sissque komentáře u knih

U této knihy jsem opravdu měla pocit, a znova se utvrdila v tom, že psychické týrání je stejně hrozné, jako to fyzické.
•
Docela mě děsí představa, že opravdu někde existují psychopati, kteří mají až takový vliv na své ženy, aniž by si toho všímalo okolí a ony samy před tím nebyly schopny utéct.

9 11.08.2018

Nikdo není sám, ale možná by někdy chtěl...

Obyčejný, každodenní život jedné rodiny, vyprávěný Veronikou dcerou, manželkou a matkou a jejími dětmi Magdalénou a Michalem.

Přiznám se, že mám s Veronikou jednu věc společnou strašně bych chtěla všechno stíhat a každému vyhovět, mít takový pocit zadostiučinění, ale bohužel je to nemožné.

V tom příběhu vlastně není žádný velký moment překvapení, ani pořádná zápletka. Děj si v podstatě jen tak plyne, ale pro mě se to právě tím stalo o to více uvěřitelné, reálné.
Petra Soukupová nám dává nahlédnout do soužití několika generací a mám pocit, že nejeden se v tom najde.

8 29.06.2023

Pohlazení po duši.
Když jsem knihu začínala číst, nevěděla jsem přesně, co vše se v ní odehraje.
Čekala jsem romantický, laskavý, létem protkaný příběh.
Ach, jak jsem se nakonec mýlila.
•
Lucinda Riley opět dokázala mé srdce rozložit na několik kousíčků, zároveň jej ale naplnit nadějí.
Jejím knihám jsem naprosto propadla a stala se jedním z mých nejoblíbenějších autorů.
Výjimečná žena. Odešla příliš brzy.
•
Hlavní hrdinkou, doslova, je tady Posy Montagueová, které osud naložil ne příliš lehký život.
Tolik bolesti je na jednoho člověka příliš…
Opět, jak je u Lucindy zvykem, se děj odehrává ve dvou časových rovinách.
Sledujeme život Posy jako slečny, mladé dámy a zároveň jako téměř sedmdesátileté paní.
•
Posyinou velkou láskou je vila Admirál, ve které vyrostla, posléze vychovala vlastní děti a nyní cítí, že s ubývajícími silami je čas se s milovaným domem rozloučit.
Sledujeme zároveň tajemství, kterým je vila opředena a rovněž životy dalších postav.
Jejich charaktery si tady jednoduše oblíbíte.
Jsou stejné, jako my všichni.
Nejsme dokonalí, děláme chyby. Poučíme se z nich nebo naopak ne, ale nepřestáváme doufat a vzdávat se naděje na úspěch.
•
Za mě to byla krásná rodinná sága.
Kniha vás přenese do děje tak, že se cítíte být její součástí.
•
Tak vám příběh směle doporučuji a užijte si při čtení každou stránku.

8 11.02.2022

Nedávno jsem někde četla, že knihy z nakladatelství Absynt nezapomenete a zůstanou ve Vás.
Naprosto s tím souhlasím.
•
V této nové knize ze série Prokletí reportéři nám polský autor Marek Rabij odhaluje téma textilního průmyslu.
•
Nejprve se dočítáme o tajemstvím opředené katastrofě v továrně Rana Plaza v bangladéšské metropoli Dháka.
Posléze nám autor popisuje podmínky zaměstnanců textilních továren.
Celé dny bez klimatizace, bez kontroly bezpečnosti práce, mnohdy bez pracovní smlouvy, s neplacenými přesčasy, …
Dočítáme se osudy jednotlivých pracovníků, obyvatel, ale i setkání s obchodním zástupcem.
•
Jaký je život v Bangladéši a mají vůbec tamní obyvatelé šanci na lepší život?
Pokud ano, za jakých podmínek?
•
Podtitul knihy "oblečení má hodnotu etikety, kterou k němu přišijí" je více, než výstižný.
Co jsou to takzvané "padělky"? Asi by nad tím zaplakal nejeden majitel luxusního kousku.
•
Všichni víme, že švadleny pracují v katastrofálních podmínkách.
Všichni víme, že v Bangladéši se tře bída s chudobou.
Všichni víme, že marže za každý kousek, který si pořídíme, je nad jeho výrobní cenou.
Jsme ale ochotni učinit změny?
•
Pro spoustu lidí je jistě lepší koupit si tričko u konfekční značky, než u značky lokální, menší, s malým kusovým nákladem, kde je za něj ale suma mnohem větší.
Zato podpoří podnikatele, který pracuje s kvalitním materiálem, podmínky pro švadleny jsou důstojné a za svou práci dostávají náležitě zaplaceno.
Kolik z nás je ochotno si namísto pěti triček koupit jen jedno?
Kolik z nás přemýšlí nad životem ostatních?
•
Přečtěte si, kolik v průměru kusů oblečení musí švadlena v Dháce za den ušít a jaká je její měsíční odměna.
Snad si alespoň každý z nás po dočtení řekne, že momentálně skutečně nepotřebuje nic nového na sebe.
Namísto nového trička si pořiďte tuto knihu - věřte, že to budou mnohem lépe utracené peníze.
A buďme více vděční za všechno, co máme a čeho se nám dostává.

