sasena komentáře u knih
Tento autor mě fakt dostal. Jeho detektivky jsou napínavé a nechybí v nich ani humor. Tato je třetí, kterou jsem četla a už sháním další. Doporučuji.
Dočten poslední díl série a přesto, že jsem se v tom posledním díle občas v ději ztrácela v čase, moc pěkné čtení to bylo. Na google mapách jsem si prohlédla celý ostrov, fakt tam nejsou žádné lesy, stromů poskrovnu a ten vítr si taky dovedu představit, jako bych tam byla. :-) Trochu brrr. Kriminální zápletky se většinou rozřeší hlavně díky autorově spřízněnosti s postavami a znalostí mezilidských vztahů, vazeb a prostředí. Ráda si přečtu i něco jiného od tohoto autora.
Vše už za mě napsali Rade a Wladimirski, já jen dodám, že u této knihy jsem neodolala a musela se podívat na konec, jestli se tam objeví jedna osoba. Jinak bych to nedala, napínavý to je moc. A už se těším na další knihu od tohoto autora. Dík samozřejmě patří i překladateli Jakubovi Kalinovi, čte se to fakt moc dobře.
Buď je sucho až se z knížky práší, nebo leje a je tak pošmourno (jako v tomto příběhu), že se vám chce zalízt pod deku s čajem a číst a číst, dokud nezjistíte, jak to vlastně bylo. Na autorce oceňuji nejen čtivost, ale také to, jak dokáže celý příběh pomalu rozjíždět, až je gradace taková, že se nedokážu odtrhnout. A pak lituji, že už je konec. Zatím na mě tak působily všechny tři knihy J. Harperové, které jsem přečetla. Tak ještě Zrádný příliv, věřím, že nezklame. :-)
Uz asi po třetí se vracím k této knize. Naprostá samota i v priznivejsich podmínkách by leckoho dokázala připravit o rozum, o to větší uznání si tento badatel zasluhuje. I když sám přiznává, že mnoho věcí podcenil a nakonec otrava zplodinami hodně zhoršila jeho úsudek, dokázal to, co by asi zvládl málokdo. Jeho přínos pro objevování a poznání Antarktidy je nezpochybnitelný. Kniha se čte jako napínavý thriller o přežití, reálie tak málo známého kontinentu jsou fantastastické. A doma v teple a pohodlí nám aspoň připomene, jak se máme skvěle v našem zatím pořád ještě mírném, přívětivém pásmu.
I když jsem měla pachatele vytipovaného poměrně brzy, knížku jsem přečetla na jeden zátah. Hlavní hrdinka je sympatická, stejně jako její kolega. Už čtu další - Nejsem živá.
Na nic si nehraje. Přežila opravdu jen díky silné vůli a odhodlání. Ten konec, kdy konečně přichází do civilizace je jako noční můra. Podobné příběhy by nás měly inspirovat a pomáhat v situacích, kdy si myslíme, že jsme v koncích. Naděje fakt umírá poslední.
Za mě dobrý, opravdu to není běžná detektivka, ale ze začátku hodně vtipné, později drsné, na konci spravedlivé řešení (aspoň podle mého názoru). Je to spíš takový náhled do života a trochu i práce soukromého očka a pěknýho alkoholika. Jdu na další. :-)
Václav Havel byl osobnost, na kterou bychom měli být jako národ hrdí. V poslední době se děje pravý opak, šíří se pomluvy a nesmysly, které mají našeho bývalého prezidenta dehonestovat. Přestože mi styl vzpomínání pana Špačka přijde až trochu servilní, není možné přehlédnout, že Václav Havel jako jediný z porevolučních prezidentů dokázal pro naši mrňavou zemi ve světě získat respekt a pozornost. Co znamenal pro celou strukturu nového státu a jeho začlenění do demokratického světa je další věc, pro kterou mu nikdo ze současných politiků nesahá ani po tu v knize zmiňovanou podrážku boty.
Hrad za Havla a Hrad za zemana, dva úplně jiné světy. Jak by asi vypadaly ovčáčkovy vzpomínky na výlety do Číny a pár dalších zemí, které navštívil současný prezident?
Zajímavě napsaný kriminální /?/ příběh. Tady jsem fakt dost dlouho netušila, kdo je pachatel. A mimochodem - alkoholismus je fakt hodně ošklivá nemoc.
Čte se to moc dobře, italské reálie od minulého století až do současnosti jsou pro mě hodně zajímavé. Příběh hlavní postavy a její kamarádky /oné geniální přítelkyně/ je doplněný o řadu dalších, více méně zajímavých postav. Přečetla jsem všechny 4 díly a lituji, že už nejsou další.
