Shui-Xian komentáře u knih

Provází mě už nejméně dekádu let - a pokaždé, když ji otevřu, v ní nalézám uspokojení. Jako malá jsem se ztotožňovala s Janinou izolací a láskou ke knihám, později mě okouzlila milostnou zápletkou, dnes mě těší charakternost postav. Brontëové se zkrátka povedl nadčasový, půvabný, silný příběh, který unese i občasné zakolísání (Rochesterova svérázná filosofie a podivné řeči, patetismus Jana Křtitele aj.). To, že se i dnes čte a získává příznivce, je krásný fakt: zjevně nemusí ženským románům vládnout jen hysterické, žádostivé hrdinky a jejich plytké zápletky...

5 27.10.2015

Kierkegaardovu "Současnost" vnímám v kontextu dalších jeho spisů - i v tomto nechybí celá škála jeho příznačných témat (autenticita-neautenticita, stádia existence, potenciál aktuálního okamžiku, život k smrti......). Zrovna tento spisek mám ale obzvlášť ráda, protože poněkud upozaďuje Kierkegaardovo tradiční náboženské otázky a míří kritickým prstem na tehdejší (i aktuální) současnost. Jako myslitel pronikavě cílí na podstatu lidské existence, přičemž vše, co postrádá niternost, neváhá podrobit zdrcující recenzi.
Jako spisovatel je Kierkegaard vytříbený, místy trefně úderný a sžíravý, cílevědomý v argumentaci. Jeho dílko je v podstatě strhující, i přesto, že lze vytušit, nakolik se už za autorovy éry minulo s činorodým ohlasem.

5 19.10.2015

Kniha omamná a silná, jako sama vůně oleandru - a pronikající, niterná, jako jeho jed. Nepřeháním. Obdivuji, kolik filosofie a existenciálních témat dokázala Janet Fitch vložit do Astridina příběhu. Přitom čtenář s naivním zápalem hltá všechny výrazné myšlenky, umělecké postřehy i hořké životní sarkasmy s dojmem, že jde o autentickou výpověď, reálné vzpomínky. Užívá si poutavý děj, zatímco se mu kniha dostává hluboko pod kůži.. S každou peripetií, kterou s hrdinkou prožívá, na něm zůstávají střípky drobností z pěstounských rodin, šrámy z bojů s matkami, i lehký dotek prázdnoty při hledání sebe sama. To, co se mi na knize líbí nejvíce, je dokonalá plastičnost skrze náznaky, dojmy a všímavé komentáře. Pár slovy rozechvívá i subtilní, tenké strunky, napjaté přes samé dno naší duše.
Záměrně hýřím nadšenou popisností... - věřím, že Bílý oleandr není jen tak nějaký román, ale delikátně vyzrálé dílo, jehož čtení je skutečný požitek. Droga, ke které se budete vracet.

5 01.10.2015

Když jsem Pána prstenů četla na střední škole, příliš mě nebavil. I když jsem byla okouzlená Tolkienovým světem, popisy v knize mi přišly zdlouhavé.
Teď se ke knihám s láskou vracím a vysloveně si libuji nad rozmanitostí postav, nad bohatým jazykem, nad tím, jak příběh plyne košatě a poutavě. Hodněkrát jsem se přistihla, že mám tendence si řadu myšlenek znamenat a znovu se obdivuji jejich hloubce.
Nejvíc mě těší, že audioknihu (ve vynikajícím podání Aleše Procházky) si s upřímným zaujetím oblíbil můj šestiletý syn. Byla bych tomu nevěřila, spousta jiných knížek ho vůbec nechytla, ale tady se jen potvrzuje kouzlo téhle mimořádné ságy. Knižní komplet tedy považuji za samozřejmou investici. Je to malá cena za takový klenot.
Westu, Tolkien, hál.

