit, mystiku víceméně odpustím. Nápaditá forma pevně spjatá s gradací příběhů, což oceňuji. 85%

8 21.04.2022

Čtivé, ale hodně překombinované, natahované, nevěrohodné: dlouho se příběh rozjížděl, s druhou půlí se hodně zpomalil, aby zase na konci autorka přidala na rychlosti a objemu a šmodrchala a šmodrchala klubka hodně náruživě, skoro jakoby ještě chtěla nastavit nějaké pokračování...
Farářka v hlavní roli byla pro mne místy hodně neuvěřitelná - na její práci vůbec v knize nedošlo, čekala na novém místě dva týdny na zahájení své činnosti v nově přiděleném venkovském místě, takže místo pastorační práce se zabývala vším možným jiným, nejen náctiletou dcerou. Některé její názory na víru (a na sebe sama) byly až za hranou, takže jsem ke konci měla skoro pocit, že se za farářku snad jenom vydává. Přesto většina postřehů, které mne v celé knize zaujaly, se týkaly právě víry. 70%

"Víra by měla být vědomá volba, ne něco, čím vám vymyli mozek, když jste byli ještě příliš mladí na to, abyste jí rozuměli nebo o ní pochybovali. Víra se nepředává z generace na generaci jako rodinná památka. není hmatatelná ani absolutní. Ani pro kněze. Musíte na ní neustále pracovat, je to stejné jako s manželstvím nebo s dětmi."

"Bůh je dobrý posluchač. Nikdy vás neodsoudí, neskáče vám do řeči, nepřijde s lepší historkou."

"Když zestárnete, nezáleží na tom, čeho jste v životě dosáhla. Lidé už vidí jenom váš věk."

"Přiznáním jedné pravdy se dá dobře odvést pozornost od jiných pravd."

"Lidé vyčítají druhým, že 'žijí ve lži', ale kdo někdy neskryl kousek sebe před svými milovanými? Protože jim nechceme ublížit. Protože nechceme v jejich očích vidět zklamání. Mluvíme o bezpodmínečné lásce, ale málokdo chce zkoušet, jestli opravdu taková je."

8 11.04.2022

Vynikající: k neuvěření, přesto tak autenticky napsané, jak prožité, takže tomu prostě věřit musíte. Děsivě frustrující, depresivní až odpudivý (pro zápaďany) obrovský kout světa, kde žije několik miliard lidí, co žije, podle nás živoří a pinoží se v hrůzných podmínkách odporujících životu, a přesto jsou někteří někdy šťastní.
Autor nás vzal na návštěvu do Číny, Indie a Pákistánu a pojal to s nadhledem, sarkasmem, vtipem, ale hlavně s dojímavým vhledem. Nepřikrášluje, nelakuje nic na růžovo, zejména budoucnost ne. Řeší momentální problémy, s omezenou skupinou lidí, která je vždy typickým vzorkem: od gaunerů až k okouzlujícím, pracovitým a poctivým duším. Nemá patent na rozum, ale podle zkušeností už ví, jak to kde chodí a nebojí se své zkušenosti použít. Slouží jiným, kteří jsou daleko a vůbec nevědí, jak to na místě vypadá, ale sám vnímá dobře a na vlastní kůži častěji, než by chtěl, jak se žije tam, kam mnoho zápaďáků nezavítá. Na místě nevyřeší jejich udržitelnou budoucnost, ale každá pomoc se počítá. Nevyřeší budoucnost světa, ale přemýšlí a koná v rámci svých momentálních možností.
Nemoralizuje, to jen vybrané citáty z konce knihy mohou maličko tak vypadat. Navzdory tomu celá kniha se nese v duchu mnohem přízemnějším až živočišnějším, napínavém, zajímavém, zábavném, takže poučení o neznámých kulturách, končinách a lidech čtenář vstřebává rád jaksi mimochodem.

"Na spoustu věcí v životě nemám jasný názor. Vím, že je třeba posbírat více zkušeností, abych si ten názor udělat mohl. Vím, že bude ještě dlouho trvat, než pochopím některé souvislosti. Tak to chodí. Ale naučil jsem se ověřovat si věci na vlastní kůži, a pokud to jde, snažím se jet tam, kde můžu odpovědi najít."