8 27.09.2021

Uf…
•
Asi v polovině jsem knihu odložila a vrátila se k ní až nyní.
Mám z ní smíšené pocity – nelíbila se mi, na druhou stranu jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
•
Téma bylo silné, depresivní, bolestivé.
Bohužel, tohle se děje a míru závažnosti absolutně nechci zpochybňovat a stoprocentně na to nikdy nezapomenu.
•
Rodiče Báry bychom nechtěli nikdo, z pohledu pedagoga vnímám také třídní učitelku jako absolutně nezpůsobilou této práce – řešení situace bylo katastrofální. Báry mi bylo skutečně líto.
•
Nicméně… Jako celek mi kniha přišla spíše zase jako reklamou podpořený průměr.
•
Nebylo to vyloženě špatné – bylo to čtivé, vyvolalo to ve mně emoce (i když jen negativní – deprese, strach, zhnusení, …), ale charaktery hlavních postav mi přišly nedotažené, hned po pár stranách jsem přesně věděla, jak to skončí (nejspíš i proto jsem knihu odložila a záměrně se tomu vyhýbala).
•
A konečně jazyk… Nečetla jsem ostatní knihy autorky, tak nevím, zda takhle píše stále, či to mělo pouze přidat na autenticitě, ale tohle byla hrůza a to se netýká pouze vulgarity – ten "pražský slang" to není nic pro mě.
A aby to někdo nebral jako urážku… Naše "ostravština" je úplně stejně úděsná. Je mi mnohem příjemnější spisovné vyjadřování, jak mluveného tak i psaného slova.

8 02.04.2021

Takhle...
Je mi jasné, že celá sága Stmívání asi není každého šálek čaje, mužů vůbec ne.
Ale nějak je spjata s mým dospíváním a nyní jsem se pustila do čtení znovu.
•
Stejně jako tehdy před lety vše s postavami prožívám a stále mě to baví a ač vím, co bude dál, nejde mi se od knihy odtrhnout.
•
Tyhle nostalgické chvíle mám ráda, často si pak uvědomím, kolik krásných let jsem již prožila s knihou v ruce, které kousky byly takovým odrazovým můstkem v té mé čtecí mánii. :-)

8 21.09.2020

Mě Bryndza prostě baví.
Tentokrát hodně překvapil závěrem, vraha bych vůbec netušila, ač si to v reálném životě nedovedu představit.
•
Mrzí mě, jak dopadli Erika s Petersonem, ale stále někde ve skrytu duše doufám, že se snad dají znovu dohromady.
•
A možná i to je to "něco", co mě k jeho knihám tak táhne.
Všechno prožívám společně s postavami, které jsem si moc oblíbila, není tam snad nikdo, kdo by mi byl vyloženě nesympatický.
•
Nejspíš to bude někdo vnímat jako nadržování autorovi, ale pro mě jde v knihách hlavně o tohle - aby ve mně vyvolaly emoce, ať už radost nebo smutek, překvapení, zlost...
Občas čteme knihu, která je možná literárně zdařilejší, ale emočně plytká. Tohle se mi u Bryndzy nestává.
Už se moc těším na nějaké další díly.