Řekla jsem si, že nemůžu dětem pořád předkládat to, na čem jsem vyrůstala já (nebo dokonce prarodiče) a dala jsem se zlákat sympatickou obálkou. Trefa do černého.
Šedíka u nás čteme/prohlížíme pořád. To, v čem je knížka příhodná pro dyslektiky, oceňují i ti, kteří zatím třeba písmenka jen zkouší. Proložení textu obrázkovými stripy a oživení bublinovými hláškami je poutavé. A snaha o jednoduchý (málo-slabičný) text není v tomhle případě vůbec na škodu, protože mu neubírá na nápaditosti. Naopak, obraty typu "šupl na gauč" mi přijdou mnohdy mimořádně svěží a výstižné.
Grafická stránka vyžaduje vlastní pochvalný komentář: povedla se také a to, že nehraje všemi barvami nebo důslednou detailností, je jen doklad toho, že minimalismus může i ve své jednoduchosti zahrát na velký efekt.
Toliko k chvále, ale neodpustím si poznámku, že děti by se měly od podobně jednoduchých příběhů odpíchnout k těm složitějším a postupně si zvykat na náročnější text. Tedy Šedíka pro školkaře a prvňáčky ano, ale pro starší už to chce větší výzvu...

4 12.08.2020

Měla jsem tu smůlu, že Otce prasátek jsem četla bez předchozí průpravy v Zeměploše. A na první čtení (a vůbec setkání s tak barvitým, promyšleným světem) to byl tvrdší oříšek. Podruhé už to dávalo větší smysl a mohla jsem si příběh víc vychutnat. Co zůstalo stejné, byla ta úžasná dávka humoru a Pratchettova třeskutá originalita, které mě okouzlují napoprvé, i třeba na podesáté... Na to, že u dalšího dílu se Smrtěm se zase budu lámat smíchy, věřím jako bubáci na Zuzanin pohrabáč.
"Byli jste hodní, anebo jste zlobili?", "HO HO HO!" :-)

V tomhle případě nemůžu než vychválit skvěle obsazenou a ztvárněnou fimovou adaptaci. Setkala jsem se s ní dřív než s knihou a při čtení jsem si pak už jen libovala, jak se obě verze krásně doplňují. Originální příběh, šťavnatý humor a nezapomenutelné postavy je samozřejmě sjednocují...

4 12.06.2020

V posledním díle čarodějné série se zmíněné dámy pořádně zapotí... Pratchett mě na chvílemi dost vyděsil, když jsem sledovala linku Bábi Zlopočasné. A to navzdory tomu, že Stařenka s mladšími čarodějkami dělají, co mohou, aby Lancre náporu upírů odolalo.
Überwaldští jsou mimochodem roztomilí protivníci. Nad jejich svérázností (a nevítaným novátorstvím ve světě upírů) se zazubí snad každý. Táta hrabě to nemá se svými upířími puberťáky lehké.
Nemůžu říct, že by šlo o nejpovedenější díl (třeba zápletka Agnes a Vlada mi přišla dost hluchá), ale dá se s ním sérii příjemně zakončit. Byla to s vámi úžasná, pozoruhodná jízda, dámy! Ať jsou vaše klobouky stále vážené a čaj neřestně sladký...

4 26.09.2019

Snad víc než na komické eskapády čarodějek budu vzpomínat na zrcadlovou magii a voodoo paní Gogolové... To totiž dodalo příběhu temnější nádech (osobně jsem si na pár místech připomněla Řbitov zvířátek, což je silné kafe) a taky trošku filosofična k zamyšlení. Nakombinovat to všechno, aniž by byl výsledek patvarný, ale čtenář si z něj odnesl kopec srandy, uznalý úžas a obrovskou chuť na pokračování - to chce zkrátka um. A tvořit s lehkostí, bystře a důvtipně, to Pratchett umí skvěle...
Hvězdičky do plného počtu dávám konkrétně za hráčskou hlavologii Bábi Zlopočasné a Silverovo alter ego. :-)

4 27.08.2019

S chutí jsem četla Mládí v hajzlu, ale Holubí mambo mě přesvědčilo, že autor umí i něco dalšího. Díky němu u mě vznikla závislost na celý život. Naštěstí ne na sherry nebo nikotinu, ale na Paynově humoru. Jeho holubí bajka je geniální.
Pravda, při prvním čtení jsem zprvu tápala, jaká je vlastně Robinova identita a o co kolem něj jde, ale to se mi vyjevilo podstatně dřív než jemu samému. Pak už jsem se jen třásla, aby jeho neochvějná člověčí jistota přesvědčila i další, které potká (a kteří mají jisté konzumní předsudky ;-) ).
Závěr je bezvadnou tečkou a věřím, že nejednoho čtenáře ponoukl k smířlivé úvaze, že holubi nejsou jen "krysy s křídly", ale v duchu Paynova pohledu vlastně docela fajn stvoření...