"Podařilo se nám vytvořit svět, který nás dovede vysávat s takovou dovedností, až máme pocit, že se nám to líbí. ... A celý tenhle svět poslední dobou připomíná systém, který vrší chybu za chybou, a zdá se, jakoby ho chtěl pokaždé někdo opravit, ale stane se ještě horší a děsivější věc než předtím. A jestli si brzy neuvědomíme, že nám obyčejný svět mizí pod rukama, už to nikdo nikdy nezastaví.
Jednou bude všechno stejné. Jednou budeme mít všichni všechno. ..."

"Čím více času strávíte na cestách a mezi lidmi, kteří mají jiné zvyky, tradice, hodnoty a vyznání, tím více si uvědomujete, jak nesnadné je vyřešit problémy tohoto světa. Jak složité je zaujmout jednoduchý postoj doslova k čemukoli na světě. Začnete váhat, přemýšlet a shromažďovat nové informace, které nesedí s těmi z internetu. Ve všem je trochu pravdy a trochu ne. Trochu světlo a trochu tma. A čím je člověk starší, tím spíš si nechává své názory pro sebe, protože si uvědomuje, jak nepříjemně jsou relativní."

"Život je plný drobných událostí, které znamenají svět. Jsou to události, které se vám zaříznou do duše a zůstanou tam na věky."

Jak už napsali čtenáři přede mnou: Poutavá, napínavá, akční, vtipná a především užitečná kniha. Nezbývá, než plně souhlasit a vřele doporučit k přečtení (a že to dělám v tomhle fóru jen velice zřídka...).
Obálka mi - pořád - přijde velmi zvláštní, k obsahu se nehodí, ledaže by to měla být alegorie džungle, kterou zde ve skutečnosti představují neprodyšné masy lidí, aut, motorek, kár, smog, špína, mrzáci, odpadky, otrhanci, rozpadající se obydlí, stánky, výrobní místnosti, co imitují továrny, nepředstavitelný hluk a smrad, šeď bez kousku zeleně natož květeny. (Až na jeden banyánový strom, však si ho autor mimořádně zamiloval...)

8 05.04.2022

(SPOILER) Drsné, napínavé, úderné, výborné: autor si představoval před 40 lety naši současnost jen o chlup horší, než ve skutečnosti je. Hrůzná smrtící hra s překvapivým objasněním u hlavního hrdiny a překvapivým závěrem pro všechny, zejména ty, co tahali za nitky. A není to jediný případ, kdy autor jako spolehlivý závěrečný úder použil teroristický útok letadlem na budovu.

8 16.03.2022

Zajímavé, čtivé, krátké. Sci-fi sice nevyhledávám, takže nemám srovnání, jak se třeba toto téma zpracovává dnes, ale i tak mi vůbec nepřipadalo, že by příběh byl jakkoli zastaralý - byť mu je jedno a čtvrt století. Napínavé setkání s obyvateli Země v roce 802701 (rok hrdinou zrovna předem nevybrán, ale autorem zřejmě zvolen jako nepředstavitelně daleko v budoucnu), lidmi (?!) a tak vůbec. Trochu filosofování, bez valného závěru ("Můj výklad byl velice prostý a dosti hodnověrný - jako většina mylných teorií!"). Ale závěr celého příběhu byl vcelku jediný možný. Takže Poutníka s jeho strojem času možná ještě někdy uvidíme...
(Přečteno vydání 2017, Romeo, spolu s Ostrovem..).

8 07.02.2022

Zajímavý a napínavý vhled do života v Brně v roce 1353: spousta zapeklitých osudů od nevěstek, přes měšťan(k)y a patricije, až ke šlechtě. Spousta jmen a vazeb, z minulosti i současnosti - vyplatí se číst bez častého odkládání, jinak se čtenář ztratí (děj kolem jednotlivých postav se střídá i třeba každý odstavec). Založeno na historické "moderní" vyhlášce. Jakkoli hrůzné činy, vraždy, loupeže či nevěry se v knize odehrávají, konec je zase trochu pohádkově sluníčkový.
(Samozřejmě by to nesměla být MOBA, aby se výsledný knižní produkt obešel bez chyb a překlepů.) 90%