8 27.07.2019

Kniha se četla velice rychle, je psána jednoduše, srozumitelně, čtivě.
Je to spíše oddechovka, nic ve stylu Nesbøho nečekejte.
Doporučuji tedy těm, co neholdují podrobnému a morbidnímu popisování místa činu a vraždy a spokojí se i s jednodušší detektivkou, co za to ale opravdu stojí!
•
Jediné, co mohu této knize vytknout, je "unáhlený" konec odhalení vraha, kdy bych možná trochu více rozvedla, proč to udělal.
Mám už ale přečteny všechny zatím vydané díly ze série a Bryndza se neustále zlepšuje.

8 11.08.2018

Na knihu jsem se těšila, ale mé pocity po dočtení jsou takové smíšené.

Lucka Bechynková není ani spisovatelka, ani žurnalistka a třeba její podcast Opravdové zločiny mám moc ráda, ale bohužel to nějak nejde dohromady s tou psanou formou.

Jako celek je to strašně špatně uchopené.
To, že vede pan Štoček sáhodlouhý monolog a sem tam je to proloženo otázkami, které navíc za mě nebyly zajímavě kladené a vypadaly nepřipraveně, není knižní rozhovor - to jsou za mě např. knihy pana Moravce. Tady to působilo tak, jako by se doptala sem tam na něco, co ji zrovna napadlo a nedávala si na tom ani tolik záležet.
Ve výsledku to pak působí takovým "neutřepaným" dojmem.

Obrazová příloha na konci je fajn, ale absolutně nesouvisela s případy, o kterých se v knize zmiňovali, takže taky za mě trochu mimo.

Abych ale nebyla jen kritická...
Myslím, že případy samotné byly do knihy vybrány s citem, každý byl jiný, a to mě na tom bavilo.
Jen je škoda toho nevyužitého potenciálu, co by ta kniha jinak mohla mít...

7 03.07.2023

Posloucháno.

Prvně opět zhodnotím interpretaci.
Jak Vasil Fridrich, tak i Kajetán Písařovic, byli za mě vybráni hlavním postavám na míru.
Prezentace Kajetána Písařovice jako opičího vraha mě naprosto uchvátila, to podbarvení hlasu psychopata hodnotím jako velmi důvěryhodné. A Vasil Fridrich také skvělý, přesně takový hlas si k Samu Porterovi představuji.
Audio tedy moc doporučuji, byl to skutečně příjemný poslech a zážitek.

Tři moudré opice Mizaru, Kikazaru, Iwazaru, které svými gesty říkají neslyším, nevidím a nemluvím zlo.
No málokdo již zmiňuje opici čtvrtou, Šizaru, jež je nejdůležitější právě pro našeho vraha a která značí nečiním zlo.

Sledujeme zde případ, který Sam Porter řeší již několik let a vraha stále nemůže dopadnout.
Tentokrát se mu ale do rukou dostane jeho deník, který záměrně "opičák" chce, aby si přečetl.

Jako čtenář, či v mém případě posluchač, se prostřednictvím vrahova deníku vracíme do jeho dětství, poznáváme jeho psychopatickou rodinu a tedy přiznám se, že právě kapitoly Deníku mě bavily nejvíce.
Mezi vrahem a detektivem je to taková hra na kočku a na myš a Sam Porter má na vyřešení případu, aby zachránil prozatím poslední oběť, až žalostně málo času.

Konec je samozřejmě velmi otevřený pro pokračování, na které se já osobně moc těším. Jednu hvězdičku si nechávám ještě do rezervy.