4 25.07.2019

Řezničina v Čechách, nebo jatka v Asii - obojí má zkrátka svoje kouzlo... Nemohla jsem se nebavit. A se Stínem to teprve nabralo grády...
Při psaní konce měl JK trochu těžší ruku, ale zas jsem jako čtenář ocenila tu dotaženost. Už jen song pro veselý pumprlíky tomu chyběl.

4 08.05.2019

Při čtení si čtenář uvědomí, jak rád by se zabýval něčím jiným... Prostředí věznice, bravurně vykreslené, většina jejího osazenstva i okolnosti příběhu - to je vážně hnus, který zaleze pod kůži a King k tomu nepotřebuje ani moc hororové mystiky. Zároveň se ale čtenář přistihne, jak děj hltá - a jak mu záleží na tom, aby ty záblesky dobra a poctivosti v něm nakonec rozsvítily celý příběh. Mimořádný dojem Zelené míle je právě v té jímavosti zářných momentů... Nebyl by to ale King, kdyby zvolil přímočarou dějovou linku a nenechal při tom klaďasy trpět.

4 16.11.2018

Strhující kniha - zvlášť, pokud se povznesete nad kontroverzi a užíváte si její epický děj, historické zajímavosti a sympatického Langdona. Brown možná ohýbá reálie tak, aby hrály do karet příběhu, ale který autor to nedělá? Dík tomu je možné žasnout nad Robertovou erudicí a nechat se inspirovat důmyslností v té velké hře. Ani andělé, ani démoni z ní ovšem nevycházejí černobílí - že Brown vyvolal celou řadu palčivých morálních (a duchovních) otázek je rovněž vynikající aspekt téhle fikce. Věřím, že popularita knihy je zcela zasloužená: na své si přijdou jak nadšení hltavci detektivek, tak hloubavější čtenáři. Skvělý příběh v kultivovaném a dynamickém podání...

4 12.09.2017

Brilantní. I když jsem případ znala už z filmových zpracování, knihu jsem četla jedním dechem. Troufám si říct, že Vražda v Orient-expresu líčí jednu z nejdůmyslnějších a nejoriginálnějších zápletek napříč žánrem detektivky. Agathě se navíc povedl nejen napínavý příběh, ale i jeho kulisy: netradiční prostředí, pozoruhodná mozaika postav, důmyslný soulad návazností. Znovu se obdivuji její nápaditosti a přísné logické důslednosti... Spolu s darem výmluvného a barvitého psaní, kterého tady maximálně využila (už jen ta pestrost charakterů - jejich projevů a libůstek - viz madam Hubbardová, Antonio Foscarelli, kněžna Dragomirovová...): to je kombinace, které z ní činí nepřekonatelnou autorku...

4 13.07.2017

Payne umí! Před čtením jsem se ošklíbala, že humor, který tak skvěle zabíral u Mládí v hajzlu, sem prostě přenést nemůže, aniž by to působilo nepatřičně... A ejhle! - i Dědictví má šmrnc, vhled a příjemný spád, a přitom autentičnost Helenina věku a zázemí zůstává. Zamlouvá se mi literární i milostná zápletka, které se příhodně potkaly: pravda, až skoro idylicky. Proč ale nepřát ženám určitého věku trochu toho štěstí?
Nevýhodu vidím v tom, že knihu táhne hlavně příběh, než co jiného - a ten po opakovaném čtení už trochu ztrácí na atraktivitě. I tak je nicméně návrat do Heleniny zašívárny u jezera příjemná oddychovka.