8 13.12.2021

Mimořádný zážitek: zprvu hlavně osvěžující čtení odhalující spoustu aljašských krás, ale i hodně o Kate a jejím životě "domorodky v civilizaci". Jenže atmosféra zhoustla s nálezem mrtvého, kterého nikdo rok nepostrádal...
A už šlo o život, jak se ukázalo nejen jeho, ale o skutečné životy mnohých. A vůbec se to netýkalo jen malé místní komunity, týká se to nás všech. Není to jen tak nějaká detektivka, kterých dnes vychází dvanáct do tuctu denně, je to pro mne jedna z nečekaně silných knih, v níž jasně zazněl autorčin hlas až apel přesahující nám vzdálené prostředí a způsob života a povzbuzující smysl pro spravedlnost a prověřování víry v Boha, u každého jednotlivce zvlášť, ne jako stádní zvíře, což může vést k zaslepenosti až fanatismu. I ve víře.
A náboženský fanatismus i v malé komunitě je naprosto děsivý, ochromující a zdraví škodlivý: kdo se nepodvolí, ten musí pryč nebo bude trpět. A to extrémně, fatálně. Tady to bylo podtrženo nejen motivací, ale zejména metodou provedení vraždy a osobou pachatele, který se samozřejmě žádným zločincem necítí, ani v nejmenším, ani před svou rodinou. A jak by se pak dal takový pachatel trestat, to zůstává zcela otevřenou otázkou.

"Mám vztek, že mi kostel stojí v cestě k Bohu."
"To je děsivé."
"Ještě děsivější, než si myslíš. Když tě takový fanatismus polapí, je to jako drogy nebo chlast. Čím víc máš, tím víc chceš, a čím víc chceš, tím víc to potřebuješ. Nikdy si neoddechneš a nikdy tě to nepustí."
...
"Na všechny formy organizovaného náboženství pohlížím jako na sněť, ohavnost a hnisající strup na lidské společnosti. Je to pátý jezdec apokalypsy. Nemluvím o chlápkovi, co drží slib mlčení nebo chudoby či celibátu a odejde strávit zbytek života meditováním na vršku hory. Ale jde mi o ty lidi, co ho na tu horu následují, pak se vrátí zpátky a vtloukávají jeho slovo do všech okolo, ti mě štvou."

"'Dokonce i ďábel může citovat Písmo, když mu to přinese prospěch.' ... Shakespeare má vždycky poslední slovo."

Suma sumarum: Krátké, zajímavé, napínavé a uvěřitelné, bez balastu. Nejen o náboženství, ale i o literatuře, školství a Aljašce. A jedné dospělé Aleuťance a její Obludě. Skvělé čtení s přesahem. 100%

Něco málo k Aljašce, ne nutně o jejích přírodních krásách - Kate se vydala autem po "dálnici" do 800 km vzdáleného Fairbanks a cestou zpět zastavila, aby se pokochala výhledem:
"... dívala se na stříbrného hada Transaljašského ropovodu, který jim dělal společnost po většinu cesty z Fairbanks. Tady se vyplazil ze země, jeho silueta se tyčila k obloze na vrcholu hřebenu, na povrchu pevný a klidný, uvnitř uháněl každodenní příděl milionů barelů nezpracované ropy z Prudhoe Bay od Čerpadla Jedna na pobřeží Severního ledového oceánu k ropnému terminálu ve Valdezu. Tisíc dvě stě osmdesát sedm kilometrů přes tři horská pásma, dva tektonické zlomy a téměř na každém kilometru potrubí kříží nějakou řeku nebo potok. Bylo to vítězství inženýrů nad terénem, svědectví lidské schopnosti ovládnout krajinu, a znamenalo osminový podíl na zisku, počítáno v miliardách dolarů ročně, pro stát Aljaška."

Aljaška je ale stále spíš přírodní divočina (snad se to příliš nezměnilo ani po někola desetiletích od napsání knihy), takže pár vybraných rad pro přespolní: nikdy se nepřibližuj k matce s mládětem, ať je to medvědice nebo losice, ta první má samozřejmě ostré zbraně, ale ta druhá má zase silné nohy a na nich kopyta... Na druhou stranu prý medvěd se nerad namáhá ani pro uspokojení svých chutí, takže miluje kořist, která nevyžaduje žádnou práci, a je jedno, jak stará mršina to je. Živý člověk představuje přeci jen námahu, takže s velkou pravděpodobností nezaútočí. A z dalších přírodních zajímavostí: na Aljašce se vyskytuje na 27 druhů komárů a na člověka pravděpodobně zaútočí všichni, bez rozdílu. A na spáleništích se daří smržům, které prý nejde pěstovat průmyslově...