7 19.03.2023

Jeeej, tak tohle byl asi první Mellick, který mě příliš neoslovil.
Já jsem od toho vlastně nic moc nečekala...
•
Tematika sexu, erotiky, mi v knihách nevadí, ale tady to bylo podáno takovým zvláštním způsobem, který neumím definovat, ale nelíbilo se mi to a přišlo mi to primárně jako snaha šokovat.
Pak mi přišel příběh nedotažený a místy nudný.
Mellick III. má velmi bujnou fantazii a všechny ostatní knihy se mi líbily, ale tato byla taková... divná.
•
Kniha je rozdělena na tři povídky:
Strašidelná vagina, Porno v srpnu a Fantastické orgie.
•
Strašidelná vagina
Přečetla jsem a nezanechala ve mně nic a ani jsem při ní nepociťovala žádné emoce. K postavám jsem si nevytvořila vztah a bylo mi vlastně jedno, jak to skončí.
.
Porno v srpnu
Upřímně říkám, že jsem ji nepochopila, takže ani nevím, jak hodnotit.
.
Fantastické orgie
Tato mě bavila, to byl dle mého takový nejvíce klasický Mellick, na jakého jsem zvyklá – místy vtipné, hodně bizarní a čtivé, jednoduše úlet.
•
Každá kniha má svého čtenáře a věřím, že i tato si toho svého najde.
Já asi tady nejsem cílová skupina.

7 10.04.2022

Po letech jsem se opět rozhodla přečíst si znovu Čtyři dohody.
Ráda se vracím k některým pasážím, které mám označené barevnými papírky, a není na škodu si je občas připomenout.
•
Myšlenky v této knize jsou v podstatě to, co víme a víme, jak bychom se měli zařídit, abychom byli nejlepší verzí sebe sama.
Jen jsou některé věty tak správně uchopené, že bych je možná lépe nevyjádřila.
•
Koho kniha láka, ať si ji přečte, koho ne, ať raději sáhne po jiné.
•
Místy se v ní věty opakují, a ač je kraťoučká, dala by se shrnout na velmi krátký obsah.
V podstatě již samotné dohody jsou celkovou výpovědí.
V poslední době se s esoterickými a seberozvojovými knihami takzvaně roztrhl pytel, tato byla dle mého jednou z prvních svého žánru a stále má co předat a je velmi oblíbená.
•
Změní vám ale tato kniha život? Určitě ne.
A ani žádná jiná.
Inspirovat se můžeme, ano, ale my sami musíme chtít něco změnit a uvážit dle situace, co je pro nás nejlepší, jak bychom se měli zachovat.
"Vyzobat" si z ní to, s čím se ztotožňujeme, co je nám příjemné.
Do ničeho se nenutit a nechat okolnosti přirozeně plynout, zůstat sami sebou.

7 11.02.2022

Psychologické thrillery miluji a tohle byla hra s čtenářem od začátku až do konce!
Výborná kniha.
Nešla přestat číst. Stále mě zajímalo to rozuzlení.
•
Nejvíc mě pravděpodobně bavila první část, první bóje – Ostrov.
Prolínají se zde dvě časové roviny – rok 1949, kdy je hlavní postavou babička Suzanne a listopad roku 1986, vnučka Sandrine.
Tady to bylo místy až hororové.
•
Ve druhé části se už seznamujeme s dalšími dvěma velmi podstatnými osobami – a sice Damienem a Véronique.
Tady už se děj odehrává pouze v roce 1986 a je to takové více "reálnější".
•
Zároveň ta druhá část už nám pomalu odkrývá všechny střípky a my si postupně můžeme domýšlet, jak to s tím útočištěm (či útočišti?) vlastně je.
A ač jsem si to všechno spojovala a zapadalo mi to do sebe, konec mě překvapil a vůbec jsem jej takový nečekala.
•
Jediná taková malá výtka, co mě při čtení rušila a objevovala se od té druhé části, byla fráze "táta na dvě věci".
Ono se to zdá jako maličkost, ale když už se to vyskytuje příliš často…
•
Mám pocit, že jsem doposud nic podobného nečetla.
Měla jsem úplně zamotanou hlavu a to bylo jistě také účelem.
Ač jsem původně chtěla dát hvězdičky čtyři, dávám pět. Minimálně za tu originalitu si to kniha zaslouží.

