sasena
komentáře u knih
Hlubiny
Yrsa Sigurðardóttir
Sbohem knihy od této autorky. Do další z této série, a jak to vypadá, uzavřená ještě není, už se nepustím. Pominu-li styl, který mi připadá hodně divný, nebo je to možná způsobeno překladem (musím se podívat, kdo to přeložil, protože jiné knížky od Yrsy mě bavily), ta zápletka je dost neuvěřitelná, postavy nemají nijak vyhraněný charakter, stále někdo neříká něco důležitého, protože by mohl vypadat blbě nebo podezřele, ačkoliv by to mohlo posunout vyšetřování, to na Islandu opravdu žijí tak zvláštní lidé?
Hrob
Yrsa Sigurðardóttir
(SPOILER) Já to asi nedočtu. To, že se dvě dějové linky rozcházejí v čase je to nejmenší, co by mi na knize vadilo. Rozhodně nejhorší věc, kterou jsou od této autorky četla. Jak pořád opakuje zřejmé věci, co si jako kdo myslí a proč, parta vysokoškoláků, chovajících se jako puberťáci, kdy ani jeden není ničím sympatický, spíš naopak. Takže kdyby je tam někdo vymýtil všechny, žádná škoda. A to podivné vysvětlování některých jevů? Jako že na pitevně to zvláštně páchlo a kdyby tam vstoupil někdo, kdo na to není zvyklý, mohlo by se mu udělat špatně? (a proto pozor na to, kdo sem jde). A podobných kravin je tam víc, než mám chuť číst. Takže je mi jedno, kdo a proč.
Černočerné srdce
Robert Galbraith (p)
Tyhle tlustý knížky jsou blbý do postele. Ale jinak, i když si říkám - musí to být tak dlouhý? - mě to bavilo. Je to děsně dlouhý, ale kupodivu po přečtení poslední věty si říkám, nemohlo by to ještě chvilku pokračovat? Ono je to fakt dobře napsaný, snadno rozlišitelný postavy, i když už se mi trochu pletly přezdívky a pravá jména, ale ty postavy jako by člověk viděl před očima. Nedávno vyšel další díl, tak uz se těším.
Neklidná krev
Robert Galbraith (p)
Jako dobrý, ale - proč to muselo být tak dlouhé? Tolik postav, že jsem se v tom fakt místy ztrácela. Ono se to čte dobře, každá postava je něčím charakteristická, ale jelikož se něco odehrálo milion stránek zpět, už jsem ani moc neřešila, jestli vím, o koho jde nebo ne. Co mi taky připadalo dost zbytečné je neustálé se nimrání v pocitech Robin a Strike ohledně jejich vztahu. My přece víme, jak to mezi nimi je, a kdyby spisovatelka neměla pořád pocit, že to musí vysvětlovat, mohlo to být o 200 stran kratší. Taky mi připadá, že ty její vraždy a mučení jsou dost zbytečně naturalistické, nevím, jestli víc nenávidí muže nebo ženy...i když na druhou stranu jsou tam i postavy vyloženě sympatické, a to obou pohlaví. Tak nevím. Vraha jsem netipla ani náhodou, ono není divu, když si někdo jen tak pro potěšení hraje s lidskými životy, bez motivu a emocí. A Charlotta, ta kdyby tam nebyla, tak by mi vůbec nechyběla. Ale třeba ji časem někdo zamorduje a Blue to bude muset řešit. Rozhodně jako zabiják času při nemoci je to dobrá četba, jen si říkám, že ta paní je tak trochu cvok. :-D
Babička
Pavel Novotný
Přečteno na jeden zátah. Jeden lidský život v kostce. Nebo jak jinak to napsat? Jsme tady, se svými problémy, víceméně důležití, a pak najednou nic. V tom nejlepším případě tenká knížka, pokud se nezapíšeme do dějin něčím, co by stálo za povšimnutí. Trochu to nutí zamyslet se sám nad sebou. Protože říct nakonec "Omlouvám se za všechno" už je asi k ničemu.