8 20.11.2021

(SPOILER) Zkusila jsem druhého Miniera, a to jen kvůli Pyrenejím... Rozjelo se to zajímavě, pak konečně došlo na zával a izolaci (poměrně velké a soběstačné vesnice, žádný zapadákov), ale to vlastně nemělo pro příběh pražádný význam (zato pro politicko-ideologickou odbočku ano). Dalších odboček, zejména soukromých, bylo taktéž mnoho, všech možných orientací, lásek minulých, současných a snových. Náboženství, nemoce, zranění, smrti, mučení, psycho, perverze všeho druhu a věku jak naseto. Konečné řešení bylo tedy hodně na pováženou, fantasmagorická akce na závěr a samotné zakončení pak už jen pro cynický úsměv. Samozřejmě příšerně dlouhé, ale letem světem jsem došla až na konec, takže za 50%. Nakonec i těch Pyrenejí tam bylo povážlivě málo, ještě jako přílepek pár vět o jeskynním systému, který taky zůstal celkem bez užitku v celém dlouhém příběhu.

Tahle kniha se ovšem měla jmenovat Strach: jak se kriminální vyšetřovatel oddělení vražd (zde tedy nevyšetřoval ve skutečnosti nic, upozaděn, zticha, krom nějaké té sólo akce) celou dobu průběžně neustále bál, jímal ho strach na každé druhé stránce, obával se kdečeho a kdekoho, nemohl se podívat do lesa, z okna, do okna, do domu, za dům, aniž by ho ovanul strašný strach, a samozřejmě pohlédnutí na mrtvolu, jeho denní chleba, ho prakticky porazilo a fyzicky i psychicky zničilo,... to je opravdu na pováženou. Naproti tomu patoložky (patologové jaksi vymizeli) jsou profesionální, chladné, odtažité a dělají skvěle svou práci. Klišé současných krimithrillerů, zde dovedeno ad absurdum.

8 28.08.2021

Nakonec hodnotím na maximum, i když odezvy na knihu přímo doma nebyly valné a nevěděla jsem, do čeho přesně jdu. Zejména s britským autorem, který žil v Japonsku "jen" 10 let! Japonsko a japonskou kulturu mám moc ráda, a spíše důvěřuji tamním autorům, ale ono to zase může být méně pochopitelné čtení... Takže přemostění přes západního autora je někdy potřeba a povede se (jako Mitchellovy Tisíce podzimů, či Parkerové starobylá detektivní série, nebo Clavellovy japonské knihy z Asijské ságy, ale je toho víc).
A tady se to opravdu povedlo - dýchá z knihy japonský duch, taková citlivost, s níž se probírají nejrůznější témata (od koček, kterých je v knize vlastně málo, ale přesto jsou všudypřítomné, a japonského jazyka a možnosti překladů, přes městskou problematiku bezdomovců a pijatik salarímanů, nemoci, zranění až smrt, jakuzu, tetování až po vztahy a sex), která pospojoval autor nenásilně a zajímavě prostřednictvím jednotlivých kapitol různých žánrů (román/detektivka/poezie/sci-fi/komiks) provázaných nejrůznějšími hrdiny (překladatelka, pošťák, bezdomovec, taxikář, ...) do zdařilého celku. Celku, který umně zobrazuje současné Japonsko (po tsunami, Fukušimě a v plném proudu příprav na olympiádu). A především Tokio - ohromující, nepoznatelné, překvapující, obludné, špinavé, přecpané lidmi i auty, hlučné, zastrašující, přesto neodolatelné... a s reálným i tajemným podkresem všudypřítomných koček (živých doma, na ulici, v kočičích kavárnách, neživých zobrazených především jako Hello Kitty s přátelsky vztyčenou packou).
Aby nedošlo k omylu: není to žádná procházka sakurovým sadem, není to lyrická poema, ani náhodou, je to realita vyjádřena japonským stylem: špína, problémy všeho druhu, prostě jako v každém velkoměstě.

"Tokio je jedním z největších vězení na světě - třicet miliónů obyvatel.
... Tokio se bere moc vážně. A z dobrého důvodu - je to vážné místo."