4 09.08.2016

Ráda jsem četla už původní příspěvky na blogu a autorce upřímně přeji, že se z nich mohla vyloupnout tahle příjemná a svěží knížka, která na její texty upomene i za čas. U postřehů ze života neumí každý najít nápaditou, vtipnou pointu, případně svoje zážitky barvitě popsat - Marii jde dobře obojí a je to milé čtení. Nesnáz vidím jen v stále jedné a té samé formě textů, v stylizaci, která je dobrá pro blog (nebo periodikum). Číst úryvky jednotlivě - je to požitek. Číst je naráz - už se to trochu zajídá. Kniha jako celek je mi sympatická svojí autentičností a introvertním smýšlením; je pohodová a úsměvná. Oddychovka, co za seznámení stojí...

4 10.06.2016

Kvalitní kniha, bezesporu... Ale právě pro velmi slušnou úroveň předchozích dílů série mi v tomto případě chyběla atmosféra, která mě okouzlila ve Volání Kukačky a investigativní důmyslnost z Hedvábníka. Z mého pohledu Ve službách poněkud pokulhává (ehm - promiň, Corme!) za laťkou, kterou si dříve Rowlingová nasadila. Opravdu hodně mě rozčilovalo to tříměsíční detektivní tápání, ke kterému vedlo především Strikovo osobní tušení, nikoli fakta. Rozlousknutí případu na závěrečných 50 (?) stránkách mi přišlo docela ploché, takřka přebité těmi peripetiemi vztahu Strike-Robin. Že Rowlingové ale detektivka sedí, je neoddiskutovatelné - napětí umí držet po celé trvání příběhu a autenticita je skvělá. Věřím, že románové prvky příběhu na poutavosti a dynamice neubírají, naopak ho zdařile podbarvují a doplňují - jen by snad této knize pomohla větší vyváženost.

4 24.05.2016

Kouzelný cestopis... K Indii laskavý, chápavý, psaný s úžasným smyslem pro humor a s odhodláním přinést Evropanovi co nejpestřejší, nejautentičtější obrázek tehdejšího Bengálska. Na poutavosti knihy nemění nic ani fakt, že doba značně pokročila a poměry se mění - jde o poutavé čtení, příjemný exotický zážitek... Viděno dnešní optikou, může se zdát až přikrášlené a shovívavé k neradostným stránkám reality, nicméně věřím, že Preinhaelterová vychází z opravdových zážitků. A právem sdílí se čtenáři své dojmy, v čem jí Indie učarovala...

4 10.04.2016

Ať už Carter předstíral -nebo ve chvíli prozření skutečně prociťoval- autenticitu, kterou čtenáři předkládá jako "autobiografické vyprávění", zvládl to s poutavostí a drsnou nepřikrášleností. Zdařile přibližuje život Indiánů, soulad s přírodou a přináší příběh, který v sobě nese smíření a radost ze života tváří v tvář životním hořkostem. Jeho kniha je rozporná: v lecčem půvabně naivní, poetická, místy vysloveně nelibozvučná, hrubá... Dědečkova důsledná lidskost - občasně moudrá, vědoucí, ale zároveň ješitná, bez finesy, je sice realistická, nicméně mi jako čtenáři knížku poněkud znechucovala. Nemluvě o vypravěčském stylu, který bych nebyla s to přisoudit dospívajícímu mladíkovi... Přesto, i ty neladící nuance dodávají paradoxně příběhu na přesvědčivosti, síle. Pokud si chce čtenář z knihy něco odnést a ustojí, že ač není prvoplánově líbivá, její sdělení je velmi vypovídající.

4 29.02.2016

Betty MacDonald skloubila důvěrné domácké prostředí s kouzelnými i praktickými radami a okořenila vše úžasnou dávkou humoru... Zamilovala jsem si Paní Láryfáry nejen pro nevšední příběhy, ale i pro ten vtip, nadhled a životní filosofii. Jistě, v mnoha případech jde o čirý idealismus... Ale i toho je občas kapku třeba, ne? :-)

4 22.02.2016