Knihu bych popsala skoro stejně, jako felix6338. Jen bych ještě doplnila, že tato paní si za celý život asi neuvědomila, že vším bez nějakých podstatných šrámů a problémů procházela jen díky tomu, jak vypadala. Na čemž, kromě těch diet, neměla vlastně žádnou zásluhu. Ke konci popisuje jednoho ze svých psů a a k popisu jeho pohodlného života dodává: "...Jak k tomu ten pes vůbec přijde? Já jsem aspoň od šestnácti na dietách, o cosi jsem se snažila, on za vše vděčí jen pěkné tvářičce...." K tomu bych dodala, že ona k pěkné tvářičce za všechno vděčí také své vagíně. Jinak opravdu kniha o ničem. Vrchol všeho je ještě pasáž, kde vypráví Courtney Love o svém vztahu ke Gottovi, čímž v ní vyvolá dojem, že KG byl nějaký český Kurt Cobain. MF se za ten omyl omlouvá - Karlovi!!! Chudák Kurt. Podle všeho se MF v životě přihodily tři strašné věci - 1) nějaká nula jí na večírku řekla, že vypadá příšerně unaveně, 2) jakási známá jí řekla, že ona by teda s Karlem nemohla, 3) Karel jí nekoupil dům. Vtipu v knize není, ani co by se za ostříhaný nehet vešlo.
Přečteno na jeden zátah. Co dodat, přečtěte si to taky. Obrovský respekt pro toho kluka.
Tak v této detektivce jsem si myslela, že vrah je jasný od začátku. To jsem se ale pořádně spletla, protože až do přiznání pachatele jsem byla vedle jak ta jedle. Alder-Olsen je pro mě asi ze všech severských autorů nejlepší, protože je i vtipný. Tak hurá na další příběh. :-)
Knížka se mi jako dítěti hodně líbila a že je to komunistická propaganda jsem si uvědomila až na pokraji dospělosti. :-D Což zajisté vypovídá něco ne příliš lichotivého o mém IQ. Ovšem díky tomu jsem si ji pěkně užila a dobrodružství z Měsíce mi připadala hodně zajímavá. Třeba jak začal Buchtík obchodovat se solí a začalo se mu na chvíli dobře dařit, poměry v kriminále, různé atrakce, zneužívající ubohé hladové človíčky...Když jsem si uvědomila, že Kvítečkov a Sluneční město jsou vlastně SSSR a vnitřní Měsíc USA, všechno najednou dostalo úplně jiný rozměr a trochu mi to knihu znechutilo. Ale myslím, že by mě dokázala pobavit i dnes a hlavně bych spoustě věcem rozuměla. :-D
Tuhle knížku mám moc ráda. Smála jsem se u ní tak, že jsem si určitě prodloužila život o nějaký ten rok. A protože mé první setkání s panem H*Y*M*E*N*E*M K*A*P*L*A*N*E*M se odehrálo v počátcích mých anglických kurzů, užívala jsem si to o to víc. Antonín Přidal svým překladem vytvořil opravdu skvělé čtení pro celou rodinu. Jiný překlad jsem nečetla, ale myslím si, že A. P. nemůže být nikým překonán. Svérázný žák, polský přistěhovalec v USA je sice nejoriginálnější figurkou knížky, ale i ostatní žáci pobaví. Některé výrazy jsem přijala za vlastní. :-D Brézidentik - no není to úžasný výraz?
Tohle se buď líbí, nebo nelíbí. Já to prostě žeru, je to drsný, vtipný, prostě Bruen. Řekla bych, že s každým dalším dílem je to lepší a lepší. Asi to není čtení pro každého, ale Jack Taylor je boží. :-D P.S.: Asi nejvíc mě pobavila scéna, kde si to vyřizuje se třemi agresivními výrostky.
TF prostě umí psát. Takže jí ledacos odpustím a ráda si přečtu další knihu.
Když jsem začala knížku číst, válela jsem se smíchy hned na začátku - "zástěru matka ještě neměla na sobě, příště jí koupím pěnu do koupele / nebo šampon/". A pokračovalo to tak pořád, třeba Pes má průšvih! mě dokáže zas a znovu rozesmát. Knížka je skvělá, tento humor miluju. Myslím, že na tom má obrovský podíl i překlad, protože třeba už jen jiný slovosled by mohl působit ne tak vtipně. A přečetla jsem vlastně vše, co u nás od Sue Townsendové vyšlo. Škoda, že už toho víc nenapíše. A co se toho věku týká, u mě s věkem hvězdiček neubývá. :-)
První kniha od mého oblíbeného autora, kterou jsem četla. Ani nevím proč, ale pořád jsem ji měla v hlavě, zdálo se mi o ní, přestože o ději bych asi moc říct nemohla.