CUNDOKU = nakupování a hromadění knih, aniž by je člověk přečetl

8 13.08.2021

Ráda se poučím, ale tady mi to připadalo opravdu jako dva dokumenty v jednom: 1) o ženách moře a 2) o dějinách Koreje v celém dlouhém 20. století. Hned začátek je jako faktografický průvodce dnem a životem specifických potápěček na ostrově Čedžu a průvodce ostrovem, včetně dávky šamanismu. A od prostředka jsem se musela potýkat s děsivými dějinami korejských půtek a válek, povstání, vražedných incidentů, bojů proti Japoncům, bojům severu proti jihu, bojům mezi rudými a antikomunisty. To mne nebavilo a připadalo mi to násilné: nikoli na pozadí, spíš na tato fakta byl naroubován příběh dvou přítelkyň z dětství (Jung-sok a Mi-dži), mezi nimiž v dospělosti nastal rozkol, jehož řádné rozpletení se povedlo až v novém miléniu. Zajímavé bylo, že z ostrova dost cestovaly (dokud to šlo - nejen kvůli rozdělení korejského poloostrova, ale i na základě zákazu právě pro některé obyvatele ostrova), např. za prací do Vladivostoku, ale zmínky o cestách za turistikou na jiné kontinenty jsou docela časté.
Navíc mi vadilo hojné používání cizích slov, což jsem chápala jako ústupek vůči specifickým pojmům tamních potápěček a místa (tedy očekávaně korejských), ale jakým nepříjemným překvapením pak bylo si přečíst v závěrečném poděkování, že dialekt čedžu je specifický a že autorka vlastně použila pro ty potápěčky naprosto nemístné (nepoužívané) pojmy - neříkají si ani ženy moře, a už vůbec ne hanjo, což je japonské slovo!
Je zajímavé se dozvědět trochu víc o lovkyních mlžů a hlavonožců, které byly středobodem rodiny a vesnice, tj. o všechno se staraly a vydělávaly na základě své fyzické zdatnosti, potápění na jeden nádech i v zimě a zvládání trvalé hypotermie (byly malé kolem 130 cm a sporé, silné nohy, ruce a plíce), zatímco muži se nudili, protože měli na starost děti během nepřítomnosti žen a přípravu jídla.
Přesto spokojenost s knihami autorky u mne pozvolna klesá (četla jsem všechny), nemohu se nějak zbavit dojmu, že jsou to jakési agitky, psané na objednávku. A v téhle je navíc taková spousta překlepů v českém vydání...

8 03.06.2021

(SPOILER) Nejlepší špionážní thriller, který jsem zatím přečetla, a současně součást nejlepší špionážní trilogie: vynikající, napínavé, mnohostranné, báječně vylíčené postavy fiktivní i perfektně vylíčené postavy z naší současné reality.

V závěrečné části trilogie se autor ohlíží hned za několika předchozími zásahy špionů, nejen v Rusku, ale i v Istanbulu, Chartúmu, Hong Kongu a Macau (každá z akcí by směle vydala na samostatnou knihu, snad se autor nechystá skončit s psaním, to by byla velká chyba - edit: skončil, zemřel před několika týdny, ach jo). Centrum současného příběhu je ale na trase Washington/New York - Moskva/černomořský mys. Ve všech případech autor plasticky přesně přiblížil reálie daných míst, protože i hrdinové se museli s nimi důkladně seznámit.
Všemu jsem věřila, jen ta epizoda s asistentkou ředitele pětihvězdičkového hotelu v Hong Kongu mi připadala i bez špionážního výcviku jako opravdu naivní (a ovšem smrtící).
Zato skvělé bylo připomenutí, že staříci (geriatrický tým) a rezervisté (rosomáci) i v pokročilém věku či po neaktivní době nic nezapomněli a vykonají vše zkušeněji a skromněji (bez velkého humbuku a spolehlivě) než nováčci s mladickým zápalem - jak autor připomíná, špionem se nikdo nerodí, ale stává se prostřednictvím zkušeností, a ty se nikde neztratí.

A samotný příběh? Po letmém nahlédnutí předem do komentářů (nevyplatí se dělat, často opravdu ne - ale když se varování na spoiler vůbec nezobrazí ani v souhrnném zobrazení komentářů ani v komentářích u knih jednotlivých uživatelů, pak je úplně nanic) jsem tušila, že to dobře neskončí, ale takhle... Celý konec jsem obrečela, ale držela jsem se stejně dlouho jako hrdin(k)a - autor to pojal tak "precizně", že se ty hrůzy prostě nedaly přestat číst. Až pak mě to porazilo - lítostí a vzteky, ne na autora, ale na toho hrůzostršného skřeta (a jeho nohsledy), samozvaného ministra vesmíru, který kráčí v pěkně hluboko vydusaných a krví přetékajících stopách svých Obřích Předchůdců. Z toho je mi špatně; i když je to fikce, třeba se něco takového děje právě teď, možná denně...