Zdroj
Ayn Rand (p)
Achjo. Kdyby to nebylo tak užvaněný. Kdyby to bylo víc o stavbách a architektuře než o těch pro mě dost nepochopitelně motivovaných vztazích...Kdyby to nakonec skončilo švédskou trojkou, bylo by to pochopitelnější než ten skutečný konec. Autorka nezapře ruský původ, přehnané hrabání se v lidských pohnutkách, často nepochopitelně překombinované motivy různých aktů, téměř nadpřirozený způsob vciťování se a chápání pohnutek jednou osobou druhé...Ta knížka by nebyla špatná, kdyby se autorka vyhnula všem těm kudrdlinkám a zbytečného balastu a držela se při své tvorbě stejných zásad, jako Howard Ruark při té své.
Útěk
Jiří Hejda
(SPOILER) Ono to bylo dost napínavé skoro až do konce. Trochu archaický styl mi nevadil, hodně se opakovaly úvahy stále na stejné téma, ale to jen odráželo stav mysli prchajícího vězně. Legrační byly představy o tom, jak budou ze zahraničí posílat tuzexové bony. :-D Kde by je tam vzali? Absurdní důvod uvěznění, autorem jen matně zmíněné politické procesy, které přišly s nástupem komoušů k moci, jejich neschopnost úspěšně hospodařit atd. je důvodem, proč je třeba podobnou literaturu vydávat i dnes. Konec je celkem logické vyústění všech těch myšlenek, honících se uprchlíkovi hlavou, já bych také nedokázala žít jinde.
Cesta ke hřbitovu
Ota Filip
Tak tomu říkám Literatura. Tak hluboký příběh, bez nějakého přikrašlování a zlehčování, tolik skvěle vykreslených postav, nechybí ani humor, ale to spíš v počátku. Nadčasové myšlenky, které budou platné vždy. Třeba věta: "Lidé, kteří moc často pochovávají své sny a naděje, jsou pak nespravedliví k snům a nadějím těch druhých. Dělá jim radost je taky pochovat" se tak skvěle hodí na ty, kteří by dnes zase chtěli znárodňovat a vracet se k totalitě. Po nedočtení naprosto plytké a řekla bych i zbytečné české knížky Konec léta je to úžasné osvěžení. Autor byl po válce pronásledován, za normalizace zakázán a v 70. letech přinucen komunisty k vystěhování.
Poslední léto
Dorota Ambrožová
Je docela těžký dočíst knížku, ve které hlavní postava nedává ani malý důvod si ji oblíbit. Prostě rozmazlená kráva. Myšlenka nějaká hlubší tam taky není, sloh...no nic. Takže to nedočtu. V několika komentářích jsem četla, že se o holku rodiče dost nezajímají. No nevím, co já jsem četla, tak kdykoliv došlo k nějaké snaze o komunikaci ze stran matky, spratek ji v podstatě poslal do háje. Opravdu jsem nenašla jediný důvod, proč - kromě asi hormonů v pubertě - se ta holka tak chovala. Evidentně měla vše, na co si vzpomněla, a nějaké vztahy s rodiči neřešila.
Můj bratr
Karin Smirnoff
Když jsem začala číst, myslela jsem si, že bez interpunkce mi to strašně poleze na nervy. Začala jsem číst strašně rychle, ale po dvou stránkách se to tak nějak usadilo a já se od knížky nedokázala odtrhnout. Skvěle napsaný dost odporný příběh. Že ale jsou někteří lidé dobytek...Určitě si přečtu i ostatní části příběhu.
Theatro vagamundos: Vandráci na ostrově lidojedů
Pavel Liška
Ta knížka je víc než cestopis povídání o pocitech tří chlapíků, kteří se vydali na hodně dobrodružnou výpravu. Bavilo mě to, líbilo se mi to. Když šli dva dny i kus noci džunglí do vesnice, odkud pocházel jejich průvodce, úplně jsem cítila tu bolest v kolenou a chuť se svalit a neudělat už ani krok. Rozhodně chci vidět film a těším se na dokument v televizi.
Klikař Beny
Simona Bohatá
Ze začátku mi to připadalo hrozně bezútěšný, ale pak se to začalo vyvíjet správným směrem. Taky mi trochu vadila hovorová čeština i mimo přímou řeč, ale ono se to vlastně hodilo. Některé postavy jsou sice až moc jednobarevné, konkrétně ta černá se objevuje až moc, ale ty nejvíc odpudivé naštěstí brzy po zasluze skončí. Jednoznačně tohle chce pokračování.