7 02.10.2021

(SPOILER) Začnu tentokrát negativním - přiznám se, že jsem ani na konci knihy pořádně nevěděla, kdo ke komu patří (obrovské množství vedlejších postav).
•
Teď to pozitivní...
Sedmilhářky jsou příběhem tří matek, kamarádek - Madeline, Celeste a Jane, která jsou každá jiná a přesto si velice rozumí.
•
Není to úplně typický román pro ženy, do děje je totiž zavlečena vražda, celou dobu ale nevíme ani to, kdo je vrahem, ani kdo obětí.
•
Děj je rozdělen na dvě pomyslné části, které se střídají a doplňují - každodenní život před vraždou na kvízovém večeru a vyšetřování po něm.
•
Bylo zajímavé sledovat, jak kdo kterou situaci viděl svýma očima a jak to chodí i v běžném životě, "překrucování" - přesně takhle vznikají drby. :-)
•
Konec mě překvapil, maličko mi to připomnělo Vraždu v Orient expresu.
Jako celek to hodnotím velmi kladně, určitě si přečtu nějaké další autorčiny knihy a moc doporučuji také seriál!

7 26.09.2020

Několikrát tady v komentářích zaznělo, že je tento díl z celé série nejslabší.
To já nemohu posoudit, četla jsem předtím pouze díl třetí a vidím je tak na stejné úrovni, nicméně na ty první dva se stoprocentně chystám.
•
Opět jsem si od začátku myslela, že je to "někdo", no, chyba lávky, autorka mi to zase závěrem vyvrátila.
•
Je to obsáhlé, jak už jsem psala u předchozího dílu, ale děj krásně ubíhá, prostředí Temže mi přišlo místy až magické.
•
S. J. Bolton se od teď rozhodně řadí mezi mé oblíbené autory.
Její knihy jsou takové "pohádkové" detektivky a nějakým způsobem je mi to sympatické.

7 20.07.2019

Bez jediné výtky.
Vraha se sice dovídáme již v polovině knihy, ale vůbec to neubere na pozornosti, skvělé zápletky, vysvětlení u každé oběti, proč si vrah vybral právě ji, velice dobře promyšlené.
•
Za mě, z doposud čtyř přeložených dílů, z této série, je tenhle nejlepší.

7 11.08.2018

Konečně jsem se odhodlala začít více číst českou literaturu a tentokrát jsem sáhla po Mlýnu, který je příběhem rodiny Hadrbolcových.
Zejména pak bratrů Františka a Karla, kteří dali slib svému umírajícímu otci, že mlýn vždy a za všech okolností ochrání.
•
Kniha nás provází celým životem postav a jejich nelehkého počínání hlavně v době totalitního režimu.
•
Je znát, že autor píše pro děti, příběh je psán velice jednoduchým jazykem, mnohdy až polopatě.
•
Jediné, co mě při čtení "rušilo", byly názvy kapitol, které nám dopředu prozradily děj a nenastal tak žádný moment překvapení.
Nic to ale nezměnilo na tom, že mě kniha bavila a moc ji doporučuji.

6 04.08.2019

Snažím se nemít od knih žádné očekávání, ale tady jsem možná doufala v něco víc.
•
Ze začátku byl příběh vcelku slibný, až na nesympatickou hlavní hrdinku, s tou jsem se po celou dobu nesžila.
Mladá žena s chováním "puberťáka", která vám ale každou chvíli připomíná, že se v danou chvíli zachovala dospěle.
Škodnou osobu jsem rozeznala téměř hned.
•
Takový klasický thriller, neurazí - nenadchne.
Špatné to nebylo, ale nic, na co bych si v pozdější době vzpomněla, o čem bylo.

6 18.06.2019

Intuice mě nezklamala a i tenhle díl stojí za to.
Bryndza trošku přitvrdil, tak "zvrhlé" jsem to nečekala.
•
Případ byl opět hezky promyšlený, ale asi potřebuji, aby co nejrychleji přeložili šestý díl, jelikož dějová linka postav má samozřejmě otevřený konec a já už se nemůžu dočkat, jak se bude dál vyvíjet Eriky život.
•
Mrzí mě jen jedna věc... Autor tak dlouho píše a já to mám přečteno tak rychle.

6 12.11.2018

Opět skvělé, konec jsem napříč vraždám nevytušila, asi to ani nešlo, jedná se spíše o překvapení.
•
Bavil mě také vývoj hlavních postav, kdy se postupně Erika vyrovnává se smrtí manžela, osobně si myslím, že ani trochu toho milostného života neuškodilo, do toho umírání. :-)

6 11.08.2018