V souvislosti se žhavě aktuálním děním u nás hned padne do oka úvodní citát:

"Žárlivé a nesnášenlivé oko Kremlu v zásadě rozlišuje pouze vazaly a nepřátele a sousedé Ruska se musejí smířit s tím, že nechtějí-li být jedněmi, budou těmi druhými." George Kennan
(ó, jak pravdivé, jak se nás to týká)

Pozn.: nemohu než zkritizovat nepříjemnou změnu související s jiným vydavatelem - tentokrát mizerný paperback, žluté? pozadí pro Rudou volavku. První dva díly byly bezkonkurenčně lépe provedeny co do vazby a zejména obálky s úžasnou hrou barev.

P.S. Novější komentář mne vede ještě k jedné poznámce - doufám, že se "pokračování" (jaké?) neujme nějaký jiný horlivý psavec. Jen to ne!

8 02.06.2021

Nelíbilo, nebavilo: začátek mi připadal tuctový (knih na podobné téma, ve stejných kulisách i stylu už tu bylo vícero), vsuvka uprostřed s Aniným dospíváním a zdravotním problémem (Ana se přitom teprve nyní objevila) byla vyumělkovaná a násilná, stejně jako celá neuvěřitelná druhá půle s Anou a padouchem. O konci ani nemluvě, až do polo-tiché smrti.
Postrádalo to napětí a realitu, zato sentimentu a dojetí do toho natlačil autor až hanba. 50%
A obálka? Jak k dětskému dobrodružství, nehezká a ještě mate.

8 14.05.2021

Moc se mi líbil rozjezd a spletitost příběhu, styl a čtivost, ale poslední třetina byla už hodně pohádková, romantická a uslzená, a to ještě po dlouhé psychologické pasáži. Autor se rozjel, všechna životní témata a traumata (láska všeho druhu, kvalita a cíle života, vztahy a pády všeho druhu, smrt) zaobalil zajímavým komplikovaným příběhem, který se vlastně i může stát (s minimální pravděpodobností, ale vyloučeno to není), ale příběh loupeže a rukojmích a jejich "osvobozování" policií pochopitelně není to hlavní.
Autor vymyslel kouzelný název své knihy - o "blbcích", nejen Stockholmácích a jiných individuích.
Ove u mě ale stále vede. 85%

8 01.11.2020

(SPOILER) Konečně zase dobré čtení, pěkně stará drsná kalifornská škola, příběh ze 70. let: vtip a švih, akce a myšlení, nadhled a zkušenost. Hlavní hrdina, soukromé očko - hledač hlav, Texasan stejně jako autor, je bývalý ostřílený voják, takže se o sebe dovede postarat a protivníky právem zastrašit, ale nepostrádá emoce a dokáže se do svých zaměstnavatelů a hledaných (obětí) dobře vcítit.

Hlavně humor jsem oceňovala a v něm schovaných i pár mouder:

"Když jsem vycházel z nemocnice, dospěl jsem k závěru, že T. je úplně v pohodě. Když nic jiného, rozhodně není nudný. Bylo kolem něj pořád živo - krev, přestřelka, noc v base, teď dokonce nadšená fanynka se sexy nohama. Přistihl jsem sám sebe, jak doufám, že zdrhne zas. Brzy. A že bude zdrhat často. Ideálně tak každých pět nebo šest měsíců. Třeba by se pokaždé mohl rovnou stavit a vzít mě s sebou. Pak bychom měli daleko víc času na zábavu, když bych se ním neplahočil jako ohař."

"To je právě jedna z věcí, co se mi na Kalifornii tolik líbí - tady jsou všichni takoví magoři, že musíte být vážně hodně výstřední, abyste upoutali pozornost."

"Mládí přežije všechno. Vladaře, poezii i lásku. Jen čas ne."

Prostě klasická, pomalá, drsná stará škola, ale ne tak stará jako Chandler, z doby nedávné, přesto dávno před moderními elektronickými vymoženostmi, takže se pátrá prostě klasicky - všechno pěkně obejít, občas obvolat z budky, za práci šeky nutné přeměnit v hotovost. Jen ta (lidská) špína je stejně hnusná jako dneska (stejně jako démon alkohol, porno, volné mravy)... Konec je očekávaně depresivní, hrozný, žádný happy-end...