Poslední léto
Karen Swan
Reálie skotského ostrůvku a života jeho 36 obyvatel jsou důvodem, proč to číst. Navíc i dost sympatická hrdinka, ale...tohle je prostě červená knihovna. Je to čtivé, je to milé a nechybí tomu ani drama, ovšem je to tím pádem i dost těžko uvěřitelné. Hlavně ten konec, Anglie si hodně potrpí na oddělování společenských vrstev i dnes, natož ve 30. letech. Ale nechci napovídat. Mimochodem, ten konec - nechystá se pokračování? Přece jenom...
Těžké duše
Iva Hadj Moussa
(SPOILER) No dobrý. Sice moc nechápu, jak může žena napsat knížku jen a jen z pohledu chlapa, ale vypadá to věrohodně. Sice jsem trochu ztratila iluze o mužské duši jako takové - fakt vám nejde o nic jinýho než si za....? :-D Ale hlavní postava má dost sympatických rysů, aby se jí to dalo prominout. Metal a to ještě dost vybraný jsem poslouchala možná jako puberťák, takže mě spíš zaujaly věci kolem vztahů a no a pak ty chlapský duše, samozřejmě. Takže směle 4*.
P.S.:Teda že ti chlapi ale nakonec docela vyměkli, že? :-D :-D
Dobrého člověka těžko najdeš (9 povídek)
Flannery O'Connor
No tohle teda ne, to je strašně depresivní - to jsem si řekla po přečtení hned první povídky. Pak jsem se k tomu ale vrátila, a udělala jsem dobře. Skvěle napsané povídky a to tento žánr moc nemusím. Že happyend čekat nemůžeš je fakt, ale takový je holt život. :-D
Vypravěč
Dave Grohl
Nirvana je pro mě symbolem devadesátek a muzika, která se v té době šířila ze Seattlu do světa byla jako zjevení. A že už jsem něco slyšela. Dave Grohl za bicíma, Kurt s kytarou...dodnes mě to bere, i v šestašedesáti. A Foo Fighters jsou taky dobrá kapela, co si budem. Pokud Dave opravdu napsal knihu sám, tak je to fakt borec. Dokázal ji napsat tak, že nikoho neuráží, dobře se čte člověk z ní má dobrý pocit. Někdy mi sice připadalo, že se trochu vytahuje, ALE - on má na to právo! Vždyť co všechno dokázal, kam se dostal, s jakými osobnostmi se stýká a přitom kde a jak začínal. Má rodinu, s dcerami podle všeho skvělý vztah a vůbec mi připadá, že kdyby na světě bylo víc lidí jako on, bylo by dobře. Pátou hvězdičku jsem dala za všechnu tu skvělou muziku. :-D
Největší strach
Alex Finlay
Dobře napsané, sympatické postavy, akorát jsem hned pojala podezření vůči pachateli. Ale nevadilo mi to. Ráda si od tohoto autora přečtu něco dalšího.
Co já vím? Autobiografie Miloše Formana
Jan Novák
Moc mě to bavilo, zajímavý pohled do života a práce jednoho z nejúspěšnějších Čechů. Jen by mě zajímalo, který jouda dělal popisky u fotografické části, všechno je naopak, levá, pravá, je to fuk.
Poslední hřebík
Stefan Ahnhem
Rezzba to popsal dost přesně. Pořád ještě nemám dočteno, protože tohle nedokážu jinak než po malých dávkách. Opravdu jsou všichni, kteří jsou v normálním světě pokládáni za elitu, úchyláci a pedofilové? Musí na nejvyšších postech i u policie sedět sadističtí parchanti, kteří systematicky likvidují ty nejlepší ze svých podřízených a jejich rodiny? Fakt se musí ti, kteří jsou v knize vylíčeni jako kladné postavy, chovat v klíčových situacích jako idioti? Risk mi v předchozích dílech nevadil, ale tenhle Poslední hřebík je asi poslední i pro mě. Stefane Anheme, víc už fakt ne.
Až na ten konec dobrý
Pavel Tomeš
Výborně napsaná kniha, podle které by měl někdo natočit film. Úplně si o to říká. Víc psát nebudu, jen si to taky přečtěte.