Pozn.: zprvu jsem se durdila, že kniha vydaná v originále roku 1978 vychází u nás 2020 - ale teď jsem ráda, že jsem díky tomu na ni mohla natrefit, protože kdyby vyšla v 80. letech (což dokonce asi i mohla, nic moc závadného "proamerického" v ní není, i když možná těch pár zmínek o válce ve Vietnamu úplně stačilo...), tak o ni už asi v dnešní době nezavadím.

Pozn. dodatečná: komentář byl označen zvnějšku jako spoiler (tzn. že vyzrazoval část děje), nevím proč, žádný děj jsem nevyzradila, ale hádat se nebudu.

8 03.10.2020

Velká kniha, po všech stránkách: s námořníky jsem si v ní užila nejvíc ve svém životě, neméně s přístavy, loděmi, loďařstvím, námořní dopravou .. a samozřejmě s mořem a okeány i dalšími bouřlivými přírodními živly. Ale to by bylo na takto opěvovanou současnou knihu pořád málo, tahle kniha se nezastavuje u vody a všech s ní spojených, je o životě jako takovém, sice trochu specifickém, pokud žijete na ostrůvku a před vodou není úniku.
Ve skutečnosti Marstal podobně jako mnohé jiné přístavy nebylo městem námořníků, ale městem žen: silných manželek a vdov, neb muži odjížděli minimálně na několik měsíců (od jara do podzimu), ale častěji na dva až tři roky, protože pluli do nejvzdálenějších končin (a často se nevrátili). O nich se také hodně dozvíme, nejlepší byla tichomořská plavba z Hobartu na Samou, ale New Foundland byl rozhodně taky zajímavý.
Námořníkům a Marstalu se ovšem nevyhýbaly ani války: na počátku (1848) byla regionální, následovaná Velkou válkou a nakonec tou zatím nejničivější v samotném závěru. Je tedy zřejmé, že nejde o žádné romantické čtení o dálavách a vůních moře, ale o pěkně syrové příběhy, kořeněné ještě "běžnou" a všudypřítomnou lidskou zlobou a záští. Někdo přežil, někdo nikoli, někdo zahynul nečekaně na břehu, někdo moře nenáviděl, ale většinou brali moře a život (i smrt) s ním spojený jako daný fakt, byť se jim nevyhnul přechod od plachetnic k parníkům (a samozřejmě válečným lodím). Těch hrdinů nebylo vlastně mnoho, a volně navazovaly jen tři generace, přesto v jejich osudech se koncentrovalo opravdu vše. Noříme se totiž do dětství, dospívání, lumpačin, trochu lásek, vzdělávání, odchodu na moře, rodinného života (povětšinou s jedním rodičem přítomným, druhým jako cizincem jen návštěvou), stárnutí a smrti (a občas také posmrtného života, nu, jak říká už titul).
700 stran bylo opravdu hodně a některé válečné pasáže jsem musela jen přeletět, ale pasovalo vše do sebe, včetně stylu vyprávění, jehož jakoby byl sám čtenář nedílnou součástí.

N.B. V knize jsem ke svému překvapení (ve srovnání se současnou produkcí) nenašla žádný překlep či snad dokonce hrubku..., až na jednu veselou perličku: Swansea se pokusili skloňovat - na Swanseu...

Pozn.: poněkud mě zarazilo, že (v dnešní době) není náš překlad proveden přímo z dánského originálu, ale - pouze - už z překladu, a to anglického.

8 24.08.2020

Je mi líto, ale tenhle díl (jediný z dosavadní série) zůstane nedočten. Taková autorova angažovanost, a výsledkem je splácanina všech "hybných" témat posledních desítek let - terorismus, Abú Ghraib, Fallúdža, Irák, migrace, únosy s nepravděpodobnými zápletkami dánských občanů a šéfů policie tehdy a navrch dnešní honičkou katalánského reportéra za senzací a vraždou...
Úplná hrůza, přeplácané, nevěrohodné, afektované - Asad plačtivý a divný, Rose děsná a Carl? Nebýt to tenhle autor, dala bych ještě méně. Opravdu doufám, že další díl bude za něco stát.

8 18.08.2020